/: Hajha husy ze pšenice, hajha husy ze života, :/
/: lepší je ta malá holka, než-li je ta veliká. :/

Postavení: dvojice tančí po kruhu, CH čelem po směru tance, D zády.

Držení: párové zavřené; CH a D samostatně. Základní melodie vychází z Erbenova zápisu tance obkročák z Berounska, E3, s. 291, EN 114 (Obkročák). Soubor Čtyřlístek tančí kombinaci kroků ve vlastní úpravě.

1. – 4. takt: 4 obkročáky, v každém taktu 2 kroky, s našlapováním na celé chodidlo.

5. – 8. takt = 1. – 4. taktu: V 8. t. na poslední čtvrtku krok a seskok druhé nohy k noze výkročné.

9. – 12. takt: 4 odlehčenější obkročáky, 2 kroky v jednom taktu, opět v 12. t. seskok k výkročné noze.

13. – 16. takt: Při repetici se v posledním taktu dvojice rozdělí a dvěma rychlými obkročákovými kroky na místě se samo­statně otočí a opět se spojí do páru.

Choreografická úprava: Mag. Pelcová
Hudební úprava: Vl. Novotný
Popis tance a charakteristika: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Jan Bechyně (1967) a Anna Milotová (1971), Zdeněk Beneš (1957) a Eva Pípalová (1975), Vladimír Socha (1957) a Lenka Cífková (1953), Vladimír Vošický (1968) a Petra Landová (1975), muzika ve složení: Pavel Císař (1950) primáš, Dagmar Pavlíčková (1961) 2. housle, Milena Novotná (1941), Vladimír Novotný (1933) a Vojtěch Vaněk (1946) housle-kontry, Zdeněk Frolík (1966) 1. klarinet a vedoucí muziky, Tomáš Vávra (1972) 2. klarinet a Zbyněk Chochola (1971) kontrabas, zpívají také Bohumil Chochola (1944) – vedoucí souboru, Václav Mikovec (1947) a Radka Mikovcová (1949).

Pročpak bych já se ženíval,
když sem jí louče nasekal,
/: nasekal, nasekal, do pecičky nastrkal. :/

Párový tanec základního fondu české lidové tradice.

Postavení: páry po směru kola, CH zády, D čelem; CH zády, D čelem do středu kruhu; na místě.

Držení: párové zavřené, ruce zkříženy před tělem.

1. – 8. takt: Šoupavá polka, CH tančí pozadu, D čelem po směru kola.

9. – 16. takt: Repetice: CH a D tančí opačným směrem, na konci 16. taktu se zastaví, obě ruce zkříží před tělem asi ve výši pasu.

17. – 20. takt: Tančí na místě klouzavými sunnými kroky, střídavě pravou a levou vpřed a vzad, současně vpřed napřahují a stahují ruce. Dvojice je při těchto krocích a pohybech rukou poněkud trupem nakloněna k sobě.

Na zakončení tance lehce poskočná polka. Počet repeticí není závazný.

Srov. J. Vycpálek 40, ČT, s. 30-31, řezance z Rychnovska dává podtitul “Tuchoměřická”, což pravděpodobně poukazuje na to, že tanec pochází z Rakovnicka nebo přesněji ze smíchovského okresu – z okrajové zóny Prahy. Holasův variant v 1. díle sbírky ČNPaT z Polánky u Plánice tanci dává jméno “votavka”. které patrně patřilo k jinému tanci.⁷

Taneční zpracování: Mag. Pelcová
Hudební úprava: Vl. Novotný
Popis tance vychází z Vycpálkova zápisu, H. L.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Zdeněk Beneš (1957) a Eva Pípalová (1975), Petr Kádner (1978) a Daniela Vaicová (1979), Zbyněk Polívka (1974) a Tereza Bušková (1980), Vladimír Vošický (1968) a Radmila Mikovcová (1976), muzika jako v A. 1, ale bez Vladimíra Novotného, zpívají Bohumil Chochola (1944), Lenka Cífková (1953). Renata Landmanová (1965), Petra Landová (1975), Václav Mikovec (1947), Radka Mikovcová (1949) a Magda Pelcová (1961).

