J. Hofmann, EV, č. 31, A. a M. Balounovi, 1976, s. 20.
čes. var. mel. “Osm kuželiček, devátý král”.

Muziko, muziko, zvesela jen,
vyhrávej muziko, než bude den,
hraj a hraj, hraj a hraj, bez ustání,
tancuje se mnou potěšení mý.

Dudy přizvukují, housle vyhrávají,
každý si zavýskne a poskočí,
a pak se do kola všichni točí.

Z Tachovska, Bezdružicka, Plánska, Chebska,
Mariánskolázeňska, již. Sokolovska a Tepelska.
Zápis R. Schücker, 1921 a A. a M. Balounovi, 1983, s. 24.
Překlad novějšího nápěvu.

Hopsasa, hejsa, muzika vyhrává,
hopsasa, hejsa, muzika hrá.

Hopsasa, hejsa, poď se mnou do kola,
hopsasa, hejsa, poď do kola.

Starší text ke kolečkovým “čtyřřádkům”
A. a M. Balounovi, 1986, s. 18. Z Tepelska.
Srov. J. Stauda, AE č. 12, čtyřřádky kolečkového typu.

Hop, hej, ty sedláčku, máš línou děvečku,
hop, hej, ty sedláčku, máč línou holku.

Ona pozdě vstává, kravám nic nedává,
hop, hej, máš sedláčku línou holku.

Ona je tak líná, že nechce do chlíva,
hop, hej, máš sedláčku, máš línou holku.

Párový točivý tanec typu “do kolečka”, střídá se pravidelně zpěv a tanec, tančí se nepatrně z místa “na své parketě”, původně na místě.
Postavení při předzpěvu: CH a D vedle sebe, vnitřní ruce spojeny, malé komíhání vpřed a vzad rukama a pohyb tělem podle drobného přešlapování na místě. Držení se během figurací střídá. Základní držení v točivé části tance: CH položí pr. ruku na levý bok D, D pravou ruku na levé rameno CH. Levice si podají před tělem asi ve výši žaludku. Postavení: CH a D proti sobě, nepatrně pravými boky posunuti šikmo od osy páru.
Základní krok točivé části: vnitřní nohy vykročí mírně vpřed tak, aby pravá chodidla byla postavena vnitřní stranou chodidel k sobě – špička chodidla D asi vprostřed chodidla nohy chlapce. Levé nohy obou tančících opisují kolem pravé nohy malý kroužek. (Popis podle R. Schückera přeložila A. Balounová, zkrácená verze.)
Základní figurace: vztahující se k pozdějšímu rozvedení tance:
a/ po několika zatočeních kolečkovým krokem.
b/ CH i D se pustí levýma rukama a D sejme svou pravou ruku z ramene CH a mírně se poodtočí směrem vzad doprava a opět se spojí s CH – CH uchopí D pravou rukou kolem levé strany pasu a D chlapce pravou rukou kolem pravé strany pasu.
c/ volné ruce si nyní podají v úzkém napřažení před tělem poníž a několikrát se otočí kolečkovým krokem.
d/ oba se pustí a CH se otočí doprava, uchopí D oběma rukama v pase, vyzvedne ji. D se přitom odrazí nohama od země. Po dopadu
e/ CH pustí D a D se otáčí před CH po taneční dráze. CH ji následuje delšími kroky, chvílemi tleská a podupává v rytmu tance.
f/ CH a D se znovu uchopí a tančí “do kolečka” v základním držení.
Způsob točivého kroku: při 3/8 rytmu tance: na 1. a 2. dobu se tanečníci pootočí na patě po směru ruč. hod., na 3. dobu špička pravé nohy došlápne na zem s mírným vypérováním, současně vnější noha se malým obloučkem “přitáhne” k pravé noze a posune se o něco málo špičkou před ni. Krok je celkově dosti drobný.

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var: Lubor Hanka (1954) a Eva Hanková (1953), housle Vítězslav Hergesel (1961) a Renáta Mazálková (1974), dudy Jaroslav Herman (1949)

