J. Rittersberk, Čnpt č. 42.

Louka, louka, louka, louka zelená,
když slunce zachází, holka se prochází,
louka, louka, louka, louka zelená.

Párový figurální tanec s proměnlivým taktem. 16. taktový tanec, struktura kroků:
2/4 000000
3/4 SSSS
2/4 000000
Párové držení zavřené. Základní taneční motivy: široký houpavý obkročák, hladká sousedská “na tři kroky”. Srov. popis F. Bonuš, Lidové tance západních Čech. Praha 1955, č. 16, s. 121. V této úpravě soubor Šumava tanec také předvedl.
Soubor Šumava využil možnosti navázat na historickou podobu různých prvků tohoto tance. Původní Rittersberkův zápis (odd. lid. tance č. 42) je zaznamenán ve 2/4 taktu, který lépe vystihuje pastorální charakter nápěvu i textu doprovodné písně. Proto soubor instinktivně tohoto charakteru využil ve vstupní části jako volnou quasi menuetovou špacírku. Např. Zich svoji špacírku ze Stanu označuje za přechodný typ dvoudílné skladby: 1. díl tančený jako ohlas menuetu a 2. díl jako sousedskou. Již tento starší zápis ovšem umožňuje pojímat jej jako mateník. O. Zich soudí, že jméno tance “latovák” mohlo vzniknout i v jiném kraji, patrně jako reminiscence na jeho původní krajovou příslušnost. Další poznatky o frekvenci tohoto typu tanců v západočeském regionu ukazují na mnohem širší platnost, než jakou měl k dispozici O. Zich.⁹

Postup provedené skladby souboru Šumava:
1. špacírkový úvod: příchod párů v držení za vnitřní ruce, 16 špacírkových kroků menuetového charakteru s malým obloučkem výkročné nohy, nepatrně do strany vpřed;
2. taneční formace: a/ dvojice se pustí a s malým odstupem od sebe se postaví CH a D proti sobě po kruhu; vymění si místa otáčením kolem sebe drobným obkročákem a znovu se vrátí na svá místa;
b/ dvojice se rychlejšími pohupovanými kroky sousedské přiblíží opět k sobě, uchopí se za pravé ruce a CH podtáčí D “na prst”, D se otáčí vyšlapávanou sousedskou; c/ dvojice opět odstoupí od sebe do postavení proti sobě a opakuje se sekvence ab/;
d/ dvojice tančí vyšlapávaným krokem obkročáku do středu kruhu a zpět, D čtyřmi sousedskými kroky se otáčí po kruhu, CH v rytmu kroků jde za D, na konci se pokloní proti sobě a celá dvojice se v zavřeném držení otočí 4mi vyšlapávanými kroky sousedské o 360 stupňů.
3. dohra: ad libitum – rychlé mateníkové kroky: 1S -houpavá, 00 – výskok snožmo a při dopadu podup; 4 hladké sousedské doprava po kruhu, 4 S na místě s podtáčením D; totéž doleva po kruhu; polka doleva po kruhu.

Pozn. Mateníkovou strukturu tance lze využít ovšem i důslednou kombinací základního rytmického vzorce a to jeho vyjádřením různými pohybovými prvky (tlesky, podupy a složitějšími rytmickými variacemi krokových pohybů).

Tančili a hráli členové souboru Šumava z Klatov: Jiří Červenka (1943) a Hana Červenková (1945), Martin Červený (1964) a Ivana Kudryová (1964), Martin Maxa (1974) a Petra Blahetová (1974), Václav Maxa (1950) a Alena Königová (1950), Milan Podráský (1958) a Milada Valouchová (1967), Zdeněk Valenta (1962) a Iveta Valentová (1968), Václav Žežule (1945) a Hana Halandová (1953), muzika ve složení Alexandra Pelcová (1953) a Petra Pelcová (1975) – první housle, Alena Nová (1946) – druhé housle, Lenka Oudová (1974) – třetí housle, Jiří Neumann (1940) – viola, Jiří Pfeffer (1962) a Miroslav Toman (1975) – klarinety, Karel Seltenhofer (1943) – kontrabas, zpívaly Hana Haladová (1953), Anna Preňková (1939), Hana Ptáčníková (1960) a Irena Valentová (1940).

Poznámky:

⁹ Rittersberkova sbírka uvádí již z Klatovska č. 13 ač. 15, 14, 67 a 68 zařazené mezi německými tanci. Ostatní z různých krajů pod oblastními názvy: z Kouřimska “vosňák” č. 3, “talián” č. 5 ; z Bydžovska “kozel” č. 14, “sedlák” č. 16, “latovák” č. 53; z Boleslavska “latovák” č. 18 a z Čáslavska typ “talián” č. 27. Zich však také takřka úplně pominul východočeské mateníky.

Rittersberk, Čnpt, č. 5b.

