B. 3 VRTÁK Z JAROMĚŘE

Allegretto – Vivo – Più mosso

Hop, holka, svlíkej kabát,
svlíkej kabát, dáme si vrták zahrát,
vrták zahrát,
holka kabát neslíkala,
přece vrták tancovala.

Vrták je jedním z nejdříve jmenovaných tanců v českém lidovém tanečním repertoáru. R. 1786 jej jmenuje kramářský tisk „Oučinek muziky“ anebo r. 1810 zákaz vrtáku krajským úřadem v Chrudimi, který jej prohlašuje za tanec lidskému zdraví škodli­vý. Zdá se, že byl tehdy tancem prudkého a vířivého způsobu otáčení. Tuto starou verzi tance, poněkud zmírněnou v dobovém vývoji, na Hradecku zapsal J. Michal ve své sbírce Lidové písně a tance z Hradecka (s. 88) ve variantu c), v tzv. „zakládaném“ vrtákovém mužském kroku, při němž se tanečník prudce otáčí na místě do kolečka přeskočením pravé nohy zkřižmo za levou. D skákalo kolem něho vrtákovými poskoky. I podle tohoto popisu můžeme dokonce soudit, že se vrták v starší době řadil do druhu točivých tanců.
Párový tanec po kole v zavřeném držení a se zátočkami v zavěšení za lokty.

a)
T. 1.: 2 obkročákové poskočné otoče, Ch 1., 1., pr., D. pr., pr., 1., 1.
2.-3.: Trojdupový krok – Ch a D 1 krok s přídupem a 2 poskoky na téže noze, Ch 1., 1., 1., D opačnou nohou; kroky se přitom otáčejí o 180° a trup se značně vyklání do stran.
4. – 6. = 2. – 3., ale v rychlejším tempu.
7. – 8.: Jeden polkový krok Ch vlevo, D vpravo v zavřeném párovém držení a krok zpět na své místo.
9. – 10.: Zátočka v zavěšení za lokty pravých paží a zpět levými pažemi, obyčejnými delšími kroky.

b/ V poslední fázi tance, která se opakuje, se tančí rychlými skočnými kroky v otáčení na místě.

c/ Při dalším opakování soubor tančí „zakládaným“ krokem dle popisu J. Michala.

Hudební zpracování: partitura J. Michala (viz seznam literatury)
Taneční nácvik: J. Vítková
Popis a výklad: H. Laudová

Tančí a hrají členové Souboru Josefa Vycpálka z Prahy František Garay (1972) a Pavlína Čermáková (1963), Jakub Novák (1970) a Ludmila Battěková (1963), Ondřej Pfeffer (1956) a Jitka Schillerová (1976), muzika ve složení Martin Terray (1951) prim, Blanka Hemelíková (1953) 2. housle, Pavel Krejčí (1972) a Karel Mahelka (1975) klarinety, Josef Svoboda (1960) viola-kontr, Dita Krčíková (1974) příčná flétna a Jaroslav Čtvrtník (1972) kontrabas.