Moderato

Zahréte mně dokolečka,
je tady má děvečka,
zahréte mně do kola, do kola,
je tady má milá.

Zima velká, vítr fóká,
a já stojím bez klobóka,
vendi, milá, vendi ven, vendi ven,
ať nemrznem pod voknem.

Te’s nechtěla ven vejíti,
se mnó slovo promluviti,
proto sem já smutný byl, smutný byl,
že sem s tebó nemluvil.

Vivo

Kdo chce hezkó ženu mít,
mosí se za ňó přejít,
cenke, břenke, podkověnke,
mosí se za ňó přejít.

Jestli já jo dostano,
já se za ňó pojedo,
cenke, břenke, podkověnke,
já se za ňó pojedo.

1. Vláčitá stará – hanácká

Je to starý tanec třídobého taktu, který se tančil ještě začátkem minulého století. Později dozníval v některých obřad- ních tancích (královničky, hodové obcházení kolem berana atp.). Původně se tančil jako jeden z místních tanců u tanečních zábav. Tanečník se postavil před muziku, poručil si tanec a zazpíval 1. sloku jedné z mnoha tanečních písní, které se k tomuto tanci zpívávaly. Tanec doprovází gestikulací pažemi, občasným přídupem a zatleskáním. Tanečnice jej sleduje opodál a na jeho pokyn ke konci zpěvu 1. sloky k němu přistupuje tanečním krokem, vykročí pravou nohou s natočením doprava. Asi v posledních dvou taktech se před ním ještě otočí dvěma kroky “hanácké” – sousedské. Na přehrávku tanečního nápěvu hudbou se uchopí k tanci: CH obejme D stojící čelem proti němu pravou rukou v pase. D mu položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravé rameno (prsty směřují k pravé lopatce). CH pak spojí svoji levou ruku s pravou rukou D a takto spojené ruce si opře hřbetem své levice zezadu o svůj levý bok.

V tomto postavení a držení se otáčí dvojice “hanáckou” -houpavě prováděným krokem sousedské s akcentem při prvním kroku doprava – až do konce přehrávky. Pak se podobně zpívá a tančí druhá, třetí a další sloky. Tanečnice vždy stojí při před­zpěvu volně vpravo vedle CH poněkud vzad.

Krok sousedské – “hanácké” se skládá ze tří kroků, houpavě prováděných a našlapovaných na přední část chodidla. První je poněkud s větším akcentem, další dva jsou vyrovnané. Těmito třemi kroky (první obvykle o něco delší než další dva) se otočí vždy dvojice v každém taktu o půl kola. Na začátku tance vykra­čuje D pravou nohou, CH levou. V sudých taktech pak naopak.

Podobně jako točivé tance končívaly “zásmažkou” – rychlej­ším kolovým tancem, i vláčitá stará – hanácká ze Zábrdovic končí prudším kolovým tancem skočného rázu.

2. Cupatá – uherská

Jde o druh dvojdobého skočného tance typu přibližně dneš­ního komínského třasáku – skočné. Kolem 30. let minulého století tyto tance zhusta navazovaly jako dovětek na tance třídobé, které byly vláčnější v provedení (proto nazývány vláčité). V některých krajích byl tento tanec nazýván i “maďar, maďara, maděra”, pokud bylo možno zjistit často byl jejich základem třasák – tehdy módní tanec – s různými obměnami: přídupy (“cupatá – cupavá”), skočně provedený třasákový krok, který začíná v předtaktí (v průběhu tance ve čtvrté osmině předcházejícího taktu) odrazem z opačné nohy, než-li která vykračuje v dalším taktu. V jednot­livých dobách taktu dopadají chodidla nohou shora tvrdě přední částí na zem a končí jako při skočné ve čtvrté osmině zmíněným již odrazem do výšky.

Cupatá – uherská začíná rovněž předzpěvem první sloky taneční písně – zpívá CH, D stojí opodál. CH doprovází zpěv gestikulací podobně jako při vláčité. Vlastní tanec se provádí v postavení dvojice čelem proti sobě, držení ke kolovému tanci zavřené: CH uchopí D oběma rukama kolem těla (dvojice není těsně u sebe). D mu položí obě ruce ze stran na ramena.

Hudba přehrává přezpívaný nápěv k tanci. Dvojice tančí krokem cupaté vpřed po kruhu dokola s otáčením doprava. CH vykročí levou, D pravou nohou.

1. takt – al: CH dokročí prudce shora pokrčenou levou nohou, D pravou nohou s otočením asi o 45° doprava.
   a2: CH i D došlápnou mírně shora druhou nohou přední částí chodidla na zem vedle nohy výkročné s pootočením o dalších 45° doprava.
   bl: Přešlap CH i D na nohu výkročnou s dalším otočením -noha došlápne mírně shora přední částí chodidla tvrdě na zem.
   b2: CH i D poskok na noze výkročné s dotočením do 180° vpravo a druhá noha vysoko pokrčí přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí.

