1. /: Zavrť sa ně, cérečko, jak to plužné kolečko. :/
/: Ej, zavrť sa ně eště ráz, jak široký rubáč máš. :/

2. /: Široký je, široký, šila sem ho tři roky. :/
/: Ej, široký je velice, šila sem ho k muzice. :/

(Poznámka: na začátku sloky a repetice prvního verze tanečník – zpěvák si přidává místo citoslovce “ej” předponu “a”.)

Tančí jednotlivé dvojice ve volném rozptylu před muzikou, dívka po pravici chlapce. Drží se za vnitřní ruce v připažení, vnější ruce připaženy. Chlapec levicí gestikuluje (při předzpěvu).

I. Zpěv taneční písně. Tanečník (jeden, později i více) zazpívá první sloku libovolné písně k točené. Dvojice při zpěvu přenáší váhu těla v lichých taktech vpřed na vnější nohy, švih spojených vnitřních paží vpřed; v sudých taktech vzad na vnitřní nohu, spojené paže švih vzad. Dvojice se mírně natáčí: v lichých taktech zevnitř, v sudých dovnitř.

Přenášení váhy těla při zpěvu:
1. takt: 1. doba: malý krok vnější nohou vpřed (váha těla je na celém chodidle nohy výkročné).
2. doba: přísun vnitřní nohy k noze vnější s mírným hmitem podřepmo. Vnitřní noha se dotýká jen lehce země.
2. takt: 1. doba: malý krok vnitřní nohou vzad.
2.doba: přísun vnější nohy k noze vnitřní. Váha těla je na vnitřní noze. Vnější se opírá lehce chodidlem o zem.

Všechny liché takty jako 1. takt, sudé jako 2. takt.
Tanečník při zpěvu volně gestikuluje.

II. Víření dvojice na místě vpravo a vlevo kolem společné osy. Postavení pravými a levými boky k sobě. Držení v objetí: on drží dívku oběma rukama kolem těla (lokty stranou, ruce asi ve výši jejích lopatek). Dívka uchopí chlapce oběma rukama ze stran za ramena.
Krok víření. Je podoben rychlé přízemní chůzi, až někdy s náznakem běhových krůčků. Dvojice společně obchází po malém kroužku. Vykračují vnitřní nohy (v postavení pravými boky k sobě pravá, levými boky levá).
Na každou dobu taktu se provede jeden krok. Našlapuje se na celé chodidlo. Krok je měkký (proti kroku točené ze Závrší nebo z Popova poněkud méně výrazný), víření je plynulé, klidné.
Změna směru víření se provede na konci nápěvové fráze v posledním taktu přešlápnutím vnitřní, vnější a vnitřní nohou v rytmu přeměnného kroku s obratem o 180° vpravo. V postavení levými boky k sobě podobně naopak. Ukončení víření (vlevo): obyčejným zastavením na konci posledního taktu písně nebo podběhnutím dívky pod upaženou levicí chlapce, kterého oběhne zadem až na své místo po jeho pravici.

III. Individuální projev chlapce a dívky. Dívka se otáčí na místě vpravo přešlapováním z nohy na nohu. Vykračuje pravá noha (vytočena špicí zevnitř). Ve druhé době taktu přešlápne s otočením o 180° (v první době se otočila rovněž o 180° vpravo). Našlapuje oběma nohama přes přední část chodidla (pata odlepena jen mírně od země). Došlápnutí je měkké, pružné, pata přilne k zemi. Jindy tímto otáčením postupuje po kruhu před tanečníkem. Tanečník postupuje doprava v kroužku proti ní (točí-li se na místě) nebo za ní (postupuje-li po kruhu) různým druhem kroku s potlesky do dlaní. Je to obyčejná zrychlená chůze mírně běhového charakteru (dva kroky v taktu), při každém krátký, úsečný potlesk pravou dlaní do levé. Občas třikrát v taktu zadupe v prvních třech osminách p. 1. p. nohou (bez potlesků, paže v gestu v pokrčení vzpažmo). Nebo ji obchází poskočně s potleskem na začátku poskoku atp.
Hudba přehrává nápěv jedenkrát až dvakrát. V rámci této přehrávky může dvojice vystřídat obě figury v uvedeném pořadí.
V závěru se zahraje dohrávka, při které dvojice víří vpravo a nakonec tanečník tanečnici vyzvedne.