Vyletěl holoubek na zelenej doubek,
vyletěl, zahoukal, až se dub zahoupal.

Za ním holubička, hledala samečka,
sameček uletěl za ten panskej jetel.

Volná procházka klidným krokem. Podle údaje sběratele K. Rozuma¹⁵ se této zlidovělé písně na Táborsku užívalo jako slavnostního příchodu při odevzdávání pečeného věnce děvečkám při výsluze. Píseň se stala oblíbenou i na Berounsku.
Srov. rkp. písní s poznámkami o tanci, deponovaný v Náro­dopisném odd. Národního muzea v Praze.

Páry tančí v postavení vedle sebe po směru tance po kole v držení za vnitřní ruce:

1. – 2. takt: 4 volné kroky po kole. 3. dvojice se pustí a učiní krok zpět pr. nohou, 1. přísun k pravé, zároveň s výponem a mír­ným poklesem v kolenou.

4. – 6. takt: Zátočka za pravé lokty čtyřmi kroky.

7. – 10. takt: Zátočka za levé lokty čtyřmi kroky. V 10. taktu se dvojice postaví do dvou soustředných kruhů.

Na opakování melodie:

1. – 4. takt: CH kráčí ve vnitřním kole v protisměru a D vpravo po kole, až se opět zastaví u svého tanečníka.

5. – 10. takt: Totéž opačným směrem a odchod volnými kroky.
Tanec je volná kompozice souboru Čtyřlístek. Uvádíme ji jako příklad tradovaných úprav na netaneční písně, které byly časté v místních družinách a spolcích při společném tanci.

Taneční zpracování: Mag. Pelcová
Hudební zpracování: Vl. Novotný
Popis tance: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Zdeněk Beneš (1957) a Radana Sedmidubská (1976), Petr Kádner (1978) a Petra Landová (1975), Zbyněk Polívka (1974) a Tereza Bušková (1980), Vladimír Vošický (1968) a Radmila Mikovcová (1976), muzika jako v A. 1, zpívají také Bohumil Chochola (1944), Václav Mikovec (1947) a Radka Mikovcová (1949).

Poznámky:

¹⁵ Kuba, Lud.: Lidové písně z Poděbradska. Poděbrady 1894.

Na svatýho Matěje viděli jsme zloděje,
pacholka u selky a sedláka u děuky.

a, b) MAZURA “Na svatého Matěje” (3/4) + “Já do lesa nepojedu” (2/4)

Dvoudílný tanec na způsob rejdováka a rejdovačky (podle sbírky J. Vycpálka s. 38 – 39) – volná rekonstrukce souboru. Dvojice v zavřeném držení a v postavení po kruhu, CH zády do středu kruhu, D na vnější straně kruhu.

1. takt: mazurkovým krokem: CH výkrok s dupem 1. nohou, D pravou, CH krok pr. nohou s poskokem, D opačnou nohou směrem po kruhu.

2. takt: CH na levé noze 3 nízké poskoky v současném otáčení směrem do středu kruhu v malém půlkroužku, D totéž, ale na pravé noze = pozadu.

3. – 4. = 1. – 2. taktu: opačnýma nohama s půlkroužkem do původního postavení po kruhu.

5. – 8. takt: dvojice se 4 polkovými kroky v zavřeném držení otáčí doprava, při dalším opakování se dvojice pustí, CH se týmiž kroky přitáčí do středu kruhu, D se odtáčí na opačnou stranu, pak zpět. až se opět sejdou na kruhu.

Postavení po kruhu, var. do kolečka na místě, dvojice v zavřeném držení.

1. takt: a – CH naskočí 1. nohou, D pravou vpřed se silnějším dupnutím,
b, c – CH poskočí 2x na pravé, D na levé noze.

2., 3., 4. takt: = 1. taktu.

5. takt: a – CH naskočí pravou nohou vpřed, D 1. n. zpět.
b, c – CH poskočí 2 x 1. n., D pr. n.

