Čo som sa Hrozenka nabanoval
švarného dzjévčaca namiloval,
a to za to, že som blato,
na svojich čižmičkách rozhadzoval.

Prečo sa dzjévčence něvydáce,
prečo si čarovac něněcháce
a já mám v zahrádce taký koreň,
kerá mi zaplací, já jej povjem.

Zahrajce mi, husličky, z javorovéj deščičky
/: a já mosím domů íci, lebo němám za čo píci. :/

Dočkaj, milá, na bále, až muziga zahraje,
/: potom ca já vyprovodzím, lebo ci já njéčo povím. :/

Tančí dvojice smíšené volně rozestaveny před hudbou.
Základní postavení dvojice při tanci:
D stojí po pravici CH. CH ji obejme pravou rukou v pase, D položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Vnější ruce jsou připaženy. CH gestikuluje někdy při zpěvu taneční písně volnou levicí. Na začátku tance se držívají dvojice též pouze za vnitřní ruce, vnější připaženy. Volná levice CH při zpěvu gestikuluje.

I. Zpěv taneční písně s přenášením váhy těla vpřed na vnější nohu (liché takty) a vzad na vnitřní nohu (sudé takty):
1. takt – a: Malý krok vnější nohou vpřed, noha došlápne na celé chodidlo, koleno mírně napjato.
b: Přísun vnitřní nohy k noze vnější s malým hmitem podřepmo (noha se nepřisouvá úplně, zůstává asi o půl chodidla posunuta vzad).
2. takt – a: Malý krok vnitřní nohou vzad. noha došlápne na celé chodidlo.
b: Vnější noha se přisune k vnitřní s malým hmitem podřepmo.
Tyto pohyby se opakuji až do konce předzpěvu první sloky taneční písně. Pokud se drží dvojice za vnitřní ruce (viz zahájení tance), v lichých taktech spojené paže kmihnou vpřed, dvojice se nepatrně od sebe odvrátí. V sudých taktech pak spojené paže kmihnou vzad a dvojice se k sobě nepatrně pootočí.

