Čí a čí a čí je děvče v té červené šněrovačce,
čí a čí a čí je děvče, to je děvče mý,
a má a mý a to je děvče mý,
to je děvče k milování, to je děvče mý a mý.

Výchozí postavení CH a D proti sobě, D pozadu, oba v držení pravých rukou spojených nad hlavou.

1.-8. takt: CH postupuje osmi polkovými kroky vpřed a podtáčí D pod pravou rukou, které postupuje též polkovým krokem, na poslední dobu 8. t. se dvojice zastaví.

9. – 10. takt: “řezání” – rukama křížem spojenýma před tělem oba střídavě pr. a 1. rukou 4x pohybují vpřed a zpět; současně pravá a levá noha CH a D se smýkne na celém chodidle vpřed a vzad (2x za sebou).

11. – 12. takt: 3 tytéž smyky nohama v rychlejším tempu.

Dále otáčivá vložka polkou, tentokráte v držení zavřeném: D drží CH na ramenou, CH dívku na lopatkách.
Celý cyklus se opakuje ad libitum.

Srov. popis J. Vycpálek, ČT, s. 50.
Hudební zpracování: A. Suchomel

Pozn. H. L.: Již Vycpálkův podtext k tomuto tanci “Tuchomě-řická” poukazuje na to, že řezanka byla tancem všeobecně roz­šířeným, ve svém seznamu tanců tento název uvádí i J. Neruda. ²⁷ U těchto národněspolečenských tanců, oblíbených v 1. polovině 19. století i v době pozdější, často docházelo k změnám názvů.

Tančí a hrají členové souboru Benešáček z Benešova: Jiří Bartoš (1980) a Eva Šípková (1981), Radek Culek (1977) a Michae­la Machačová (1973), Jakub Červenka (1979) a Katka Simonová (1980), Michal Němeček (1979) a Renata Krosná-řová (1979), Zdeněk Stěhule (1978) a Katka Horáková (1982), muzika ve složení: Petr Dvořák (1982) a Petr Vokál (1977) 1. housle, Jiří Šindelář (1975) 1. klarinet, Martin Petřík (1981) 2 klarinet, Lucie Šindelářová (1978) 1. flétna, Věra Houdová (1982) 2. flétna, Aleš Suchomel (1965) kontrabas a vedoucí muziky, zpívají Markéta Petrášková (1981) a Klára Tůmová (1980).

Mámu nudle, táta nudle,
děti samý knedlíky,
jakpak mají ubožátka být veliký.

Dvojice v držení zavřeném, pohyb směrem po kole.

1. takt: a) CH dup pravou n. a převážení na levou nohu, D 1.
a pr.,
b) poskočit do kolečka na pr. a 1. noze, D 1., pr.

2. takt: a) dupnout CH 1. n., D pr. n., převážení na opačnou nohu,
b) na p., 1. do kolečka poskočit, D opačnýma nohama.

3. – 4. takt: 4 obkročákové kroky dokolečka.

5. – 6. takt =1.-2.

7. – 8. takt: 2 valčíkové otáčky, D začíná opačnýma nohama.

Srov. popis J. Vycpálek ČT, s. 144 ⁴⁰.
Pozn. H. L. : Krok není na snímku u všech tanečníků přesný.
Hudební zpracování: A. Suchomel
Popis: podle sbírky J. Vycpálka

Tančí a hrají členové souboru Benešáček z Benešova: Jiří Bartoš (1980) a Eva Šípková (1981), Radek Culek (1977) a Jana Suchá (1979), Jakub Červenka (1979 a Michaela Machačová (1973), Zdeněk Stěhule (1978) a Romana Hocková (1972), muzika a zpěvačky jako v C. 1.

Poznámky:

40 Vycpálek, Jos.: České tance. Praha 1921. Sbírka z 90. let 19. století.

/: Sedlák orá hrachoviště,
podpírá se o bičiště. :/
Jen orej, jen orej,
nic si z toho nedělej.

/: Sedlák jede podle meze,
košile mu z kalhot leze. :/
Jen orej, jen orej,
nic si z toho nedělej.

