E. 12 DOUDLEBSKÉ PÁROVÉ KOLEČKO: KOLEČKO SMRTI 3/8 ( = var. č. 10 – párový)

Píseň jako v E.11.
Typ tance: párové – trojicové prudké dvojhupé kolečko.
Postavení a držení – viz u E. 10.
Tanec: T. 1. – 4. čtyři dvojhupé kolečkové kroky,
5. – 6. dva dvojhupé kroky s možností furiant, rytmu,
7. – 8. dva dvojhupé kroky,
9. – 10. tři poskoky nebo podupy na levé vnější noze, pr. noha při našlápnutí mírně v koleně podklesne. Levá noha se v rychlém tempu spíše odráží po vnějším obvodu kroku,
11. – 12. opět dvojhupý kolečkový krok, na poslední dobu výrazný přídup.
Toto provedení je pouze modelem okamžité interpretace, která může být, podle pocitů tanečníků, variovana. Srov. vzor č. 10 – 12., JT I. č. 6, s. 63.
Popis: Z. Soukupová – H. Laudová.
Pozn. H. L.:
Toto taneční zpestření, ale i jiné druhy polyrytmických ozdob, zejména v typu tanců „kolečko“ jsou pro jihočeský taneční styl velmi charakteristické. Vycházejí patrně z podnětů hudebního doprovodu, v jehož partiturách, díky nevšedně rozvinutému hudebnímu cítění a tvořivosti venkovských muzikantů, se možnost těchto ozdob vyskytovala. Byla urči­tým signálem pro vzácné rytmické cítění i tanečníků, kteří je také dokázali tanečně využít. Není tím vyloučeno, že proces této rytmické rozmanitosti mohl být někdy ve svých podnětech opačný. Rozhodně však byl charakteristický tam, kde tanec doprovázely dudy, jejichž hra se vyznačovala značnou rytmic­kou labilitou a uvolněním melodické struktury písní, jak na to upozorňuje studie Jaroslava Markla, Dudy a dudáci, O ji­hočeských písních a lidové hudbě. (Viz seznam literatury č. 40.) Zde také, vedle zvýšené obliby mollových nápěvů jihočeských písní, k nimž patří také řada kolečkových písní z jmenovaného rukopisu z 18. století, autor upozorňuje na značnou uvolněnost rytmické struktury, a to nejen ve furian­tovém rytmu, ale také např. v nepravidelném střídání dvou- a třítaktů a dále i možností, využívaných právě v typu koleček třídobých rytmů, v nichž „je uplatňován osobitým způsobem rytmus, vyvolávající při rychlém tempu až dojem synkopy“ (str. 13).
Tančí a hrají členové Jihočeského souboru Úsvit z Českých Budějovic Rudolf Sekava (1938) a Pavla Hovorová (1950), muzika a zpěv jako v E. 12.
Příloha:
Jihočeská kolečka a kola
Jihočeské kolečko je nejtypičtější tanec jižních Čech. Tančí se v 3/8, 3/4 i 2/4 taktu jednak ve dvojicích, v podobě tance točivého i s předzpěvem, ve trojicích, menších skupinách v kruhu i ve velkých kolektivních kolech.
Popis 3/8 párového kolečka vyšlapávaného:
Základní postavení:
Tančí CH a D na místě, pravými boky u sebe, v kolovém držení zavřeném nebo častěji se drží pravýma rukama v pase, levé jen lehce přiloženy na nadloktí. Pravá chodidla vnější stranou u sebe. Pravé ruce jsou v místě největšího „tahu“ -odstředivé síly. Hlavy u sebe, hledí si jakoby navzájem za krk. Nohy co nejblíže k sobě, obíhají malý kroužek a našlapuje se těsně za nohu partnera. Dvojice se po dokonalém vyvážení trochu natočí k sobě, aby mezi nimi vznikl oblý prostor -elipsa.
Rytmus kroku: |eee|eee|
Popis kroku: 1. takt: 3 malé krůčky – začíná vždy vnitřní noha. Zrcadlově. Pr., levá, pr. . . .
2. takt: totéž, ale začíná noha vnější. Krůčky jsou měkké, houpavé, našlapuje se přes celé chodidlo od paty ke špičce. Kolečko se otáčí plynule a rychle. „Jede, plyne, plave, jako po másle“.