*

Tanec Roia, Uma uma dum, Umitum, Draha (Dreher), Wickla, Egerländer Raja je typem točivého párového tance (Rundtanz). Jedno z jeho častých pojmenování směřuje i k názvu lužického tance “Roja – Reja” a na pomezí Krkonoš známého též jako “Råja”. Svědčí to o jedné taneční rodině na slovanské půdě, a to “všude tam, kde zněla dudácká hudba”, jak poznamenal R. Schücker a doložily i pozdější výzkumy. Můžeme k nim připojit i sdělení osmdesátileté informátorky, narozené v Plané, která uvedla ještě název “Windisch”. (Sběr A. Balounové z 50tých let našeho století.)
K typologii starších lidových tanců na našem i sousedním německém teritoriu přispěje jistě i včlenění názvu “Dreher” mezi točivý způsob tanců. Dosud zůstal totiž, kromě textů v německých doprovodných písních k Roie, nepovšimnut také vzácný záznam ve sbírce Rittersberkově v oddíle německých písní č. 14, s. 558 z Loketska, v níž se doslovně praví: (dívka) “sie schön traschet (dreht) in Roia donhea” (daher). Nářeční výrazy byly přeloženy znalci dialektu. (Srov. in: Volkslieder-buch, J. Hofmanna, mel. č. 31, text u č. 108: “Stat! Stat! Stat! Das si’s shöin draht” (schön dreht). Srov. Jungbauer č. 468, s. 614 z Českého Krumlova, podle zápisu L. Thüra, 1910.)
Pokud jde o název “Um-und-um” používaný na Chebsku, což lze přímočaře přeložit do češtiny “kolem dokola”, důležité poučení nám podává také ve své stati Egerländer Tänze J. John. O Roii zde píše, že byla také “čestným” svatebním tancem, při němž nevěsta musela vystoupit na stůl a tady se s družbou jen třikrát dokola otočit.
Tanec “Roia” se tančil v 3/8 a 3/4 rytmu. Podle sdělení A. Balounové, na Plánsku se též na melodie Roii tančila smíšená kola v 2/4 rytmu.

Suita kol a řetězových útvarů tanců ve volném řazení souboru Dyleň z Karlových Varů. K provedení tance čerpáno ze zápisů: R. Hofmanna, 1924 a A. a M. Balounových, 1973.

1. Úvodní kolo – “chození po kole”

Muziky vod stola, zahrajte do kola,
zahrajte nám sólo, uděláme kolo,
muziky vod stola, zahrajte do kola,
ať je plná hospoda.

Do kola, do kola, muzika vyhrává,
muzika vyhrává a nám spát nedává,
do kola, do kola, muzika vyhrává,
muzika vyhrává do kola.

Doprovod: zpěv dívek à capella.
Dívky se scházejí po dvou, po třech atd. a zvolna kráčejí na kruh.
Chůze dívek po kruhu proti směru ručiček hod. Dívky kráčejí pomalým krokem, našlapovaným spíše na patu, pomalu se spojují do držení za ruce v mírném upažení až utvoří kruh. Občas se každá druhá obrátí zády proti směru tance, aniž by se pustila a opět se asi po dvou krocích vrací.

2. “Dívčí zavřené kolo” 2/4

Poďme, holky, pojďme pojďme do kolečka,
ať nás nepomlouvá lecjaká děvečka.
Poďme, holky, pojďme pojďme do kolečka,
aby nás mládenci nepomlouvali.

Doprovod dudáka.
D se uchopí do obvyklého kolečkového držení křížem spletených rukou za zády, s trupem mírně natočeným po směru kola a tančí krokem 3/8 kola s vláčným pohupem na výkročné noze. V 8. taktu tři podupy 1. pr. 1., které připraví změnu směru kola, začíná pr. noha po kruhu, 1. noha poněkud před pravou.

3. “Dívčí párové kolečko” (do kolečka) 3/8

Muzika vyhrává, půjdeme tancovat,
muzika vyhrává až do rána.
Housličky fidlili, klarinet tydlidy,
a dudy dudají dudlidli.

Doprovod dudáka, na dohru již celá muzika.
Takt 1.-4. dívky v držení a/ na ramenou, b/ na pase tančí vyběhávaným krokem “na tři”, v 5. taktu se dvojice přetočí do držení zkřížených rukou na pase za zády a v 9. t. se opět přetočí do předchozího držení.

4. Přebíhané kolo 3/8, 3/4
Na doprovod nápěvů stejného rázu.
Opětné spojení na kolo, pokračuje běhový krok, po domluveném čase se liché dívky v kole spojily s dalšími lichými do držení za zády sudých, asi ve výši pasu; sudé dívky za zády lichých tak, že ramena měly nad nebo pod rameny lichých dívek. S natočením boků po kruhu běh drobnými krůčky po kole po směru ruč. hod., začíná 1. noha. Ve 4. taktu se všechna lichá děvčata pustila z držení a dvěma krůčky přeběhla před sudými dívkami na jejich pravou stranu – třetím krokem se opět zařadila na kolo a uchopila se stejně jako v prvé fázi.

