D.15 KOLA A TUŠOVÁNÍ Z JIHLAVSKA

Čí je to domeček šindelem pobitý,
šindelem pobitý, šindelem pobitý,
nedají mně naši do něho choditi,
do něho choditi, hopaj šup.

Sušila, babička , sušila houby,
sušila houby, sušila houby,
dědek se rozlobil, schodil jí je z trouby,
schodil jí je z trouby, hopaj šup .

Kdo pije? Piju já. Kdo platí? Kapsa má.
/: Pijou taky kamarádi, který mají pivo rádi. :/

Teče vodička z hráze do rybníčka,
teče vodička z hráze dolů.
/: To sem já nevěděl, že budu podveden,
že tě, má milá, nedostanu. :/

Žádnej neví, neuvěří, jak se ševci myjou,
strčí hlavu do škopíčku, na záda si lejou.

 

Bramborová polívka, slunce do ní svítí,
když tam není petržel, je to kozí pití.
Roztrhaná chalupa, slunce do ní svítí,
vzkázala mně má milá, že mě nechce míti.
Roztrhaná chalupa z nepálenejch cihel,
když mě nechceš, má milá, tak si polib…

My kozlovský formani pojedeme do Prahy,
/: koně máme zrasovaný a sami sme vožralí. :/

Pojedeme, pojedem, hospodě se nevyhnem,
/: až potkáme hezkou holku, tak se za ní vohlídnem. :/

Počkej, holka, zastav se, dám ti kytku laskavce,
/: tamhle za tou za pasekou, támhle v tom černým lese. :/

 

Kola a tušování byly nezbytnou součástí všech tanečních zábav na Jihlavsku v kraji tzv. „dyndáků“ (skřipáků). Ještě před několika lety se udržovalo alespoň ve vzpomínkách ve vesnicích Velký Beranov, Vysoké Studnice, Kozlov, Brádlo, Jeclov atd. Uchovalo se v souvislosti se starobylou skřipáckou muzikou a vyplňovalo vždy velkou část muziky ať při běžných zábavách nebo o svatbě, ostatcích atp. a bývalo dokonce oblíbenější, nežli vlastní tanec (valčíky, polky, sousedská, hačaupolka, strašák, šotyška, pastýřská, žid, mazurka aj.). Podíleli se na něm jednak muži, jednak ženy, a to jak v samostatných celcích, tak i společně.
Prvním druhem této kolektivní zábavy jsou kola. tančená převážně ženami o přestávce u muziky – tedy bez hudebního doprovodu pouze při zpěvu. Bývala spojena i s určitými rejovými útvary jako rozvinutí kola do řetězu, který se pohyboval po prostoru ve vlnovce, svinutí do spirály, její zpětné rozvinutí a opět uzavření do kruhu. Nebylo však výjimkou, že se k děvčatům o přestávce mohli připojovat i chlapci nebo ženy a muži. Ke kolům se zpívaly písně různého druhu a obsahu, které se často shodovaly s písněmi zpívanými v druhé formě kolektivní zábavy – k tušování. V tanečních kolech se objevovaly nejrůznější druhy tanečních kroků (záleželo na druhu písně, na jejím taktovém a rytmickém členění atp.). Tak začínaly např. obyčejnou chůzí podle rychlosti písně pomalou nebo rychlou. Z dalších kroků to byl krok valčíkový, přísunný, cvalový, poskoky jednonož nebo snožmo stranou atp. Přestože písňový repertoár u kol nebyl nikterak omezen (kterákoliv píseň se mohla zpívat v kole), nabyly některé písně větší popularity. U těch se pak setkáváme s určitou pohybovou fixací tanečních kroků na jednotlivé části písně (např. při písni Čí je to louka široká se tančí v první polovině obyčejnou rychlou chůzí a ve druhé části cvalovými kroky).
Na ženská kola často navazovaly tušovací písně a tuše. Tušování bylo tedy druhou částí kolektivní zábavy mužů i žen (především ženáčů) o přestávce u muziky. Muži se postavili do hloučku před muziku a začali zpívat různé písně. Hudba po odzpívání jednotlivých slok přehrávala přednesený nápěv a muži se začali otáčet dokola dupavým krokem. Ženy utvořily buď samostatný kruh kolem mužů. nebo vedle jejich kruhu, nebo se zařadily do jednoho kola mezi muže. vždy střídavě muž a žena. Nápěv předzpívané písně se opakoval obvykle jedenkrát. Nato se zpívala další sloka písně atd. Při zpěvu písně chodí tanečníci obvykle v kole obyčejným krokem volnějším nebo rychlejším podle charakteru písně a teprve při opakování nápěvu hudbou začnou „cupat“ – otáčet se dupavými kroky (viz popis). Někdy se používaly i některé j i n é taneční kroky místo cupání, např. cval, výskoky snožmo, s ohýbáním nohou zánožmo atp. Mezi zpěvem a tancem se připíjelo. Hudba zahrála tuš, tanečníci se napili piva a předávali je kolem dalším tanečnicím. Sklenici s pivem držívali někdy tanečníci (muži) v ruce i při tanci. Toto „cupání“ a zpívání bylo prokládáno výskáním, typickým pro tento kraj atp. Při tuších se obvykle zazpívaly i pijácké písně jako: Když ses napil, utři bradu…, Když jste hráli Havrdovi…, Kdo pije, piju já…, Ó, skleničko skleněná, skleničko toufarová…
Tušování bylo obvykle uzavřeno párovými tanci tančenými jednotlivými dvojicemi za sebou po kruhu. Patřil k nim pomalý valčík-sousedská, polka a v závěru tanec „hačó“, který se skládal z cvalových kroků s obtáčením tanečnice kolem tanečníka, s jejím převáděním na jednu a druhou stranou atp. Takto se tančívalo i v německých vesnicích Jihlavska, kde mnohdy na tentýž nápěv sezpíval i německý text.
Při tušování a tanci v kolech, které byly s tušováním bezprostředně spojeny, se spojovaly do jednoho silně emotivního celku 3 složky: hudba, zpěv a tanec. Často rozjaření sedláci se dávali na závěr muziky (rozuměj taneční zábavy) doprovázet muzikou a kamarády za hlučného zpěvu, a před každým statkem, kde bydlel některý z nich, si zazpívali a zatušovali. A pak pokračovali ostatní dále.

