Notace závěrečné cifry Magdalena Múčková

Hájíčku zelený, [: kdo ťa hájit bude :],
myslivca zabili, [: hajného nebude :].

Polajko, polajko, dávno zme sa znaly,
[: dyž sme šohajkovi :] spolem čarovaly.

Nečarovala sem, ani má mamička,
[: ale čarovaly :] tvé červené líčka.

Cifra před danajem:
CH předstoupí před muziku a zazpívá 1. sloku písně k cifře. Při zpěvu gestikuluje obvyklým strážnickým způsobem.
Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci 1x. CH před hudbou cifruje. Po cifře následuje vlastní danaj.

Předzpěv taneční písně:
CH zpívá 1. sloku písně “Polajko, polajko”. Při zpěvu gesti­kuluje pažemi, natáčí se v rytmu taneční písně a přivolá k sobě tanečnici, zatleská do dlaní. D k němu přichází a postaví se po jeho pravici. CH ji obejme pravou rukou v pase, D položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Vnější ruka D je připažena, CH volnou levicí při zpěvu gestikuluje.
Dvojice při zpěvu taneční písně v uvedeném držení přenáší váhu těla s natáčením doprava a doleva:
1. takt – a: CH i D nakročí na pravou nohu s natočením vpravo stranou.
b: Dokončí přenesení váhy těla posunutím levého chodidla patou k patě pravého chodidla. CH při tomto pohybu přivine D k sobě, které se přitom natočí obličejem až téměř před něho.
2. takt – a: Dvojice se vrací krouživým pohybem zpět, úkrokem levé nohy.
b: Přisunutím pravé paty k patě levého chodidla D se částečně od CH odvrací. Všechny liché takty jako 1. takt a sudé jako 2. takt. Tyto kolébavé pohyby se tedy opakují až do konce předzpěvu a provázejí i předzpěv další písně.

Hudba opakuje nápěv předzpívané písně k tanci jedenkrát.
1. – 2. takt: CH uchopí levicí pravou ruku D, hřbety nahoře, palce propleteny. V 1. až 2. taktu podtočí ve 2 taktech D pod spojenými pažemi doprava. D se podtáčí 2 danajovými kroky:
1. takt – a: D nakročí na přední část pravého chodidla s natočením
doprava, špička chodidla vytočena zevnitř. b: Předkročí levou nohou před pravou nohu, špičku dovnitř s otočením asi o půl kola doprava. Noha došlápne celým chodid­lem na zem, pravá noha v chodidle povolí.
2. takt = 1. takt.
CH na místě, přitom se lehce pohupuje v danajovém rytmu. D se ke konci 2. taktu přitočí k pravému boku CH a uchopí se s ním k víření v polootevřeném držení.
3. – 5. takt: Dvojice se otáčí danajovými kroky v polootevřeném držení vpravo, D couvá. CH postupuje vpřed. Vykračují vnější nohou s nadnesením do polovýponu, CH levou vpřed, D pra­vou vzad. Na druhou dobu vždy při kroku vnitřní nohou (CH pravou vpřed, D levou vzad) došlápnou na celé chodidlo -koleno povolí. Spojené vnější paže doprovázejí danajový krok mírnými výkyvy vždy v 1. době taktu nahoru, v 2. době dolů. Na konci nápěvové fráze CH víření zastaví tím, že se danajový krok provede na místě a při další taneční fázi v prvních 2 taktech podtáčí D zvednutím spojených vnějších paží 2 danajovými kroky doleva. Po skončení podtáčky se znovu uchopí dvojice do polootevřeného držení a víří danajovými kroky až do konce fráze. Pak znovu mění směr víření (někdy mezitím dvakrát přenesou váhu těla vpřed a vzad). Opět víří několik kroků doprava, nato mění směr víření zase doleva.

CH zpívá 2. sloku.
Dvojice přenáší váhu těla s natáčením tanečnice před CH a zpět jako v 1. sloce.

Hudba opakuje nápěv k tanci.
Dvojice se postaví čelem k sobě. CH uchopí D kolem těla, D mu položí paže ze stran na ramena.
1. – 3. takt: CH natáčí D před sebou s přenášením váhy těla v 1. taktu oba na pravou nohu (D se natočí k chlapcovu levému boku), v 2. taktu naopak, ve 3. taktu jako v prvém, ve 4. taktu se natočí danajovým krokem pravým bokem k sobě.
4. – 9. takt: Dvojice v postavení pravými boky k sobě víří danajo­vými kroky (vykračuje vnější noha – levá).
10. takt: Dvojice zastaví víření natočením D k pravému rameni CH.
11. – 13. takt: Přenášení váhy těla na místě (“šúlání”) a v dalších taktech pak pokračují ve víření pravými boky u sebe až do konce.

