Kreslíř, ilustrátor, malíř. Absolvoval nižší gymnázium a reálnou školu v Písku, studium na AVU v Praze v letech 1869-1876 bylo zakončeno vyloučením za provokativní postoje. V následujících letech se na cestách a pobytech obeznamoval s českým venkovem.Po >J. Mánesovi se stal druhou nejvýznamnější zakladatelskou osobností českého národního malířství z generace Národního divadla. V jeho rozsáhlém, ale umělecky nevyrovnaném díle představuje příspěvek k formování výtvarného folklorismu poněkud okrajový jev, avšak dlouhodobě účinný, populární a inspirativní. Jde především o kartony k nástěnným malbám a sgrafitům na vsetínské radnici a v interiérech areálu zvaného Pustevny na Radhošti, který vznikl podle návrhu >D. Jurkoviče. Spadají do 90. let 19. století a do doby před 1. světovou válkou a zobrazují silně zidealizované postavy valašských portášů a zbojníků. Z oblasti Slovácka vešla ve známost nástěnná kresba šohaje v Masarykově vinárně ve Vodičkově ulici v Praze z r. 1891 a několik pérovek krojových typů z hanáckého Slovácka zhotovených podle fotografií Josefa Klvani. Nesčetné kresby, které tvoří doprovod k textům lidových písní, jsou krajově indiferentní, ač obrážejí především zkušenost nabytou dětstvím stráveným na Prácheňsku. Jejich dosah na utváření povědomí široké veřejnosti o všedním i svátečním, ovšem značně zidealizovaném životě rolnického venkova byl však ve své době nezměrný a stále ještě prostřednictvím pohlednic a jiných masových tisků působí na oživování národního, resp. vlasteneckého cítění.

Režisér. Po maturitě na gymnáziu ve Znojmě (1958) studoval filmovou a televizní režii na FAMU v Praze (1962-1966). V letech 1966-1970 pracoval ve studiu Čs. armádního filmu, poté byl do r. 1990 ve svobodném povolání. Od r. 1986 působil na FAMU v Praze nejprve jako externista, od r. 1990 je řádným pedagogem (v letech 1990-1994 byl vedoucím katedry dokumentární tvorby). Spolupracuje s Českou televizí a rozhlasem, Krátkým filmem v Praze, Filmovým studiem Barrandov a se Studiem výukové televize na Pedagogické fakultě v Hradci Králové (1988-1990).

Podstatnou část jeho filmové tvorby zaujímají dokumentární filmy, ve kterých se snažil o zachycení sociálně výlučného prostředí. V dokumentech s národopisnou tematikou usiloval o zaznamenání soudobého stavu lidové kultury. Natáčel odvody na vojnu a zvyky při draní peří na Horňácku, fašankovou obchůzku ve Strání, život mlynářské rodiny na Českomoravské vrchovině a atmosféru městského tržiště během čtyř ročních období. K nejzdařilejším patří film Majstro primáši Jožkovi >Kubíkovi III z Hrubé Vrbky, za který obdržel Cenu Filmového klubu na festivalu Academia film Olomouc 1975. Adlerovy dokumenty jsou specifické propojením citlivé umělecké práce s vysoce realistickým, nezkreslujícím pohledem na skutečnost.

Výběrová filmografie:
Za vojáčka mňa vzali (1967)
Drapte, drapte, drapulenky (1969)
Na kus řeči v šalandě (1972)
Majstr (1974)
Pod šable ve Strání (1981)
Rok na Zelném trhu (1995)