Popis dívčího kola, tušování a tance hačó:
A) Dívčí kolo (zahájení tuše)
První píseň Čí je to domeček šindelem pobitý… (takt 2/4)
Dívky se spojí za ruce do řetězu a obyčejnou ražnou chůzí (vykročí pravá noha) zatáčejí do kruhu. Při zpěvu komíhají spojenými pažemi vždy při prvním kroku dovnitř a při druhém kroku taktu ven z kruhu. Jakmile se kruh uzavře, uchopí se za ruce i obě krajní dívky. Hudba opakuje jedenkrát předzpívaný nápěv.
Dívky natočeny čelem do středu, spojené paže v mírném odpažení, tančí cvalovými kroky vpravo kolem. Vykračuje pravá noha.
Druhá sloka písně (Sušila babička houby… ) se zpívá a tančí stejně včetně muzikantské přehrávky. Dívky doprovázejí cval výskáním.

B) Zahájení tuše muži
Píseň Kdo pije, piju já… (2/4)
Muži seřazeni u šenku, každý s pivem v pravé ruce, se uchopí do řetězu navzájem za plece (pivo přidržují v pravé ruce tak, aby se nerozlilo). Za zpěvu první sloky zatáčejí dupavým krokem v řetězu dokola kolem ženského kola uprostřed taneční místnosti.
Popis mužského tanečního kroku:
1. takt -a: Všichni natočeni čelem do středu vydupnou pravou nohou šikmo vpravo vpřed, noha povolena v koleně, druhá noha pokrčena v koleně se zhoupne i s nohou stojnou vpřed,
b: Nyní zakročí rovně vzad levou nohou, noha na celém chodidle, ale bez přídupu, mírně v koleně zapéruje. Pravá noha se odlepí od země a při zpětném pohybu levé nohy se pokrčí zánožmo s kmihem vzad. Těmito kroky se muži postupně zatáčejí dokola, zatímco ženy v kruhu přizpůsobí za jejich zpěvu a tance svůj krok kroku mužskému.

