V Roztokách, v Roztokách bude brzy pouť,
nechoj tam, má milá někdo by tě tlouk, lalala, lalala,
nechoj tam, má milá, někdo by tě tlouk.

Japak tam nepudu, dyž skázali dva,
ten jeden povidal, že mi pouti dá, lalala, lalala,
ten jeden povidal, že mi pouti dá.

Marše nebyly jen poslechovou záležitostí četných vojenských orchestrů, ale sloužily také jako uváděcí část do tance. A to nejen v proslulých pražských tanečních “placech”, ale také v pražském venkovském zázemí, kam i městská mládež s oblibou docházela. Podle zapsaného hudebního doprovodu lze předpokládat, že v tehdejších hudebních tělesech byly i k tancům užívány žesťové nástroje.

Sled tanečního dění:

1. marš – pochodovým rázným krokem – páry se postupně zařazují na kruh;
2. páry postupně odcházejí k zadní stěně, jeden napravo, druhý nalevo a vracejí se opět na kruh, kde se setkávají s jiným párem;
3. odchod párů kvapíkovým krokem.

Zapsal: Fr. Homolka⁸, cca 1910 – 1920 v Košířích, rkp. sbírka v hudebním archivu Ústavu pro etnografii a folkloristiku České Akademie věd v Praze (dále jen ÚEF ČAV). Sigr. 23/761, s. 15.

Choreografické zpracování: Alena Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební úprava: M. Rychta
Popis: H. L.

Pozn. H. L.: Důležitý doklad o tom, že “marše” patřily do tanečního repertoáru, nám poskytuje cestopis J. G. Kohla “Reise in Böhmen”, 13. vyd. Dresden und Leipzig z r. 1842, který zde zaznamenal, že vedle valčíku “děvčata také “marš” doprovázela “tanečními pohyby”. Řadu takovýchto naprosto konkrétních údajů o vyhlášených tanečních místech v okolí Prahy nalezneme i v podobných popěvcích, které ještě neztratily lidový půvab a spolu se vzpomínkami na mládí utkvěly v paměti starších generací. Reminiscence informátora neudává přesněji dobu aktuální životnosti tohoto popěvku. Podobná píseň se zpívala i na Kladensku: “V Holubicích na sále…”

Tančí a hrají členové souboru Gaudeamus z Prahy: Viktor Bezdíček (1971) a Lucie Riedlbauchová (1976), Vladislav Kostrunek (1959) a Iva Ševčíková (1970), Miroslav Popelík (1965) a Andrea Bezstarosti (1968), Tomáš Růžek (1976) a Lucie Kutílková (1973), muzika ve složení Vladimíra Machoňová (1967) primáška, Helena Machová (1979) 2. housle, Eva Špačková (1963) viola-kontr, Marek Janata (1976) a Ondřej Mach (1977) klarinety, Zdislava Kasalová ml. (1974) flétna a Radek Roubíček (1977) kontrabas, zpívají také Gabriela Floryková (1973), Stanislava Hantonová (1972), Květa Matoušová (1949) a Zuzana Svobodová (1961).

Poznámky:

⁸ Homolka, Fr.: sbírka ze Slánska, Rakovnicka, Kladenska, Benešovska, Prahy, Vlašimska, Kralupska, Sedlčanska, Podřipska, Boleslavska, Mělnicka, Nymburska, Brandýska, Českobrdska, Roudnicka ad. Dep. ÚEF ČAV Praha, sign. 22 A – 321.

]]> https://www.lidovakultura.cz/2018/02/13/b-1-mars-z-libne-kourimsko/feed/ 0 https://www.lidovakultura.cz/2018/02/13/b-2-spacirka-v-seminarske-zahrade-z-libne-kourimsko/ https://www.lidovakultura.cz/2018/02/13/b-2-spacirka-v-seminarske-zahrade-z-libne-kourimsko/#respond Tue, 13 Feb 2018 09:24:15 +0000 http://www.lidovakultura.cz/?p=2625

V seminářské zahradě,
muzika tam hraje,
pojďme se tam podívat,
kdo to tam tancuje.

Tancuje tam Benedek,
mají modré šaty,
červené vyložení,
oficíři taky.