2. takt = 1. takt, ale opačnou nohou.

V těchto dvou taktech se otočí dvojice o 360° doprava a mírně přitom postoupí vpřed po kruhu.

Kroky cupaté jsou krátké, každý proveden s otočením o půl kola doprava. Hlavní intenzita tkví v přídupech a poskocích. Celý tanec má třasákový ráz (při jednotlivých krocích se péruje v kot­nících a v kolenou), pérování – mírné natřásání se přenáší páteří až do temene hlavy. Takto se střídavě předzpěvuje a tančí až do konce. Nebo CH si předzpívá na začátku první sloku a pak hudba přehrává předzpívaný nápěv až do konce. Někdy hudebníci střídají přehrávku s vlastním zpěvem dalších slok, v tom případě tanečník zpívá pouze na začátku a pak se již jen tančí cupatá až do konce. Má-li tanečník dosti sil, může se při tanci připojit k hu­debníkům rovněž svým zpěvem.

Závěrem připojíme Sušilovu poznámku k provedení tohoto tance v rukopisném materiálu ve Státním archivu v Brně: “Při vláčité se popřed vyzpívá, pak tanečník si na ňu kévna, neb pleskna, a ona se hned točí, potom obejma v půli, o ramena ona ruku na ramena a zatočijó se pak vlačitó začínajó tancovat. A mezi tým tančejí.” Poznámka je z konce 20. let 19. století.

Tančí Věra Kovářů (1932) a Stanislav Kříž (1949) z Brna, hraje muzika souboru Májek z Brna ve složení František Černý (1961) prim, Aleš Krejčík (1976) klarinet, Filip Cigánek (1973) a Ondřej Prášek (1974) violy-kontry, Petr Vaněk (1973) cimbálek a Pavel Polák (1962) kontrabas.

Uděláme kolébečko, napojíme telátečko,
má-li tele vodu, má milá panenko,
má-li tele vodu, má?

Tančí dvojice smíšené podobně jako hanáckou – vláčitou ze Zábrdovic (A. 1).

Tanečník si rovněž nejprve předzpívá první sloku taneční písně. Tanečnice stojí opodál a ke konci zpěvu k němu přichází cupavými krůčky (obměna provedení kroku hanácké). Vlastní tanec se pak provádí v držení ke kolovému tanci zavřeném. Pravice D a levice CH volně napjaty ve směru tance.

Dvojice se otáčí v každém taktu třemi cupavými krůčky o půl kola, na počátku tance vykročí CH levou, D pravou nohou. Přídupy se provádějí celým chodidlem s akcenty v každé době taktu, v první době je akcent nejsilnější. Dvojice může při tanci měnit i směr otáčení. Podle Sušila (stejný pramen jako u ha­nácké): “Zdrobna přidrobovali. Jednako vždy se cupalo.”

Tančí Věra Kovářů (1932) a Stanislav Kříž (1949) z Brna, hraje muzika souboru Májek z Brna ve složení František Černý (1961) prim, Aleš Krejčík (1976) klarinet, Filip Cigánek (1973) a Ondřej Prášek (1974) violy-kontry, Petr Vaněk (1973) cimbálek a Pavel Polák (1962) kontrabas.

Moderato

/: Zelený rozmarýn, jako tráva,
že mě má panenka zanechává, zanechává. :/

/: A když mě zanechá, nech nechá tak,
šak já si namluvím jiných děvčat, jiných děvčat. :/

Tančí se stejně a stejným stylem jako vláčitá stará – hanácká ze Zábrdovic (A. 1).

Základní forma tance byla pouze dokola (viz Zábrdovice včetně příchodu D k CH za zpěvu a několikerého otočení před ním). Není vyloučeno, že mohly podle různých Sušilových po­známek následovat i kroky dvojice vpřed a vzad stejného pohy­bového charakteru jako při otáčení.

Jde rovněž o rekonstrukci podle záznamů Sušilových z konce 20. let minulého století.

Tančí Věra Kovářů (1932) a Stanislav Kříž (1949) z Brna, hraje muzika souboru Májek z Brna ve složení František Černý (1961) prim, Aleš Krejčík (1976) a Pavel Polák (1962) zobcové flétny, Ondřej Prášek (1974) viola-kontr, Petr Vaněk (1973) cimbálek a Filip Cigánek (1973) kontrabas, zpívají F. Černý a S. Kříž.

Con moto

Měla sem já hulána,
měla sem ho ráda.