Při rychlejším tempu se hbitě „třepotá“ a točí jako „čamrda“. Při pomalejším tempu je rozvážné, „jen se koulí“, pomalu houpavě plyne.
Krokové variace:
U pomalého máme z terénu zápis, že se první krok ze tří zhoupnul více, „potopil se“ a kolečko mohlo „putovat“, „vandrovat“ po kruhu. Tímto potápěným krokem – někdy CH, někdy D posune kolečko po kruhu z místa.
Figurální variace:
1/ Změna směru otáčení se provádí na konci hudební fráze buď tím, že se posledním krůčkem snoží při větším pohupu, až přidupnutím vykročí opačným směrem opět vnitřní noha. Nebo se na poslední takt přetočením zadupe 2x a třetím dupem se přinoží a přešlápne se do protisměru vnitřní nohou.
2/ Kolečko se figuruje tím, že CH vezme D před sebe na prst a otáčí ho před sebou buď jen několikrát nebo delší dobu podle taktu. Sám vyšlapává kolečkové krůčky za D, může zvednutou druhou rukou pohánět D pleskáním do sukně, otáčející se D může obíhat oběma směry. Tytéž figury se mohou provádět při puštění D. Ruce může mít CH předpažené, jako by D chytal, může tleskat a provádět do rytmu poskoky. Pěkné je, když se otáčení dvojice hustě prokládá pouštěním D nebo vedením za prst. Pak musí figury krásně plynule navazovat a pohyb vyplývat jeden ze druhého „jako když se kreslí“.
Popis 3/8 párového kolečka dvojhupého:
Základní postavení: jako u vyšlapávaného.
Tančí CH a D na místě, pravými boky u sebe, v kolovém držení zavřeném nebo se drží pravýma rukama v pase, levé lehce přiloženy na nadloktí. Pravá chodidla vnější stranou u sebe. Držení a plynulost pohybů jako u kolečka vyšlapáva­ného.
Rytmus kroku: qe | qe
Popis kroku:
1. takt – ab/ – výkrok na pravé chodidlo přes patu s měkkým zhoupnutím v koleně. Levá noha se současně odrazí přední částí chodidla a nejkratší cestou obloučkem předkračuje mírně nohu stojnou,
c/ levá noha došlápne, rovněž s menším měkkým zhoupnutím.
2. takt: jako 1. takt.
Pohyby taktů 1. – 2. se opakují po celý tanec.
Poznámky:
Nákrok se provádí jakoby „přes kopeček“. Pravá noha se při každém našlápnutí pootočí doprava, tanečníci se otáčejí na místě kolem společné osy, v každém taktu nejméně o 180 stupňů. Kolečko se hodně točí. Tempo je nejčastěji mírné, volné, podle nálady taneční písně, může však být i rychlejší, temperamentnější. Podle stavby taneční písně může být tempo v některých úsecích melodie podstatně zrychleno a opět zpomaleno.
Obměny kroku:
Na Doudlebsku je zapsáno „kolečko smrti“, kde levá (vnější) noha opisuje oblouček vpřed patou při zemi, ve vzdálenosti asi jednu stopu od nohy stojné, tedy poněkud „odhazuje“. V nejvzdálenějším místě obloučku může patou „škrtnout“ o zem. (Viz popis tance vzor pro E. 11 z Doudleb -Straňan.) Změna směru otáčení v průběhu tance se může provést těmito způsoby:
– přiložením volné nohy a ihned výkrokem toutéž nohou opačným směrem. Těla se současně přetočí levými boky k so­bě,
– totéž přídupem volné nohy,
– třemi podupy (p, 1, p),
– totéž bez podupů, lehkým valčíkovým krůčkem na místě.
Podle dosti nejasných náznaků mohlo být i držení za ruce vedle sebe nebo vzadu křížem, byla možná i změna držení a postavení v průběhu tance, s přetočením CH a D.
Na Doudlebsku se často a snad dokonce pravidelně 3/8 kolečko – vrták, kolečko smrti I – tančilo tak, že vnitřní nohy jsou vnitřní stranou u sebe.
Postavení dvojice je čelem proti sobě, držení je navzájem v ramenou, CH zespod, D rozloží ruce lokty zeširoka na paže CH.

