Allegretto

Pernikář má boudu, boudu,
pernikářka krámek,
poďte hoši kupovati
holkám marcipánek.

Kup si holka roztomilá,
tureckýho medu,
nebo tě dnes při muzice
ani neprovedu.

Kup mně hochu furiantskej,
kousek marcipánu,
nebo si vem do kolečka
zrovna jinou pannu.

Kromě v okolí Vrchlabí byl tanec rozšířen též na Benecku a Jilemnicku. Byl zván také “křižák”. Je tancem zábavného rázu a typu společenských čtverylek, oblíbených zejména v polovině 19. století. Svoji popularitu si zachoval podnes.
Sběratelka Amálie Kutinová jej zapsala v Hrabačově od kříženeckých muzikantů a P. Krejčí pod Žalým. Tančil se ještě v 19. století hlavně na jarmarcích a v pleném na zábavách; pražská kronika jej jmenuje jako tanec před Prašnou branou, jejíž prostor byl znám rozmařilými radovánkami. Při “boudě” bylo třeba tanec řídit a proto doprostřed kolony se postavil tzv. “rekomandér”, “pán” i jinak zvaný organizátor. Dvojnásobné čtverylkové obsazení dobře vystihuje uspokojení účasti na tanci ve více párech v širším prostoru. Mnohokrát opakované motivy si tančící zpestřovali zpěvem rozmarných textů, bez kterých tanec nemá ani správnou náladu. Kromě výše uvedených např.:

A vy panny malovaný, pojďte na pentličky,
pro fěrtoušek, šněrovačku, pro nový střevíčky!
Hoch si dupne, tleská, vejská, roztočí svou pannu,
že je pěkná malovaná, jako z marcipánu!

Dlouhou monotónnost si také muzikanti zpestřovali tím, že v 2. – 5. slokách v dohrávkách střídali tóniny.

Hudební úprava: hudba souboru Český ráj
Nácvik: J. Zacharová a Z. Svobodová
Popis: H. Laudová s využitím sbírky P. Krejčího

Tančí a hrají členové souboru Český ráj z Jičína Petr Hrubý (1963) a Lada Navrátilová (1971), David Jung (1975) a Petra Majorová (1972), Josef Kubíček (1966) a Jana Zacharová st. (1952), Václav Mládek (1971) a Šárka Crhová (1970), Miroslav Polák (1962) a Petra Sýkorová (1965), Martin Šatný (1976) a Pavlína Kodešová (1971), Josef Včelák (1971) a Bronislava Plodková (1974), Jaroslav Zachara (1949) a Zdenka Svobodová (1957), tanec řídí Michal Kodeš (1970), muzika jako v A. 1.

Allegretto – Con moto

Dvojice tančí po kole v zavřeném párovém držení. Melodií je tanec příbuzný s třídobým rejdovákem, což napovídá i v první části tance text:

“Rejduj, holka, rejduj, máš nohy samej hnůj,
rejduj, holka, rejduj, rejduj, rejdovačku.
Až se vyrejduješ, pak si nohy vomeješ,
/: trámta-ra-ta-ta-ta:/,
/: trámta dy-ja – dy-ja, u potůčku:/.”

Setkáváme se tu s již zmíněnou záměnou názvu tance rejdo-váka za rejdovačku. Tančí se v pomalém tempu proti směru r. hod. houpavými kroky.

I. způsob: pomalá přísunná sousedská
T. 1. – 2.: a) Krok stranou doprava pr. nohou. D. 1. n. doleva.
b) Krok 1. kole.
c) Přísun Ch pr. nohy k 1. noze, D. 1. n. k pravé n. do výponu a spuštění na paty obou nohou.
V 8. taktu na poslední 2 doby pouze přísunný šoupavý krok.
3. – 8. = 1. – 2. včetně celé repetice.
II. způsob:
T. 1. – 8.: Houpavý přeměnný krok, vždy 3 kroky ve dvou 3/4 taktech. V tanci se pravidelně střídají vždy 2 přeměnné kroky rovně vpřed po kruhu a 2 přeměnné kroky s otočením o 360° doprava.
Popis P. Krejčí, Podkrkonošské tance, s. s. 8-9.