6. – 8. takt = 5. taktu.

9. takt – ad libitum tytéž kroky jako 1. – 4. takt a 5. – 8. takt ale dokolečka v malém kroužku na místě.

Taneční zpracování : Mag. Pelcová
Zpracování hudebního doprovodu: Vl. Novotný
Popis: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Jan Bechyně (1967), Zdeněk Beneš (1957), Zbyněk Polívka (1974), Vladimír Vošický (1968), Lenka Cífková (1953), Renata Landmanová (1965), Anna Milotová (1971) a Magda Pelcová (1961), muzika jako v A. 1.

Měla jsem já hulána, měla jsem ho ráda,
měla jsem já prstýnek, já jsem mu ho dala,
tralalalalalala….
měla jsem já prstýnek, já jsem mu ho dala.

Tanec klasického českého repertoáru ve 2/4 taktu.

CH a D v postavení vedle sebe, drží se vnitřníma rukama, druhé ruce zabočeny.

1. – 2. takt: 4 poskočné kroky vpřed, oba tanečníci vykročí vnějšíma nohama a současně spojenýma rukama kývnou vpřed, vnitřníma nohama a současně spojenýma rukama kývnou vzad, trupem se přitom natáčejí střídavě vlevo a vpravo.

3. – 4. takt: Oba se pustí a odtočí se dvěma hulánovými kroky od sebe a k sobě, což se opakuje, na konci 4. taktu se opět spojí do držení vnitřníma rukama.

Způsob kroku: mírně vysoký poskok s posunem vpřed; těžiště tanečníků se poněkud sníží a volná noha se v poskoku mírně pozdvihne tak, aby chodidlo bylo takřka vodorovně se zemí, trup má zůstat vzpřímen.

Tanec je umírněně dynamický a v této verzi je ponejvíce tančen v českých krajích. Často je přímo spojován s “hulánem” v trojdobé, povlovné podobě, s níž tvoří rovněž působivý dvojtanec. Obvykle dvoudobá varianta je druhá v pořadí.

Taneční zpracování: Mag. Pelcová
Hudební zpracování: Vl. Novotný
Popis: podle zápisu J. Vycpálka, cit. sb. s. 97 – 99, kde jsou uváděny rozdílné hudební notace a texty.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Jan Bechyně (1967) a Radana Sedmidubská (1976), Zdeněk Beneš (1957) a Eva Pípalová (1975), Zbyněk Polívka (1974) a Lenka Cífková (1953), Vladimír Vošický (1968) a Daniela Vaicová (1979), muzika jako v A. 1, ale bez Vladimíra Novotného, zpívají Václav Mikovec (1947) a Radka Mikovcová (1949).

Alou, alou, zahrajte mně pěkně zvesela,
že mně moje znejmilejší odpověděla,
/: z toho si nic nedělám,
klobouk na stranu si dám,
protože sem švarnej jonák,
sobě zazpívám. :/

Zelenaje švarná barva, lásky barva je,
černooký děvče hezký už mě miluje,
/: upřímně mne miluje,
štěstí mnoho slibuje,
až se domů zpátky vrátím,
že bude moje :/

Tanec ze základního fondu lidové tradice, rozšířený v mnoha krajích.

Postavení: po větším kruhu; po menším kole, přesun na větší kolo; v držení páru za vnitřní ruce; v držení zavřeném; samostatně. Předzpěv chlapců se zavedením D na velké kolo.

1. takt: 2 poskočné kroky po kruhu v držení za vnitřní ruce po velkém kole, CH 1. pr., D p. 1. noha – při druhém kroku již s menším natočením do středu kruhu.

2. takt: 2 poskočné kroky v zavřeném držení páru, v menším kole CH začíná opět 1., D pr. nohou – otáčí se na místě.

3. – 4. takt: 4 poskočné kroky s rozvíjením na větší kruh, tentokráte se zakopáváním nohou; na konci 4. t. malá výdrž, později seskočení.

5. takt: Opět 2 poskoky po velkém kole v držení za ruce.

6. takt: Poskoky v menším kruhu, v zavřeném držení.