Příchod párů na kolo mírným trojdobým špacírkovým krokem, CH na vnitřní straně kruhu, D na vnější; drží se vnitřníma rukama poníž nebo povýš. Když dojdou všichni na kolo, na okamžik se páry zastaví a vzájemně se pozdraví: CH zasalu­továním zároveň s malým rozskokem a snožením, D malou poklonou, při níž se drží za sukně. Tanec pokračuje dále kvapíkem po kole; v polovině či při repetici tančí jeden pár zpět napravo a druhý nalevo, opět se sejdou, pokračují po kole. Tempo tance se poněkud zvýší atd. Toto provedení je volně nakompo-nováno jako příklad možného využití motivů, výrazně vyjádře­ných v textu.

Hudební zápis: A. Forst³, okolo r. 1900 na Příbramsku.
Dep. ÚEF ČAV Praha, sign. 20/ 95, č. 3.
Choreografické zpracování: Alena Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební zpracování: M. Rychta

Pozn. H. L.

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Gaudeamus z Prahy jako v B. 1.

Historické zprávy a topografie Prahy z rozmezí 18. a 19. století a v letech následujících potvrzují, že se v hlavním městě vášnivě tancovalo a to nejen v šlechtických palácích a zahradách, ale také na početných proslulých “placech” uvnitř Prahy, kde se k tanci scházeli i příslušníci nižších společenských tříd, za službou tehdy do města z venkova přicházejících. Hlavní oporou veselí byli také švarní vojáci. Texty popěvků k tanci však byly i důležitou zprávou o současných událostech a způsobu života. Taneční píseň “V seminářské zahradě, muzika tam hraje…” je aktuálním popěvkem vztahujícím se k populárním osobnostem vojenské historie – k vojevůdci rytíři Ludvíku Benedekovi (1804 – 1881), rakouskému polnímu zbrojmistru, který se spolu s příslušníkem habsburské dynastie princem Jindřichem zasloužil v bojích v Itálii. Do této oslavné ódy byl přibrán také generál Windischgrätz, neslavně proslulý potlačením vzpoury v Praze r. 1848, jak o tom podává zprávu i další zachovaná verze písně, zřejmě již potupného charakteru.

Benedek, princ Jindřich dva vojenští páni,
od slunce východu, do slunce západu,
od slunce východu, táhnou k bojování.

Windiskretz, princ Jindřich dva vojenští páni,
od slunce západu, do slunce východu,
od slunce západu, vojnu započali.

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Gaudeamus z Prahy jako v B . 1.

Poznámky:

³ Forst, Fr.: sbírka písní z Dobříšska, Hořovicka, Příbramska. Dep. ÚEF ČAV Praha, sign. A – 1 – 54.

Kdo chce být starostou V Malešici, a ci,
v Malešici, a ci, v Malešici,
musí mít dřeváky na petlici, a ci,
na petlici, a ci, na petlici.

A kdo má dřeváky na petlici, a ci,
na petlici, a ci, na petlici,
stane se starostou v Malešici, a ci,
v Malešici, a ci, v Malešici.

Rekonstrukce tance podle typu nápěvu:
“Měla babka štyry jabka”.

Srov. J. Vycpálek, ČT, s. 41. Další sloky totožné.

1. tanec jednoho páru,
2. společný tanec párů – CH v mírném rozpažení, D ruce v bok.

1. verš písně: trojdobý šlapaný krok s rytmickým podupem: D se otáčí na místě kolem své osy, CH v postupu po malém kruhu kolem D nebo samostatně v blízkosti D: po šlapaném kroku CH pozdvihne volnou nohu v pravém úhlu povýš, současně s podupem stojné nohy; tento motiv střídá se šlapanými kroky.

2. verš písně: tradiční mazurkový krok babky v zavřeném držení s D, v čelném postavení vedle sebe a v držení za vnitřní ruce s odvracením se od sebe a s přivracením k sobě.
Zpestření kroku dodává krok k mazurce, který spočívá v překří­žení vnější nohy přes stojnou, občasné zadupání ad. Rytmická stránka tance se může zvýraznit obutím v dřevácích, o nichž se mluví i v textu tance. Doprovodná píseň je pravděpodobně rozvinutím motivu tance, široce populárního ve 20. století i dnes při řízených zábavách. Jednotlivé formy kroku lze volně kompo­novat a záleží na tvořivém způsobu obměn, které se obejdou bez naivní motivace, například využitím i motivu protirytmu CH a D, zde rovněž uplatněného.