Hulán byl už od začátku minulého století znám z okrajových obcí – nynějších částí Brna. Tančil se nejčastěji v kolovém držení zavřeném – v objetí, D a CH navzájem s menším odstupem od sebe. Základní krok je při kolovém držení obkročák poskočný, v každém taktu jeden. CH vykročí levou nohou, D pravou s mo­hutným přídupem na začátku taktu. Každým krokem se otočí dvojice o půl kola vpravo. Tempo tance se mohlo postupně zvyšovat, tanec tím nabýval na rychlosti a divokosti. Při tanci mohl tanečník tanečnici zvedat do výšky buď v pravidelných intervalech nebo libovolně mezi tancem – v tom případě i dvakrát po sobě.

František Sušil tento tanec líčí koncem 20. let minulého sto­letí takto: “Měla sem ja holana, měla sem ho ráda. Skákali. Byl tuze divoký. Vzhůru dolu vyskakovali, až sukně lítaly, slušně zavržen; za starodávna byl slušný, a tak by mohl podržen býti, an jenom přeskákali a zas zpátky skákali.”

Podle Františka Sušila základem tance byl obkročák poskočný, při kterém se stupňujícím se tempem lítaly ženám sukně až nad hlavu. Divokost tohoto tance podtrhávalo ještě vy­zvedávání tanečnic tanečníky. Podle závěrečné Sušilovi poznám­ky “slušnější formou tance byla ta, při které dvojice přeskákala několika poskoky vpřed a pak se zase vracela zpět” (viz zahájení tance dvojicí na videosnímku).

Tančí dvojice smíšené po kruhu, levým bokem do středu, D po pravici CH. Drží se za ruce vpředu křížem, pravé nahoře. 1.-4. takt: Dvojice postoupí čtyřmi kroky poskočnými vpřed po kruhu, vykročí vnější noha (CH – levá, D – pravá). Posledním poskokem se ve 4. taktu dvojice otočí dovnitř o 180°, D vlevo na levé noze a CH vpravo na pravé noze. 5. – 8. takt =1.-4. takt, ale obrat ve 4. taktu se provede naopak – D na levé noze doprava, CH na pravé doleva. Takto se tančí až do konce tance.

Poznámka: Jde tedy o dva varianty tance: v postavení vedle sebe se stále se opakujícími poskoky vpřed a vzad a v postavení čelem proti sobě v kolovém držení (obkročák poskočný s výskoky D).

Vivo

Naša holka šla na hode, hup,
najedla se masa, zelí, krup,
jak se jednó zatočila,
hned jí krupka vyskočila, hup!

Po celý tanec se tančí skočný třasák, ale ještě prudčeji nežli při předcházejících tancích. Dvojice tančí v postavení čelem proti sobě, držení ke kolovému tanci zavřené – v objetí, ale volněji (viz hulán A. 4 – 1. variant). Třasákový krok začíná vždy odrazem opačné nohy ve čtvrté osmině předcházejícího taktu.

Skočná – cupavá (maďar) z Maloměřic je pojmenována podle přídupu (cupnutí) dvojice ve 3., 6. a 11. taktu (na slova – hup, krup). V tomto taktu vždy dvojice odrazem z předcházejícího taktu dopadne prudce oběma chodidly souběžně shora na zem do mírného podřepu (první doba taktu), ve druhé době taktu výdrž v podřepu ve stoji snožmo.

Třasák začíná vždy CH levou, D pravou nohou.

Poznámka: Další pojmenování tance maďar svědčí o tom, že jde o divoký tanec s přídupy, skočného rázu, který tanečníkům připomínal maďarský tanec.

Tančí a hrají jako v A. 1.

Vivace

Prosil forman formanky,
aby dala kořalky,
té dobré, té sladké,
co je žejdlík za zlaté.

Ona praví, že nedá,
že mu dala onehdá,
té dobré, té sladké,
co je žejdlík za zlaté.

Jde o rekonstrukci a určité dotvoření tance podle Sušilovy stručné poznámky: “Wálawá – čapatá (přisedna k zemi). Přisedne, rukú buď sebe, buď jiné bijí, a druhou rukou o zem pochytá.”

Podle této poznámky jde patrně o mužský tanec snad podob­ný líšenským “figurkám” či “vodzemku” – “hajduku”. Figura, kterou Sušil naznačuje, se podobá figuře z nivnického zbojnické­ho, jak ji známe z podání tanečníků z Uherskobrodska na video­záznamu slováckých tanců – (2. část VII. dílu této edice, tanec D. 11). Prvek “čapání” byl zřejmě pro tento tanec typický – podobně jako přičapávání v králenském “cibulování” (přidřepávání k zemi a vztyk). Název “válavá” souvisel patrně s tím, že při této figuře padali tanečníci na zem.