Pojetí souboru: var. III. při opakování taktů 9-12:
T. 1.: a/ Ch krok vpřed po kole 1. nohou, D. pr. – současně odraz na malý výskok.
b/ – c/ Táž noha opíše nad zemí oblouček a přinoží k druhé noze s výponem a spuštěním pat na zem.
2. = 1. v otáčení po kole.

var. IV. – t. 13. – 20.:
T. 1.: Rychlý přeměnný krok. Ch začíná pr., D. 1. nohou po kole.
2.: Ch poskok na pr., D na 1. n. současně s oklepákovým krokem volné nohy o patu druhé nohy: tančí se stále v otáčení a začíná se vždy stejnou nohou, v posledním taktu jen přídup k druhé noze.

var. V.:
Dva obkročákové kroky na doby a) – b) a v c) 2x zadupání Ch pr., l., Dl., pr.

Hudební zpracování: hudba souboru Český ráj
Taneční nácvik: J. Zacharová st.
Popis: H. Laudová

Tančí a hrají členové souboru Český ráj z Jičína Petr Hrubý (1963) a Jana Zacharová st. (1952), Václav Mládek (1971) a Lada Navrátilová (1971), Miroslav Polák (1962) a Pavlína Kodešová (1971), Jaroslav Zachara (1949) a Zdenka Svobo­dová (1957), muzika jako v A. 1.

Allegretto

Až půjdeš k Tobisom, zastav se,
já ti dám kytičku laskavce.

Na domě máš lůžko, vyspi se,
u něj máš hrníček, napi se!

Nad ním máš okýnko,
vylej to, je-li ti to líto, vypi to!

Až to všechno dobře užiješ,
pak toho litovať nebudeš!

Tanec z proměnlivým taktem z Podkrkonoší, tančí v po­malém tempu, dvojice v zavřeném držení, Ch čelem po směru kola, D zády po kole.
T. 1.: Jeden přísunný valčíkový krok, Ch výkrok pr. nohou šikmo vpřed jen o 1/2 kola po kole, D opačnýma nohama, tančí pozadu.
2. : Tímtéž krokem, ale druhým směrem, tančí se proti směru r. hod.
3. – 4.: 2 poskočné obkročákové kroky do kola.
5. : Valčíkový krok (soubor ne dost jasně).
6.  – 9. = 1. – 5.
10. – 11.: 2 přísunné valčíkové kroky po kole.
13. – 14.: 2 obkročákové kroky.
15.: 1 pří

Hudební zpracování: K. Zake
Nácvik tance: J. Rychterová
Popis: H. Laudová. s doplňky ze záznamu tance sbírky Podkrko­nošské tance. s. 28 – 30.

Pozn. Podání souboru je velmi čisté, ale představuje určité schema tance. Protože tanec “moták” je jedním z nejrázovitějších podkr­konošských tanců, upozorňujeme na stylové podání sběratele P. Krejčího, cit. sbírka s. 28.: např. na působivou pauzu na závěr valčíkových kroků s výponem a poklesem, na nikoliv poskočné, ale 2 “válivé” kroky obkročáků ve dvou taktech, které se tančily s malým pokrčením kolen – t. j. na dosti toporných nohách, a v 5. taktu valčíkový krok, který se v přísunné části tančil tak, že po vykročení pr. nohy 1. noha se na okamžik zastavila a špičkou, asi ve vzdálenosti 1 stopy za pravou a teprve na třetí dobu se přisunula k pravé noze.

Tančí a hrají členové souboru Hořeňák z Lázní Bělohrad Jan Pořízka (1963) a Stanislava Mečířová (1976), Otakar Sedlá­ček (1979) a Jindra Mečířová (1975), Zdeněk Šindler (1936) -také zpívá, a Eva Sálová (1945), hraje muzika ve složení Ivana Malá (1974) prim, Veronika Festová (1980) 2. housle, Petra Bejrová (1978) a Dita Marešová (1979) housle-kontry, Martina Festová (1975) a Čeněk Sirotek (1979) klarinety a Miroslav Kmoníček (1928) kontrabas.

