F. 6 BIBERHENNL – SLEPICE (SLEPIČKA) Z POŠUMAVÍ

 

Doprovod: instrumentální.

Sv. Katherina (Nýrsko) – J. Blau, ZFÖV,
VIII, 1902, s. 170.

 

Předehra, mezihra, dohra

Typ tance: figurální párový s napodobivými prvky ve 3/4 taktu a v pomalém tempu.
Postavení: CH a D čelem proti sobě, CH zády do kruhu.
Držení: CH drží D pr. rukou na levém boku, D drží CH obrácenou rukou, druhýma rukama se vzájemně drží nad lokty; v průběhu tance se držení mění na párové zavřené.
Taneční pojetí vycházelo z napodobivého pohybu znázor­ňujícího „hrabání“ popsaného
a/ ve sbírce G. Jungbauera, Volkslieder aus dem Böhmerwalde I, 1936, č. 479; převzatého ze zápisu J. Blaua, in: ZFÖV. VIII, 1902, s. 170:
„Po otočení na první část taktu, následuje v druhé části taktu rychlý, ale s taktem souhlasný vytočený a vtočený pohyb nohou, který připomíná slepičí hrabání“ (myšleno tu je vytočení a vtočení chodidla – pozn. H. L.).
b/ podle zápisu Z. Soukupové z dolního Pošumaví, lze obměnit pohyb nejdříve vtočením a pak vytočením. Také další var. patrně autorka doplnila o provedení v unožení a zanožení „hrabavého“ kroku.
Na základě tohoto základního kroku, jehož přibližnou obdobu zapsal také Zdeněk Bláha v r. 1966 u informátorky německé národnosti, hajné na Černých Kravách u Vrhavče na Stříbrsku, a hudební doprovod k němu u plaského muzikanta Františka Hory v r. 1951, vytvořil pak soubor Úsměv z Horní Břízy i neobyčejně zdařilou choreografickou skladbu „Slepice a kokrháč“.
O tom, že tento žertovný tanec byl v našich pohraničních oblastech oblíben, svědčí i zápis v oddílu německých písní ve sbírce J. Rittersberka z Loketska, kde je uveden jako tanec s proměnlivým taktem. Podobný tanec „Hoppetvogel“ uvádí též z Pasova dílo F.M. Böhma, c.d., s. 190.
Popis tance: napodobivé kroky – vysunutí špičky vnější nohy ven a zpětné přivracení k druhé noze se provádí těsným sunem po zemi a propojuje se plynulým „válivým“ obkročá-kovým krokem: „slepičí krok“ na místě + nakročení na obkročák (stejnou vnější nohou) s výklonem do strany, druhá noha obloukem přinoží k výkročné noze, tj. nedokončí obkro­čák a výkročná noha pokračuje opět „slepičím“ krokem znova.
Obměna: „slepičí krok“ se spojuje s polkovým, případně obkročákovým krokem střídavě na obou nohách.
Vzorec kroků: podle J. Němce: v rytmu: qqq qqq qqq
T. 1: 1. doba: půlobkročákový výkrok CH pr. , D 1. nohou, druhá noha přísun k stojné;
2. a 3. d. 2x vtočení a vytočení; nohy se střídají;
T. 2: 1. d. půlkrok obkročáku, 2. d. široké unožení,
3. d. přinožení, na obou nohou se zhoupnutím;
T. 3: 1. d. půl obkročáku, 2. a 3. d. 2x hrábnutí vzad s vý­razným vymrštěním nohy vzad;
T. 4: 1. a 2. osmina 2 obkročákové výkroky, 3. a 4. čtvrtka 2x hrábnutí vzad – „otřením“ špičkou o zem a hbitým vymrštěním nohy, nohy se zde nestřídají!
T. 5: eeqq 1+ 1/2 obkročákového kroku, 1 hrábnutí vzad na poslední čtvrtinu, nohy se zde opět střídají.
Překlad, řešerše dokladů a popis: H. Laudová, 1993.
Tančí a hrají členové souboru Růže z Českého Krumlova Pavel Anderle (1970) a Vlasta Maříková (1968), Bohumír Kabeš (1972) a Lenka Korčáková (1972), Radek Martan (1973) a Andrea Vokřálová (1976), Josef Matoušek (1973) a Zdena Kováčová (1976), muzika jako v F. 5.