Dohrávka hudby.
Ze společného víření pravými boky u sebe roztočí CH D, které se otáčí doprava danajovým krokem stejně jako u podtáčky na začátku tance. V první době každého taktu nakročí na přední část chodidla pravé nohy, otočí se asi o půl kola, na b) předkročí levou nohou před nohu pravou. Došlápne celým chodidlem na zem s otočením asi o půl kola. Po celou dobu se střídavě nadnáší v 1. době taktu a podklesává v 2. době taktu. CH ji doprovází cifrou.

Tančí Jan Gajda (1940) a Jaroslava Gazárková (1956) ze Strážni­ce, hraje muzika souboru Danaj ze Strážnice ve složení Martin Gajda (1969) prim, Peter Budínský (1973) housle-terc, Vítězslav Pálenský (1977) housle-obligát, Libor Frank (1976) housle-kontr, Magdalena Múčková (1968) cimbál a Tomáš Pánek (1977) kontrabas.

a)
[: Kdo to, milý, jak živ slyšel, aby kameň po vodě jel :],
[: stál sem včera u Dunaja, dyž jél kameň kolem kraja :].

b)
[: Kdo to tluče na tu našu bránku :],
[: já, mamičko, mám u vás galánku :].

Ej, pod javorem, pod zeleným,
ej, pod javorem, pod zeleným,
oře tam dívča, srdénko moje,
oře tam dívča s volkem jedným.

[: Ej, oře, oře, preorává, :]
ej, mamka za ňú, srdénko moje,
ej, mamka za ňú povolává.

Bože nám požehnaj, šecko nám dobré daj,
naše vinohrady od škody zachovaj.

Dyby nám přestaly vinohrady rodit,
potom by nás chlapců mohlo už aj nebyt.

Cifra jako v G.1, jen v C-dur
Tanec danaj začíná pravidelně cifrou. Jednotliví tanečníci se postaví před muziku (někdy pouze sólista) a zazpívají první sloku písně k cifře ve volnějším tempu. Hudba přehrává předzpívaný nápěv k tanci v rychlejším tempu. Tanečníci cifrují. Strážnické cifry jsou zcela osobité, jak co do techniky, tak i co do stylu provedení. Po cifře následuje vlastní tanec danaj.
V danaji, který patří k charakteristickým točivým tancům Strážnicka, se střídá pravidelně předzpěv taneční písně (jedné sloky) s hrou hudby, přehrávající jedenkrát až dvakrát předzpí­vaný nápěv k tanci. Danaj byl jedním z nejoblíbenějších tanců a zpívalo se k němu velké množství písní (viz zpěvníky V. Úlehly, J. Poláčka, J. Pajera, H. Bíma atd.). Tempo při zpěvu písně je volnější nežli při vlastním tanci. Danaj měl ve Strážnici osobitou formu. Jak zpěv, tak tanec samotný byl proveden s určitou okázalostí, ale i s hlubokým vnitřním prožitkem, který umocňo­vala doprovázející hudba (hudecká, později cimbálová).
Po pohybové stránce nutno rozlišovat u danaje základní taneční figury, jako je doprovodný pohyb (přenášení váhy těla) při zpěvu taneční písně, společné víření dvojice na místě zvláštním “danajovým” krokem, prováděné jednak v polootevřeném držení, jednak v postavení pravými nebo levými boky u sebe. Třetí výraznou figurou je samostatný taneční projev tanečníka a taneč­nice: D se točí na místě vpravo “danajovým” krokem a CH vedle ní cifruje. Kromě těchto základních figur jsou ještě některé figury další: tak místo samostatného otáčení dívky může tanečník tanečnici podtočit pod spojenýma vnějšíma rukama (pokud tančí v držení polootevřeném).
Toto podtočení je možno provést na začátku víření po zpěvu, kdy CH podtáčí D asi ve dvou taktech dvěma “danajovými” kroky doprava. Nato ihned následuje společné víření doprava. Po skončení víření doprava, na začátku další nápěvové fráze může CH podtočit D doleva a pak následuje víření doleva.
Dalším prvkem, kterým je obohaceno víření v bočném postavení CH a D, je tzv. “šúlání”: CH a D ve stoji čelem proti sobě (CH drží oběma rukama D kolem těla. D se jej drží rukama ze stran za ramena), přešlapuje z nohy na nohu s přenášením váhy těla. v každém taktu jedno přenesení váhy těla, a současně natáčí D jednou k svému pravému boku a jednou k svému levému boku. Tímto přenášením váhy těla a současným natáčením buďto je zahajováno nebo ukončeno víření v bočném postavení (pravými nebo levými boky u sebe) nebo se používá při změně směru víření v bočném postavení.