Poznámky ke krokům a figurám:
Přenášení váhy těla při zpěvu se někdy provádí přísunně (viz popis) nebo chodidla obou nohou zůstávají na místě a váha těla se přenese zhupem, počínajícím mírným nadnesením v kolenou.
Tanečník někdy pokrčuje kolena.

Taneční skladba:
Tanec začínala jedna dvojice, která si předplatila tanec. Ostatní se jako v jiných případech (Lužná, Jasenka, Jasenná atp.) připojovali po první sloce.
Po zpěvu začínal tanec vířením oboustranným, po němž následoval samostatný taneční projev tanečníka a tanečnice. Po vyzpívání a vytančení zvolené písně, popřípadě ještě některé další, hudba zahraje dohrávku a tím tanec končí.

Tančili: František Hrabina (1931) a Ludmila Hrabinová (1932), hrála muzika souboru Slavíček ze Slavičína ve složení primáš František Staněk (1951), obligátní housle Petr Unzeitig (1964), housle terc Jaroslava Staňková (1949), housle kontr Jindřich Vaněk (1953), violový kontr Libor Juřík (1975), kontrabas Milan Bárta (1951) a cimbál Jaroslav Saňák (1937).

Druhé provedení

První provedení

1. Mynáři, mynáři, proč vy nemelete,
proč vy si voděnky od hor nevedete.

2. My si ji neberem, my ji máme dosti,
šak ona nám teče od hor do sytosti.

3. Voděnka nám teče, kola sa točíja,
můka už je namletá, buchty sa mastíja.

Dohrávka stejná jako u točené ze Študlova (C.1).
Tančí dvojice před muzikou v postavení a držení jako u študlovské točené.

I. Zpěv taneční písně. Přenášení váhy těla s přikročením druhé nohy nebo zhupem – chodidla na místě. Spojené paže kmih v lichých taktech vpřed, v sudých vzad.

II. Víření vpravo a vlevo kolem společné osy. Držení stejné jako u točené ze Študlova. Krok víření: charakteru rychlejší chůze, s mírným akcentem na výkročnou nohu (vnitřní). Koleno však nepovoluje. V taktu dva kroky: vnitřní a vnější nohou. Otáčení není příliš rychlé (asi ve čtyřech taktech jednou kolem). Změna směru přešlapem nebo přetočením na vnitřní noze, druhá noha dokročí k noze výkročné ve druhé době taktu.

III. Individuální projev: dívka se točí na místě vpravo přešlapováním z nohy na nohu, ruce připaženy. Otáčení je klidnější. Tanečník ji obchází protisměrně (proti hodinovým ručičkám) dvěma rychlejšími kroky v taktu a při prvním vždy tleskne do dlaní – pravou shora do levé. První krok je s mírným akcentem.

Taneční skladba.
Proti Študlovu, kde je možno tančit v rámci jedné přehrávky jen víření nebo víření i individuální projev (při ménětaktových písních se musí hrát nápěv písně k tanci dvakrát), je nedašovská točená rozvržena takto:

a) Zpěv první sloky písně.
b) Společné víření vpravo i vlevo (vykračuje buď vždy vnitřní noha nebo některý tanečník při víření vpravo vykročí vnitřní – pravou, při víření vlevo vnější – opět pravou. (Hudba přehrává nápěv jedenkrát.)
c) Zpěv druhé sloky písně
d) Individuální projev – viz popis. (Hudba přehrává nápěv jedenkrát).

Jsou-li další sloky, střídá se opět jednou víření, po druhé individuální projev. Na konec zahraje hudba dohrávku (viz. Študlov). Dvojice víří až do konce střídavě vpravo a vlevo. Na konec se dvojice zastaví.

Poznámka: V sousední Nedašově Lhotě se provedla změna směru víření odrazem z pravé (vnitřní nohy) a obratem s dopadem na obě nohy mírně roznožmo, kolena pokrčena. Tanečnice se otáčí obvykle.