Válavá (čapatá) z Maloměřic začínala zpěvem, který taneč­ník doprovázel bohatou gestikulací pažemi, podupy a potlesky. Po předzpěvu písně na začátku se rozvíjí tanec při opakování nápěvu nejprve jednoduššími prvky.

1. takt – a: CH nejprve ve stoji čelem k hudbě střídá potlesky do dlaní ve výši hlavy s potleskem na pravou ohnutou patu.
   b: Celé provedeno při poskocích.

2. takt: Totéž, ale tleská na levou patu.
3. takt: Tleská pravou rukou na pravou holeň (noha ohnuta přednožmo dovnitř).
4. takt: Levou rukou na levou holeň.

V dalších taktech až do konce se otáčí poskoky v podřepu -v každém taktu dva. Při prvním tleskne do dlaní před tělem, při druhém do dlaní za zády.

Pak zpívá druhou sloku. Nyní přehrává hudba nápěv celkem třikrát se stupňujícím se tempem.

1. přehrávka nápěvu:

1. takt – a: CH založí ruce v bok a odrazem snožmo skočí do dřepu.
   b: Výskok na pravé noze, levá se opře patou o zem mírně přednožmo vlevo zevnitř.

2. takt = 1. takt, ale pravou nohou mírně přednožmo vpravo zevnitř.
3. takt= 1. – 2. takt.
4. takt= 1. – 2. takt.
5. takt – al: Odrazem snožmo výskok, nohy pokrčeny přednožmo.
   a2: Potlesk oběma rukama shora na kolena. b: Dopad do podřepu snožmo.

6. takt = 5. takt.
7. takt = 5. takt.
8. takt = 5. takt, ale CH ohne obě nohy zánožmo a tleskne oběma rukama na paty pokrčených nohou.

2. přehrávka nápěvu:

1. takt – a: CH z dřepu přeskok na levou pokrčenou nohu, levá ruka se opře vzadu o zem. Pravá noha vymrští v koleně vpřed do přednožení povýš a pravá ruka z předpažení zevnitř úder dlaní na prsa.
   b: CH přeskok na pravou nohu, levá vymrští vpřed. Pravá ruka vyšvihne vpravo zevnitř.Opor levé ruky zůstává. Levá noha a levá ruka totéž, co v první době pravá.
2. , 3., 4. takt = 1. takt.

5. – 8. takt: Totéž, ale naopak – pravá ruka se opírá o zem, levá ruka tleská na prsa a vzpažuje zevnitř. Na a) každého taktu vymršťuje opět pravá noha vpřed a na b) při přeskoku na pravou nohu levá noha vpřed.

Poznámka: Výměna opěrné ruky se provádí v druhé době 4. taktu současně s vymrštěním levé nohy vpřed, aby mohl tanečník správně zkoordinovat pohyby na začátek další části.

3. přehrávka nápěvu:

1. – 4. takt: CH oporem oběma rukama vzadu, pánev nadzvednuta nad zem, tělo v pánvi prolomeno dolů, přeskakuje střídavě na levou (na a) a pravou (na b) nohu. Druhá noha při tomto přeskoku vždy vymrští v koleně přednožmo povýš (celá noha napjata, chodidlo polonapjato).

5. – 8. takt: CH v podporu ležmo obličejem k zemi se odráží současně dlaněmi rukou a chodidly obou napjatých nohou – 2 v taktu – a otáčí se kolem osy kroužku, která je před jeho obličejem, doprava. Do této pozice se dostane na začátku 5. taktu odrazem pravé ruky a přetočením kolem levé ruky doleva obličejem k zemi.

Tančí Stanislav Kříž (1949) z Brna, Hraje muzika souboru Májek jako v A. 1.

Lassunk

Friska

Čardáš neb “cigánskou” (protože byl patrně převzat od cikánů) tančil na začátku 20. století bývalý líšeňský pastýř Barto­loměj Smílek. Podle něho se objevovaly v tanci tyto figury:

1. Přísunné kroky stranou (v každém taktu 2/4 jeden přísunný krok. na a) úkrok stranou, napnutá kolena, na b) přísun druhé nohy, kolena povolí). Tančí dvojice smíšené v postavení čelem proti sobě, CH drží D oběma rukama v pase, D mu položí ruce ze stran na ramena.
2. Zátočky v postavení pravými a levými boky u sebe – držení v objetí, obyčejnými kroky – 2 v taktu, vykročí vnitřní noha, kolena napjata.
3. Přísunné kroky stranou. Dvojice se pustí a tančí (ruce v bok) dva přísunné kroky vpravo stranou (v každém taktu 1 přísunný krok, ukončený hmitem podřepmo a 2 kroky přísunné opačným směrem).
4. Natáčení těla s úkroky stranou, držení jako v a) (jedno-kročkové natáčení dvojice na místě). V každém taktu 1 krok přísunný s natočením doprava – vykročí pravá noha. V dalším taktu doleva a vykročí levá noha.
5. Poskoky dvojice v postavení a držení jako v a). Střídavě v lichých taktech a) na levé noze, pravá vyšvihne šikmo přednož­mo zevnitř dolů a na b) poskok na levé noze, pravá ohne přípat-mo (vysoko zánožmo, až se téměř dotkne patou hýždí). V sudých taktech totéž na opačné noze.

