Allegretto

/: Nepolezem z vozu, z vozejčku, pokud nám nedáte stoličku. :/
My se máme, my se máme, my se na to podíváme,
/: naše je to lepší, než vaše, naše se to kaše na vaše. :/

Nepolezem z vozu, z vozu k vám,
pokud nám nedáte píva džbán, píva džbán.
My se máme, my se máme, my se na to podíváme,
/: naše je to lepší, než vaše, naše se to kaše na vaše. :/

Řekni, Tondo, řekni Mance,
ať zadělá na lívance,
řekni, Tondo, řekni jí,
ať je taky vosolí.

Náš táta si mámu chválí,
že mu málo dříví spálí,
při malinkým polínku,
vohřeje mu polívku.

Buď jen, Manko, buď veselá,
máme doma fůru sena,
máme doma brambory,
zahraju ti na dudy.

Okolo Rynárce stromy sou,
atráda, stromy sou, atráda, stromy sou,
jaképak ovoce ponesou,
atráda, ponesou, atráda, ponesou.

Ponesou ovoce slaďounký,
atráda, slaďounký, atráda, slaďounký,
že sou rynárečtí hezounký,
atráda, hezounký, atráda, hezounký.

*) bez zpěvu se takt s pomlkou vynechává

Úvodní píseň družby a svatebního průvodu s improvi­zovanými tanci zachycuje moment jejich příchodu k nevěstinu domu: obvyklá tu byla licitace se žádostí vstupu do domu:
“Nepolezeni z vozu, z vozejčku, pokud nám nedáte stoličku …”

Písničky jako “Řekni, Tondo, řekni Mance, ať zadělá na lívance …” sváděly k drobným tanečním projevům – polkou po prostoru – a při nich se dalo i pochodovat nebo tančit. Ženy a dívky hrály na svatbě všude důležitou úlohu. Privilegovaný projev patřil zejména družičkám, které zahajovaly svatební kola: pravidelně se vždy střídaly jednotlivé sloky kolečkových písní a tanec. Na snímku:
a/ D tančí nejdříve v zavřeném velkém kole, drží se za ruce ve volném odstupu, přísunnými kolečkovými kroky, směrem doleva,
b/ Na další sloky postupně: hadem spojeným v řetězu vlnícím se libovolným směrem.
c/ Na píseň “Okolo Rynárce stromy jsou …” se had rozvine na kolečko dívčích párů, které se při další sloce spojí do zavřeného kola v držení: pr. ruka vrchem nad rukou sousedky zprava, levou rukou pod pr. r. sousedky zleva. Tančí se charakteristickým kolečkovým krokem: pr. noha lehce překříží 1. nohu, blízko její špičky, z níž se pak odráží k dalšímu kroku.
d/ Znovu se kolo rozděluje na páry držící se pr. rukama kolem pasu. v druhých rukou drží D šáteček a vesele jimi mávají nebo tančí 2/4 rytmizované kolečko spolu nebo opět v kruhu. Postupně se dále tančí bez zpěvního úvodu.

Tančí a hrají členové souboru Stražišťan z Pacova v první části Jan Máca (1969) a Jana Štamberková (1978), Václav Pavlík(1961) a Marie Pavlíková (1962), Ludvík Toman (1949) a Petra Tomanová (1977), Bohumil Získal (1957) a Dana Maděrová (1964), sólo zpívá Jaroslav Hejda (1932), dále zpívají Eliška Dolejšová (1949), Helena Hrubešová (1948), Stanislava Mašátková (1976), Lukáš Sláma (1983), Alena Tenklová (1955) a Anna Ziková (1955), muzika ve složení Ludmila Císařová (1980) prim, František Zajíc (1937) dudy a vedoucí muziky a souboru, Aleš Tenkl (1979) dudy, Oldřich Kudrna (1982) a Jan Sviták (1981) klarinety a Vladimír Mourek (1969) kontrabas; ve druhé části tančí Eliška Dolejšová (1949), Helena Hrubešová (1948), Dana Maděrová (1964), Stanislava Mašátková (1976), Marie Pavlíková (1962) , Jana Štamberková (1978), Alena Tenklová (1955), Petra Tomanová (1977) a Anna Ziková (1955), muzika jako v první části, ale místo O. Kudrny hraje na klarinet Jaromír Sviták (1980), sólo na dudy F. Zajíc.

Táž verze v interiéru. Druhá a třetí píseň z E. I. 1

Tančí a hrají jako ve druhé části E. I. 1.

Moderato

Nebyl Janek, nebyl blázen, když on Mandu vyprovázel,
mcarára, mcarára, když on Mandu vyprovázel.

Když on Mandu vyprovázel, já sem za ním hroudy házel,
m-carára, m-carára, já sem za ním hroudy házel.

Ať si házel neb neházel, když on přec ji vyprovázel,
m-carára, m-carára, když on přec ji vyprovázel.

Dvojice tančí stále směrem po kole v párovém držení.
T.1. – 2.: Stále se opakuje:
1. : Výkrok delším krokem s vydupnutím vpřed po kole: Ch 1., pr., poskok na 1. noze. D pr.. 1.. poskok na pr. noze. Při první fázi kroků se trup poněkud nachýlí a opět vzpřímí, spojené ruce jsou více nataženy vpřed; tyto kroky vlastně posunují tanec dopředu po kole.
2. : Druhá fáze tanečního kroku je naopak spíše s kratším vykročením zpět 3mi kroky Ch pr., 1., pr. + 1. noha přinoží. D opačnýma nohama Svéráznost tance spočívá právě v odlišné dynamice dvou kroko­vých částí.

Hudební zpracování: Fr. Zajíc
Taneční nácvik: Jiří Taks
Popis podle J. Vycpálka, České tance, s. 36.