Popis ženského tanečního kroku:
1. takt -a: Krok levou nohou vzad (noha došlápne na celé chodidlo) s nepatrným natočením asi o 45° za levým ramenem (doleva) vzad a zhupem na chodidle nohy výkročné. Druhá noha pokrčena v koleně přitáhne se kmihem vzad ke kotníku nohy stojné a spojené paže kmih vzad.
b: Krok pravou nohou vpřed do kruhu s mírným natočením šikmo vpravo vpřed, levá noha pokrčena v koleně kmihne vpřed. Kmih spojenými pažemi dovnitř.
Takto se opakuje až do konce zpívané první sloky, kdy muži uzavřou kruh kolem žen.
U ženského kroku se může začít i pravou nohou vpřed na 1. takt a) a na b) levou nohou vzad (tedy kroky jsou v opačném poměru, jako je popsáno).

Hudba opakuje předzpívaný nápěv jedenkrát.
Muži pokračují – pokud ještě neuzavřeli kruh – v pohybu kolem kola žen.
Ženy mohou změnit směr otáčení kola. Otáčejí se buď stejným krokem, j e n ž e opačným směrem jako prve, nebo ustupují obyčejnými přikračovanými přísunnými kroky doleva, vykračuje levá noha. Spojené paže komíhají při každém kroku přísunném (jeden v taktu) dovnitř a ven.

Píseň Teče vodička z hráze do rybníčka (takt 3/4)
Zpívají ženy i muži. Muži dopíjejí pivo a ustupují se džbánky stranou. Ženy mezitím tančí za zpěvu v kole cupavými kroky („cupají“).
1. takt: 3 dupavé kroky (na každou dobu jeden) směrem šikmo vpravo vpřed s přídupem na celé chodidlo, vykročí pravá noha. Ve druhých dvou dobách vykročí levá noha k noze pravé a pravá noha přešlápne ještě jednou na místě bez silného přídupu. Spojené paže kmihnou vpřed do středu kruhu.
2. takt: Ženy ustoupí 1 vyšlapaným valčíkovým krokem nazad s otočením asi o 1/4 kola doleva. Výkročná noha – levá – na 2 a) provede větší krok vzad na přední části chodidla a přešlapy na b), c) se provedou na místě rovněž na přední části chodidel. Kmih spojenými pažemi vzad.

Hudba opakuje nápěv předzpívané písně.
Ženy pokračují v tanci doprava jako prve, muži dozpívávají a připojují se ke konci mezi ně.

Píseň Žádnej neví, neuvěří… (takt 2/4)
Zpívají muži i ženy. Při zpěvu se otáčí kolo doprava jednoduchým „cupáním“.
1. takt -a: CH i D vydup pravou nohou šikmo vpravo vpřed do středu kola, levá noha pokrčena v koleně, kmih vpřed.
Spojené paže kmih vpřed.
b: Levá noha ustoupí nazad mírně šikmo za pravou nohu (došlápne na zem celým chodidlem bez přídupu). Současně kmih pokrčené pravé nohy vzad. Spojené paže kmih vzad.
Takto až do konce písně.

Hudba přehrává nápěv k tanci.
Všichni v kruhu se uchopí za ruce vzadu křížem: Paže chlapců jsou překříženy shora přes paže dívek. D se pak drží zespod křížem se sousedními dívkami a C H shora se sousedními CH. Za mohutného výskání se kolo, které se těsně drží vzadu křížem, otáčí odrazy ze stoje snožmo a výskoky s ohýbáním nohou zánožmo. V každém taktu 2 výskoky od země.

Píseň Bramborová polívka … 2 sloky (takt 2/4)
Tančící se rozvinou do velkého kruhu a v držení za ruce v mírném odpažení se kolo otáčí vpravo kolem obyčejnou chůzí (v taktu 2 kroky), při p r v n ím kroku pravou nohou kmih spojenými pažemi dovnitř, při druhém kroku levou nohou vzad, kmih spojenými pažemi vzad.

Hudba přehrává nápěv k tanci.
Kruh (držení v mírném odpažení) se otáčí cvalovými skoky vpravo kolem.
Tímto končí první tuš. Někdy navazuje bezprostředně další tuš. Jindy se tančí o další přestávce mezi kolovými a figurálními tanci.

Pokračování v tušování.
Píseň My kozlovský formani…(takt 2/4)
Píseň se přezpívá (tančící stojí po obvodu kruhu) – ve zpěvu jim přizvukují muzikanti.

Hudba přehrává nápěv k tanci.
Smíšené kolo čelem do středu (střídavě CH a D) v držení v mírném odpažení se otáčí vpravo kolem jednoduchým „cupáním“ jako u písně Žádnej neví, neuvěří.
Stejně se zpívá a tančí druhá a třetí sloka.