V bodech a) až e) jde o obyčejné taneční figury, které se tančily obvykle v tomto pořadí. Podle informátora – sběratele Františka Svobody – bylo ještě mnoho figur (např. mužských “figurek” – cifer podobně jako v líšeňském hajduku – A. 10 – a otáčení samotné dívky atp.), které znali jen někteří tanečníci. Název čardáš je maďarského původu a druhý název, jak bylo již podotknuto, vznikl pravděpodobně proto, že tanec byl převzat od cikánů. Uvedená skladba využívá původních Svobodou popsa­ných figur a obohacuje je o zmíněné již figury hajdukové a otáčení děvčat na místě nebo před tanečníkem. Krok otáčení není popsán, a proto jej choreografka zrekonstruovala podle vlastní fantazie, stejně jako doplnění skladby o některé další figury – výměna tanečnic, průplety atp.

Tančí a hrají členové souboru Brněnští gajdoši z Brna Jiří Kulajta (1947) a Hana Fučíková (1965), Vojtěch Nečas (1975) a Lea Kratochvílová (1973), Bruno Obst (1967) a Barbora Kozá­ková (1977), Ladislav Urbančík (1947) a Lenka Pospíšilová (1968), muzika ve složení Vladimír Meloun (1926) prim, Oldřich Kilián (1932), Otakar Kůrka (1931) a Ewald Vallaz-za (1942) housle-terc, Pavel Šnajdr (1975) housle-obligát, Milan Holzapfel (1932) viola-kontr, Zora Mezníková (1946) příčná flétna, Otakar Pokorný (1926) zobcová flétna a Martin Schimmer (1975) kontrabas.

Allegretto

Tančí CH a D ve dvou řadách čelem proti sobě, vzdálených od sebe asi 6 kroků. Počet D a CH je stejný. D mají připaženo, CH ruce v bok.

1. – 4. takt: D postupují proti CH osmi drobnými vypérovanými krůčky, našlapovanými přes přední část chodidla. Vykročí pravá noha. CH stojí na místě nebo se mírně pohupují na obou chodidlech v rytmu dívčích kroků (v taktu 2 pohupy).
5. – 6. takt: CH se se svým protějším D zavěsí za pravé lokty a zatočí se čtyřmi drobnými krůčky, našlapovanými rovněž přes přední část chodidla, o půl kola vpravo kolem (vymění si místa). Vykročí pravá noha.
7. – 8. takt: Zátočka čtyřmi krůčky za levé lokty, vykročí opět pravá noha. D se vracejí na svá místa.
9. – 12. takt: D se vracejí stejnými krůčky nazad na svá místa. Vykročí pravá noha. CH stojí nebo pohupy na místě.

Celé se opakuje ještě dvakrát.

V dalších třech opakováních nápěvu pak totéž, ale nyní postupují k D CH. Tančí se pouze s tím rozdílem, že CH vždy na konci kroků jednak k D. jednak vzad na své místo, se při posledním kroku současně pokloní hlavou.

Podobně se tančí tanec pod názvem “Spadly klíčky” v Raj­hradu a Koryčanech (pouze dívky). Na Tovačovsku pak tančí tanec dospělá mládež pod názvem “Dudy”. Podle Sušilova zázna­mu z konce 20. let minulého století vypadá tanec takto: “Podle placu 4 či 5 děvčat proti stojícím chasníkům přidrobovali, a přijdouce k nim se s nimi otočivše opět zpátky předrobsovaly; to třikráte udělavše, potom zůstaly státi, a chasníci nyní tolikéž proti nim to činili.”

Tančí a hrají členové souboru Brněnští gajdoši z Brna jako v A. 7, jen O. Pokorný hraje gajdy a zpívá Renata Slepičková (1953).

Sostenuto

Charakteristickým znakem tance je napodobení pohybů koní, od čehož také vznikl i název tance. Tanec má celkem čtyři oddíly. V oddílu 1. je napodobení hrabaní koní, v oddílu 2. cval koní. V 3. oddílu je rychlá polka dokola po kruhu a v posledním oddílu se CH posunou o jedno místo vpřed a tím si vymění tanečnice.