Ve třetí – individuální části tance se mohly tanečnice střídat. Dívka se při samostatném točení přitočila k jinému tanečníkovi. Někdy se k jednomu tanečníkovi přitočily dvě tanečnice. On se pak s nimi chytil do kolečka za ruce vzadu křížem a točil se s nimi stejným krokem jako u víření dvojice: při mírném natočení pravými boky do středu kroužku pravou nohou, při natočení levými boky levou.

V závěru tance při dohrávce může tanečník tanečnici vyzvednout.

Tančil představitel starší generace František Novák (1922) a Jarmila Stavinohová (1957), hrála muzika jako v C.1.

Druhé provedení

1. Zahraj ty ně, zahraj, muzigo závršská,
šaks ty ně nehrála, sedem roků dneskaj.

2. Už sem propíl všecko, aj z koníčka kšíru,
nemožu zapomjet svoju rozlomiłú.

3. Už sem propil všecko, aj volečka v jařmě
aj tu košulenku, cos viděla na mje.

Tančí dvojice v postavení a držení jako v prvém provedení točené z Nedašova.

I. Zpěv taneční písně
Dvojice přenáší váhu těla přísunně nebo přikračovaně. Spojené paže doprovázejí kmihy vpřed a vzad s mírným natáčením od sebe (směrem vpřed) a k sobě (směrem vzad).

II. Společné víření
Provádí se vpravo i vlevo jako v prvém provedení, ale krokem s napadnutím měkce shora na celé chodidlo, noha v koleně povolí (péruje vahou) na první dobu taktu (vykročí vnitřní). Ve druhé době taktu koleno vnitřní nohy odpéruje nahoru a současně došlápne vnější noha na přední část chodidla. (Někteří tanečníci vykročí vnější nohou, tanečnice vnitřní – správně má vykročit vnitřní oběma směry.) Změna směru se provede přetočením na noze výkročné v první době taktu nebo naznačeným přeměnným krokem. (Držení u víření jako ve Študlově – viz C.l.)

III. Individuální projev
Tanečnice se otáčí na místě stejným přičapovaným krokem jako u víření. Při otáčení doprava vykračuje s pokrčením pravá noha. V polovině nápěvu nebo na konci nápěvové fráze se začíná točit doleva, vykračuje levá noha. Tanečník postupuje vždy protisměrně. Když se dívka otáčí doprava, pohybuje se ve směru hodinových ručiček, při otáčce doleva naopak. Směr mění oba současně.

Krok tanečníka: krok poskočný (jeden v taktu), druhá noha krčí přednožmo. Při poskoku na začátku potlesk pravou dlaní shora do levé. Na první dobu taktu vykročí, na druhou poskok nebo podtrh chodidla druhé nohy. Někdy začíná na první dobu podtrhem chodidla nohy výkročné. Na druhou dobu pak následuje druhou nohou krok vpřed. Může používat i jiných kroků.

Taneční skladba
a) Zpěv první sloky. Přenášení váhy těla s výkyvy paží.
b) Víření vpravo a vlevo. Nápěv se přehrává jedenkrát.
c) Zpěv druhé sloky.
d) Individuální projev. Nápěv se přehrává jedenkrát.
Po dalších slokách se pak střídá jednou víření, jednou individuální projev. Dohra (stejná jako ve Študlově, viz C.l.), Víření oběma směry a zvednutí dívky v závěru.

Tančili představitelé mladší generace František Holba (1952) a Františka Holbová (1954). Hrála muzika jako v C.l.

1. píseň

1. Ja, dyž tys ňa nechtěla, ja mělas mně pověděť,
že tvoje čérné oči, ej, nechú na mňa hleděť.

2. Ja, dyž tys ňa nechtěla, ej, mělas nezačínať,
a ze mňa sa, cérečko, ej, ze mňa nevysmívať.

3. Ja, dyž tys ňa nechtěla, ej, co sem já tebe chtěl,
ej, už sem já, cérečko, ej, na tebe zapomněl.

2. píseň

1. Já mám kosičku nakovanú, já mám kosičku dobrú,
ona kosí, aj mosí, jatelinku rosnú.

2. Já mám kosičku nakovanú, já mám kosičku tupú,
ona kosí, aj mosí, jatelinku suchú.

3. píseň

Tančí jedna dvojice sólově. Později se mohou připojit další dvojice.