5. var.
D v kole se uchopí za ruce v mírném upažení, učiní několik
a/ poskočných kroků směrem do středu kruhu, ukončí výdupem a vrací se zpět;
b/ následuje valčíkový běhový krok po kole;
c/ dvojice se oddělí z kola, uchopí se za ruce do zaobleného kroužku a otáčí se v malé vzdálenosti od sebe. Za doprovodu písně “Muziko, muziko, zvesela jen” – viz tanec G.3.

6. “Chodné” kolo 4/4

Mysliveček v černým lese chodí cestou, necestou,
hádá keré hezké děvče bude jeho nevěstou.
Myslivečku nespěchej, a děvčatům pokoj dej,
až budeš mět svou myslivnu, pak si teprv namlouvej!

Chůze po kole v držení rukou v mírném odpažení; střídavě opět převracení dívek v kroku nazad jako v kole č. 2.

7. Přísunné – cvalové kolo
Na dohru předchozí písně.
Zavřené kolo v držení zkřižmo za zády, střídavě 4 přísunné kroky doprava a doleva a 4 cvalové kroky doprava (možné obměny).

8. Zavřené kolo – spletené zkříženýma rukama uvnitř kola 2/4 Doprovod písní “Támhle jede falckej” – viz tanec G. 3.
Krok doleva, levá noha přinoží s přídupem; v lichých taktech dva cvalové kroky po kruhu nebo protisměrně, v sudých taktech seskok a výskok snožmo; CH, ale někdy i dívky při výskoku zakopávaly nohy.

9. Zavíjení “do šneku”

Kolo se rozevře, uchopení za ruce v mírném upažení a řetěz pokračuje cvalovým krokem v postupném zatáčení “do šneka”; v 16. t. 2 podupy a kolo se v opačném směru zase roztáčí. (Tato figurace, stejně jako další varianty “na hada”, “průplet” aj. popsané v cit. práci A. Balounové, 1983, náleží k chorovodovému typu tanců, které se staly na Karlovarsku oblíbené při tanečních zábavách.)

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var: Jana Dusilová (1970), Eva Hanková (1953), Kateřina Hanková (1978), Ivana Holubová (1949), Jaroslava Hovorková (1974), Lenka Kubátová (1955), Gabriela Škodáčková (1954) a Alena Zuberová (1954), muzika ve složení Vítězslav Hergesel (1961) – první housle, Renáta Mazálková (1974) – druhé housle, Ondřej Louda (1967) – housle kontry, Dušana Štolcová (1972) – flétna, Jaroslav Herman (1949) – dudy, Zdeněk Kopecký (1961) – kontrabas, zpívali Jaroslav Herman a Ivana Kodetová (1965).

Kolo 1.

Z Chebska a Karlovarska, Plánska a Tachovska.
Sběr a zápis M. a A. Balounovi, 1983 a 1985,
na mel. písně “Vdávala se Andulička” s. 28.

Muzikanti, muzikanti,
vy přijdete do nebe,
za to vaše pěkný hraní
Petr vás tam probere.

Housličky tam vyhrávají,
basa k tomu bručí,
klarinet si popískává,
a harlička zvučí.

Kolo 2. 3/4, 3/8

Píseň “Muziko, muziko, zvesela jen” – viz G.1.

Kolo 3. 2/4

A. a M. Balounovi, 1983, s. 30.

Támhle jede falckej,
támhle jede mysliveček,
támhle jede falckej,
falckej myslivec.
Tralala, tralalala, tralalala,
támhle jede falckej, falckej myslivec.

Co to vezeš, falckej,
co to vezeš, myslivečku,
co to vezeš, falckej,
falckej myslivče.
Tralalala…

Vezu srnky, laně,
až do Vídně, až do Vídně,
vezu srnky, laně.
až tam do Vídně.
Tralalala la…

Ukázka na snímku je suita volně skloubených smíšených a párových kol. Na Plánsku, Tachovsku a Chebsku se kola na tanečních zábavách tančila ještě ve 20. letech 20. století. Byla rovněž spojena s předzpěvem krátkých popěvků kolečkového typu, při nichž se i tleskalo, výskalo a podupávalo. Kola tančená při přestávkách tanečních zábav doprovázel dudák, při zpěvu též několik hráčů z muziky. Kola tančená jako tanec doprovázela muzika, obvykle ve složení: dvoje housle, Es klarinet, dudy, někdy doplněná o další housle, kontrabas a lidovou harfu.¹⁷