Allegretto

“Podívej, podívej, jak se kroutí, podívej, podívej, jak to jde …”

Poskočný párový tanec v zavřeném držení, při kterém však Ch a D v postavení proti sobě jsou od sebe trochu více oddáleni tím, že Ch drží D pr. rukou co nejvíce nataženou. Horní část těla Ch je rovněž trochu více nakloněna vpřed, než u jiných tanečních kroků, umožňuje to tak lepší stabilitu tanečníka při jeho vysokých výskocích.
Po celou dobu tance se tančí: poskočným krokem – výkrok Ch pr., D 1. nohou s odrazem z přední části chodidel do výskoku, Ch zdvihá při výskoku koleno téměř až do výše kyčelního kloubu, s mírným vytočením nohy vpravo (a vlevo při střídání nohou). D zdvíhá koleno jen mírně – při každém kroku se pár otáčí v každém taktu o 1/4 kola. Prudké otáčení vyžaduje pohyb vycházející z celého trupu.

Hudební zpracování: F. Bonuš
Taneční nácvik: J. Rychterová
Popis: H. Laudová

Tančí a hrají členové souboru Hořeňák z Lázní Bělohrad Jan Pořízka (1963) a Stanislava Mečířová (1976), Milan Rychtera (1960) a Zdeňka Rychterová (1969), Otakar Sedláček (1979) a Jindra Mečířová (1975), Antonín Schánilec (1974) a Věra Najmanová (1974), Zdeněk Šindler (1936) a Eva Sálová (1945), muzika jako v G. 3.

Allegretto

A tak se tkalcuje, člunkem prohazuje, na cuker, na kafe,
na stůl a kanape, na dluhy, na daně, na piva džbáň,
hej cup cup, hej cup cup, hop ho sem, hop ho tam.

Tkadlec patří do skupiny řemeslnických tanců a tančí se s mnoha prostorovými změnami a za různé účasti tanečníků. Charakteristické rozdělení na mužskou a ženskou skupinu, která občas spolu tančí v zavřených párech nebo v jiném seskupení stejným způsobem. Hlavními aktéry jsou sólisté CH a D, kteří předvádějí nejdříve způsoby tkalcovské práce. Tato zvyklost po­ukazuje také na to, že původně šlo o tance improvizované jedincem tak, jak o tom hovoří starší prameny.

Úvod: zpěv skupiny v pozadí, zatímco jeden Ch a jedno D předstoupili do popředí (na konci první sloky):

1. Sloužíval jsem u sedláka, ale je již dávno,
chtěl jsem se já naučíti, jak se dělá plátno.
2. Sloužila jsem na jaře, není tomu dávno,
taky jsem se naučila, jak se dělá plátno.
3. Jedna noha se natáhne a druhá se skrčí,
osnova se roztáhne, člunek se tam strčí.

Tanec sólistů, Ch a D předvádějí řemeslo – CH prohazování člunku a šlapáni na stavu: “A tak se tkalcuje, člunkem prohazuje…”
T. 1.: a) Ch přednoží poníž pravou nohu napjatou v koleně, ruce rozpaženy.
b – c) Výdrž.
2. : a) Opět nohu přinoží.
b – c) Výdrž.
3. : a) Ch přednoží levou nohu. hned ji však zvedne a ohne v koleně. Koleno je asi ve výšce pasu a ruce zůstávají vzdáleny od těla, dlaně rukou směřují k zemi.
b – c) Výdrž, přitom může 1. ruka zavadit o koleno a vrátit se zpět – “smetání zbytků vlákna”.
4. : a) Opět přinoží 1. n.
b – c) Výdrž.
5. – 7.: Totéž jako v 1. – 4., v 7. t. se však ruce vzdálí více od těla.

Podhazování člunku: “Na cuker, na kafe…”
8. : a) Ch udělá prudký pohyb pr. rukou pod koleno 1. nohy (obvykle v ní drží člunek) a o malý zlomek vteřiny i levou rukou (do níž uchopí člunek), kde se setkají.
b) Levou r. prudce odtáhne od kolena až do upažení a pravou vzdálí do původní polohy.
c) Ch přinoží 1. nohu a ruce zůstávají v poloze b).
9. : a) Stoj výkročný pr. n. a pomalé zvedání kolena 1. nohy.
b) Pokračuje zvedání nohy a ruce se vzdalují do rozpažení.
c) Poskok na pr. n. a pomalé zvedání kolena 1. nohy.
10. : a) Stoj výkročný 1. nohou a pomalé zvedání kolena pr. n.
b) Pokračuje zvedání kolena, pr. r. se vzdálí od těla.
c) Poskok na 1. n. a podhazování pod pr. kolenem.
11. – 16.: Všechny liché takty = 9., sudé = 10.
Dívka současně s chlapcovým podhazováním “motá přízi”. Ruce má sevřené do pěstí, palce směřují nahoru. V lichých taktech prudce stáhne pravou ruku do středu pasu a současně oddálí levou ruku rychle povýš hlavy směrem vlevo. V sudých taktech opačnýma rukama.