1. oddíl

Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH. Držení ke kolovému tanci polootevřené.

1. takt – a: Ze stoje na vnitřní noze napodobení hrabání koně pohybem vnější nohy ze skrčení přednožmo mírným předno-žením a sunutím nohy přední částí chodidla po zemi, zpět skrčit přednožmo.
b = a.
2. takt: 1 přeměnný krok vnější nohou vpřed.
3. – 4. takt =1.-2. takt, ale opačnou nohou.
5. – 8. takt= 1.-4. takt.
9. – 16. takt: Totéž, ale přeměnný krok se provede vzad.

Může se vykračovat i stejnou nohou, např. hrabání začíná levou nohou ze stoje na pravé atd.

2. oddíl

1. – 3. takt: Dvojice ve stejném držení čelem do kruhu. Tančí 6 cvalových skoků vpřed vnější nohou.
4. takt: Dvěma cvalovými skoky celý obrat vlevo, CH couvá, takže skončí zády do středu kruhu.
5. – 8. takt =1. – 4. takt. Nyní postupují dvojice cvalovými skoky ze středu a v 8. taktu se otáčejí celým obratem dvěma cvalo­vými skoky doleva opět čelem do kruhu.
9. – 16. takt =1. – 8. takt.

3. oddíl

CH se postaví zády do kruhu, D čelem. CH uchopí D oběma rukama v pase, D mu položí obě ruce ze stran na ramena (prsty směřují k lopatkám). V tomto postavení a držení tančí rychlou hladkou polku dokola vpřed po kruhu. CH vykročí levou, D pravou nohou.

4. oddíl

Po ukončení polky CH pustí D, která zůstanou stát na svých místech. CH se posunou o jedno místo vpřed (mění tanečnici).

Tanec se tančíval zvláště na ostatky v pondělí i v úterý, ale také o svatbách. Cvalové kroky se provádějí tak, že napodobují vyskakování koně. Tanec zaznamenaný na videu zachovává všechny původní prvky, pouze mění půdorys a směr pohybu jednotlivých figur, aby tanec vypadal zajímavěji.

Tančí a hrají členové souboru Brněnští gajdoši z Brna Jiří Kulajta (1947) a Barbora Kozáková (1977), Vojtěch Nečas (1975) a Lea Kratochvílová (1973), Bruno Obst (1967) a Hana Fučíko­vá (1965), Ladislav Urbančík (1947) a Lenka Pospíšilová (1968), muzika jako v A. 7.

Allegretto

Při opakování rit.

Tanec hajduk a vodzemek na variace tradičního odzemko-vého nápěvu s dalším hudebním obohacením souvisely v Líšni s životem pastýřů. Posledním pastýřem ovcí byl Bartoloměj Smí-lek, který tyto tance tančíval se svými kamarády na pastvě za svého mládí. Byly to obecné tance ovčáků i ostatních pastevců při dvorech, které patřily k líšeňskému panství. Nápěvy B. Smílek zapískal na lupínek a zahrál na housle sběrateli Františku Svobodovi z Líšně na začátku 20. století. Z celého dlouhého tance si vždy vybavil několik základních figur. Podle něho se vodzemek tančíval s holemi, popř. s bičíky v druhé ruce, a tančilo jej 6 – 8 chlapců. S holemi postupují v různých útvarech v kříži i ve hvězdici jedním i druhým směrem. V další části tance krouží po kruhu cvalovými kroky a případně opisují různé obrazce. Na 1. notu posledního taktu zarazí. Při třetí části nápěvu tančí všichni odzemek, každý sám o sobě a každý jinak. Mnohé figury v odzemku ve volné části se podobají figurám hajduchovým, které jsou tančeny na odzemkový nápěv. Vlastní hajduk pak měl nápěv jiný, podložený textem Ej, hajduci, poskočme si… s obsáhlou instrumentální dohrávkou.

Na začátku tance 4 pastýři s holemi nastupují do křížového útvaru. Každý drží v pravé ruce pastýřskou hůl. Hudba hraje první část odzemkového nápěvu (instrumentálního), který v hrubých obrysech připomíná nápěv karpatského odzemku.