Sběr nápěvu k tanci označeném jako “Mazurka”:

J. Homolka – Arch. ÚEF ČAV 22 A – 321.
F. Forst, na Příbramsku, okolo r. 1900. A 1 – 54.³
Choreografícké zpracování: A. Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební úprava: M. Rychta
Pozn. a popis: H. L.

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Gaudeamus z Prahy: Viktor Bezdíček (1971) a Iva Ševčíková (1970), muzika jako v B. 1, ale bez Ondřeje Macha, zpěvačky jako v B. 1.

K tancům B. 4 – 9 a 11.

Řemeslnické tance – Rekonstrukce ojedinělých tanečních motivů zachovaných v lidovém repertoáru a pokus o oživení taneční osnovy některými pohybovými prvky jednotlivá řemesla charakterizujícími.

Tzv. řemeslnické písně a tance tvoří v naší starší i novější lidové tradici široce rozvětvený osobitý žánr a jeho motivy jsou často soubory využívány. Následující ukázky mohou upozornit na to, že při jednoduchém rozvinutí pohybového motivu lze používat prostoduché, či okázalé pantominy. Řemeslnické tance a písně jsme zařadili do tohoto souboru proto, že skutečně tvoří obsáhlou část repertoáru lidových tanců v středočeské oblasti, kde řemeslnictvo dosáhlo také největší koncentrace z důvodu návaznosti řemeslnické práce na střediska průmyslu.

Poznámky:

³ Forst, Fr.: sbírka písní z Dobříšska, Hořovicka, Příbramska. Dep. ÚEF ČAV Praha, sign. A – 1 – 54.

Šla holka do krámu pro libru masa,
nechtěla od hrudi, jen od ocasa.
Od hrudi já nechci, to není chutný,
jen ty mi, řezníčku, co já chci utni.

Sled kroků a figurací:

a) tanec ve 3/4 rytmu staré sousedské prováděné šoupavými kroky v zavřeném držení páru. Ve 4. taktu CH uchopí D za pravou ruku svou pravicí a 2x podtáčí D pod svou rukou za postupu tance po kole;

b) CH a D se uchopí za vnitřní ruce a v čelném postavení po kruhu rukama střídavě komihají vpřed a vzad;

c) D se otáčí na místě kolem své osy a CH v kroužku kolem ní, ruce oble rozpaženy;

d) podtáčení D pod spojenýma rukama.

Pozn. H. L.:

Tanečníci tentokráte nepoužili obecně známé varianty tance “řeznická” (J. Vycpálek, ČT s. 20 z Táborska), v 2/4 rytmu a totožné s plácavou – trnky a moravskou “řeznickou”: “Vy řezníci, řemeslníci, to ve zvyku máte, dyž vy něco kupujete, všecky objímáte”, které si tleskání do rukou v tanci vpřed a vzad v lidové fantazii vyložilo jako smlouvání a placení. Starobylý nápěv a text písně “Šla holka do krámu” i jeho rytmika inspirovaly soubor k pojetí tance jako starého kroku sousedské, při níž se interpret v každém kroku vyhoupne na výkročné noze, stojnou přisune s týmž výponem a obě nohy spustí na paty. (Srov. J. Vycpálek “řezníček” a “řezník”, s. 60 – 63; E³ s. 453, EN 632; Jeník z Bratřic,¹⁰ vyd. Rozmarné písničky. 1959, s. 61, č. 126 ad).

Taneční zpracování: A. Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební zpracování: M. Rychta

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Gaudeamus z Prahy: Vladislav Kostrunek (1959) a Zdislava Kasalová st. (1943), muzika a zpěvačky jako v B. 1.