Charakter pohybu při přenášení váhy těla vpřed a vzad: mírně houpavý; pohyb hlavně u CH vychází až z pánve – pánev se vysunuje mírně vpřed, horní část trupu jakoby se mírně zaklonila, v sudých taktech pak opačným směrem.
Pokud se dvojice drží v těsnějším držení – CH drží D pravou rukou kolem pasu. D položí levici na jeho pravé rameno – zůstáva­jí obvykle vnější paže připaženy (aby mohl CH volnou levicí při zpěvu gestikulovat). Dvojice se při pohybu vpřed od sebe neodvrací – přenášení váhy těla se provádí čelem vpřed směrem k muzice (liché takty) a směrem vzad (sudé takty).
Někdy se uchopili tanečník s tanečnicí i vnějšíma rukama, CH levicí shora uchopí pravici D – hřbety obou nahoře, prsty lehce sevřeny (viz dále u víření). V tom případě při přenesení váhy těla na vnější nohu spojené vnější paže udělají kmih vzhůru a při zpětném pohybu v sudých taktech kmihnou dolů.
Při přenášení váhy těla některé dvojice téměř druhou nohu nepřisouvají, pouze přenášejí váhu těla s nohy na nohu. V lichých taktech při přenesení váhy těla na vnější nohu se vnitřní noha uvolní patou od země, špice zůstává na místě, koleno mírně povolí. Při přenesení váhy těla vzad na vnitřní nohu se vnější noha uvolní patou od země atp.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy v polotevřeném držení (viz popis držení nahoře):
Hudba opakuje nápěv předzpívané písně k tanci.
V taktech 1 – 16 víří dvojice poskočným krokem kolem společné osy vpravo (D couvá. CH postupuje vpřed). (Při víření je nutno, aby se dvojice držely i vnějšíma rukama.)
1. takt – a: CH krok vnější (levou) nohou vpřed po obloučku, špice mírně natočena dovnitř, noha došlápne na celé chodidlo. D krok vnější (pravou nohou) vzad (noha došlápne za patu vnitřní nohy). Vnější noha je na přední části chodidla.
b: CH i D mírný poskok na výkročné noze (vnější) s pooto­čením asi o 1/4 kruhu vpravo, druhá noha mírně pokrčena přednožmo, chodidlo téměř vodorovně se zemí asi 10 cm od země.
2. takt – a: CH malý krok vnitřní nohou vpřed, noha došlápne na celé chodidlo, špička mírně vytočena doprava. D malý krok vnitřní nohou vzad. pata vytočena zevnitř (doleva), noha došlápne na přední část chodidla.
b: CH i D mírný poskok na vnitřní noze s otočením asi o 1/4 kruhu vpravo, vnější noha pokrčena mírně přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí asi 10 cm od země.
Pohyby taktů 1. a 2. se opakují až do konce 16. taktu. V 16. taktu se dvojice zastaví čelem k hudbě, pustí se vnějšíma rukama:
16. takt – a: Dvojice dokročí vnitřní nohou na zem čelem k hudbě (současně se pouští vnějšími pažemi). b: Výdrž ve stoji čelem k hudbě.
17. – 24. takt: Dvojice víří doleva v “čardášovém” postavení a držení: CH i D se postaví levými boky k sobě. CH uchopí D oběma rukama kolem těla, D mu položí obě paže ze strany na ramena. V tomto postavení a držení víří dvojice krokem s mírným přidřepáváním na vnitřní nohu až do konce písně. 17. takt – a: CH i D malý krůček levou nohou, noha došlápne na celé chodidlo, koleno mírně povolí.
b: Vnitřní noha odpéruje nahoru, krok vnější nohou vpřed na celé chodidlo.
Stejně v dalších taktech. V každém taktu (každým krokem) se pootočí dvojice asi o 1/4 kola.
U některých dvojic se projevuje náznak čardášového zvrtu na vnitřní noze a v druhé době tvrdší dokrok na vnější nohu s poněkud ostřejším vypnutím v koleně.
Přechod z postavení vedle sebe z konce 16. taktu do postavení “čardášového” levými boky u sebe se provede na začátku 17. taktu současně se zahájením víření doleva.
Zakončení víření doleva: CH “zvrtne” obvykle v posledním taktu víření D před sebou a vrátí ji zpět do původního postavení vedle sebe. držení pravicí kolem pasu.
24. takt – a: Po dokončení víření doleva se dvojice natočí čelem k sobě (CH drží D oběma rukama kolem těla. D paže na jeho ramenou ze stran). V tomto postavení a držení CH zkroutí D podle sebe doleva mírně k svému levému boku. D při tomto pohybu přešlápne na pravou nohu s pootočením doprava k levému boku CH, pravá noha v koleně pokrčí, levá noha D se opírá přední částí chodidla o zem a přitočí se mírně patou k pravé patě.
b: CH zpětným zvrtem vrací D do postavení čelného po své pravici, přitom ji pouští levou rukou, zatímco pravá ruka drží D kolem pasu.
D z postavení čelem k CH se přetáčí o 180° doprava (do stoje po jeho pravici); pravou rukou se pouští, levá ruka zůstává na pravém rameni CH. Přitom přenese váhu těla mírným přešlapem na levou nohu, ke které rychle přikročí noha pravá.

Poznámka k závěrečnému zvrtu: V současné době provádějí tanečnice závěrečný zvrt umírněněji, nežli tomu bylo dříve. Dříve byl tento pohyb daleko razantnější.
Podobně se zpívá i tančí další sloka – při zpěvu zůstává dvojice v držení: CH obejme D pravicí kolem pasu, D položí levici na jeho pravé rameno. Vnější paže D připažena. CH volnou levicí gestikuluje. Při víření po zpěvu druhé sloky se dvojice opět uchopí popsaným způsobem vnějšíma rukama.
Stejně na další píseň v proporcích tohoto nápěvů (zde např. 16 taktů).
Po dokončení další taneční písně (nebo dalších tanečních písní) zahraje hudba tzv. “úvrace”. Dvojice pokračuje ve víření doleva a v závěrečných akordech této dohrávky (úvrací) zakončí tanec zvrtem D. Někdy dávají pokyn k závěrečné dohrávce tanečníci zvoláním: “Úvrace!”.

Tančí a hrají členové souboru Kopaničár ze Starého Hrozenkova Miroslav Jurák (1967) a Jana Juráková (1970), Oldřich Křižka (1965) a Jana Babrňáková (1969), Jiří Zapletal (1976) a Marcela Vocílková (1972), Josef Zapletal (1973) a Klára Lacinová (1976), Pavel Zapletal (1967) a Ivana Křižková (1968), muzika ve složení: Jan Rapant (1940) primáš, Ladislav Gabrhel (1950) a Marian Rapant (1968) housle kontry a Josef Kubáník (1951) kontrabas.