Při výchozím postavení ve dvou soustředěných kruzích, D stojí na vnitřním kruhu, CH na vnějším, v dosti těsné vzdálenosti naproti sobě bez držení. Teprve při prvním setkání výkrokem k sobě se D jen letmo dotkne, nejdříve partnerovy ruky zleva a s dalším tanečníkem zprava. Jinak D mají ruce volně spuštěny podél těla a CH volně složeny za zády: v těchto pozicích si pak vyměňují místa na vnitřní a na vnější kruh. Tanec tedy probíhá takřka na jednom místě kola.

Způsob kroků při výměně míst:

1. takt: D výkrok pr. n. ze středu na vnější kruh, přičemž se levou r. dotkne levice CH míjejícího ji v kroku dovnitř kruhu, po­třes 2x na stejné noze, druhá noha pozdvihne vpřed, během kroků se D i CH otáčejí se o půl kroužku tak, aby se setkali zase s dalším partnerem zleva.

2. takt: Stejná výměna míst na kruhy, druhou nohou, D s tanečníkem zprava, CH opačnýma nohama než v t. 1.

3. – 4. takt= 1. – 2. taktu.

5. – 6. takt: Dvojice v zavřeném držení polkovým krokem po kole, v poslední době taktů s malým nátřesem na stojné noze.

7. – 8. takt = 5.-6. taktu.

Obdobný popis J. Vycpálka⁴⁰, s. 123 – 124:
CH a D stojí proti sobě, drží se za obě ruce a postupují dokola z leva doprava.

1. takt: Postupujíce každý poskočí 3x přední polovicí 1. nohy, pr. n. nadzviženu vpřed = trojdupem – 1/2 otoče.

2. takt: Každý poskočí 3x přední polovicí pravé nohy (levá nadzvižena); protože se však otáčejí zleva vpravo – pozpátku.

3. – 4. takt = 1. – 2. taktu.

5. takt: Oba tímže způsobem poskočí 2x rychle 1. nohou.

6. takt: Oba stejným způsobem poskočí 2x rychle p. nohou.

7. – 8. takt: Polkové kroky.

Nastudování a taneční úprava: J. Hocková
Hudební úprava: A. Suchomel

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Benešáček z Benešova jako v C. 2.

Poznámky:

40 Vycpálek, Jos.: České tance. Praha 1921. Sbírka z 90. let 19. století.

Kalamajka  mik, mik mik,
oženil se kominík,
koho si vzal za ženu,
sousedovic Mařenu.

Kalamajka pěkná věc,
když je zima, šup na pec
když je teplo,šup dolů,
kalamajku tancujú.

Páry se postaví po kruhu, CH a D vedle sebe, drží se za vnitřní ruce, druhé ruce v bok nebo volné podle těla.

1. takt: Vnitřníma nohama přeměnný krok vpřed po kole, zároveň spojené ruce, kmihnutí též dopředu.

2. takt: 2 přírazy volnýma nohama o stojné nohy – ve výši kotníků, stejná noha udržuje rovnováhu dvěma mírnými poskoky na místě, pár se mírně od sebe odvrátí.

3. – 4. takt: vykročení vnějšíma nohama polkovým krokem vpřed a tytéž poskočné kroky na vnějších nohách a příklepy vnitř­ních nohou, s kmihnutím rukou vzad, trup poněkud odvrá­cen.

5. – 8. takt= 1. – 4. taktu.

9. – 12. takt: 2 poskoky vpřed a 1 polkový krok v držení zkříže­nýma rukama za zády, na poslední dobu přeměnného polko­vého kroku obrat celé dvojice na druhý směr.

13. – 16. takt: Totéž, ale druhým směrem.

Další variace:

17. – 20. takt: CH a D se pustí a v postavení proti sobě nyní tančí:

1. polkový krok vpravo po kruhu a 2 přírazy,
2. polkový krok vlevo.

21. – 24. takt: Zátočka za pr. lokty na místo partnera a návrat na své místo jednotlivě, D udělají přitom malý půlkroužek atd.

Taneční zpracování: J. Hocková
Hudební zpracování: A. Suchomel
Popis totožný s Vycpálkovou sbírkou.

Tančí a hrají členové souboru Benešáček z Benešova: Radek Culek (1977) a Jana Suchá (1979), Jakub Červenka (1979) a Katka Simonová (1980), Michal Němeček (1979) a Eva Šípková (1981), Zdeněk Stěhule (1978) a Romana Hocková (1972), muzika a zpěvačky jako v C. 1.