Následuje recitativ: “Kdo chce bejvat tkalcem, musí hejbat palcem…”
Sólista ráznými kroky přejde ke skupině CH, kteří tančí totéž, co je “naučil” sólista.
CH při výkrocích a poskocích se nepatrně pohybují z místa, případně se otáčejí kolem osy při podhazovaném kroku. Dívky již jen kroky a poskoky ve své skupině na místě, přitom zvedají kolena jen asi 10 cm nad zem; občas dívky takto tančí v páru s druhou D, na konec v páru s chlapci, kteří drží D na pase a D má ruce na CH ramenou. Tato část je choreograficky upravena a není závazná.

Hudební zpracování: F. Bonuš
Taneční zpracování: J. Rychterová, M. Rychtera
Popis: H. Laudová. doplněno na základě sbírky P. Krejčího,
Podkrkonošské tance, Praha 1956, s. 48-51. (Omlouvám se, že do podtitulku tance na kazetě se mylně dostalo označení “šoupačka”, které patří k jiné variantě tkadlece, viz. sb. P. Krejčího s. 52-53.)

Tančí a hrají členové souboru Hořeňák z Lázní Bělohrad sólo Zdeněk Šindler (1936) a Věra Najmanová (1974), dále Jan Pořízka (1963) a Stanislava Mečířová (1976), Milan Rychtera (1960) a Zdenka Rychterová (1969), Otakar Sedláček (1979) a Jindra Mečířová (1975), Antonín Schánilec (1974) a Eva Sálová (1945), muzika jako v G.3.

Allegretto

/: Na cuker, na kafe, :/
na prahu stála, na cuker, na kafe,
hezká se zdála, na cuker, na kafe,
dal sem jí hubičku, na cuker, na kafe,
ona se smála, sem i sem.
Lalala, lalala….

/: Na cuker, na kafe, :/
skočila z prahu, na cuker, na kafe,
řekla mně zprávu, na cuker, na kafe,
můj zlatej Honzíčku, na cuker, na kafe,
berou na vojnu, sem i sem.

/: Na cuker, na kafe, :/
na vojnu pudu, na cuker, na kafe,
bojovat budu, na cuker, na kafe,
a co vybojuju, na cuker, na kafe,
tobě daruju, sem i sem.

Základní taneční motivy se udržely v paměti starších generací ve vrchlabském okolí. Do celé suity je upravil soubor Krkonošský horal:
Předtanec 1 páru: je totožný s první fází tance skupiny. Na úvodní zpěv “Na cuker. na kafe …” se dvojice připraví k tanci: Ch vyjdou 3 valčíkovými kroky: při třetím se otočí hbitě na místě kolem své osy. přičemž své těžiště sníží mírným poklesem v kolenou. D skupina přijde k CH a každá dívka se postaví proti svému tanečníku; podají si obě ruce, paže volně napřaženy vpřed. D začínají tančit pozadu po kole.

1. část:
T. 1. – 4.: Ch i D naskočí ze stoje spatného, Ch na levou, D na pravou nohu vpřed po kole. druhou nohu přednoží napřaženu vpřed v přirozené výši, přešlap Ch pr., 1. n., D 1. pr. a totéž oba opačnýma nohama. Za zpěvu “Na prahu stála, na cuker, na kafe …”:
5. – 6.: Ch a D. držící se za obě ruce. nyní paže rozpaží – natažené do stran, dvojice tančí 2ma valčíkovými kroky, CH pr. nohou vychází doprava, D 1. doleva a totéž obrácenýma nohama.
7. – 8.: Ch pustí 1. ruku D a podtočí ji pod svou 1. rukou jen o 1/4 kroužku – oba tančí valčíkovým krokem, Ch vpřed, D vzad, a opět se ruce spojí a tančí totéž druhým směrem s vykročením opačnýma nohama.
9. – 10. = 5. -6.
11. – 12. =7. – 8.
13. – 16. = 5. – 8.
17.: Výdrž na hudební doprovod: obě paže zůstanou rozpaženy, výpon ve stoji spatném, bez spuštění pat k zemi – spustí se až na začátku dalšího kroku.
Ref: “la, la, la…”
19. – 20.: 3 valčíkové kroky po kruhu vykračované do stran, Ch. 1. nohou křížem přes pr. doprava, D pr. nohou křížem přes 1. doleva, opět Ch pr., D 1.
21. : Ch pustí 1., ruku D a to se podtočí pod 1. rukou Ch kolem dokola. Ch popojde 1. valčíkovým krokem vpřed.
22. – 24.: 1 valčíkový krok dvojice směrem ze středu kruhu, 1 valčíkový krok dvojice směrem do středu kruhu, ruce spojeny, Ch 1 valčík vpřed, D podtočení pod rukou Ch.