V následující sérii řemeslnických tanců bylo využito jak tradičních, tak nově přidaných mimických prvků napodobujících buď řemeslo, příslušnou pracovní rekvizitu, anebo charakte­ristickou vlastnost jednotlivých řemeslníků. Tady je nutné se opřít o zachované pohybové prvky a zábavní motivy, které nám sdělují o těchto “nových tancích”. B Němcová popisující ševce, “při němž se dělají všechny pohyby jako by švec šil” a zároveň, že “každý se musí mít na pozoru, aby něco neulovil; neboť všichni stojí na hromadě a kdo se neuhne, dostane pohlavek”.²⁴ Také J. Neruda tyto tance přesně charakterizuje jako “tance improvizované na některé nové písně – k nějakému známému nápěvu se všemi charakterizujícími posuňky…” “Nejdéle trvají, ba i vysokého stáří se dožívají ty. jimiž se celé řemeslo paroduje”. (Sr. též stať J. N. v seznamu literatury č. 23.) Z moravských variant je pak nejpozoruhodnější ševcovská, která přerostla v určitou soutěživou hru “ševce” a dvou “hočňů” (učňů) s použitím polínek. (Popis C. Mašíčka v pozůstalosti Fr. Bartoše.) Také v pražském okolí působila řada řemeslníků muzikantů – všeumělců. “Takovým faktorem neb činitelem byl švec Pokorný… foukal na mosaz, na dřevo, hrál basu, housle i klarinet… Vyučil několik zednických učňů na trumpetu a na valdhornu, s těmi šumařil po hospodách a při tanečních zábavách, o masopustě, kdy zedníci měli půst…” F. S. Štěpánek z Kopaniny. (Výňatek z diplom. práce H. Müllerové).

Poznámky:

³ Forst, Fr.: Rkp. sbírka písní z Dobříšska, Hořovicka, Příbramska. Dep. ÚEF ČAV Praha, sign. A – 1 – 54.
¹⁰ Jeník z Bratřic, J.: Rozmarné písničky. Praha, SNKLHU 1959, s. 60.
²⁴ Němcová, B.: Obrazy z okolí domažlického. Národopisné a cesto­pisné obrázky z Čech. Praha, Knihovna klasiků 1951, s. 17.

Když šli ševci z jarmarku, měli málo tabáku,
/: milí ševci zle, řemeslo nejde. :/

Chlapecké duo ve vzájemném držení jednou rukou za ramena při čelném postavení a samostatný tanec při dalších skočných figurách. Na osnově zrychleného polkového kroku se CH představují drobnými přeměnnými kroky na místě, směřujícími spíše do výšky, střídané poskoky a přískoky, které jakoby charakterizovaly pověstnou “potrhlost” projevu ševce. Mezi tyto pohyby jsou vkládány tradiční motivy vytahování kůže, přitloukání cvoků, vytahování dratve aj., doplněné též tlesky o stehna pozdvižené nohy aj. Podobný charakter má dvojicový tanec z Vortové na Hlinecku, který je také založen na poskočných a polkových krocích na stejný nápěv i text písně. (Srov. K. Adámek, ČL 9, 1900, s. 322.)

Choreografické zpracování: A. Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební úprava: M. Rychta

Tančí a hrají členové souboru Gaudeamus z Prahy: Viktor Bezdíček (1971) a Tomáš Růžek (1976), muzika jako v B. 1.

Svině běží uličkou a švec za ní s ratvičkou,
svině křičí ny-ny-ny, netrhej mi štětiny.

Rozmarné říkadlo při otloukaní píšťalek “Svině běží uličkou” se stalo též oblíbeným doprovodem k ševcovskému tanci, který byl tancem do kola nebo tancem řadovým. Vyznačoval se charakte­ristickými sunnými šotyšovými kroky v taktech 1. – 4. se střídáním kroků vpravo a vlevo. V posledním taktu tanečníci učinili přídup.

Varianta provedení:

3.-4. takt: Dvojice stojící naproti sobě v řadě si vymění místa dvěma kroky v závěsu za lokty.

5.-6. takt: Opět návrat na původní místo. Totéž sólový pár, který na opakování melodie imituje drobnými pohyby rukou šití.

Další sloku k doprovodné písni: “Já štětiny musím mít, abych mohl boty šít”, uvádí též archivní zápis ze Sedlčanska.

Zápis textu bez melodie K. J. Erbena. 3 vyd. c. sb.. s. 63.
Choreografie: A. Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební zpracování: M. Rychta
Popis: H. L.