Pred našimi, za našimi zahrádka trněná, trněná,
v tej zahrádce rozmarýnek, ružička červená, červená.

Natrhaj si, moja milá, téj růže, /: téj růže:/,
a nascel jéj šohajkovi do lože, /: do lože:/.

Obtáčaná ze St. Hrozenkova je variantou hrozenské. Je obohacena o obcházení dívky okolo CH (“obtáčání”). Písně k obtáčané jsou tytéž jako k hrozenské. Stavbě písní odpovídá i stavba tance – především délka jednotlivých tanečních částí. Tančila se i na Žítkové.
Tančí dvojice smíšené, volně rozestavěné před hudbou.
Při zpěvu taneční písně stojí D po pravici CH, oba čelem k hudbě. Drží se za vnitřní ruce v připažení. Vnější ruka D připažena, CH může volnou levicí gestikulovat.

I. Zpěv taneční písně v uvedeném postavení a drženi s přenášením váhy těla vpřed na vnější nohy (liché takty) a vzad na vnitřní nohy (sudé takty). Pohyby tytéž jako u hrozenské A.1.

II. Hudba opakuje nápěv poprvé. Dvojice se uchopí k víření jako ke hrozenské: CH obejme D v pravicí kolem pasu, D položí levicí ohnutou v lokti na jeho rameno. Za vnější ruce se uchopí podobně jako u hrozenské: CH nastaví levou dlaň proti pravé dlani D, palce se zaklesnou za sebe a prsty pravé ruky D jsou shora přes prsty levé ruky CH. V tomto postavení a držení víří dvojice vpravo kolem společné osy, D couvá, CH postupuje vpřed. Víření je prokládáno vždy ve dvou taktech výdupy vnějšíma nohama vpřed a vnitřníma vzad.
1. takt – a: Výdup vnější nohou vpřed (noha došlápne na celé chodidlo, koleno povoleno).
b: Poskok na vnější noze, vnitřní noha pokrčena přednožmo, chodidlo nízko nad zemí.
2. takt – krokem jako u hrozenské se otočí dvojice o 180° doprava D couvá, CH postupuje vpřed.
a: CH vykročí vnitřní (pravou) nohou mírně vpřed, D vnitřní (levou) nohou mírně vzad, pata vytočena zevnitř. Nohy došlápnou měkce na celé chodidlo.
b: Poskokem na noze výkročné (vnitřní), vnější nohy pokrčeny přednožmo, chodidlo nízko nad zemí, se dvojice otočí o 180° doprava.
3. takt = 2. taktu, ale opačnýma nohama (vnějšíma). Dvojice se otočí o 180° doprava (opět čelem k hudbě).
4. takt – a: CH i D zakročí vnitřní nohou (CH pravou, D levou); došlap je rázný, celým chodidlem na zem.
b: Poskok na vnitřní (výkročné) noze na místě, vnější nohy pokrčí přednožmo, chodidlo asi 10 cm od země.
Toto čtyřtaktí se opakuje až do konce písně (do konce 16. taktu). Při výdupech je znatelný pohyb dvojice směrem vpřed včetně pánve. Ve 2. a 3. taktu je pravidelná a plynulá rotace jako při hrozenské; a při 4. taktu s výdupem směrem vzad se současně dvojice mírně předkloní a pánev se zatáhne vzad.

III. Hudba opakuje nápěv podruhé.
Následuje “obtáčání”: D obchází pravidelnými měkkými krůčky (dva v taktu, vykračuje levá) s mírným podřepem na vnitřní (levou) nohu. CH drží D pravicí za její levou ruku a zdvižením spojených pravých paží nad hlavu ji vede kolem sebe od svého pravého boku předem k levému boku a zadem opět k pravému boku. Spojené paže obkreslují při převádění D dozadu oblouk nad hlavou. Jedno obejití D kolem CH se provede ve 4 taktech 8 krůčky. CH při obcházení D péruje ve stoji snožmo v kolenou: na a) v každém taktu směrem dolů (mírně povolí kolena), na b) odpéruje nahoru. (Někteří tanečníci ze Žítkové prováděli v každém taktu 3 limity podřepmo: na a) dva méně hluboké, na b) jeden hlubší, čili rytmus je dvě osminy a jedna čtvrtka.)
Při převádění D v držení nad hlavou CH na začátku posledního 4taklí ji přechytne u svého pravého boku levicí dole za její levici a nyní ji vede ve výši svého pasu kolem sebe až do konce tohoto čtyřtaktí. D jej obešla 8 krůčky zase jednou kolem až k jeho pravému boku.