I. Zpěv taneční písně
a) Jako v Nedašově a Študlově (viz C.l. a C.2.). Přenášení váhy
těla s výkyvy spojených paží.
b) Dvojice čelem k sobě, držení za pravé ruce, levé připaženy.
On levým bokem k muzice, ona pravým. Při zpěvu jedno-
kročkově přešlapují na místě, v lichých taktech s natočením
vpřed k muzice (on levou, ona pravou nohou), v sudých opačně.

II. Společné víření.
Vpravo a vlevo krokem s akcentem na vnitřní (výkročné noze), druhá švihem předkračuje ve druhé době taktu. Noha výkročná mírně zvrtne na ploše chodidla (podle informátorů Válka a Josefy Šebákové roz. Žalkové /1874/). Místo zvrtaného kroku se otáčeli i krokem s důraznějším nakročením na vnitřní nohu bez pokrčení kolena (koleno je pevné). Druhá noha udělá ve druhé době taktu svižný krok vpřed (našlápne rovněž, ale poněkud lehčeji, na celé chodidlo). Víření se provádí přímo z obvyklého postavení dvojice vedle sebe při zpěvu. Některé dvojice tančí individuální figuru. V tom případě se skládá tanec ze zpěvu, vystřídaného vířením oběma směry. Končí-li vířením doleva, pak podbíhá dívka pod levicí chlapcovou a obíhá jej zadem na své místo. Začíná-li tanec zpěvem v postavení dvojice bokem k muzice, držení za pravé ruce, pak následuje obvykle individuální projev a po něm teprve víření oběma směry.

III. Individuální projev
Tanečnice se otáčí na místě, tanečník kolem ní obchází a “tapušká” do dlaní. Může se otáčet obyčejným přešlapováním doprava i doleva. Mezi otáčením může vložit natáčení přísunným krokem čelem proti tanečníkovi jednou napravo, jednou nalevo (někdy i vícekrát) a pak změní směr otáčení. Totéž může dělat i při postupování otáčením po kruhu (srov. kúlaná – viz B.17). Tanečník pak za ní postupuje chůzí (dva kroky v taktu) s potlesky nebo krokem poskočným s potleskem na začátku. Tanečnice při natáčení uchopí po straně sukně a roztáhne je, “ukáže sa tanečníkovi” z jedné i druhé strany, třeba “aj dva razy”.

Pak následuje znovu zpěv. Tanečnice se muže ještě jednou i dvakrát otočit okolo tanečníka (předem k levému boku a zadem k jeho pravému boku). Tam buď se dotáčí až do konce zpěvu nebo se zastaví a přenáší s ním jedním nebo druhým způsobem váhu těla anebo pokračuje v obtáčení tanečníka.

Taneční skladba:
Tanečník se postaví před muziku, hodí “do cimbála” a začne zpívat první sloku písně. Zatleská, kývne si na tanečnici, nebo se k ní natočí a přivolá ji. Tanečnice k němu přiběhla nebo se přitočila a obtočila dvakrát kolem dokola proti hodinovým ručičkám. Končila-li píseň, chytili se hned k víření nebo se postavila vpravo vedle něho a chytili se za vnitřní ruce a “hongali” se na místě. K prvnímu tanečníkovi se pak připojili
další. Tančí-li se pouze první a druhá část tance (zpěv a víření), končí víření podběhnutím dívky pod levicí chlapce. Nebo se rozvíjí tanec v plné šíři: zpěv, přitočení dívky, hongání na místě, individuální projev na místě nebo s místa (dívka se otáčí oběma směry a vkládá natáčení přísunné jedním i druhým směrem s roztahováním sukní), pak víření atd.
V dohrávce dvojice víří a nakonec tanečník tanečnici vyzdvihne.

Poznámka: Točená z Popova patří k nejstarším typům na Valašskokloboucku. Podobně tančili Frant. Žalek (l871-l954) a Marie Strunková ve Štítné 1949.