Krok je teoreticky stejný – velký pohup na nohou vnitřních, malý na došlápnutí vnějšíma. Vnitřní nohy se při zhoupnutí pootočí ve směru točení – podtrhnou se. Při dobrém vyvážení dvojice ( což se musí dlouho cvičit) se dvojice dokáže jedním zhoupnutím otočit o 360 stupňů.

Obměny kroků jsou stejné jako u předešlého popisu: škrtání volnou nohou co nejdále, výskoky všemožným způsobem, sdupávání, přidupávání volnou nohou na patu – nejčastěji synkopickým způsobem na druhou dobu (jako u 2/4 kolečka). Tyto obměny kroku se prováděly nejčastěji u koleček s fu­riantovým rytmem.
Poznámka:
Takto se také na Doudlebsku tančila všechna 2/4 kolečka a na Blatech krupičák. Zdá se, že toto postavení nohou je pro jižní Čechy typické a v českých zemích ojedinělé. Např. párové kolečko ze Sulislavi na Stříbrsku. Rovněž tak synko-pické přidupávání patou, které připomíná kroky slovenských točivých tanců.
Jestliže normální dvojhupé kolečko zvládnou tanečníci jen s dobrou technikou a dlouho „vytancovaní“, je zvládnutí tohoto kolečka „s nohama vnitřní stranou k sobě“ ještě daleko obtížnější. Avšak obrovské otáčení po jeho zvládnutí vás odmění nesmírnou radostí a požitkem.
I když námaha na vnitřní nohu – většinou pravou u obou koleček – je velká, při správném provádění (našlápnutí měkce přes kopeček a zhoupnutí dolů), nohy vůbec nebolí a neunaví se ani dech.
Změna základního kroku při tanci:
Podle dosavadních zpráv a zjištění obměňovali tanečníci někdy základní kolečkový krok výskoky nebo podupy.
Podupy možno provádět buďto třemi dupavými kroky v 3/8 rytmu nebo i dupavým krokem poskočným ve furiantovém rytmu, tj. tři dvojdobé dupavé poskočné kroky ve dvou 3/8 nebo 3/4 taktech. Též základním kolečkovým krokem s dup­nutím při došlápnutí obou nohou.

Tanečník mohl též vzít D „na prst“ (levice), přičemž se D podtáčela kolečkovým krokem na místě a CH přitom základním krokem D zvolna obcházel. Přitom ovšem se vnitřní noha nepootáčela pouze na místě, ale vykračovala mírně vpřed s pootočením ve směru tance.