Popis základních tanečních kroků a figur.

Postaveni, držení a pohyby při zpěvu taneční písně
a) Dvojice stojí čelem k hudbě, D po pravici CH, CH uchopí D pravou rukou kolem pasu, D položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Vnější paže v připažení. CH volnou levicí gestikuluje.
1. takt – a: CH i D ze stoje snožmo udělají krok pravou nohou šikmo vpravo vpřed s mírnou rotací, současně se poněkud nadnesou z levé (stojné) nohy. Pravá noha došlápne celým chodidlem na zem.
b: Volná noha se zvolna přisouvá patou k patě nohy výkročné (levá pata je odlehčena od země, opírá se pouze špičkou o zem), přísun je dokončen hmitem podřepmo.
2. takt – a: Odpérováním z pokrčené pravé nohy levá noha se vrací obloučkovitě zpět na své původní místo, kde došlápne celým chodidlem na zem.
b: Pravá noha. opřena špičkou o podlahu, se přitahuje patou k patě nohy levé, po dokončení přísunu obě nohy v kolenou mírně podřepnou.
Dívčí pohyb je zvýrazněn tím, že při kroku pravou nohou se natáčí před CH více než o 90°, přivrátí se k němu obličejem. Pohyb je proveden i s mírným zavířením sukní – vychází z kyčlí. CH držící D pravou rukou kolem těla jí v tomto pohybu pomáhá – jako by ji chtěl k sobě přivinout. Při zpětném pohybu v druhém taktu se pak D vrací do původního postavení a CH jako by ji od sebe odvíjel.

Některé – zvláště starší dvojice – nedodržují při přenášení váhy těla přesně vzorec: 1 takt = 1 přenesení váhy těla; u nich se objevuje ta zvláštnost, že celkový průběh přenášení váhy těla zpomalí. Např. místo v jednom taktu se provede jedno přenesení váhy těla ve 2 taktech (v 2. taktu s výdrží), zpětně pak podobně.
Ne všechny dvojice začínají stejným směrem, některé začínají opačně.
Pohyby taktů 1. a 2. se opakují až do konce přezpěvu taneční písně.
b) Obměna držení dvojice při zpěvu – dvojice v čelném postavení, D po pravici CH, se drží za obě ruce vzadu křížem. V tomto postavení se přenáší váha těla v lichých taktech vpřed na vnější nohu a v sudých taktech vzad na vnitřní nohu. Na začátku zpěvu CH i D předkročí vnější nohou vpřed a po dokončení přenesení váhy těla zůstává vnitřní noha vzadu opřena přední částí chodidla o zem, kolena povolena. Při zpětném pohybu se napnutím kolen na začátku 2. taktu přenese váha těla vzad na vnitřní nohu tím, že noha došlápne na celé chodidlo. Vnější noha zůstává na místě a odlepí se špičkou od země. Přenesení váhy těla začíná vždy odpérováním z kolenou a poklesem při dokončení přenesení váhy těla. Někteří tanečníci přisouvají zčásti druhou nohu k noze výkročné.

Základní “danajový krok” při víření dvojice
a) Držení polootevřené (postavení dvojice viz nahoře) – při víření uchopí se dvojice vnějšíma rukama, takže CH drží shora levicí pravou ruku D, palce zaklesnuty, spojené paže jsou v před-pažení dolů. Při víření se v první době taktu vždy pozvednou až téměř do předpažení a na druhou dobu taktu se sníží do původní polohy.

Krok víření – dvojice víří v uvedeném postavení a držení doprava (D couvá, CH postupuje vpřed)
1. takt – a: D zakročí pravou nohou za levou nohu, našlápne na pološpičku a napnutím kolena se současně nadnese. b: D zakročí levou – vnitřní nohou vzad po obloučku, pata vtočena dovnitř; došlápne na celé chodidlo, noha se v koleně povolí, pravá noha se současně připraví k dalšímu kroku.
Tento krok se opakuje po celý tanec.
1. takt – a: CH vykročí vnější nohou (levou), našlápne na přední část chodidla (je vtočeno dovnitř) před nohu pravou a nadnese se do polovýponu, levé koleno napjato.
b: Malý krok pravou nohou vpřed, špička vytočena zevnitř, noha došlápne celým chodidlem na zem, koleno povolí. Vnější noha současně se připravuje k dalšímu kroku.
Tento danajový krok s nadnášením v první době taktu je pro Strážnici charakteristický.
Krok víření – dvojice víří v uvedeném postavení a držení doleva (D postupuje vpřed, CH couvá)
Krok je stejného charakteru, jenže CH vykračuje jako prve D, ale opačnou nohou a D podobně jako CH.
b) Tímto danajovým krokem víří dvojice i v postavení čelném, D po pravici CH, držení za ruce vzadu křížem. Rovněž v posta­vení bočném, pravým nebo levým bokem u sebe, zůstává charakter kroku stejný s tím rozdílem, že zpravidla v postavení pravým bokem u sebe vykračuje CH i D vnější (levou) nohou s nadnese­ním na přední části chodidla. V postavení levým bokem u sebe buďto nohu nemění, takže vykračuje nyní opět levá noha – vnitřní, nebo dvojice změní výkročnou nohu a vykračuje pravá noha.