Prostorové figurace kol uvedené na snímcích:
a/ zavřené smíšené kolo v držení za ruce v mírném upažení; spletené zkříženýma rukama za zády.
b/ přerušované kolo ve zpracování karlovarským souborem: toto kolo je pojato jako určitá soutěž improvizovaných krokových prvků mezi CH a D: utvořil se půlkruh, na jednom konci dívka, na druhém chlapec, kteří se vzájemně předstihují ve svých variantech kroků. V praxi je obvykle všichni opakovali. Je to ukázka pozdější zábavné povahy kol, jejichž provedení nebylo již tak závazné jako klasické pojetí tohoto druhu tanců. Na Plánsku např. dívky utvořily vnitřní kolo v chlapeckém kole, během tance však podvlékly paže pod rameny chlapců, opět se uchopily vzájemně za ruce, takže se vytvořil jeden velký kruh, velmi pevný, který se prudce roztočil. Dobré tanečnice vyskočily na spojené ruce chlapců, kteří je za stálého točení kola nesli.
c/ kola rozvinutá “do hada” a “do šneku” s oblibou se spojovala s tanečními hrami. (Popis podle záznamu tance A. Balounové.)

Kola dvoudobá 2/4, 4/4
Postavení a držení: jako u kol třídobých (viz dále).
Směr tance: v protisměru r. hod., směr otáčení se někdy střídal i během jedné písně.
Taneční kroky:
1. chůze – podle rázu doprovodu: volná, mírně houpavá, svižná, rázná; s mírným komíháním rukama;
2. taneční běh – mírně vypérovaný; v mírném upažení nebo zkřížení rukou vzadu; stejně jako v chodných krocích někdy natáčení dvou tanečnic k sobě čelem – sudá vpřed, lichá pozpátku; var. dívky se ve dvojicích předbíhaly jedna za druhou;
3. přísunné kroky – až cval s výskoky: na veselé písně. Oba způsoby se střídaly stejně jako popsané držení; kroky směrem vlevo nebo vpravo po kruhu, čelem do kruhu; oblíbené bylo protisměrné otáčení ve dvou soustředných kruzích; mezi přísunné kroky se vkládaly různě rytmizované podupy, mezi cvalové výskoky snožmo;
4. poskočné a dvojposkočné kroky: 2/4 nebo 4/4 – na veselé písně; na 1. dobu vykročení, na 2. poskok na výkročné noze, častější byly kroky dvojposkočné (2 poskoč, kroky v jednom taktu), dosti vysoké a prudce provedené; přidávaly se kmihy spojených rukou, vkládaly se podupy a seskoky snožmo;
5. kolečkový krok: tentýž jako u 3/8 kolečka, ale v dvou-dobém rytmu; tančí se na plných chodidlech.
U Nejdku se vyskytoval ještě přeměnný krok – patrně vlivem školních tanečků.

Změna směru otáčení:
a/ přinožením nebo přídupem volné nohy a s okamžitým výkrokem téže,
b/ nohy opačným směrem,
c/ třemi podupy (pravou, levou, pravou a naopak),
d/ lehkým valčíkovým nebo přeměnným krokem na místě,
e/ přetočením těla.

Kola třídobá 3/8 a 3/4 ve smíšeném kole, ve dvou kruzích, v soustředných kruzích, smíšené i chlapecké a dívčí. Jednosměrné i protisměrné.
Držení: za ruce v mírném upažení nebo za ruce vzadu křížem ve výši pasu – všichni liší; sudí se uchopí za ruce za lichými tak, že ramena mají a/ nad rameny lichých, b/ pod rameny lichých, c/ jedno rameno nad a druhé pod rameny lichých.
Postavení: bokem nebo čelem do středu kruhu, při bočném postavení špičky chodidel směřují ve směru tance.
Taneční kroky:
1. trojkrok (tři chodné kroky v taktu) a/vyšlapávaný, b/ v druhé době taktu s mírným výponem; obvykle vykračuj vnitřní noha, první krok je poněkud delší, s větším důrazem a zhoupnutím v koleně, další dva kratší, stejně dlouhé, mírně vypérované; tančí se po směru nebo proti směru r. hod.;
2. běh – všechny tři kroky jsou stejně dlouhé, mírně vypérované: na vlastním Karlovarsku s našlápnutím nejprve na přední část chodidla, pak teprve dokročení na plné chodidlo, ale bez šoupání nohou. Na Plánsko-Tachovsku se našlapovalo na celá chodidla, případně přes paty. Běh býval hladký, s boky do středu kruhu;
3. vyšlapávaný, valčíkový – jako hladká sousedská, boky do středu kruhu;
4. přeměnný v třídobém rytmu, na druhou osminu taktu mírný výpon, boky do středu kruhu, někdy čelem do kruhu;
5. poskočný krok v rytmu 3/8 3/4 boky nebo čelem do středu kruhu;
6. kolečkový – obdobný jako u 3/8 párového tance “do kolečka”: na 1. osminu vykračuje vnitřní noha — buď pravá křížem před levou vlevo stranou s mírným zhoupnutím, nebo levá před pravou vpravo stranou, na třetí osminu přísun levé (pravé) před pravou (levou) s mírnějším zhoupnutím než při prvém kroku. Tančí se na plných chodidlech, špičky směřují téměř do středu kruhu, tančící čelem do středu kruhu v rytmu:

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var: Lubor Hanka (1954) a Eva Hanková (1953), Petr Holub (1954) a Ivana Holubová (1949), Jaroslav Kubát (1952) a Lenka Kubátová (1955), Svatopluk Tesař (1950) a Gabriela Škodáčková (1954), Rudolf Zuber (1952) a Alena Zuberová (1954), Jiří Žemlička (1952) a Jana Dusilová (1970), muzika jako v G.2, zpívala Ivana Kodetová (1965).

Poznámky:

¹⁷ Balounovi, 1983, 1985.

Z Karlovarska a Chebska, Mostecka, Mariánskolázeňska, Teplicka (ještě v 30. letech 20. století.)

Název těchto tanců, známých na našem území nejméně od poloviny 19. století, vznikl počeštěním německého pojmenování “Kreuzpolka” – “křižák”. Základem byly polkové kroky prováděné v různých pohybových figuracích tak, jak byly tančeny již v tanečních zábavách v měšťanské obrozenské společnosti. Vzhledem k tomu, že “polka” jako národní tanec ihned zdomácněla na venkově – ostatně přeměnný krok jako taneční motiv již obsahovaly různé lidové tance – také v tomto domácím prostředí se “krajcpolka” obohacovala o další obměny. Nasvědčuje tomu také to, že právě v západočeském a jihočeském kraji se “krajcpolka” objevuje v nejpočetnějších řadách svých variantů. Na snímku jsou tyto varianty zachyceny v určité vazbě, tak, jak je podle originálních zápisů A. Balounové zpracoval soubor Dyleň z Karlových Varů. (V dalších popisech se opíráme o rukopisné záznamy autorčiny sbírky, jejíž listy jsme očíslovali.)
V některých variantech mají “krajcpolky” vazbu na svůj dobový vznik – totiž na tanec již v 1. polovině 19. století značně rozšířený – na ekosézu, která zlidověla pod názvem “šotyš”. K českým typům se zpívala často doprovodná píseň “Ty sviňáku svinský”, dobře známá ve slezské i valašské oblasti. Její obměnou byla paralela německého prostředí “Hack- Schotisch”, v Českém lese a Pošumaví nazývaný také “Hack- af”.
Vcelku lze typově “krajcpolky” charakterizovat jako tance přechodné od figurálních tanců ke kolovým, které měly rovněž ve starší době bohatější figuraci.
Základním postavením ke “krajcpolce” bylo postavení CH a D vedle sebe, čelem po kruhu v držení vnitřníma rukama v těsnějším připažení nebo mírném upažení, nejčastěji v pokrčení paží vnitřních rukou; vedle volného postavení dvojice se střídalo držení zavřené, polootevřené, zkřížené za zády nebo před tělem, či protilehlýma rukama naproti sobě, “savo-jankové” aj.
Základním krokem “krajcpolky” bylo variabilní spojení kroků: “špička-pata”, polkový krok.

Z Poohří – Karlovy Vary, Mostecko.
Rkp. sbírka A. Balounové, s. A 1. – 2.
Var. z Prácheňska, něm.: “Siehste – wohl” z Karlovarska.

Já mám holku, hezkou holku,
vona umí krajcipolku,
já mám holku, hezkou holku,
vona umí tancovat.

1. a/ postavení dvojice vedle sebe, levými boky do středu kola, vnější ruce v bok.
T. 1. – 1 polkový krok vpřed,
2. – 1x pata – špička,
3. – 4. = 1.- 2.,
5. – 8. kolová polka nebo zátočka v zavěšení za lokte, nebo podtáčení D v postupu polkového kroku vpřed po směru tance,
b/ T. 1. – pata – špička,
2. – polkový krok stranou, dále jako v a/.