Popis 2/4 párového kolečka:
Základní postavení:
Jako u 3/8 párového kolečka, v držení kolovém zavřeném nebo CH uchopí D oběma rukama v ramenou, D mu položí ruce ze stran na jeho ramena. Dvojice se ideálně vyváží a „pověsí“ se na sebe. Chodidla pravých (vnitřních) nohou vnitřní stranou u sebe.
Rytmus kroku: qq|qq
Popis kroku:
1. takt – a/ vnitřní noha našlápne přes patu, se zhoupnutím v koleně do mírného výponu. Tendence pohybu vzestupná. (Tanečníci si představí, že jsou spirálou, která má po stlačení dolů tendenci se vyhoupnout proti směru tlaku.) Vnější noha se současně odrazí přední částí chodidla a obloučkem, nej-kratší cestou obkračuje nohu stojnou,
b/ došlápnutí vnější nohy a přenesení váhy na ni. Jen lehce, vzápětí se opět váha přenese na vnitřní nohu. Došlápnutí bez zhoupnutí v koleně, na přední část chodidla.
2. takt-jako 1. takt.
Pohyby taktů 1. – 2. se opakují po celý tanec.
Změna směru otáčení se provádí buď přísunem a pře­točením s přechycením, ale nejčastěji, což je zase jihočeskou, speciálně doudlebskou zvláštností, že se na konci hudební fráze a nejprudšího točení snožmo rozkročeně sdupne na obě plné nohy a pohyb se naráz zastaví. Pak se směr otáčení obrátí, čili vnitřní nohy se vymění.
Poznámky: Při každém nakročení se vnitřní noha pootočí ve směru tance. Tempo je rychlé, obvykle se stále zrychluje podle možnosti tanečníků. Otáčení o velký stupeň.
3/8 kola:
Základní postavení:
Tančí obvykle pouze dívky, někdy i CH i D společně, v li­bovolném počtu v kruhu. Drží se vzadu křížem ob jednoho. Všichni čelem dovnitř, špičky chodidel natočeny ve směru tance, vnitřní noha špičkou do kruhu.
Základní krok:
V 3/8 kolech se používá nejčastěji těchto kroků: třídobého, vyšlapávaného, vlevo nebo vpravo po kruhu. Vykročí vnitřní noha, na první krok větší zhoupnutí v koleně, na další dva zhoupnutí menší. Měkkého běhu, při němž jsou všechny tři kroky stejné, našlapované přes patu.
Obdobného kroku jako u 3/8 párového kolečka. Vykračuje vnitřní noha – pravá šikmo vlevo stranou nebo levá šikmo vpravo stranou. Zhoupnutí jako u 3/8 párového kolečka, rytmus: qe |qe
Obměny základního kroku obdobně jako u 3/8 párového kolečka.
2/4 kola:
Především svatební ženská kola (Blata), ale i smíšená (Doudlebsko). Kruh buď jeden nebo dva soustředné, jednosměrné i protisměrné, smíšené nebo v jednom D, ve druhém CH. Drží se ob jednoho vzadu křížem nebo volně za ruce. Též v závěsu za lokty. Čelem do středu, špičky chodidel natočeny ve směru tance, vnitřní noha špičkou šikmo do kruhu.
Základní krok:
Ve 2/4 kolech se používá nejčastěji těchto kroků: obdob­ného jako u 2/4 párového kolečka, v rychlém tempu až do mírného výskoku. Nohy pokrčují v kolenou, v tempu z rytmu qq až do rytmu qe
Nohy vykračují stejně jako u 3/8 kola. Přísunného kroku stranou do cvalu. Volné, mírně houpavé chůze, která se zrychlováním tempa přechází do poklusu, při němž nohy mírně či více pokrčují zánožmo.
Při soustředěných čelných kruzích „nůžkového kroku“: uskoky stranou, druhá noha kříží střídavě před a za nohu výkročnou, trup se natáčí doleva a doprava.
Při zrychleném tempu se kolo může rozdělit do menších koleček, trojic a posléze i dvojic.
Typické taneční písně k 3/8 a 3/4 kolečkům
Záblatský louky sou při dolině
Allegro
Záblatský louky sou na dolině,
nikdy tam travička nevyhyne,
nevyhyne, nevyhoří,
vždyť po nich vodička pořád běží.
Na záblatských lukách roste tráva,
co sem se, přesmutná, naplakala,
/: co dostala od matičky,
že mě rozbolely mý vočičky.: /
Z toho si, Marjánko, nic nedělej,
může tě milovat někdo jinej,
/: někdo jinej, veselejší

H. L. Srov. též píseň s obměněným textem v Erbenově sbírce a v jiné melodice a rytmizaci – EN č. 181.
Dyš sem šel cestičkou ouzkou
Allegro pastorale

Dyš sem šel cestičkou ouzkou,
potkal sem panenku hezkou,
hezkou, černookou,
malou, nevysokou.
Začal sem se jí vyptávat,
brzo – li se bude vdávat?
Za rok, za dvě léta,
povídal pantáta.
Pásla husičky, pásla
Andante
Pásla husičky, pásla,
celá se zimou třásla,
pásla husičky vedle mezičky,
čekala na švališára.
Kam švališáre jedeš,
což mě s sebou nevezmeš?
Jedu do pole, děvče rozmilé,
ty tady sama zůstaneš.
Vyjdu si já na vršíček
Vyjdu si já na vršíček
a ještě se podívám,
vorá-li tam kde můj chlapec,
já si na něj zavolám.
Pojeď, chlapče, pojeď domů,
nech už toho vorání,
neb mne bolí má hlavička
od samýho volání.
Kolečka s podupy, skoky a pod.
Čí je to louka
s furiantovým rytmem