2. část:
T. 1. – 4. = 1. – 4. 1. části
5. – 8.: Dvojice spojí své paže, CH 1., D pr. rukou pozdvižením nad hlavou, druhou rukou se navzájem uchopí na boku v pase: D se podtáčí o půl kolečka zády k CH a zpět k CH, který tančí s D po kruhu 1 valčíkovým krokem.
9. – 14. = 1. – 8. z prvé části tance s tím rozdílem, že v poskočném kroku se namísto přešlapu 2x potřese (poskočí) na výkročné noze a volná noha se hodně napřáhne povýš – krok je velmi svérázný.

3. část – tkalcování:
1. – 4.: Dvojice se postaví do dvou řad proti sobě. 1 poskočný krok na pr. noze. levé koleno se zdvihne povýš, přešlápnutí 1., p., 1., takto tančí 3 kroky na místě.
5.: Dále podle volné vůle: dvojice se rozcházejí na kruh. D se točí šlapanými kroky na místě 2ma pomalejšími a 4 rychlými řezankovými kroky, nebo tančí kolečkovým krokem v třídobém rytmu a s obloučkovým krokem volné nohy k stojné. Je pravděpodobné, že se již napodobivé pracovní pohyby časem vytratily, ač byly pro tento tanec charakteristické. Zato zůstalo typické podkrkonošské obsazení hudebního doprovodu, na které chudobný kraj byl často odkázán. Ke staršímu stylu tance patří také to, že se poměrně málo užívá zavřeného držení páru.

Hudební zpracování: L. Zemanová
Taneční úprava a nácvik: S. Lelek
Popis: H. Laudová

Tančí a hrají členové souboru Krkonošský horal z Vrchlabí sólo Jaroslav Žádný (1970) a Eva Zelinková (1974), dále Radek Čeřovský (1970) a Marcela Hanušová (1972), Josef Janouch (1955) a Pavlína Zdeňková (1952), Miloslav Janus (1960) a Gizela Honcová (1976), muzika ve složení Stanislav Lelek (1950) dirigent a vedoucí souboru, Dagmar Hamáčková (1978) příčná flétna, Miloslav Kunert (1948) klarinet, Miroslav Drábek (1936) a Ludmila Zemanová (1948) -vedoucí muziky, akordeony, Jaroslav Šabata (1973) kontrabas a Josef Erlebach (1926) vozembouch, zpívají Milada Erlebachová (1926), Anna Hanušová (1940), Jarmila Janusová (1934), Lenka Kocourková (1957), Miloslava Kracíková (1952), Jiřina Kynčlová (1949), Hana Škodová (1950) a Jiřina Zemánkova (1953).

Allegretto

Kováři sou umouněný, taškařic natropěj dosť,
z měchu do vohně si foukaj, zpívaj sobě pro radosť.
Dyž koníčky kovají, roje isker lítají,
/: dje jiskřičky nejkrásnější ve svejch vočích skovají. :/

Kovář to je pravej mužckej, toho má míť každej rád,
ten umí svou kovadlinku jako zvony rozehráť,
dyž perlíkem zatočí, srdce v těle poskočí,
|: perstem kejvne, vočkem mrkne,
Kovej, kovej, kováříčku, šak ty svý řemeslo znáš,
ukovej mi podkovičku, potom mně ji z lásky dáš,
já ji myrtou vovinu, a k tobě se přivinu,
|: a tu druhou, co ukováš,
na náš práh si přibiju.
holka k němu přiskočí.

Párový a skupinový tanec s napodobivými prvky řemesla, tančí se v různých pohybových i prostorových figuracích v dvoudobém metru, povlovným tempem.