I. Zpěv vedle sebe, držení za ruce. Přenášeli váhu těla vpřed na vnější a vzad na vnitřní.
II. Víření krokem, muž výrazně se zvrtem na vnitřní noze. Krok vnější nohou s obloukovitýin švihem nohy z kyčle. Ona krokem spíše s napadením na vnitřní nohu. Mezi vířením v držení v objetí postupovali mírně vpřed nebo téměř na místě jedním krokem přísunným podle tanečníka vpravo, jedním vlevo.
III. Tanečnice se točila po kruhu. Mezi točením před tanečníkem přísunně jedním i druhým směrem uhýbala. On za ní “poďupkával” a tleskal.

Tančili Antonín Chovanec (1966) a Jarmila Stavinohová (1957).
Hrála muzika jako v C.l.

Druhé provedení
První provedení

Keď som já mal dvadcať rokov, milá má,
keď som já mal dvadsať rokov, ej,
volali ma už do losu, frajárenka moja.

Tančí dvojice smíšené v rozptylu po celé taneční ploše.
Držení při jednotlivých figurách:
Zpěv taneční písně: dvojice čelem proti sobě, držení za pravé ruce, levé připaženy. Jednokročkové, dvojkročkové kroky vpřed a vzad.
Společná cifra: ve stejném držení.
Individuální projev: dívka se točí na místě, chlapec při ní nebo kolem ní obchází s podupy, poskoky, ciframi a s potlesky.
Společné víření: pravými a levými boky u sebe jako u točené (držení v objetí).

Taneční kroky
Muž při zpěvu na počátku tance čelem k muzice: podřepává, podupává, poskakuje krokem poskočným (jeden v taktu), druhá noha přednožuje dovnitř (vše na místě čelem k hudbě). Též jednokročkové přenášení váhy těla na místě. Gestikulace paží.
Rozcházení dvojice při zpěvu nebo za hry hudců několika jednokročkovými přísuny (např. čtyřmi) za děvčetem, čtyřmi za chlapcem. (Podobně dvojkročkou.) Přísuny jsou doprovázeny tvrdým pérováním v kolenou (při nakročení dívka pravou nohou, chlapec levou nohou šikmo vpřed,
dívka vzad), noha v koleně je napjatá. Při přísunu druhé nohy ve druhé době taktu tvrdý malý podřep v kolenou. Někdy-méně obvykle-dvojice postupuje více přísunnými kroky stranou jedním i druhým směrem.

Společná cifra v postavení čelem proti sobě, držení za pravé ruce:
1. ) Oba poskok na levé, druhá se opře patou o zem šikmo zevnitř (1. doba). Poskok na levé, pravá přinoží (2. doba). V dalším taktu naopak.
2. ) Poskočně ve dvou taktech na levé, pravá se dotkne země patou šikmo zevnitř, přínožmo, šikmo zevnitř a seskokem stoj snožmo. Totéž naopak opačnýma nohama. Možno též provést s vykopnutím druhé nohy do vzduchu, totéž skřižmo atd., a na konec seskok.
3. ) 1. doba – poskok na levé, pravá se dotkne skřižmo vpředu země.
2. doba – poskok na levé, pravá se dotkne země šikmo zevnitř. Opakovat v dalším jednom až čtyřech taktech. Totéž opačnou nohou. (Ruce mohou přechytnout.)
Další cifry vznikaly kombinací různých prvků (improvizovaně). Byly prokládány i trojdupem (na konci fráze- ve čtvrtém, osmém atp. taktu).

Individuální projev: tanečnice se otáčí na místě dvěma kroky (přešlapy) v taktu doprava, začne pravá noha (vytočí se špicí zevnitř). Levá noha vtáčí se špicí dovnitř. Ruce připaženy nebo v bok. Tanečník zadupe, zatleská nebo cifruje na místě podobně jako při společné cifře. Někdy touto cifrou obchází děvče podobně jako u točené.

Společné víření: v držení v objetí pravými i levými boky u sebe – viz točená (C.l). Krok jako u točené nedašovské (C.2) s mírným akcentem na výkročnou (vnitřní) nohu. Druhý krok (vnější nohou) je poněkud méně akcentován, koleno mírně vypne.