Čí je to louka tam u rybníka?
Típalova! Hola, hola, hola,
Típal není doma, půjdeme na ni,
posečeme ji až do hola.
Proto jsem se vdala
furiantský rytmus
Proto jsem se vdala, vdala, vdala,
abych těžko nedělala.
Nynčko musím mlátit,
ručičkama klátit,
toho jsem se nenadála.
Šelma hajnej
furiantský rytmus
Šelmo hajnej, hajnej, hajnej,
šelmo hajne, hajnej,
kdybys byl neprosil kuřátka nenosil,
však bys nebyl hajnej, hajnej,
však bys nebyl hajnej.
Kováři bijou
furiantový rytmus
poskoky
Kováři bijou, vesele pijou,
když jim sedláci vozy stahujou.
Hopy, hopy, hopy, vozy stahujou, hopy.
Kovářka chodí vokolo voza,
kdyby jí zbylo kousek železa.
Kousek železa na podkovjičky,
co by vokovat vrané koníčky.
Já vždycky poslouchal (1. sloka)
s podupy

Já vždycky poslouchal, když větříček foukal,
co to, dup, dup, dup, dup, dup, dup,
co to, co to hučí, ona matka dceru učí.
Slyšel jsem o tobě, že nosíš při sobě čáry,
dup, dup, dup, dup, dup, dup, čáry.
Já čáry nenosím, tebe se neprosím vari!
Nápěvy ke 2/4 kolečkům – např. „kolečko smrti“:
Zelený jaloveček (viz E. 10)
Čí jsou to tu chlapci
Čí jsou to tu chlapci, ti jsou pěkně oblečeni,
čí jsou to tu chlapci, to jsou chlapci mý.
To jsou chlapci jako růže, každá panna chtít je může.
Čí jsou to tu chlapci, to jsou chlapci mý.
Vzor pro E. 10 a E. 12 – párové:
Kolečko smrti II, Doudlebsko – Komařice.
Píseň „Není zelí jako zelí“ 2/4
Allegro vivace – rychle a živé, nota (čtvrťová) = 152 acce-lerando (nápěv i text viz E. 2).
Typ tance: točivý (kolečko) nebo kolo.
Základní postavení:
Ve dvojici jako u „doudlebského kolečka“ párového 2/4. Tančí se nejčastěji ve trojicích, ať pouze D nebo CH nebo smíšeně. Méně často v menších kolech. Ve velkých kolech se netančí.
Ve dvojici držení zevně za ramena, CH zespodu, D shora. Ve trojicích nebo menším kole rovněž držení za ramena – ob jednoho.
Taneční prvky:
krok 2/4 kolečka, chodidla vnitřních nohou vnitřní stranou u sebe.
Popis tance: 2/4 kolečko párové:
1. takt a/: výkrok na pravou nohu, noha mírně podklesne v koleně. Současně odraz přední částí chodidla levé nohy.
b/: malý výpon na noze stojné. Levá noha lehce došlápne, zůstane mírně poohnutá.
Pohyby 1. taktu se opakují po celý tanec.
Kolečko trojicové nebo kolo: krok obdobný jako u páro­vého 2/4 kolečka. Pravé nohy směřují do středu kroužku, mírně přešlapují doleva. Silnou rotaci kroužku udávají odrazy levé nohy.
Změna směru: Podle melodie je možno zmírnit v určitém místě tempo. Levá noha silným přídupem vedle pravé zarazí pohyb a ihned vykročí do středu. Tanečníci se pak odráží pravýma nohama opačným směrem.
Zarážení pohybu je možno provést i sdupnutím snožmo, vykročit pak do středu levou nohou, pravou odrážet. Odrážející nohou je možno v průběhu otáčení na druhou dobu i rázně přidupávat patou nebo celým chodidlem.
Poznámky: Kolečko se tančí s maximální rychlostí, jaké jsou tanečníci schopni. Vyžaduje zkušených, rytmicky přes­ných tanečníků. Při tanci jsou hlavy i nohy tančících nachýleny do středu, trup odstředivou silou „prohnut“ ze středu.
Sběr: Zora Soukupová, Komařice 1958, od manželů Hanzlíkových z Pěčína, nar. asi 1910. Popis: Z. S. JT I. č. 6, s. 64.
Vzor pro E. 11
Kolečko smrti I: 3/4
Tanec smrti – vrták, Doudleby-Straňany.
Píseň „Ouha, strouha“ (viz E. 11)
Typ tance: tanec točivý (kolečko).
Základní postavení: Tančí CH a D na místě kolem společné osy, pravými boky u sebe, vnitřní nohy vnější stranou chodidla u sebe, v kolovém držení zavřeném nebo pravýma rukama v pase, levé lehce přiloženy na nadloktí.
Taneční prvky:
Krok 3/8 – 3/4 kolečka.
Popis tance:

1. takt, 1. – 5. osmina: nákrok vnitřní nohou a hluboké zhoupnutí v koleně. Vnější noha opisuje oblouček vpřed, patou při zemi, asi jednu stopu od nohy stojné. V nejvzdálenějším místě může lehce patou křesnout o zem.

6. osmina: přešlápnutí a přenesení váhy na levou nohu, vy-pérovaně, na plné chodidlo. Současně maličké zhoupnutí v ko­leně levé nohy. Pravá noha se mírně pozvedne od země, pootočí doprava a v příštím okamžiku (poč. 1. osminy dalšího taktu) opět našlápne přes patu na plné chodidlo.
Pohyb 1. taktu se opakuje po celý tanec.
Poznámky:
Celé kolečko se tančí pomalu, hladce, plynule, avšak s vel­kými otáčkami. Tanečníci se jaksi „zavrtávají“ do země (odtud jeden z názvů „vrták“, který není totožný s týmž názvem pro druh směsků). „Starý Zdrha, již mrtvý, dokázal při melodii 9. -12. taktu podupávat do taktu tak „šikovně“, že na počátku 13. taktu přešel opět hladce do původního kroku.“
Možnosti podupů v taktech 9. – 12.:
A/ Dupavými kroky:
9. takt: a/ dupavý krok pravou,
b/ levou,
c/ pravou nohou,
10. takt: jako 9. takt,
11. – 12. : jako 9. – 10. takt.
B/ Dupavým krokem poskočným:
9. takt a, b/: dupavý nákrok na pravou nohu, levá mírně pokrčí přednožmo, chodidlo nízko nad zemí, vodorovně se zemí,
c/: poskok na noze výkročné s přídupem,
10. takt: jako 9., ale opačnýma nohama,
11.  – 12.: jako 9. – 10. takt.
C/ Původním kolečkovým krokem, dupavě provedeným:
9. takt: a/: dupavý nákrok na pravou nohu. Levá jde obloučkem vpřed, pata nízko nad zemí,
b/: stoj na pravé, levá silně křesne patou o zem při pohybu obloučkem vpřed,
c/: levá s dupnutím došlápne plným chodidlem, přenesení váhy na levou nohu.
Pohupy jako u základního kolečkového kroku.
Na Borovansku říkají tomuto tanci „vrták“. Tančí se stejně, na tutéž píseň, ale chodidla vnitřních nohou jsou vnitřní stranou u sebe. V taktech 9. – 12. se krok prudce zrychlí, levá noha neobchází nohu stojnou obloučkem, ale odráží se jako u 2/4 kolečka a jde vpřed nejkratší cestou kolem nohy stojné.
Ve zrychleném tempu zcela zaniká zhoupnutí a pohyb je spíše „vyrážen“ nahoru. Na 13. takt opět původní volné tempo.
Původ názvu „tanec smrti“ není ověřen. Na Doudlebsku se většinou užívá pro párová kolečka. Vznikl pravděpodobně na základě rychlého tančení tohoto tance, kdy mohlo dojít u méně obratných a zkušených tanečníků k závrati i k pádu.
Sběr: Zora Soukupová, 1955 od Jana Běhounka (asi 1910), který tančil se svou matkou v Doudlebech-Straňanech, a od Anny Steifové (1910) z Radostic.
Popis: Z. S.