1. část:
T. 1. – 8.: Příchod 2 Ch držících se navzájem v pase, druhé ruce v bok. 8mi polkovými kroky do popředí podia, rychlý poklek na pr. kolena (mezihra)v postavení proti sobě:
9. – 10.: Ch si navzájem udeří sevřenou pěstí střídavě jeden a druhý 3x do levého kolena.
11. – 12.: Výměna nohou a tytéž údery do pr. kolena partnera, vztyk.
13. – 20.: Ch 8mi polkovými kroky jdou pro D stojící v pozadí.

2. část:
T. 1. – 6.: Dvojice tančí po kole: 2 polky, 4 obkročákové kroky, 8 přísunných kroků.
7. – 10.: 2 polkové kroky po kole, přehození D do malého kroužku na středu.
11. – 12.: Ch 2 polkové kroky po kole – D se s rukama v bok na místě koketně nakrucují lx dopr. a lx doleva.
13. – 16.: 2 polkové kroky v párech po kole + 1 polka a 2 obkro­čákové kroky.
17. – 20. = 13. – 16.
Taneční refrén = 1. – 6.

3. část:
Na mezitakt hudby se Ch oddělí od D na vnější kruh, pokleknou na pr. koleno:
T. 1. – 4.: 3 údery na vlastní 1. koleno střídavě pr. a 1. rukou sevřenou v pěst + potlesk do obou rukou.
5. – 8. = 1. – 4.: D v malém kroužku na středu tančí 4mi drobný­mi polkami po kole. 1. paže napřaženy do středu kroužku, dlaně ruky pozdviženy nahoru, v poslední době 4. taktu na místě se rychle otočí kolem dokola – paže se s týmž gestem vymění a pokračují opět 4mi drobnými polkovými kroky; při otáčení se mírně nakloní horní částí trupu vpřed a poklesnou i mírně v kolenou (snadnější rychlé otočení).
9. – 20.: Ch vstanou a spojí se do párů s D a tančí 4mi polkami po kruhu. Při dalším taktu Ch a D jedním menším krokem od sebe odstoupí – D musí hledět, aby nyní stála zády do středu kruhu – a Ch i D tlesknou do vlastních rukou, paže skloněny poníž, páry se znovu ihned spojí a zatančí polkou po kole a předešlá figurace se opakuje.
Závěr: taneční refrén z 1. části, T. 1. – 6.
Všechna opakování jsou libovolná: základ taneční skladby rovněž vychází ze zápisů starších generací tanečníků a do této ucelené podoby ji zpracoval soubor.
Hudební zpracování: L. Zemanová
Taneční zpracování a nácvik: St. Lelek
Popis: H. Laudová

Tančí a hrají členové souboru Krkonošský horal z Vrchlabí Radek Čeřovský (1970) a Marcela Hanušová (1972), Miloslav Janus (1960) a Eva Zelinková (1974). Jaroslav Žádný (1970) a Pavlína Zdeňková (1952), muzika a zpěvačky jako v G.6, ale místo J. Šabaty na kontrabas hraje Vlastimil Talášek (1951) a zpívají také Gizela Honcová (1976), Josef Janouch (1955) a Jaroslav Šabata (1973).

Allegretto

Sou mlynáři chlapi, chlapi,
když jim mlejny klapy klapy,
Sou mlynáři chlapi, chlapi,
když jim mlejny dou.

Když jim mlejny nechtěj’ klapat,
musej na ně sami šlapat,
sou mlynáři chlapi, chlapi,
když jim mlejny dou.

Skupinový tanec s napodobivými prvky ve formacích tance -mlýnské kolo a jeho klapání. Tančí se v povlovném 2/4 rytmu, ale s důrazně akcentovanými prvními kroky ve všech variantách.

Úvod:
T.1. – 16.: Tančí 2 skupiny odděleně, Ch a D ve dvou zástupech: první tanečník a tanečnice dají ruce v bok, další se drží předchozího oběma rukama na jeho ramenou. Oba zástupy postupují po vnějším okruhu pomalým tempem našlapováním shora krokem pr. a 1. nohou: volná noha se vždy ohne v ko­leně a hbitě se odmrští nazad. Trup tanečníků se neustále v celém útvaru střídavě vyklání dopr. a dol., D se při posled­ních 4 taktech oddělují z hadu.
Mezitaktí: Týmiž kroky se D pomalu přemísťují zhruba do čtyř rohů v prostoru. Ch utvoří malý kroužek, v němž se těsně spojí držením vzájemně za ramena (var. v držení na ramenou, pr. paže vrchem, 1. spodem).