2. se škrtnutím patou o zem – typ “sviňák”.
Z Karlovarska a Chebska, A. B. rkp. s. 2.
V postavení dvojice vedle sebe, levými boky do středu kola; v držení: vnitřní paže napřažený vpřed, mírně poníž, vnější ruce v bok.
T. 1. – 1 přeměnný krok vpřed ve směru tance, začíná pravá noha,
2. – levá noha zůstává stát vzadu; na 1. dobu poklep špičkou o zem, v 2. době klouzavé vedení zanožené nohy do přednožení se “štrejchnutím” paty o zem. Trup v 1. době nepatrně předkloněný, v 2. d. zakloněný; střídavě pr. a lev. noha.
3. = 1.,
4. = 2. ,
5. – 8. CH polkovými čtyřmi kroky postupuje vpřed a podtáčí přitom D pod pravou rukou. Var. tančí se též s rukama zkříženýma před tělem, dále var. (A. B. rkp. B, s. 6.).
3. hvězdicová polka – Sterndlpolka Mel. var. “Ty, sviňáku svinský” “Siehste – wohl”.

3. hvězdicová polka – Sterndlpolka
Mel. var. “Ty, sviňáku svinský”
“Siehste – wohl”.

Z Karlovarska (A. B. rkp. B, s. 6.).

Var. a/
Postavení: CH a D vedle sebe, boky ke středu kola bez držení, obě ruce drží v bok.
T. 1. – oba vnějšíma nohama 1 polkový krok šikmo od sebe – CH ke středu, D směrem ze středu – proti směru r. hod.,
2. Dva poklepy patou o zem, vnitřní noha mírně kříží přes stojnou, tělo mírný předklon nad přednoženou nohu;
3. = 1. t., ale směrem CH a D k sobě;
4. = 2. t., ale CH a D proti sobě se vzájemným pohledem na sebe, nebo úklony a s poklepy patou nebo špičkou.
5. – 8. t. kolová polka v zavřeném držení.

Var. b/
5. – 8. takt na konci polky zátočka o 360 stupňů v držení za pr. ruce v pokrčení asi ve výši ramen;
c/ CH podtáčí D pod pravýma zvednutýma rukama obou, CH postupuje 4mi polkovými kroky po obvodu kruhu a D se 4mi polk. kroky 2x podtáčí.

4. krajcpolka “Schnick – Schnack” špičková s obratem

Z Karlovarska (A.S. rkp A, s. 3.)
Var. melodie krajcpolky z Prácheňska a písně “Štyle, štyle …”

Štyle, štyle, můj Pepíčku, fátr, mutr v pokojíčku,
/: až ten fátr, mutr usne, dám ti pusu, až to luskne. : /

Postavení a držení: CH a D v postavení levými boky do středu kruhu, drží se za vnitřní ruce pokrčmo ve výši ramen, vnější ruce v bok, nebo D si drží zástěru nebo sukni.

T. 1. – 1 polkový krok vnějšíma nohama proti směru r. hod.
2. – vnitřní nohy 2x poklep špičkou o zem v přednožení a obrat o 180 stupňů směrem k sobě se současným přechycením rukou,
3. = 1. t., ale opačným směrem než v 1.1.,
4. = 2. t., ale obrat čelem k sobě, CH zády do kruhu,
5. – 8. t. 4 polkové kroky se zátočkou, v držení za pravě paže zavěšeny v loktech, nebo pokrčeny ve výši ramen a zakončením posledního kroku do postavení vedle sebe.
Při rep. 5. – 8. t. zátočka za levé paže.

5. sólový pár var. 4.
patová s obratem – “Šnyk – šnak”

Z Karlovarska (A. B., rkp. A, s. 4).
Var. písně “Heinrich, mein Heinrich…”

Postavení a držení: CH a D vedle sebe, levými boky do středu, drží se za vnitřní ruce pokrčmo ve výši ramen, vnější ruce v bok.

T. 1. – 1 polkový krok vnějšíma nohama proti s. r. hod.,
2. t. – vnitřní nohy postavit (“nasadit”) patama vpřed, v 1. d. pustí se, ve 2. době obrat o 180 stupňů směrem k sobě, přechytit ruce a opět položit vnitřní nohy patama vpřed;
3. = 1. t., ale směrem po s. r. hod. ;
4. = 2. t., ale CH a D se otočí čelem k sobě, přinoží – CH je zády ke středu, D Čelem;
5. – 6. t. polkový krok a přídup směrem od sebe, oba ruce v bok;
7. – 8. t. = 5. – 6. t., ale k sobě;
9. – 16. t. v kolovém držení zavřeném nebo na pase se tančí polka nebo “valčopolka” = valčík na polku.

6. přebíhaná polka

Z Karlovarska (A. B. rkp A s. 2.),
var. z Chebska.
Var. melodie “Slehste Wohl”,
viz. výše mel. písně

Pata, špička, celá noha,
tak se tančí polka nová,
/: pata, špička, celá noha,
tak se polka tancuje. : /

Postavení a držení: CH a D levými boky do středu kruhu, drží se před tělem za zkřížené ruce.