Jaká by to hamba byla, kdyby žena muže bila.
Kde ho bila? Pod lavicí. Čím ho bila? Rukavicí.
Jaká by to hamba byla, kdyby se muž dal.

Párový tanec, jehož název byl zkomolen podle lidového podání slova hanba. Je možné, že tu nastalo zkřížení s výrazem v lidové mluvě i v poezii známého pojmenování pro příčný podstřešní trám “hambalek”, který ve štítě upevňuje trámy krovů. Taneční způsob hambalek je prototypem 6/8 tanců, které se ztvárňují pomalým válivým způsobem obkročáku v rámci lichého taktu. Sbírka J. Vycpálka uvádí celou řadu těchto tanců staršího způsobu otáčení, tzv. dvoukročáku anebo s názvem “na krok”. (Cit. sbírka, 80 – 86).

Tanec spočívá v dvojím poskočení páru levou a pravou nohou dokolečka se znatelným houpáním do stran. Tanečník vezme tanečnici oběma rukama v pase, D CH drží v nadloktí. Přesto, že tanec se zdá lehký, je-li dobře proveden, je dosti náročný, zejména pro mladší účastníky, což také poznamenalo provedení souboru.

Podle podání tance z Choceradska ve Vycpálkově sbírce, s. 84.
Tanec: J. Hocková
Hudebně zpracoval: A. Suchomel

Tančí a hrají členové souboru Benešáček z Benešova: Jiří Bartoš (1980) a Eva Šípková (1981), Radek Culek (1977) a Jana Suchá (1979), Jakub Červenka (1979) a Katka Simonová (1980), Zdeněk Stěhule (1978) a Michaela Macháčová (1973), muzika a zpěvačky jako v C. 1.

Předehra:

1. – 4. takt: Příchod párů spojených vnitřníma rukama na kruh s nepatrným pohybem kývání = malým pohybem rukou vpřed a zpět k tělu.

5. – 8. takt: Chůze po kruhu vláčnými vyšlapávanými kroky houpavé sousedské.

9. – 12. takt: Oba tanečníci se při stejném kroku a pohybu rukou přivracejí a odvracejí.

Tanec pokračuje dále se změnou v držení zavřeném s prosto­rovými variacemi, např.: část párů odchází stejným krokem dozadu, aby utvořila příčnou řadu, vrátí se opět na kruh a zadní páry kola projdou dopředu mezi přední páry, atd. Tanec byl původně pravděpodobně párový a prováděný ve stylu menuetu, jež byl pak přetvořen do tance řadového.

Taneční realizace: J. Hocková
Podle zápisu v “guberniální” sbírce J. Rittersberka z r. 1819¹⁹.
Hudebně zpracoval: A. Suchomel

Tančí a hrají členové souboru Benešáček z Benešova: Radek Culek (1977) a Jana Suchá (1979), Jakub Červenka (1979) a Katka Simonová (1980), Michal Němeček (1979) a Michaela Machačová (1973), Zdeněk Stěhule (1978) a Romana Hocková (1972), muzika jako v C. 1.

Poznámky:

¹⁹ Markl, Jar.: Nejstarší sbírky českých lidových písní. Praha, Supraphon 1987. Sbírka J. Rittersberka, České národní písně.

V průběhu celého tance se střídá svěží polka s hladkým obkročákem v zavřeném držení páru v následujících partiích:

• dvojice po kruhu polkou,
  pár se pustí a D tančí polku po vnějším kruhu, CH po vnitřním knihu s rukama v bok,

• D odtančí ke svému tanečníku a uchopí se s ním opět do zavřeného držení – může také vystřídat postupně další tanečníky.
  Při obkročáku se mohou oba tanečníci též pustit a každý sám učiní rychlý obrat a opět se spojí.

Taneční provedení je volnou kompozicí; původní podoba není známa. Výrazná melodie však skýtá příjemné pocity z tance.