1. – 12. takt: 4 CH postupují vpřed obyčejnou ráznější chůzí, v taktu 2 kroky (vykročí levá noha). Na konci 12. taktu jsou ve čtverci, levým bokem do středu. Hole drží vodorovně vpřed v pravých rukou. Ke konci nástupu napřáhnou všichni hole do středu, takže se navzájem dotýkají ve vodorovné poloze.
13. – 16. takt: CH postupují vpřed 4 přísunnými kroky (v taktu vždy jeden), vykročí levá noha. Současně na začátku každého taktu jednotlivý CH, počínaje prvním, zvednou palici nahoru a obloukem jí uhodí shora na hole ostatních CH. Druhý, třetí i čtvrtý podobně. Palice se uvnitř hvězdicovitě protínají.
17. – 20. takt = 13. – 16. takt (celé se ještě opakuje).
21. – 24. takt: CH postupují ráznou chůzí vpřed (v taktu 2 kroky, vykročí levá noha), hole ve hvězdici. V 24. taktu třikrát zadu-pají pravou-levou-pravou nohou a současně se otočí o 180° doprava a hole přitom přechytnou levou rukou.
25. – 28. takt: Totéž opačným směrem, ale vykročí nyní pravá noha, vnější ruce vzpaženy zevnitř. Ve 28. taktu 3 podupy se otočí opět do postavení pravými boky do kruhu a palici uchopí nyní oběma rukama.
29. -31. takt: CH držíce hole oběma rukama, ale natočeni pravým bokem do středu, postupují vpřed dupavým přeměnným krokem ukončeným nízkým podtrhnutím (krok je tančen se sníženým těžištěm). Vykročí levá noha.
32. takt: CH ukončí čelem do středu na a) skokem do dřepu, b) výskokem snožmo na celých chodidlech.
33. – 36. takt = 29. – 32. takt. ale opačným směrem (levým bokem do středu, vykročí pravá noha).
37. – 39. takt: CH čelem do středu drží hole oběma rukama a otáčejí se 6 cvalovými kroky vlevo stranou, vykročí levá noha.
40. takt – a: Zastaví skokem do dřepu.
b: Výskokem do stoje na celých chodidlech (viz takt 32).
41. – 43. = 37. – 39. takt, ale opačným směrem (doprava), vykročí pravá noha.
44. takt: CH se pustí, zvednou hůl v pravé ruce a s gestem se rozejdou do volného rozestupu. Následují volné odzemkové a hajdukové figury.
45. – 48. takt: První CH stoj čelem k hudbě, palici drží vodorovně před sebou oběma rukama.
45. takt -a: Výpon spojný. CH se natočí ve výponu o 45° doprava.
b: Podřep spojný. Paže s palicí vodorovně před tělem.
46. takt = 45. takt: Totéž, ale natočení doleva.
47. – 48. = 45. – 46. takt.
49. takt – a: Jako 45. takt a).
b: Stoj rozkročný v rovině čelné. Špičky nohou mírně dovnitř.
50. takt: První 3 osminy – CH ve výponu snožmo třemi poskoky se otočí o 360° doprava (dva poskoky snožmo, třetí roznožmo s dopadem na celá chodidla o 360° doleva). Ve 4. osmině výdrž.
51. – 52. takt = 49. – 50. takt.
Druhý CH v taktech 49. – 52. se připojí k tanci prvního sólisty základní jednoduchou figurou (střídavé naskočení do výponu, viz první tanečník v taktech 45. – 48.).
53. takt – a: Druhý CH skok do dřepu snožmo, kolena vodorovně, hůl drží oběma rukama před sebou.
b: Výskok do stoje roznožmo na patách s natočením o 45° vpravo.
54. takt = 53. takt, ale s otočením o 90° doleva.
55. takt = 53. takt, ale natáčí se o 90° vpravo. K němu se připojí první i další dva tanečníci ze čtveřice.
56. takt – a: Skokem dřep spojný.
b: Odrazem z dřepu do výponu spojného s otočením o 360° doleva. Ukončí ve stoji na celých chodidlech.
57. – 60. takt = 53. – 56. takt.
61. – 68. takt: Nyní probíhají dva a dva CH kroky poskočnými (2 v taktu, vykračuje pravá noha, hůl drží všichni vztyčenu v pravé ruce, levá ruka založena za zády nebo volně upažena) po dráze osmice navzájem se křižujíce jeden z jedné, druhý z druhé strany. Při setkání si někdy CH třesknou palicemi o sebe. V osmi taktech proběhnou všichni 4 CH celou osmicí dvakrát 16 poskočnými kroky až na svá místa. Přední dva CH hned ze začátku se vytočí zevnitř a postupují po obloučku dozadu na místa dvou zadních CH. Zadní mezitím uvolnili svá místa tím, že vyrazili úhlopříčně vpřed. Při setkání se kříží tak, že levý zadní postupuje první na místo pravého předního a pravý zadní za ním na místo prvního levého. Z ro­hu pak jdou opačně úhlopříčně a opět se vracejí na svá původní místa. Tím opíšou celou osmici.
69. – 70. takt = 45. – 46. takt. Tančí první dva ze čtveřice.
71. takt – a: Výskokem stoj spojný, ihned odraz.
b: Výskok snožmo a dopad opět do stoje snožmo.
72. takt – a: Výdrž ve stoji spojném.
bl: Odrazem ze stoje snožmo výskok a dopad do stoje rozkročmo v rovině čelné, špice dovnitř.
b2: Odrazem výskok a dopad do stoje snožmo na celá chodidla.
73. – 76. takt = 69. – 72. takt. ale tančí zadní dvojice.
77. takt – a: Odrazem úskok pravou nohou vpravo stranou, pravá ruka s holí vztyčena, druhá noha odmrští pokrčeně únožmo. Někdy CH natočí hlavu doleva přes levou, volně upaženou paži, jakoby se chtěl podívat na pokrčenou nohu.
b: Výskok odrazem z pravé nohy, levá v letu přinoží a dopad do podřepu snožmo. Paty nezatíženy.
78. takt – a: Odrazem z obou nohou skokem do dřepu s natočením vlevo vpříč.
b: Odrazem z dřepu výskok, nohy napjaty a dopad do stoje spojného. Hůl se drží v pravé ruce.
79. takt = 77. takt. ale naopak a opačnou nohou.
80. takt = 78. takt. ale s natočením vpravo vpříč.
81. takt – a: Všichni CH skok do dřepu, hůl vztyčena v pravé ruce. b: Výskok na pravé noze, levá pokrčí vysoko přednožmo. CH podvleče hůl pod pravým pokrčeným kolenem a přechytne ji do levé ruky. Dopad zpět na celé chodidlo.
82. takt = 81. takt, ale na opačné noze a palice se podvleče pod pokrčeným pravým kolenem a přechytne se pravou rukou.
83. – 84. takt = 81. – 82. takt.
85. takt: Všichni CH natočení pravým bokem do středu, hůl drží vztyčenu v pravé ruce kolmo vzhůru. Provedou na a) rázný krok (vykročí pravou nohou) s přikročením levé nohy na b).
86. takt -a: Všichni dřep, paty od sebe. Ruce vzpaženy zevnitř.
b: Vztyk do stoje spojného.
87. takt = 85. takt, ale opačnou nohou.
88. takt = 86. takt.
89. – 92. takt: CH paže vztyčeny, hůl v pravé ruce, ráznou chůzí (vykročí pravá, 2 kroky v taktu) projdou prostorem a zčásti si vymění místa.