T. 1. – oba levou nohou “pata – špička” skočně, s tělem natočeným šikmo ke středu, proti r. hod.;
2. D přebíhá třemi krůčky na levou stranu CH, CH třemi krůčky na místě;
3. = 1., ale pravou nohou šikmo ze středu;
4. = 2., D přebíhá na pravou stranu CH;
5. – 8. zátočka o 360 stupňů v držení za pravé ruce zvednuté do výše ramen anebo v zavěšení za pravé lokte a zakončení 4mi polkovými kroky do postavení jako v 1. taktu.
Var. s výměnou míst v 2. a 4. t. jedním polkovým krokem, po druhé opačnýma nohama.

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var:
Lubor Hanka (1954) a Jaroslava Hovorková (1974), Petr Holub (1954) a Ivana Holubová (1949), Jaroslav Kubát (1953) a Lenka Kubátová (1955), Svatopluk Tesař (1950) a Gabriela Škodáčková (1954), Rudolf Zuber (1953) a Alena Zuberová (1954), Jiří Žemlička (1952) a Jana Dusilová (1970), muzika a zpěvačka jako v G.3.

Popis in “Volkstänze aus dem Vogtland”, s. 3 a 11, nedat.
Překlad a rekonstrukce A. Balounová.

Párový kolový tanec ve 3/4, ale i 2/4 nebo 4/4 rytmu.
Postavení: dvojice na kruhu: CH zády do středu, D čelem. Držení: dvojice se uchopí pravýma rukama zkřižmo před tělem, D uchopí CH na pravém rameni, CH D levou rukou v pase. Držení musí být velmi pevně zavřené.
Popis podle německé verze, jíž bylo provedení na snímku inspirováno:
I. Takt 1. doba: krok stranou – CH levou, D pravou,
2. doba: pootočení na téže noze o 90 stupňů se současným přisunutím druhé odlehčené nohy na přední část chodidla;
3. odražením z přední části chodidla (CH z pravé nohy, D z levé) – pootočení o 90 stupňů na druhé noze ve směru tance, to jest – CH na levé, D na pravé noze.
II. totéž, ale opačnýma nohama se začíná.
“Provedení kroku je téměř stejné jako při velmi rychlém valčíku, při kterém se již netančí na tři kroky, ale jen: krok, přísun druhé nohy, otočení. Ovšem charakter kroku je zcela jiný.” (H. L. – patrně odvozením z názvu tance můžeme soudit, že jde o starý princip klouzavého kroku, jehož provedení předpokládalo také pohyb na velmi malém prostoru, možná, že původně na místě.) Tento způsob tance je velmi náročný. Tanec se tančil po směru r. h. = doprava, ale i doleva. Všechny kroky se prováděly na předních částech chodidel, téměř vždy s mírným pérováním v kolenou. V Německu – Vogtlandu, je považován za jeden z nejstarších předchůdců valčíku.

Naši interpreti užili zpestření tance malými obměnami, které mohou vyvážit námahu vynaloženou při provádění kroku: dvojice uvolnila těsné držení a uchopila se do držení pro otáčení D pod rukou CH; plynulost tance však nesmí být porušena, proto při přehmatu D učiní pokojný, krátký, valčíkový přísunný krok směrem od CH vpřed a teprve pak se začne otáčet. Rovněž dobře vyznělo provedení volného valčíkového kroku na místě v držení za ruce proti sobě.

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karolových Var: Lubor Hanka (1954) a Eva Hanková (1953), housle Vítězslav Hergesel (1961) a flétna Dušana Štolcová (1972).

Popis J. Czerny EV 2, 1909, zápis 1885, Cheb.
Překlad A. Balounová.

Figurální párový tanec s proměnlivým taktem (něm. Zwiefach). Tančí se po kruhu doleva, v kolovém držení zavřeném. Schema taneční formy:
I. /: O SS / O S S / O S S / O S S /:/
II. /: OOSS / OOSS / OOSS / OOOO :/ nebo /: OOSS / OOSS / OOSS / OOSS :/