Individuální projev CH a D
Buďto CH na začátku nebo uprostřed nápěvu D roztočí. D připaženo se otáčí na místě danajovým krokem doprava tzn. na a) vytočí pravou nohu zevnitř, našlápne na přední část chodidla, nadnese se (koleno napjato), pootočí se asi o půl až celé kolo a na b) došlápne s dalším pootočením na levou nohu, která předkročí před nohu výkročnou a došlápne na celé chodidlo, které se ještě mírně povolí atd. Míra otáčky závisí na obratnosti tanečnice, někdy se otočí v jednom taktu o půl kola, jindy provede otáčku o celý kruh. CH tleská, podupává, cifruje (strážnické cifry).
Nebo CH podtáčí D pod spojenýma vnějšíma rukama (CH drží levicí pravici D ve vzpažení). D se podtáčí buďto doprava nebo doleva, podtáčka se rovněž provede v jednom taktu nebo ve dvou taktech, nepříliš prudce. Vkládá se buďto na začátek společného víření v polootevřeném držení, nebo při změně směru víření. Tedy víří-li dvojice doprava, na začátku se podtočí D doprava a při změně směru víření doleva se na začátku této části podtáčí D doleva. U některých tanečníků i starších se nyní kombi­nují obě dvě podtáčky: CH podtočí například nejprve D doprava ve dvou taktech, pak ihned ve dvou taktech doleva. Nato se uchopí k víření v držení polootevřeném a víří doleva.
Jiná možnost: po dvojité podtáčce se postaví D levým bokem k levému boku CH (zaujmou postavení bočné – čardášové) a v tomto držení pak víří až do konce. V některých případech před vířením doleva ještě tanečníci a tanečnice přenesou váhu těla na místě (“zašúlání”).
Tak jako víření v postavení čardášovém bylo prokládáno nebo zahájeno či zakončeno šúláním – váláním, tak víření v postavení čelném (držení dvojice za ruce vzadu křížem) mohlo být proloženo nebo zahájeno, ale i zakončeno zvláštním druhem kro­ku přeměnného vpřed a vzad (držení stále za ruce vzadu křížem):
1. takt – a: CH i D vykročí vnější nohou vpřed na celé chodidlo, druhá noha je vzadu opřena přední částí chodidla o zem.
b: Vnitřní noha CH i D dokročí k noze vnější.
2. takt – a: Ještě jeden krok vpřed vnější nohou, vnitřní noha zůstává vzadu na přední části chodidla.
b: Mírné povolení v kolenou.
3. takt – a: Krok vnitřní nohou vzad, noha došlápne na celé chodidlo.
b: Vnější noha přikročí k noze vnitřní.
4. takt – a: Krok vnitřní nohou vzad.
b: Vnější noha zlehka přisouvá k noze vnitřní, pohyb je ukončen rovněž mírným limitem podřepmo. Může se to celé ještě jednou opakovat, záleží na délce nápěvu a na vůli tanečníka, kdy chce tento prvek do víření zařadit.