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Gaudeamus z Prahy: Viktor Bezdíček (1971) a Lucie Riedlbauchová (1976), Vladislav Kostrunek (1959) a Iva Ševčíková (1970), Miroslav Popelík (1965) a Zuzana Lacinová (1970), Tomáš Růžek (1976) a Lucie Kutílková (1973), muzika a zpěvačky jako v B. 1.

Jsem, jsem z Rakovníka, mám tam milovníka,
/: jakýho, takýho, tovaryše krejčího. :/

Postavení párů po volném prostoru po kole v zavřeném párovém držení. Po celý tanec svrchu naskakovaná rychlá polka, tančená na přední části chodidla – na způsob třasáku.

9. – 12. takt: Improvizované “pracovní” gesto napodobující vytahování nitě: noha je napnutá vpřed a postavena na patu, trup s mírným nakloněním vpřed při pohybu natahování nitě na text “jakýho, hezkýho” s výměnou nohou.

V tanci se libovolně střídají uvedené motivy.

Zápis melodie: K. J. Erben, s. 440, EN 221. Taneční zpracování: A. Skálová Taneční nácvik: V. Fenclová Hudební zpracování: M. Rychta Popis: H. L.

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Gaudeamus z Prahy: nejdříve Vladislav Kostrunek (1959) a Iva Ševčíková (1970), pak také Viktor Bezdíček (1971) a Lucie Riedlbauchová (1976), Miroslav Popelík (1965) a Lucie Kutílková (1973), muzika a zpěvačky jako v B. 1.

Šel krejčí z jarmarku, vedl si panenku,
a to je panenka jako kvítí,
ušiju jí šaty ze samý dykyty,
portičky na ní se jenom svítí.

Tak ji milovat chtěl, větříček zafičel,
odnes jí krejčíka za ty lesy,
kde jsi ty, můj milý, krejčíku roztomilý,
já bych tě chytila za pačesy.

Nápěv doprovodné písně i poetický text je v souladu s tancem označovaným též “zdlouha” a blížícím se stylu menuetu. Jednotlivé páry se postaví ve dvou řadách: CH zády do středu tanečního místa, D čelem k nim a to v patřičné vzdálenosti řad, aby byla náležitě zřetelná úvodní poklona CH s předsunutím nohy.

1. – 4. takt: Houpavý krok s našlápnutím na přední část chodidla a se zhoupnutím do stoje spatného na celé chodidlo; 1 krok vpřed a 1 krok vzad, CH začíná 1. n., D. pr.

5. – 8. takt: D. pr. n., CH 1. n. se na místě dotknou podlahy špičkou poněkud šikmo před druhou nohou vpřed, pak unoží nohu do strany a přinoží s malým zhoupnutím na obou nohách.

Tyto dva motivy se střídají se zátočkami dvojice, která se drží buď spojenýma rukama povýš nebo v kratší vzdálenosti páru pokrče­nýma pravýma rukama: CH převádí D na své místo a po provedení jednoho z uvedených krokových motivů převede D zpět na původní místo.

Tanec končí poklonou: CH přednoží levou nohu na špičku a zhoupne se na plné chodidlo vzad, současně opíše pravou rukou (případně oběma rukama) oblouk. D učiní malou úklonu se zhoupnutím na místě, držíc se rukama sukně. Kroky a figurace se mohou samozřejmě střídat a variovat podle vlastního nápadu.

Zápis písně: Č. Holas, ČN p. t, 1908, d. 2. s. 189, š. 341.
Taneční zpracování: A. Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební zpracování: M. Rychta
Popis a pozn. : H. L.

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Gaudeamus z Prahy: Viktor Bezdíček (1971) a Andrea Bezstarosti (1968), Miroslav Popelík (1965) a Zuzana Lacinová (1970), muzika jako v B. 1, ale bez Zdislavy Kasalové ml., zpěvačky jako v B. 1.

Vandroval jest soukeníček,
propil kramfle i koníček,
hrajte  mu, trubte mu,
zahrajte mu marš,
už má na zádech pilajz.

Taneční provedení je volně improvizováno podle druhu doprovodné písně. Vzorem kroku byl jihočeský tanec “šmatlavej”, střídající běžný polkový krok s polkou “přes takt”.

1. – 4. takt: 4 rázné kroky v zavěšení dvojice za lokty a v po­stavení vedle sebe, na konci posledního taktu se děvče rychle přetočí před CH a dvojice se uchopí do zavřeného držení; D dále tančí pozadu.