7. – 8. takt = 3. – 4. taktu: Je možné střídat dva poskočné obkročáky a 2 obkročáky se zakopnutím, nebo odtočení od sebe a zpět k sobě do zavřeného držení, 1 krok se zakopnutím a 1 krok s přískokem ke druhé noze, atd.

Prostorové figurace nejsou závazné. Způsob aranžmá souboru je velmi vhodný.

Choreografické zpracování: Mag. Pelcová
Hudební zpracování: Vl. Novotný
Popis tance: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Jan Bechyně (1967) a Eva Pípalová (1975), Zdeněk Beneš (1957) a Anna Milotová (1971), Vladimír Socha (1957) a Petra Landová (1975), Vladimír Vošický (1968) a Lenka Cífková (1953), muzika jako v A. 2.

 /: Když sem šel skrz dubový les, přepadla mě dřímota, :/
 /: a do rána mně za hlavou rozmarýna vykvetla. :/

/: Pořezal sem všecky pruty rozmarýny zelený,:/
/: pustil sem je po vodičce, po vodičce studený :/

Píseň z repertoáru starší generace souboru.
Hudební úprava: Zd. Frolík

Zpívají a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Bohumil Chochola (1944) (hraje tu také 2. housle), a Vojtěch Vaněk (1946), muzika jako v A. 2.

Všichni svatí tancovali mezi nima Pánbů,
svatej Petr vyskakoval až se chytal trámu.

Mámo má, milá matičko, šelmovství je ve mně,
vemte na mě tu metličku, vyžeňte je ze mě.

Volné spojení starších 3/8 melodií s náznakem kolečka. Rekonstrukce souboru Čtyřlístek. Reminiscence na tanec “koleč­ko” není, vzhledem k těsnému sousedství se západočeským krajem, nepřirozená.

Tančí se v držení zavřeném, stále po kole.

Houpavá sousedská s hudebním doprovodem lendlerového rázu.

a) 1. – 6. takt: 6 vyšlapávaných pomalých valčíkových kroků, v 6. taktu CH zároveň podtočí D pod pravou rukou.

7. – 12. takt = 1. – 6. taktu.

V rychlé části se střídají 2 valčíkové kroky a 3 šlapáky.

b) Za opakování hudebního doprovodu rozchod na 2 kola, D kolo tančí v kole volně spojeném v držení za ruce tříosminově rytmizovanou chůzí, Ch poněkud dynamičtějším krokem v držení za ramena.

Kolečko se opakuje ad libitum.

Taneční zpracování: Mag. Pelcová
Hudební zpracování: Vl. Novotný
Popis: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí Jan Bechyně (1967) a Eva Pípalová (1975), Zdeněk Beneš (1957) a Anna Milotová (1971), Vladimír Vošický (1968) a Renata Landmanová (1965), muzika jako v A. 1, zpívají Lenka Cífková (1953), Olga Duchoňová (1968), Václav Mikovec (1947), Radka Mikovcová (1949), Radmila Mikovcová (1976) a Daniela Vaicová (1979).

K Ouněticům dlouhá cesta přes ten trávníček,
/: pojďmě, holka, vyprovodit, svítí měsíček.:/

Proč bych já tě, můj holečku, vyprovázela,
/: když mě má zlatá matička nedovolila :/

Straka skáče po zahradě, hledá zrníčko,
/: nemysli si, má panenko, na mé srdíčko :/

Postavení v tanci: CH stojící uprostřed složí své ruce vpředu nad pasem, z obou stran se 2 dívky zavěsí těsně za jeho lokty – pr. D levou, 1. D pr. rukou; druhé ruce drží opřeny v pase.

1. sloka:

1. – 4. takt: Drobné malé a pomalé kroky vpřed, 2 kroky v jednom t. (var. polkovým krokem v každém taktu), na konci 4. t. se trojice rozvine a uchopí se za ruce.

5. – 8.takt: Do malého kroužku a v tomto útvaru se rychlejšími poskoky otáčí kolem osy kroužku nepatrně z místa po kole nebo po prostoru.