Notace ze sbírky a zápisu Kolovratského rukopisu, rkp. J. Kunze – též J. Rittersberka, vyd. J. Markl 1987, s. 605. Tanec jmenují i nejstarší seznamy tanců: V. Krolmus 1852, J. Neruda 1859, A. Waldau 1859.¹⁹

Taneční realizace: J. Hocková a H. Laudová
Podle   zápisu   Rittersberkovy   sbírky   hudebně zpracoval: A. Suchomel
Popis: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Benešáček z Benešova: Jiří Bartoš (1980) a Eva Šípková (1981), Radek Culek (1977) a Jana Suchá (1979), Michal Němeček (1979) a Renata Krosnářová (1979), Zdeněk Stěhule (1978) a Lenka Horáčková (1979), muzika jako v C. 1.

Poznámky:

¹⁹ Markl, Jar.: Nejstarší sbírky českých lidových písní. Praha, Supraphon 1987. Sbírka J. Rittersberka, České národní písně.

Taneční provedení není známo, hudební zápis J. Homolky má jasný taneční ráz tance staršího původu.

Sedlák seče na louce, hupsa, hupsa, hup,
v roztrhaný kazajce, hupsa, hupsa, hup,
selka za ním posběruje, hupsa, hupsa, hup,
a děvečka pohrabuje, hupsa, hupsa, hup.

Rekonstrukce:
1. – 2. takt: 2 polkové kroky,
3. – 4. takt: 3 obkročákové poskočné kroky rytmizované jako důrazem na 1. a 3. dobu 3. taktu a na 1. takt 4. taktu.

Záznam ze sběru J. Homolky, deponovaného v hudebním archivu ÚEF ČAV v Praze, sign. 28/192 – 194.
Taneční zpracování a popis: H. Laudová a J. Hocková
Hudební zpracování: A. Suchomel

Tančí a hrají členové souboru Benešáček z Benešova: Jiří Bartoš (1980) a Eva Šípková (1981), Radek Culek (1977) a Jana Suchá (1979), Michal Němeček (1979) a Renata Krosnářová (1979), Zdeněk Stěhule (1978) a Michaela Machačová (1973), muzika jako v C. 1, zpívají Romana Hocková (1972). Lenka Horáčková (1979), Markéta Petrášková (1981), Katka Simonová (1980) a Klára Tůmová (1980).

Mařenko, jak se máš, zelenej věnec máš,
věnec ti sundají, šáteček ti dají, na to se podíváš.
Ještě husy nekejhaly, ještě den nebude,
a já půjdu k své milence, o na mě přikreje,
ona mě přikreje, strakatou peřinou,
až mě budou vaši hledat, oni mě nenajdou.

Rekonstrukce podle fragmentů z různých místních sdělení a zápisu svatebních písní ze Sedlecka.

Zařazení tohoto druhu svatebních ženských kol do uvedených oblastí je zdůvodněno i stopami po zbytcích tradice dudácké hudby, která ve starší době tvořila souvislé pásmo se sousedními jihočeskými oblastmi. Vodítkem tu bylo i zaznamenané sdělení z Hrusic, že při zábavách ženy zpívaly kolečkové písně v řadě s rukama spletenýma za zády a přitom se pohybovaly do stran. Jméno tohoto zbytku kolečkového tance již neznaly. Proto jsme si vypůjčili název výrazně ženského kola z Mezné na Blatech “kozinec”. Zpívaly se při něm i všeobecně známé písně jako “Koulelo se koulelo, červené jablíčko”, na Sedlecku a Benešovsku zde uvedené “Mařenko, jak se máš” a “Ještě husy nekejhaly” i celá řada svatebních písní zachycených rovněž v krajinském věstníku Sedlecko a Sedlčansko, roč. 2, s. 94 – 95 – J. Blažek a Fr. Kožmín z Nechvalic, s. 216, 218. Kroková náplň ukázky kola byla volně rekonstruována podle zápisu stejnojmenného tance z Blat, (srov. Jihočeské tance³², sv. 1, s. 60, č. 4) a přizpůsobena uvedeným písním.

Úvod ženského kola tvoří píseň “Mařenko, jak se máš…” zpívaná v otevřeném půlkole v držení za ruce; před zavřením kola D spletou ruce do držení: pr. ruka první D a postupně dalších lichých tanečnic stojících zprava, se splete nad 1. rukou sousedky zprava vrchem a uchopí 1. ruku vedenou spodem další třetí dívky stojící vpravo. První dívka naopak podsune 1. ruku pod pr. ruku sousedky zleva, atd.