I. část:
T. 9. – 16. s repeticí: Ch se v kole točí směrem proti r. hod. – krok pr. n., 1. nohou křížem přes pr. – celkem 8 kroků (pozn. pravděpodobně se původně uprostřed otočili na druhý směr a tančili oba kroky doprava). D se točily 8mi 2/4 kolečkovými kroky na místě, ruce volně upaženy poníž, doprava a 8mi doleva, v posledním taktu zadupají.

II. část:
V mezitaktí se všichni spojí do 1 kola v držení za ruce. paže poníž
T. 1. – 8.: Stále se opakuje úkrok pr. n. doprava, přísun 1. n. k pravé (kroky jsou širší), ruce se však pomalu natahují a zpevňují, příprava na spuštění D do “mlýnského kola”.
9. – 16.: D se spouštějí do závěsu a patami 8x udeří o zem, posledními ve středu kola a Ch je opět vytáhnou na kolo.
1. – 8. s repeticí: D se točí opět kolečkovým krokem na místě a Ch usednou do kroužku na středu kola. podepřeni o předloktí a o obě ruce. a vyklepávají rytmus patami v každém taktu 4x, v posledním taktu hbitě vstanou.
9. – 16.: Zátočka s D 7mi polkovými kroky za pravé lokty a čtyřmi za levé lokty.
Závěr: rozchod s tleskáním – 1 hoch uchopí D v pase, D se drží Ch těsně kolem krku, a 8mi polkovými kroky se s ní zatočí s vyzdvihnutím nad hlavu.
Tanec rovněž patří do repertoáru starší generace a byl rozveden do pásma současným souborem.

Hudební zpracování: L. Zemanová
Taneční zpracování a nácvik: St. Lelek
Popis: H. Laudová

Tančí a hrají členové souboru Krkonošský horal z Vrchlabí sólo Miloslav Janus (1960) a Gizela Honcová (1976), dále Radek Čeřovský (1970) a Marcela Hanušová (1972), Josef Janouch (1955) a Eva Zelinková (1974), Jaroslav Žádný (1970) a Pavlína Zdeňková (1952), muzika a zpěvačky jako v G.6, ale místo J. Sabaty na kontrabas hraje Vlastimil Talášek (1951).

Vivo

S ohledem na to. že v několika krajích byly názvy tohoto tance zaměňovány, přece jen je nutné se řídit klasickou podobou dvoudobé rejdovačky, zapsané v nejstarších pramenech. Dvoudobá metrika zde popsaného a na kazetě snímaného tance se neshoduje s třídobým rejdovákem. Jeho dvoudobost potvrzuje i užitý řezan-kový krok a skočné partie. Název jsme přejali ze sbírky P. Krej­čího, Podkrkonošské tance, s. 35-36, s melodií “Holka modrooká, nesedávej Základní postavení dvojice: Ch 1. bokem do středu kruhu, D. pravým, v držení za pravé ruce.
T. 1.: a) Ch odrazem z 1. nohy přeskočí na pravou nohu, ale 1. noha přitom zůstane vzadu, poněkud nadlehčena nad zemí. V posledním okamžiku před druhou čtvrťovou dobou tohoto taktu přenese Ch váhu těla zpět na levou nohu a znovu se odrazí, D tančí odrazem pravé nohy přeskok na 1. nohu vzad, pravá noha zůstane nepatrně vzdálena od země vpředu a stejným způsobem, ale přenese váhu těla zpět dopředu na pravou nohu a znovu se odrazí.
b) Ch znovu skočí na pr. n., na stejné místo jako předtím. D skočí vzad na l.nohu. jako v první době taktu.
Tyto dva skoky byly také nazývány “skočná”. Na snímku kazety jsou tyto krokové finesy trochu smazány a stejně tak i prostorové uspořádání tance v dalších taktech:
T 2. – 4.: Ostrá polka a v opakovaných úsecích mají tanečníci tančit přesně do obrazce kolem čtyř stěn, v jejichž rozích se vždy provedl delší polkový krok, který napomohl k dalšímu pravoúhlému nasměrování tance.
5. – 8. = 1. – 4.: V osmém taktu polka na místě.
9. – 12.: 4 řezankové kroky, Ch i D začínají pr. nohama vpřed, 1. vzad, výměna nohou v přeskoku a celé se opakuje. Při přeskocích se nepohybuje rukama a horní část trupu zůstává vzpřímená.
13. – 18.: Chůze, Ch i D vycházejí pravýma nohama – nakročením přímo z předcházejícího rozkročného kroku. V držení za pravé ruce a s napjatými pažemi se chůze provede 12ti kroky o celá dvě kola zátočkou po směru r. hod.
19. – 24.: Totéž v opačném směru za levé napjaté paže. Místo posledního přeměnného kroku je pouze krok přísunný.