Základní kroky: Ve 3/4 taktu valčík – co takt – to krok valčíku, ve 2/4 taktu obkročák – část I. co doba – to krok, II. co doba – to krok, co takt – to otočení o 180 stupňů.
1. část – otáčení doprava
T. 1. otočení dvěma kroky “šlapáku” o 360 stupňů nebo otočení o 360 stupňů dvěma dupavými kroky v mírném podřepu;
2. – 3. otočení o 360 stupňů dvěma valčíkovými kroky;
4. – 6. = 7. – 9. = 10. – 12. = 1. – 3.
II. část – ve střídavém směru
T. 13. – 14. doprava – otočení o 360 stupňů – dva poskočné obkročákové kroky;
15. – 16. doprava – otočení o 360 stupňů – dva valčíkové kroky;
17. – 20. = 13. – 16. doleva;
21. – 24. = 13. – 16. doprava; 25. – 28. obkročáky doleva, ve 28. taktu dva podupy, dotočení.
Obměny: a/ T. 25. – 28. = 13. – 16. doleva, ve 28. t. dotočení, 2 podupy; b/ v části II. v držení zavřeném CH drží D v pase, D drží CH oběma rukama na ramenou; c/ v držení zavřeném, ale s točením stále doprava.

Podle uvedené struktury proměnlivých taktů se I. díl v této kombinaci v českých matenících neobjevuje – v obráceném pořadí kroků OO / S / OOS … se vyskytuje v mateníku typu “višně”. Tanec v II. dílu je typem našeho “jidáše”, případně “salátu”, avšak s vložkou na konci.
Na případě pojmenování tohoto tance je možné potvrdit obecnost názvů tanců ve variabilních řadách v etnicky smíšených územích. Tento “Grüner” – “zelenák” byl hromadným německým pojmenováním pro mateníky, stejně jako tomu bylo na Chodsku v případě “zelených kúsků”. Specifikované jméno “Grünfuß” je, podle informace německých folkloristů (1993), též názvem pro luční kobylku; může tedy dobře označovat neustálé přeskakování. Lidová představivost jím výstižně vyjádřila podstatu tance. Také na Chodsku současně “zelené kúsky” označovaly veselé, až nezbedné písničky, jichž se užívalo v tanci s proměnlivým taktem.

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var: Lubor Hanka (1954) a Eva Hanková (1953), Petr Holub (1954) a Ivana Holubová (1949), hráli jako v G.5.

J.Czerny, EV 2, 1909, č. 29,
zapsáno od dudáka Andrease Sprieslera 1885.

Zwiefacher – Dvoják

Tanec s proměnlivým taktem typu české “bublavé”. Dvojice tančí po kruhu v kolovém držení zavřeném, doleva.
Schema kroků: SSOO/SSOO//:SSOO/SSOO:/ Způsob kroků: ve 3/4 taktech valčík na tři kroky – případně zřetelně vyšlapávaný, ve 2/4 taktech poskočný obkročák, případně houpavý, dvěma obkročáky otočení o 360 stupňů! V 8. a 16. taktu se někdy provedly 2 podupy – s otočením dvojice o 180 stupňů! což zpravidla bylo podnětem ke změně směru tance. Někdy se tančil 1 obkročák s přídupem.
V podání souboru byl k doprovodu užit překlad textu v české přibližné verzi: “Násada, násada od lopaty, násada, násada s lopatou” (refrén).

Tančili a hráli členové souboru Dyleň z Karlových Var: Lubor Hanka (1954) a Eva Hanková (1953), Svatopluk Tesař (1950) a Hana Brožová (1975), Rudolf Zuber (1953) a Alena Zuberová (1954), hráli jako v G.5.

***

Taneční repertoár nejzápadnější části Západočeského kraje byl ovšem daleko bohatší, než jaký jsme mohli představit. Vedle velkého počtu českých klasických tanců, např. rejdo-váka a rejdovačky, špacírky, manžestru, celé sady polek a šotyšů, tu byly oblíbeny některé řemeslnické tance: ševcovský, tkalcovský, mlynářský, Scháfertanz – pastýřský ad. varianty v německém prostředí – kolovrátek, var. břitvy, Jägerschotisch, Batschertanz – plácavá v Rittersberkově sbírce zaznamenaná z Loketska, anebo mateník z Chebska slepička a jiné. Zvláště oblíbeny byly taneční hry popsané též ve sbírkách A. Balounové i ve starší německé literatuře.
Neodlučitelnou částí tanečního projevu byl odedávna lidový kroj. Kromě známého chodského a plzeňského kroje, neměly západočeské soubory mnoho na vybranou. Vedle zdařilé rekonstrukce kroje z Chotěšovska, o níž jsme se již zmínili, přibyla pro dokreslení západočeské lidové tradice také rekonstrukce kroje A. Balounové, z českolesského podhůří (z Dolního a Horního Žandova, Tří Seker, Chodského Újezda, Halže ad.), ve které se mohl také již představit soubor Dyleň na našem snímku.