 /: Chodívá k nám Talián, Talián,
panáček pán, Taliánek; :/
/: vytáhne sám, Talián, Talián,
vytáhne sám piva džvánek. :/

Párový figurální tanec s proměnlivým taktem. Typ čtyřtaktový, pravidelný SS / 00.
V rozšířené vložce SSSS, kterou soubor použil, CH podtáčí D pod zdviženou rukou “na prst”, ve čtyřtaktovém úseku SS/00 se střídají zátočky, obkročáky se dvěma dupy a přeskokem. Závěr je upraven do průpletu.
Srov. popisy: původní Rittersberkův zápis č. 5b se nalézá v odd. instrumentálních melodií též jako tanec německý; O. Zich, 1916 Talián; Holas I. č. 298 Kaprálka z Přešticka; Vycpálek 1921, s. 138 valach-Taliján, bublavá; J. Seidel – F. Špičák 1945 ad.
Pozn. Název tance uvádí česká verze divadelní frašky J. Štěpánka “Honza Kolohnát z Přelouče” v r. 1806: venkovský chasník o “taliánu” hovoří jako o tanci oblíbeném na vesnici.

Tančili a hráli titíž jako v B. 1.

Holas I., č. 280, s. 180.

Tancovala holka hulána
od večera až do rána.
Tancovala holka hulána
od večera až do rána.

Firgurální párový tanec.
Postavení: dvojice po kruhu, CH čelem po směru, D zády.

Držení: a) párové zavřené;
b) v postavení proti sobě se CH a D drží za pravé ruce -pokrčené paže směřují předloktím směrem šikmo vzhůru;
c) při zátočkách také zavěšení za lokte;
d) držení za vnitřní ruce v postavení vedle sebe směrem po kruhu.

Jednotlivé tance jsou choreograficky komponovány. Obsahují způsob tance:
1) T. 1.-4. otáčení vláčným krokem sousedské blížící se valčíku,
5. – 6. jedním delším krokem valčíku od sebe se dvojice rozdělí a opět se dalším krokem k sobě přiblíží,
7. – 8. CH uchopí D oběma rukama za pás, D mu dá ruce na ramena a CH ji vyzdvihne a opět spustí v přesném rytmu do stoje.
2) CH a D se uchopí za ruce v držení b) a učiní dva vláčné trojdobé poskoky – D vzad, CH vzad a opět zpět, následuje figura s vyhozením D.
3) v postavení vedle sebe, v držení d) vláčné hulánové poskoky po kole vpřed, po několika krocích spojení do zavřeného držení, figura s odstoupením a zpět, vyzvednutí děvčete -CH při první fázi má ruce rozpaženy poníž – v oblouku naznačujícím objetí v náručí, D obě ruce v bok; CH podtáčí D pod pravou zdviženou paží “na prst”, D se otáčí na místě nebo po kruhu valčíkovými kroky.

Další možné variace viz F. Bonuš, cd. s. 111.
Záznam na kazetě zachycuje také obvyklé spojení třídobého hulána s rychlou verzí, při níž se na snímku páry prostupují v řadě: ve volném držení v postavení proti sobě dvěma poskočnými hulánovými kroky vpřed a zpět na své místo, nakonec s otáčkou o 180 stupňů a závěrečným zadupáním.

Poznámky ke stylu tance: F. Bonuš, 1955, s. 11, výňatek: “Základní poskočný krok je nositelem celého tanečního výrazu … musí být rázný … rytmicky přesný a dynamicky mohutný”. CH provádí poskočný krok tak, že stehno pokrčené nohy je téměř rovnoběžné se zemí. D zdvihá koleno méně.

Na rozdíl od poskočného způsobu interpretace klatovského hulána, “smetanovské” pojetí tohoto tance starší charakteristiky naznačují, že byl oblíben zejména pro svoji “vzletnost, kterou měl starý způsob vláčného “Walzen” – valčíku. Patří také k jednomu z nejdříve jmenovaných tanců, uvádí jej kramářský tisk z roku 1786, t. j. v době největšího rozkvětu valčíku. (H. L.)
Tančili a hráli titíž jako v B.l, sóla tančili Milan Podráský (1958) a Milada Valouchová (1967), Zdeněk Valenta (1962) a Iveta Valentová (1940), zpívaly Anna Preňková (1939), Hana Ptáčníková (1960) a Irena Valentová (1940).

*

Do bohatého repertoáru klatovských tanců patří samozřejmě takřka všechny základní české tance jako rejdovák, furiant, dupák, třasák aj. K některým tancům se zde také zachovaly starší názvy: pro sousedskou “zdlouha”, “šupák”, “šoupaná”, pro lehce houpaný třídobý 0 “okročák” aj. Řada tanců také patřila do společného česko-německého repertoáru. Jejich výčet najdeme např. v Rittersberkově sbírce: Rückwärts – zpáteční, č. 12, Klatscher – plácavá, Altböhmischer Dreher -točák, č. 43, Furiant, č. 8 ad. Mezi německými tanci najdeme mateníky č. 10, 11, 13, 15ab, 67, 68 aj. Rovněž tance ze šumavského Podlesí mají i po textové stránce podobné verze a taneční motivy: Jägermarsch, Biberhennl – slepice, Spinradl -kolovrat aj. (viz Jungbauerovu sbírku). Nedocenitelnou zásobu tanců z Klatovska uveřejnil Čeněk Holas v 1. díle své sbírky České národní písně a tance. Je tu obsažena řada písní a melodií k tancům “do kolečka”, které přímo navazují na typy chodské. Také další zápisy písní z rozmezí 20. století ještě dokazují, že “kolečko” bylo rovněž charakteristickým tancem Klatovska.