9. – 12. repetice = 5.-8. taktu.

2. sloka:

1. – 4. takt: Trojice tančí opět v závěsu, obě D za lokty CH: po kole pomalými drobnými kroky – 1 krok střídavě vpřed, 1 vzad.

5. – 8.takt jako v první sloce.

9. – 12. takt jako v první sloce.

3. sloka:

1. – 4.takt: Jako v první sloce s tím, že se trojice na konci 4. t. pustí.

5. – 8. takt: Otáčky poskočným nebo polkovým krokem střídavě s oběma děvčaty v zavěšení za lokty, D druhou ruku v bok; volné děvče se otáčí na místě.

Choreografické zpracování: Mag. Pelcová
Hudební úprava: Podle Erbenova zápisu, E³ č. 487, EN č. 67.
Popis: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Jan Bechyně (1967), Lenka Cífková (1953) a Magda Pelcová (1961), Zbyněk Polívka (1974), Tereza Bušková (1980) a Renata Landmanová (1965), Vladimír Vošický (1968), Petra Landová (1975) a Daniela Vaicová (1979), muzika jako v A. 1, zpívají také Bohumil Chochola (1944), Václav Mikovec (1947) a Radka Mikovcová (1949).

Šla židovka do Slanýho,
nesla žida zmáchanýho,
šelma žid, nechtěl jít.

Šla židovka podle krámu,
koupila si marcipánu,
žid taky voplatky.

Párový tanec se starobylou mollovou melodií písně.

1. – 4. takt: Dvojice v postavení vedle sebe přicházejí v zástupu na taneční plochu pomalejší důstojnou špacírkovou chůzí, vnitř­níma rukama se drží, vnější ruce volně spuštěny podél těla – za zpěvu prvních dvou veršů 1. sloky písně.

5. – 8. takt: Na repetici pomalu páry utvoří kruh: v posledním taktu CH učiní malý krůček 1. nohou s přísunem pr. nohy směrem do středu kruhu a oba tanečníci se postaví čelem proti sobě.

9. – 10. takt: Oba se navzájem ukloní s mírně rozpaženýma rukama do obloučku.

11. takt: Oba se dvěma klidnými kroky obrátí k partnerovi zády.

12. takt: V této pozici se zase laškovně pokloní směrem ven z kruhu. Při zábavách se většinou CH snažili srazit s part­nerkou s jejím pozadím a případně ji trochu vystrčit z kruhu.

13. – 16.takt repetice = 9. – 12. taktu: Opakování druhé sloky.

K tomuto tanci existuje poměrně obsáhlá dokumentace ze starších dokladů. Tanec Žid – Židovská se objevuje ve všech dílech guberniálního sběru v Čechách i na Moravě (Rittersberkova sbírka, Moravská guberniální sbírka, Kunzova rkp. guberniální sbírka, Erbenův převzatý zápis z Rittersberka, sbírka J. Vycpálka ad. rukopisy, např. Jiříčkova sbírka z let 1845 – 1662 z Pardu­bicka a takřka ve všech základních sbírkách písní a tanců. Byl rozšířen takřka ve všech oblastech Čech a Moravy. Dr. Vratislav Vycpálek (syn sběratele J. Vycpálka) upozornil na zmínku v Jiříčkově rukopisné sbírce, která latinským textem začínajícím doprovodnou píseň poukazuje na starobylý původ, možná, že i v středověkých písních a tancích žákovských her, (nevydaný rukopis).

Taneční zpracování: Mag. Pelcová
Zpracování hudebního doprovodu. Zdeněk Frolík
Popis tance: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí: Jan Bechyně (1967) a Radana Sedmidubská (1976), Petr Kádner (1978) a Petra Landová (1975), Zbyněk Polívka (1974) a Olga Duchoňová (1968), Vladimír Vošický (1968) a Radmila Mikovcová (1976), muzika jako v A. 2, zpívají také Bohumil Chochola (1944), Renata Landmanová (1965), Václav Mikovec (1947) a Daniela Vaicová (1979).