5. – 8. takt: 1 přeměnný krok D pr. nohou vzad, CH levou vpřed po kole, D 1. nohou nakročí vzad a pravou pouze přisune k levé, další polkový krok 1. nohou a krok vzad pr. nohou s přísunem 1. nohy; CH obrácenýma nohama.

9. – 12.takt: atd. se celé opakuje.

Kroková náplň k uvedené písni není závazná. Předloha synkopického kroku je zapsána v 2. díle Jihočeské tance ³², Č. Bu­dějovice 2, 1979, č. 129, s. 122. – zjednodušeně pouhými přísuny k výkročné noze.

Taneční zpracování: A. Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební zpracování: M. Rychta
Popis: H. L.

Pozn. H. L.:

Tento marš byl užíván při starém zvyku soukeníků – v maso­pustním průvodu na Pacovsku: kramfle a koníček = nářadí na “vachlování” vlákna, pilajs = ranec.

Tančí a hrají členové souboru Gaudeamus z Prahy: Viktor Bezdí-ček (1971) a Lucie Riedlbauchová (1976), Vladislav Kostru-nek (1959) a Iva Ševčíková (1970), Miroslav Popelík (1965) a Lucie Kutílková (1973), muzika a zpěvačky jako v B. 1.

Poznámky:

³² Soukupová, Zora: Jihočeské tance 2. Č. Budějovice 1979, sv. 1 a 2.

Sedlák, sedlák, sedlák, ještě jednou sedlák,
polámal ruchadlo, čím pak bude orat.
/: Měl ji rád jako svou panenku,
měl ji rád jak svou milou. :/

Kovář, kovář, kovář, ještě jednou kovář,
okul si kovadlo, čím pak bude kovat.

Krejčí, krejčí, krejčí, ještě jednou krejčí,
zlámal si jehličku tu ze všech nejtenčí.
/: Měl ji rád jako svou panenku,
měl ji rád jak svou milou. :/

Mlynář, mlynář, mlynář, už ho není více,
vypustil stavidlo, už plave v rybníce.

Bednář, bednář, bednář, kdopak mu zatluče,
zahodil kladivo, zapomněl obruče.

Zedník, zedník, zedník, ještě jednou zedník,
zapomněl na maltu, postavil jen patník.
/: Měl ji rád jako svou panenku,
měl ji rád jak svou milou. :/

Jednotlivé páry předvádějící různé variace furiantového rytmu:

1. CH postupuje za otáčející se dívkou sousedskou, poskočným krokem vpřed s vytleskáváním furiantového rytmu (3 dvoudobé kroky v rámci dvou třídobých taktů) nad a pod pozviženým kolenem při skocích;
2. v dvoudobě rytmizovaných taktech CH i D samostatně tančí rychlé přeměnné kroky;
3. furiantový rytmus vykláněným obkročákem + sousedská. Vložka: třídobá sousedská, na konci podtočení D.
4. CH a D ve volném držení za vnitřní ruce tančí furiantový krok obkročákem s vytáčením od sebe k sobě;
5. před a po tančených krocích v sousedské CH podtočí D pod svou pravou rukou (D třemi kroky rychle);
6. CH a D odděleně, D pozadu, vydupávají furiantové kroky poněkud směrem vpravo a vlevo, CH drží ruce vzpažené (oble), D v bok.

Závěr: třídobá sousedská na nápěv “Měl ji rád, jako svou milenku”, refrén písně.

Tyto variace je možné ještě dále rozšiřovat. Jejich spojování je dobrou “taneční školou”.

Srov. pojednání o “furiantu” v cit. pracích O. Zicha^{44 a 45} a monografii Fr. Vycpálka, Z dějin furianta. Čsl. etnografie 4, 1956, s. 25 n.

Taneční variace: A. Skálová
Taneční nácvik: V. Fenclová
Hudební zpracování: M. Rychta

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Gaudeamus z Prahy: Vladislav Kostrunek (1959) a Andrea Bezstarosti (1968), Miroslav Popelík (1965) a Lucie Kutílková (1973), Tomáš Růžek (1976) a Iva Ševčíková (1970), muzika a zpěvačky jako v B. 1, zpívá také Viktor Bezdíček (1971).