Ukázky taneční skladby.
Každý taneční pár si vytváří samostatně z daných prvků vlastní kompozici. Přesto však je nutno dbát v některých případech určitých daných zákonitostí (např. postupování krok sun krokovou formou vpřed a vzad v rámci víření je možno provádět pouze drží-li se dvojice vzadu křížem).
I. Po zpěvu taneční písně dvojice víří v polootevřeném držení, vnější paže spojeny, vpravo a vlevo.
II. Totéž jako v I., ale na začátku CH podtočí D doprava a ihned víří vpravo, uprostřed tance podtočí D doleva a ihned víří vlevo, takto to lze střídal až do konce písně.
III. Po zpěvu CH D roztočí, D se otáčí danajovým krokem na místě, CH cifruje. Pak se uchopí k víření v polootevřeném držení a víří oběma směry. V některých případech, pokud je delší nápěv, je možno začít podtočením D doprava, následuje víření doprava, podtočení D doleva, víření doleva. V závěru CH D pustí a roztočí ji a CH cifruje.
IV. Dvojice se po zpěvu uchopí za ruce vzadu křížem, po několik taktů opakovaně provádí posouvání kroky přísunnými vpřed a vzad. Nato pak následuje víření v uvedeném držení doprava anebo doleva.
V. Dvojice v čelném postavení v držení jako v IV. víří oběma směry (doprava a doleva).
VI. Dvojice víří v polootevřeném držení doprava, na konci fráze CH podtáčí D doprava. Po skončení podtáčení zůstanou čelem proti sobě a následuje až do konce natáčení v čardášovém držení. Někdy, zvláště u mladších tanečníků, po podtočení D uchopí CH D oběma rukama v pase, v jednom taktu ji vyzvedne (nepříliš vysoko). Nato ihned se uchopí k čardášovému natáčení (pohybový princip čardášového natáčení je založen na přenášení váhy těla provedeném v přešlapování z nohy na nohu na místě čelem proti sobě a s vytáčením chodidla druhé nohy patou dovnitř). Při přenesení váhy těla na pravou nohu se u obou celé tělo natočí poněkud vpravo za pravým ramenem. V druhém taktu naopak. Opakuje-li hudba nápěv této části ještě jednou k tanci, může vířit dvojice na místě v čardášovém držení oběma směry. Dvojice se k sobě natočí pravými boky a víří doprava – oba vykročí levou nohou s nadnesením do polovýponu. Pak může změnit směr a vířit opačným směrem, nyní obvykle vykračuje CH levou nohou a D pravou nohou. Na konci víření levými boky u sebe, v posledním taktu často D obejde CH kolem jeho levého boku zadem na své místo po jeho pravé straně. Jindy v posledním taktu tohoto víření zvedne CH D a postaví ji opět na zem. D pak již kolem něho neobchází, nýbrž zůstane stát na místě. Zvednutí D se může provést libovolně mezi tancem: a) na konci točení samotné D před vířením, b) po podtočení D, c) na konci víření v obvyklém postavení polootevřeném, d) před nebo na konci víření v tzv. čardášovém držení.
Zvednutí D se provede v jednom taktu. CH drží D oběma rukama v pase. D mu položí obě ruce na ramena. Při zvednutí se D mírně odrazí nohama od země. Někdy se může začít i tak, že po zpěvu se začne dvojice ihned čardášově natáčet na místě a pak přejde do víření v čardášovém držení.
V současné době se danaj zpravidla zakončuje polkou, obvykle třasákem.
V popisu danaje a danajových prvků jsme uvedli všechny možnosti i zákonitosti, kterými se danaj řídil a které byly zjištěny. Některé prvky se v našich ukázkách nepoužívají (zvednutí D) atp., ale pro úplnost jsme se o nich zmínili.

Tančí Milan Gajda (1937) a Ludmila Gajdová (1941), Jiří Gazárek (1956) a Jaroslava Gazárková (1956), Jan Slováček (1945) a Tatiana Pálenská (1952), Josef Vajčner (1935) a Marie Slováčková (1946) ze Strážnice, hraje muzika souboru Danaj ze Strážnice jako v G. 1.

[: Zaspala nevěsta v strážnickéj dolině :],
[: došla pro ňu mamka :], [: staň nevěsto hore :].

[: Staň nevěsto hore, snáď sas už vyspala, :],
[: běž podojit krávy :], [: kerés nedostala :].

Slunéčko sa níží, k večeru sa blíži,
kde já budem nocovat,
moja milá pyšná za jiného išla,
ona míní trucovat.

Ej, hora, hora, černý les,
kdo mú panenku viděl dnes,
kdo mú panenku, srdénko moje, viděl dnes.

Přes ty vinohrady je tam pěkná cesta,
pověz ně, má milá, [: čí budeš nevěsta :].

Já budu nevěsta mojého milého,
co u nás sedává [: do rána bílého :].

V tanci se objevovaly všechny figury popsané v G. 2. V některých figurách jsou menší odchylky: při zpěvu dvojic před muzikou CH D nepřivíjí k sobě, ale většinou přenášejí váhu těla směrem vpřed a vzad, bez onoho charakteristického krouživého pohybu, zvláště u D.

Tančí členové souboru Žerotín ze Strážnice, jako ženich a nevěsta Ladislav Hadač (1969) a Jitka Zůbková (1968), dále Josef Grombíř (1959) a Hana Múčková (1972), Vítězslav Hořák (1974) a Jana Hořáková (1972), Josef Juřík (1976) a Ladislava Bačíková (1975), Jiří Slezák (1968) a Kateřina Menšíková (1977), František Sochor (1965) a Lucie Pavlíková (1974), hraje Cimbálová muzika Strážničan ze Strážnice ve složení Vítězslav Pálenský (1977) prim, Peter Budínský (1973) housle-terc, Libor Frank (1972) a Tomáš Pánek (1977) housle-kontry, Richard Jesenský (1972) klarinet, Antonín Horehleď (1976) cimbál a Radek Stanislav (1973) kontrabas.