Nyní následují sóla s hajdukovými – vodzemkovými prvky. 1. sólista:

93. – 96. takt: Skáče vodzemek (hajdukuje) s odhazováním druhé nohy stranou v dřepu, kolena od sebe. Oběma rukama drží hůl vpředu těsně nad koleny.
97. – 100. takt: První pokračuje ve svém hajduku, další dva skáčí “kozáčka” v dřepu se střídavým výskokem z pravé a levé nohy opírající se patou v předu o zem, špička vztyčena.
101. – 103. takt: Dva a dva CH vytvoří dvojice, které v postavení pravými boky u sebe téměř křížíce palice držené pravýma rukama, poskakují kolem sebe poskočnými kroky – 2 v taktu, vykračuje pravá. Ke konci posledního taktu se opět rozestoupí volně.
104. takt – a: Každý skočí sám do dřepu, hůl drží oběma rukama před sebou.
b: Odrazem z dřepu snožmo výskok do stoje roznožmo na pa­tách v rovině čelné. Ruce s holí jako prve.
105. – 106. takt = 104. takt.
107. takt: Nakročením na pravou nohu a švihem druhé nohy, která se přiblíží k noze pravé, se otočí prudce o 360° doprava na pravé noze (otáčka začíná z celého chodidla s postupným nadnesením do výponu), paže ve vzpažení zevnitř. Levá noha dokročí v závěru otáčky k pravé noze. Hůl v pravé ruce kolmo vzhůru.
108. takt – a: Odrazem z obou chodidel skok do dřepu spojného, paže ve vzpažení vzhůru.
b: Odrazem z dřepu výskok do pevného stoje rozkročného čelného, doprovázeno zavýsknutím. Paže zůstávají dále v mo­hutném gestu.

V tanci se střídá organizovaný pohyb v kroužku nebo ve čtveřici nebo v půdorysné kresbě po osmici se sólovými výstupy a s tancem všech silně individualizovaným. Z důvodu přehlednosti se respektuje často nasměrování čelem vpřed – k hudbě, avšak ve skutečnosti bylo možno takto tančit i po kruhu, bokem nebo čelem do středu (úskoky stranou atp.).

Tančí a hrají členové souboru Brněnští gajdoši z Brna Jiří Kulajta (1947), Petr Mičánek (1970), Vojtěch Nečas (1975) a Bruno Obst (1967), na gajdy hraje Otakar Pokorný (1926), na housle Vladimír Meloun (1926).