Pozn.: Po tušování někdy následovalo tzv. „hačó“.
Hačó je dovětek buď tušování nebo série tanců, která začíná pomalým valčíkem – sousedskou (lendlerem) pokračuje polkou a je zakončena kvapíkovým dovětkem hačó.

Jednotlivé figury hačó:
1. figura
Dvojice ve stoji čelem proti sobě, CH levým, D pravým bokem do středu. Drží se za ruce zkřižmo, pravé ruce nahoře.
1. takt – a: Dvojice nízkým výskokem z odrazu snožmo dopadne na místě do podřepu.
b: Výdrž.
2. takt: Dva běhové krůčky vpřed po kruhu, CH vykročí levou nohou vpřed, D pravou nohou vzad. Došlapuje se zlehka na celá chodidla s vypérovanými koleny.
3. – 4. takt = 2. takt.
Tato figura se může ještě jednou opakovat.

2. figura
Převedení D s podtečením pod zvednutými překříženými pažemi od levého boku zadem k pravému boku CH. D přebíhá celkem osmi běhovými krůčky a dvakrát se přitom podtáčí pod spojenými pažemi doleva: poprvé hned na začátku figury u levého boku CH a podruhé za zády CH u jeho pravého boku. CH přešlapuje na místě (noha výkročná zůstává u obou stejná jako v prvé figuře).
Celý pohyb se děje ve dvou taktech.
Po dokončení druhé podtáčky stojí D po pravé straně CH maličko vpřed, C H stojí šikmo vlevo za ní a drží se v pokrčení předpažmo za obě ruce: pravá ruka D spojená s napjatou pravicí CH je asi ve výši hlavy D a druhé spojené paže směřují šikmo vlevo vpřed.

3. figura
V postoji a držení z konce drahé figury CH a D v 1. taktu – a) nízkým výskokem z odrazu snožmo dopadnou do podřepu snožmo na místě, b) – výdrž.
2. – 4. takt: Dvojice postoupí šesti běhovými krůčky vpřed, oba vykročí levou nohou.
Tato figura se ještě jednou nebo i vícekrát může opakovat.

4. figura
Od 4. figury postupují dvojice cvalovými kroky vpřed (galopem). Vykračuje levá noha.
Tuto galopádu ukončí přetočením a převedením D předem na druhou stranu CH. Podobně pak po galopádě vpřed převádí CH D zpět na původní místo.
1. – 2. takt: Čtyři cvalové kroky vpřed, vykročí levá.
3. – 4. takt: D se přetáčí před CH jednou doleva, CH se současně podtáčí také pod spojenými pažemi. D po podtáčce skončí na levé straně před CH. Držení je podobné jako na začátku této figury, ale naopak. Celá tato figura se provede cvalovými krůčky.
5. – 8. takt = 1. – 4. takt. ale nyní se podtáčkou s přetáčením vrací D předem před CH na své původní místo. CH se rovněž opět podtáčí.

5. figura
Obyčejný cval (galopáda) vpřed v držení a postavení jako na začátku 4. figury.

6. figura
Střídání figury 3. vždy dvakrát po sobě a figury č. 5.
Celý tanec končí figurou č. 5 až do konce hry skřipáků.
Pozn.: Jednotlivé figury a jejich délka se řídí podle taneční skladby. Tanečníci citem vycítí kolikrát mohou kterou figuru opakovat.

Tančí a hrají členové souboru Vysočan z Jihlavy Jiří Berka /1947/ a Martina Vlčková /1973/, Zbyněk Berka /1974/ a Lenka Orlíčková /1970/, Miloslav Brtník ml. /1951/ a Dana Bulantová /1966/, Jaroslav Dřevo /1947/ a Lenka Macková /1972/, Josef Fišar /1972/ a Lenka Šubová /1944/, Pavel Oháňka /1942/ a Iveta Urbanová /1964/, Jiří Partl /1955/ a Eva Michálková /1950/, Josef Prokeš /1956/ a Miluše Mrkvičková /1964/, E m i l Šuba /1941/ a Daniela Kratochvílová /1964/, Jaroslav Zeman /1947/ a Iveta Královská /1968/, skřipácká muzika ve složení Miloslav Brtník st. /1928/ prim, Jan Pech /1944/ 2. housle, František Kredl /1933/ 3. housle a František Koch /1912-1944/ basa.