[: Ty petrovské Plže na pěkném kopečku :],
[: hledal tam šohajek, hledal tam šohajek
svoju galánečku, svoju galánečku :].

[: Ty petrovské Plže sú jak malované :],
[: kdože jich maloval :], [: chlapci Petrovjané :].

Rybářé, rybářé, samí košinářé,
[: nikde vás nenajde, enom při poháře :].

Rybáře, rybáře, přes Rybáře chodník,
[: až sa mně milá vdá, kam já budu chodit :].

Tančí dvojice smíšené před hudbou, D po pravici CH. CH uchopí D pravou rukou kolem pasu, D položí levici ohnutou v lokti na jeho rameno. D drží v pokrčené pravé ruce malebně složený bílý šáteček. Levice CH je volně vztyčena. Při zpěvu taneční písně – který se střídá pravidelně s vlastním tancem, přenáší dvojice váhu těla z nohy na nohu s mírně krouživým pohybem.

Základní postoj: stoj snožmo anebo mírný stoj rozkročný.
1. takt – a: Přenesou váhu těla na pravou nohu, pravá pata se přitom vytočí zevnitř, tělo mírně zakrouží ve směru pohybu. Pata levé nohy současně uvolněna od země.
b: Pata levé nohy se přitáhne k patě nohy pravé a zlehka se na ni došlápne na zem. Pohyb je zakončen mírným hmitem podřepmo.
2. takt – a: Nadnesením v kolenou se přenáší váha na levou nohu, která se patou vytočí zevnitř (pohyb je rovněž krouživý). Pravá noha se mírně posune patou k noze levé nebo zůstane na místě a uvolní se špičkou od země. Pohyby taktů 1. – 2. se s většími nebo menšími obměnami opakují do konce, tanečník někdy přidupne, stojí na místě, pouze v ko­lenou přenáší váhu těla z nohy na nohu anebo zase naopak značně.
Pohyby taktů 1. – 2. se s většími nebo menšími obměnami opakují do konce, tanečník někdy přidupne, stojí na místě, pouze v ko­lenou přenáší váhu těla z nohy na nohu anebo zase naopak značně vysoko pozvedá při přenesení váhy těla na pravou nohu špičku levé nohy atp. Tanečnice se před tanečníkem předtáčí (přivinuje se k němu) v lichých taktech a v sudých taktech se od něho odvinuje.
Některá dvojice začíná přenášet váhu na pravou nohu, jiná na levou nohu. Ve výjimečných případech vykročí oba v 1. době lichého taktu vnější nohou vpřed, v druhém taktu vnitřní nohou vzad, ale i tehdy má tanečnice snahu přivíjet se a odtáčet se od tanečníka.

Hudba opakuje v rychlejším tempu předzpívaný nápěv k tanci.
Dvojice víří vpravo i vlevo, na 1. přehrávku v postavení pravými boky u sebe. CH buďto drží D oběma rukama kolem těla a D mu položí ruce přes jeho paže. Někdy i CH uchopí D např. levicí za jeho paži. Jindy se drží jako u valčíku, levá ruka CH je mírně napjata stranou a D položí svoji pravici hřbetem vzhůru do nastavené dlaně.
1. takt – a: Dvojice v držení k víření, ještě na místě mírně podřepne.
b: Odpéruje nahoru (jakoby si dala rozkmih k tanci). Současně přitom již sotva znatelně přešlápne na místě, na a) pravou nohou – vnitřní – s mírným podřepem, na b) dokročí na levou – vnější – nohu (pokrčené koleno odpéruje nahoru). V dalších taktech pak při rychlejším tempu víří kolem společné osy vpravo. Na a) vykračuje vnitřní noha s podřepem, na b) dokročí vnější noha, došlápne na celé chodidlo vtočena špičkou mírně dovnitř.

Pozn. k víření: Lze říci. že osou otáčení je vlastně pravá (vnitřní) noha tanečníkova:
1. takt – a: CH nepatrně mírně posune pravou vnitřní nohu vpřed, koleno pokrčeno.
b: Při odpérování zvrtne noha celým chodidlem na zemi, pata se nepatrně odlepí od země a stočí se doleva a současně došlápne levou nohou k pravé tak, že špička pravé nohy směřuje ke středu chodidla nohy levé. D kolem CH mírně obchází krokem s podřepem na vnitřní nohu na 1. dobu.
Asi uprostřed nápěvu nebo na začátku opakování druhého dvojice víření zastaví, s mírným přičapnutím se otočí levými boky k sobě. přešlápne a následuje víření doleva, vykračuje levá noha (nyní opět vnitřní); změní se směr víření a držení.