Taneční skladba
Tanec je volné kompozice. Jednotliví tanečníci řadí k sobě po zpěvu, který je jednak na počátku tance, jednak při odpočinkové (jedno – a dvoukročkové figuře) uprostřed tance, taneční části zcela libovolně, podle okamžitého vnuknutí. Tempo tance se postupně stupňuje. Rozeznávají se celkem tři tempa: poněkud volnější při zpěvu a při rozcházení jedno – nebo dvojkročkou atp. do prostoru. Druhé při jedné z dalších figur (individuální nebo při víření). Při další figuře se pak tempo ještě více zrychlí. Mezi tancem se tempo opět zvolní (při odpočinkové – jednokročkové atp. figuře, doprovázené často zpěvem druhé sloky písně). A pak se znovu rozvíjí tanec obdobně jako prve s eventuální výměnou figur, při nichž se tempo opět dvakrát zvyšuje. V závěru může tanečník tanečnici vyzvednout. Tanečnice se opře tanečníkovi o paže nebo ramena, mírně se odrazí (nekrčí nohy) a dopadne zpětna zem.

Zpívají se různé písně novouherského typu, často slovenské (čardáš byl na Valašskokloboucko přinesen ze sezonních prací ze Slovenska – “z Uher” – kam odcházeli Klobučané na žatvu nebo do řepy). Pohybově má spíše ráz točené. V některých případech se jednotlivé figury pevně fixovaly na taneční píseň. Tak ve Študlově na píseň Černá vlna. V prvních čtyřech taktech dvojice v držení za pravé ruce poskakovala na levé noze a druhou střídavě křížila dovnitř s dotekem špičkou země a šikmo zevnitř. Při dalších čtyřech taktech totéž na opačné noze, s výměnou ruky. Ve zbývajících taktech dvojice do poloviny vířila vpravo, od poloviny vlevo.

Tančili: Antonín Chovanec (1966) a Jarmila Stavinohová (1957).
Hrála muzika jako v C.l.

Druhé provedení, též s názvem ČARDÁŠ

Pýtali ňa, pýtali dvá uherští husaři.
/: Já sem jim dat nechtěla, keď sem já jich neznala. :/

Taneční prvky a figury jako u prvního variantu.

Tančili Ivo Rochla (1965) a Markéta Pavlištíková (1964), hrála muzika souboru Kašava z Lukova u Zlína ve složení jako v B.17.

Nedašova Lhota

Tančí dvojice smíšené po kruhu čelem proti sobě, chlapec zády do středu. Držení ke kolovému tanci zavřené.

1. takt: jeden přeměnný krok podle chlapce vlevou stranou. Chlapec vykročí levou, děvče pravou nohou.
2. takt: 1. doba: dvojice se pustí, chlapec pravou, dívka levou rukou a volné ruce založí v bok nebo je nechají spuštěny dolů. Chlapec pravou, dívka levou nohou udělají malý krok zpět s obratem o 45°, chlapec vpravo, dívka vlevo (proti směru původního pohybu).
2. doba: přídup chlapec levou, dívka pravou nohou k noze výkročné tak, že chodidlo nohy přidupávající je asi o půl stopy vysunuto před chodidlo nohy výkročné.
Někteří tanečníci se na 1. dobu odrazí vnitřní nohou (chlapec pravou, dívka levou) a na druhou dobu přidupnou oběma nohama současně nebo skoro současně na zem. Obě chodidla jsou v poloze jako u prvního způsobu.
3. – 4. takt: dvojice odtrhne přidupávající nohu od země, otočí se zpět čelem k sobě a uchopí se znovu ke kolovému tanci a zatočí se dvakrát kolem čtyřmi kroky obkročáku houpavého. Chlapec vykročí levou, dívka pravou nohou.
Pohyby taktů 1. – 4. se opakují po celý tanec.

Tančili František Hrabina (1931) a Ludmila Hrabinová (1932) a Antonín Chovanec (1966) a Jarmila Stavinohová (1957). Hrála muzika jako v C.l.