Tančí se v kruhu nebo půlkruhu kroky:
při zpěvu “Mařenko, jak se máš” na místě:

1. takt: a) úkrok 1. n. směrem za 1. rukou,
b) přísun pr. n. k 1. do stoje spojného.

2. takt = 1.taktu, ale opačnýma nohama a opačným směrem.

Při zpěvu “Ještě husy nekejhaly”:
Tentýž přísunný krok jako shora, ale vždy 2x – 4x do jednoho směru, pak do druhého, byl-li před tím půlkruh, nyní se kruh uzavírá.

Při přehrávkách téže melodie:
Kroky se změní na rychlejší – našlápnutí pr. n. překřížením přes 1. nohu šikmo směrem doleva, ale v blízké vzdálenosti od 1. nohy (ne do středu kruhu!), zakončené mírným pohupem na 1. n. a pokrčením kolena nohy pravé – vše v plynulé vlně – tedy nekulhat! Kolo se postupně zrychluje a tančí se s větším odrazem od 1. nohy; při větší rychlosti se mění až na skočný běh, při němž se 1. noha poněkud “odhazuje” vzad.

Taneční úprava: H. Laudová, J. Hocková
Hudební zpracování: A. Suchomel
Popis: H. L.

Tančí a hrají členové souboru Benešáček z Benešova: Romana Hocková (1972), Lenka Horáčková (1979), Katka Horáková (1982), Lucie Kohoutková (1982), Renata Krosnářová (1979), Michaela Machačová (1973), Jindra Mudrová (1982), Markéta Petrášková (1981), Katka Roušavá (1982), Katka Simonová (1980), Jana Suchá (1979), Eva Šípková (1981), Klára Tůmová (1980), Jiří Bartoš (1980), Jakub Červenka (1979), Michal Němeček (1979) a Zdeněk Stěhule (1978), muzika jako v C. 1.

Poznámky:

³² Soukupová, Zora: Jihočeské tance 2. Č. Budějovice 1979, sv. 1 a 2.

Pojď, pojď…
Snop, snop,…
Čert na patře, shoď ho bratře, shoď dolů pod stodolu…

Pojď, pojď,…
Snop, snop,…
Pojď třetí,…
Čert na patře, shoď ho bratře, shoď ho dolů pod stodolu,…

Pojď třetí,…
Snop, snop,…
Pojď, pojď,…

Tato rytmická pohybová hra se skutečnou pracovní rekvizitou je dokladem toho, že kouzlo hry s rytmem nebylo lidové tradici cizí. V nejvyšší míře se toto potěšení projevilo především v tancích s proměnlivým taktem, ale bylo i základem dětských říkanek, jejichž slovní pád byl dobře vypozorován z přírody i denního života venkovského prostředí. Patřilo k němu také napodobování rytmu práce s cepy při mlácení. Děti musely být u všeho, co se v hospodářství dělo, a ač mlácení nebylo prací lehkou a příjemnou, přece jeho závěr při vymlácení posledního snopu byl spojen s pů­vabnými zvyky. Utkvělá představa o rytmu této práce k nim také patřila. Nepochybně si ji dospělejší chlapci také v praxi měli příle­žitost vyzkoušet. Poměrně omezený prostor, který byl pro snímání k dispozici, nedovolil říkání ještě prodloužit. Leckde v Čechách totiž říkání mělo zpravidla 7 částí. Svoji úlohu při pomocných pracích zde měly také ženy, které jsme do vzpomínky na tento zvyk rovněž zahrnuli.

Několik druhů říkání k “hudbě” cepů zapsala na Benešovsku, Voticku a Vlašimsku zasloužilá národopisná pracovnice Marie Kovářová.

Předvádějí členové souboru Benešáček z Benešova: Jiří Bartoš (1980), Jakub Červenka (1979), David Havlíček (1980), Zdeněk Stěhule (1978), Romana Hocková (1972), Lenka Horáčková (1979), Katka Horáková (1982), Lucie Kohoutková (1982), Renata Krosnářová (1979), Michaela Machačová (1973), Katka Roušavá (1982), Katka Simonová (1980), Jana Suchá (1979), Eva Šípková (1981) a Klára Tůmová (1980).