Tančí Josef Gavlík (1941) a Marie Gavlíková (1947), Josef Marti­nek (1945) a Alena Opavská (1959) z Petrova, hraje muzika souboru Danaj ze Strážnice jako v G. 1.

Na dolině na tej straně,
pase tam šohaj koně vrané,
pase tam šohaj, srděnko moje,
koně vrané.

Žalo dívča, žalo trávu,
ej, nedaleko lesa, háju,
ej, nedaleko, srdénko moje,
lesa, háju.

[: Pod kopcem Hostýnem :],
[: je pěkná hospoda :].

[: A v ní je šenkérka :],
[: vínečko nalévá :].

[: Nalej ně, šenkérko :],
[: nalej ně vína máz :].

[: Však já ti zaplatím :],
[: až půjdu pryč od vás :].

Tančí se v podstatě stejně jako danaj z Petrova. Pokud se některé rozdíly objeví, vyplývají z různého věku tanečníků nebo jde o jiné možnosti provádění určitých tanečních prvků.
Tanečníci přicházejí se zpěvem před muziku, tanečnice buďto přicházejí s nimi anebo později přibíhají. V tanci se pravidelně střídá předzpěv taneční písně s opakováním nápěvu k tanci. Při zpěvu stojí D po pravici CH, který ji objímá pravou rukou v pase, D položí volnou levici na jeho pravé rameno. Přenášení váhy těla při zpěvu písně se provádí buďto stranou s mírně krouživým pohybem (viz Petrov, G. 4), CH i D stejnosměrně a vykročí stejnou nohou, nebo CH i D vykračují vnější nohou vpřed, drahá noha přisouvá s mírným limitem (1. takt) vnitřní noha vykračuje přímo vzad a vnější noha k ní přisouvá (2. takt). Pohyb je mírně houpavý.
Při víření se postaví pravými boky k sobě a uchopí se navzájem oběma rukama (CH drží D kolem těla, D mu položí ruce ze strany na paže). V tomto postavení víří doprava v rychlejším tempu nežli je předzpěv. Vykračuje vnitřní noha. která dosti prudce nakročí na celé chodidlo, noha v koleně povolí, a na druhou dobu odpérováním se mírně zvrtne a současně dokročí vnější noha celým chodidlem před nohu vnitřní. Asi v polovině nápěvu se dvojice k sobě přetočí opačným bokem a nyní víří doleva v postavení levými boky u sebe, vykračuje opět vnitřní noha – nyní levá. Na závěr danajů se tančí polka – třasák.

Tančí František Cigánek (1935) a Anna Cigánková (1940), Jan Okáník (1961) a Jarmila Juříková (1962), Josef Okénka (1949) a Jiřina Grombířová (1959), František Procházka (1937) a Jiřina Procházková (1938) ze Sudoměřic, hraje Cimbálová muzika Strážničan ze Strážnice ve složení Vítězslav Pálenský (1977) prim, Peter Budínský (1973) housle-terc, Libor Frank (1976) housle-kontr, Antonín Horehleď (1976) cimbál a Tomáš Pánek (1977) kontrabas.

[: Kosi milí, kosi, kam ste zaletěli :],
[: do širého pola, frajárečko moja :].

[: Stála u včelínku, žala jatelinku :],
[: jatelinka drobná, nažala ju do dňa :].

Tančí čtveřice, dva CH a dvě D v malém kroužku spojeném za paže. 1. a 2. CH stojí vedle sebe a na ně navazuje 1. a 2. D. Píseň se zpívá k tanci, pak ji může hudba přehrávat.
1. takt – a: Stoj výkročný pravou nohou vpřed, levá noha opřena o přední část chodidla, kmih spojenými pažemi dovnitř.
b: Přenesení váhy těla zpět na levou nohu, pravá noha zůstává na místě, kmih spojenými pažemi vzad.
Pohyby 1. taktu se opakují až do konce 6. taktu. 1. – 6. takt se ještě jednou opakuje.
Nyní následují zátočky druhého chlapce s druhou D za pravé loky čtyřmi běhovými krůčky (7. – 8. takt) jednou kolem, vykročí pravá noha. Při prvním kroku oba tlesknou do dlaní, při druhém kroku jsou již zavěšeni za lokte, při dalším taktu se již pouštějí a vracejí se na svá místa.
9. – 10. takt: Totéž 1. D s 1. CH, ale bez potlesku na začátku.
Tyto zátočky se ještě jednou opakují (nyní už bez potlesku).
Pak se zpívá druhá sloka a tančí se jako u první sloky.

Tančí a hrají členové souboru Danaj ze Strážnice Radek Klásek (1976) a Hana Brantálová (1978), Tomáš Prečan (1971) a Jitka Potrusilová (1977), muzika jako v G. 1, ale bez cimbalistky.