Hudební zpracování: B. Bonuš
Taneční nácvik: M. Rychtera
Popis: cit. sbírka P. Krejčího

Tančí a hrají členové souboru Hořeňák z Lázní Bělohrad Jan Pořízka (1963) a Stanislava Mečířová (1976), Milan Rychtera (1960) a Zdeňka Rychterová (1969), Otakar Sedláček (1979) a Jindra Mečířová (1975), Antonín Schánilec (1974) a Věra Najmanová (1974), muzika jako v G.3.

Moderato

Náš tatíček šeucuje, dratre smolí, flokuje,
vršky přišije, floky přibije, taky nový boty ušije.

Dvojice tančí v zavřeném držení po celém tanečním prostoru podle starších zvyklostí valčík na polku a napodobivé pohyby řemesla.
1. – 8.: Valčík na polku: pohyby jsou měkké, houpavé, ne úsečné jako při polce.
a) Ch výkrok pr. vpřed, D. 1. vzad.
b) Hmit podřepmo na výkročné noze, šoupnutím po zemi.
c) Přísun druhé nohy – noha se země dotýká pouze přední částí chodidla, váha zůstává na výkročné noze.
2. = 1., ale s otočením dokola.
5. – 8. = 1. – 4.: V 1., 2., a v 5. – 6. taktu Ch postupuje vpřed, D vzad, ve 3., 4., 7. a 8. taktu se dvojice otáčí.
9. : a) Ch krok pr. n. vpřed, D 1. n vzad. dvojice se pustí z držení za ruce.
b) Ch odrazem z pr., D z 1. nohy výskok, paže z upažení připažením do ohnutí předpažmo, sevřené pěsti se dotknou (“dratve smolí”?).
10. : a) Výskokem do kleku na pravé koleno (výskok má být vysoký se širokým bočním roznožením pokrčmo), pata 1. nohy se takřka dotýká kolena pr. nohy: sevřené pěsti udeří vedle sebe (ne nad sebou) na koleno 1. nohy (“flokuje?”)
b) Výdrž.
11. : a) 5 úderů obou pěstí na levé koleno v rytmu @ essee (“floky přibije”). Větší zdvih rukou a ráznější úhoz pěstmi na levé koleno.
b) Výdrž.
13. = 11.
14. : a) Na 1. osminu skrčit předpažmo a rozevřít pěsti, na 2.osminu rozmáchlým pohybem podél kolena 1. nohy směrem dolů do zapažení poníž.
b) Švihem opět skrčit předpažmo, ruce ve výši obličeje “vršky přišije”.
15. = 14.
16.: a) Zapažit.
b) Vztyk a uchopit se s D do kolového držení zavřeného. Opakování podle vlastní úvahy celého “děje” nebo jeho částí.
Závěr: valčík s otáčením (na 4. dobu 2/4 taktu – vždy výrazné zhoupnutí – dopad obou pat na zem).
Var. kroku: 2 úkroky Ch 1., D pr. nohou stranou, přenesení váhy na druhou nohu a hmit na obou nohách.

Hudební zpracování: L. Zemanová
Taneční nácvik: St. Lelek
Popis: podle utříděného popisu R. Rejska (Náš tatíček ševcuje, Praha 1993, s. 4-41) a původního popisu P. Krejčího cit. sbírka, s. 43-45

Tančí a hrají členové souboru Krkonošský horal z Vrchlabí Radek Čeřovský (1970) a Gizela Honcová (1976), Josef Janouch (1955) a Eva Zelinková (1974), Miloslav Janus (1960) a Marcela Hanušová (1972), Jaroslav Žádný (1970) a Pavlína Zdeňková (1952), muzika a zpěvačky jako v G. 8, zpívá také G. Honcová.