Tančí a hrají členové souboru Stražišťan z Pacova jako v první části E. I. 1 s těmito rozdíly: v muzice na klarinet místo Jana Svitáka hraje Jaromír Sviták (1980), zpívají jen E. Dolejšová, H. Hrubešová, A. Tenklová a A. Zíková.

Moderato

Pekla vdolky z bílé mouky, sypala je perníkem,
házela je Honzíčkovi do komůrky okýnkem.
Jez, Honzíčku, sou dobrý, sou perníkem sypaný,
budou-li ti dobře chutnat, upeču ti zas jiný.

Tančí trojice po kruhu v postavení D, Ch, D. Ch je spojen s D šátečky, které drží poníž pasu. D mají druhé ruce v bok.
T. 1.-4.: Přeměnný polkový krok poněkud natočený směrem vpravo, Ch i D vykračují pr. nohou a v třetí fázi kroku na pravé noze učiní houpavý potřes, špičky nohou zůstanou na podlaze (někdy tanečníci tento krok pojímají jako poskok).
5. – 8.: Totéž na levých nohou při vykročení a směrem zase doleva, do středu kruhu.
Je důležité, aby trojice udržovala přímou řadu po celý tanec.
Velmi pěkně celkový útvar vypadá např. ve 3 trojicích, jak to také soubor provádí.
9. – 12.: Ch podtáčí pod šátečkem střídavě D zprava a zleva. Ruce jsou pozdviženy nad hlavu; druhou ruku drží poníž šátečkem spojenou s D zleva. Dívky se otáčejí běhovými krůčky lx dokola.
13. – 16.: Varianta podtáčení: Ch se pustí šátečku obou dívek a střídavě se s nimi zatáčí za pravé lokty s pr. D a za levé s 1. D., stojící dívka se otáčí na místě.
17. – 20.: Ch podtáčí obě D najednou pod šátečkem v chůzi po kole; D se podtáčejí 4 kroky z místa po kole.
21. – 24.: Ch se pustí šátečků obou D a “žene” je po kole poskočnými kroky vpřed. D stojí těsně vedle sebe, čelem k Ch a tančí pozadu poskočnými kroky. (Var. též oba polkovými kroky). D mávají šátečky.

Hudební zpracování: Fr. Zajíc
Taneční nácvik: Jiří Taks
Popis: H. Laudová

Tančí a hrají členové souboru Stražišťan z Pacova Jan Máca (1969), Jana Štamberková (1978) a Petra Tomanová (1977), Václav Pavlík (1961). Dana Maděrová (1964) a Marie Pavlíková (1962), Bohumil Získal (1957) Stanislava Mašáťko-vá (1976) a Alena Tenklová (1955), muzika jako v první části E. I. 1, ale místo Jana Svitáka hraje klarinet Jaromír Sviták (1980), zpívají Eliška Dolejšová (1949), Helena Hrubešová (1948) a Anna Zíková (1955).

Vivo

Žirovničtí čamrdáři mají peněz dost, mají peněz dost, mají peněz dost,
mistr chodí roztrhanej, tovaryš je bos, tovaryš je bos, tovaryš je bos.

Tovaryš si koupil boty, zlatku za ně dal, postavil je vedle ponku, mistr mu je vzal.

Popěvek a zvyklost doplňovat jej tancem patří do kategorie tzv. řemeslnických tanců.
Tančí se po celou dobu zpěvního doprovodu hybnou polkou. Ve druhém verši popěvku soubor tančí polku trochu šoupavěji. Ukázka tohoto tance připomíná pracovité řemeslo chudého kraje Vysočiny. Žirovnické staré řemeslo se specializovalo hlavně na výrobu perleťových knoflíků, které se zde dosud vyrábějí.

Hudební zpracování: Fr. Zajíc
Taneční nácvik: Jiří Taks
Popis: H. Laudová

Tančí, hrají a zpívají jako v E.I.3, ale místo Jaromíra Svitáka hraje na klarinet Jan Sviták (1981).

Allegretto

Vandroval jest soukeníček, propil krample i koníček,
hrajte mu, trubte mu, uahrejte mu marš, už má na zádech filajs.
Už ho vedou přes zahradu, jeden vpředu, druhý vzadu,
hrajte mu, trubte mu,….

Pozn.: “Jórtog”, odvozeno od “Jahrtag” – masopustní zábavy zde proslulého soukenického cechu, která patřila k jeho privilegovaným výsadám. Konala se ve formě průvodu městem, v novější době doplněném o řadu maškar. Zvyk se pravidelně prováděl nejméně do poloviny 19. století. V radní knize je zapsáno, že soukeníci v průvodu vozili také “koníčka” = speciální stoličku na česání vlny, které předcházelo valchování. Používala se k tomu jemnější “krample”, která vyčesávala vlákna z hrubšího železného drhlenu na “koníčku”. Ten se zachoval také ve zdejším muzeu.
Doprovodný popěvek patří do žánru tzv. řemeslnických písní, které měly zpravidla žertovný obsah. Jeho námět připomíná také časté putování řemeslníků do světa. “Filajz”, pravděpodobně “pilajz” = ranec, baťoh, je asi odvozen od zkomolení slova “pilgern” – putovati.
V tomto průvodu se samozřejmě také poskakovalo a při zastávkách tancovalo. Obchůzka měla svá pevná pravidla pořadí návštěv určitých míst.

Hudební doprovod: Fr. Zajíc
Dramaturgie, režie a popis: H. Laudová

Tančí, hrají a zpívají všichni dosud (E.I. 1-5) jmenovaní členové souboru Stražišťan z Pacova, průvod vedou Václav Pavlík (1961), Jaroslav Hejda (1932) a Ludvík Toman (1949).