[: Kosé, milé kosé, kam ste zaletěli :],
[: do širého pola, frajárečko moja :].

[: Stála u včelínku, žala jatelinku :],
[: jatelinka drobná, nažala ju do dňa :].

Tančí trojice. CH a dvě D, v postavení čelném, CH uprostřed. V každé ruce drží šáteček, jehož opačný konec uchopí D – z každé strany jedna. D vnější ruce připaženy.

I. variant
Ve stoji rozkročném pravá noha vpřed, za zpěvu písně, přenáší trojice váhu těla. V lichých taktech vpřed na pravou nohu, kmih spojenými pažemi vpřed. V sudých taktech vzad na levou nohu, kmih spojenými pažemi se šátky vzad. Takto až do konce 10. taktu.
Ve druhé části následuje obíhání D okolo CH a podbíhání pod šátky. Obě D vyběhnou současně proti sobě. CH přešlapuje ve stejném rytmu na místě, utvoří společně bránu a levá D vbíhá do brány vpředu Obíhají kolem CH. který zvedá paže nahoru a kříží je. Druhá D probíhá branou vzadu. Jedno oběhnutí se provede 8 kroky. D se vrací na svá místa. Takto až do konce 2. části.

II. variant
První část jako u prvního variantu, ve druhé části místo obíhání pod šátky následují zátočky CH běhovými kroky střídavě s pravou a levou D. S pravou D se zavěsí za pravé lokty, současně levá D se otáčí na místě doleva. S levou D se pak zavěsí za levé lokty a současně se pravá D otáčí doprava. Každá zátočka se provede čtyřmi kroky.

Tančí členové souboru Žerotín ze Strážnice Vladimír Koupil (1966), Zdeňka Baňařová (1974) a Petra Křížová (1976), Petr Lovecký (1967), Marie Bakalíková (1967) a Marie Baňařová (1971), hraje Cimbálová muzika Strážničan ze Strážnice jako v G.3.

[: Můj, můj nebožtík, už je nebožtík :],
[: ďáblík jeho čepici, nedal pokoj děvčici :].

Tančí dvojice v postavení čelném. CH uprostřed mezi dvěma D. Drží se za vnitřní ruce, vnější připaženy.

I. část:
1. takt: Dva kroky vpřed, vykročí pravá noha.
2. takt – a: Výkrok pravou nohou, druhá noha nepřisouvá, někteří tanečníci však přisouvají.
b: Mírný podřep.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt. ale zpět, vykračuje levá noha vzad.
5. – 8. takt: Opakuje se 1. – 4. takt.

II. část – rychlejší.
1. – 2. takt: Trojice se pustí, CH se zavěsí s pravou D za pravé lokty a zatočí se s ní čtyřmi běhovými kroky jednou kolem, vykra­čuje pravá noha. Levá D se zatím na místě sama otáčí, čtyřmi kroky doleva.
3. – 4. takt: CH pustí pravou D a zavěsí se s levou D za levé lokty. Zátočka 4 běhovými kroky jednou kolem. Pravá D se na místě sama otáčí, čtyřmi kroky doprava. Tyto zátočky se střídají až do konce tance.
Při několikerém opakování tance se zátočky mohou opakovat několikrát za sebou se stále se zrychlujícím tempem.

Tančí a hrají členové souboru Danaj ze Strážnice Jiří Tománek (1956), Danuše Červenková (1964) a Tatiana Pálenská (1952), muzika jako v G. 7.

Tá strážnická brána pěkně malovaná,
[: kdože ju maloval, vojáci šablama :].

Okolo Moravy chodníček krvavý,
[: kdo ho zakrvavil, šohaj porúbaný :].

Tančí Jan Gajda (1940), Milan Gajda (1937) a Josef Vajčner (1935) ze Strážnice, hraje muzika souboru Danaj ze Strážnice ve složení Martin Gajda (1969) prim, Peter Budínský (1973) housle-terc, Libor Frank (1976) housle-kontr, Magdalena Múčková (1968) cimbál a Tomáš Pánek (1977) kontrabas.

Brodí Jano koně,
v téj nitranskej vodě,
hajlon, trajlon tradarydy tajdon,
v téj nitranskéj vodě.

A jak jich tam brodíl,
vraný kůň ho shodil,
hajlon, trajlon, tradarydy tajlon,
vraný kůň ho shodil.

Tančí členové souboru Žerotín ze Strážnice Josef Grombíř (1959), Ladislav Hadač (1969), Vítězslav Hořák (1974), Josef Juřík (1976), Jiří Slezák (1968) a František Sochor (1965), hraje Cimbálová muzika Strážničan ze Strážnice jako v G. 3.