IV. Hudba opakuje nápěv potřetí.
Následuje společné víření dvojice v “čardášovém držení” v postavení levými boky u sebe, viz hrozenská. Víření se provádí měkkým krokem (dva v taktu) na a) vykročí CH i D vnitřní nohou s mírným podřepem (noha na celém chodidle), na b) krok vnější nohou s odpérováním v kolenou. Noha opět na celém chodidle. U některých tanečníků se objevuje při tomto víření náznak zvrtu pod vlivem čardáše (viz hrozenská A. 1).
Víření navazuje plynule na obcházení D, k čemuž dopomůže CH tím, že v závěru 16. taktu, kdy je D už po jeho pravicí, se k D otočí čelem (levým bokem k muzice).

V. Hudba opakuje nápěv počtvrté.
Následuje opět obtáčání jako v III. Nyní však převádí CH D přechytnutím její levice z pravé ruky levou vpředu u svého pravého boku, ve výši pasu vede spojené paže kolem svého levého boku vzad. kde přechytne ve výši pasu levici D svojí pravicí a vede ji dopředu a znovu ji přechytne vpředu u svého pravého boku levicí atd. V posledním čtyřtaktí ji vede obloukem spojených paží (své pravice s její levicí) nad hlavou dozadu ke svému pravému boku. kde toto obtáčení končí, dvojice se pustí a opět se přechytnou za vnitřní paže ke zpěvu. Na začátku posledního čtyřtaktí (13. taktu) po přechytnutí levice pravicí za zády, zvedne spojené paže nad hlavu a pak už následuje plynulé obcházení tanečnice, při kterém se vedou spojené paže nad hlavou CH.
Následuje pak zpěv další sloky a po ní všechny další taneční figury II. – V. Pro taneční krok jak D při “obtáčání”, tak i pro celou dvojici při víření doleva při “čardášovém” držení, je cha­rakteristický’ měkký krok, krpcového nebo papučového rázu s přidřepáváním na vnitřní nohu (levou).

Tančí a hrají členové souboru Kopaničár ze Starého Hrozenkova Oldřich Křižka (1965) a Jana Babrňáková (1969), Pavel Zapletal (1967) a Ivana Křižková (1968), muzika jako v A. 1. zpívají také Miroslav Jurák (1967), Jiří Zapletal (1976) a Josef Zapletal (1973).

Na brezovskéj veži dva kosjérky visjá,
jeden mosím dostať, aj keď mňa obesjá.

Mala som, mala som, tulipán za pásom,
ale som ho dala brezovským mládencom.

Brezovští mládenci, vraťte mi tulipán,
přišel mňa namlúvať od Brna jeden pán.

Tančí dvojice smíšené ve volném rozestupu čelem k hudbě, D po pravici CH. Navzájem se nedrží, někdy dokonce D o malý krok vzad.

I. Zpěv taneční písně.
Zpívají muži, výjimečně se k nim připojí i ženy. Zpěv je ve středně rychlém tempu, bez doprovodu hudby – nyní dechovky. Dříve hudecké muziky podobně jako na Kopanicích. Muži stojí, při zpěvu mohou gestikulovat pažemi, někteří i přidupnout. Ženy se v rytmu zpívané písně pohupují, paže připaženy nebo složeny vpředu na pase ve stoji snožmo, mírně se natáčejí v lichých taktech napravo, v sudých nalevo.

II. Hudba přehrává předzpívaný nápěv tance poprvé.
Následuje víření dvojice v polootevřeném držení vpravo (D couvá), prokládané občas podupy. Muzika přehrává třikrát předzpivaný nápěv tance v rychlém tempu.

Nápěv se hraje poprvé.
1. takt – a: Dvojice se natočí k sobě a CH provede potlesk pravé ruky do levé, D výdrž.
2. – 10. takt – Dvojice v držení polootevřeném (viz hrozenská), vnější spojené paže téměř ve vodorovné rovině, hlavy jakoby mírně skloněny, pohled dolů na nohy. Víří kolem společné osy vpravo, zvláštním krokem.

Mužský krok:
2. takt: CH vykročí levou nohou vpřed a provede jeden krok s podtrhnutím (zvrtem) na chodidle – pata odlehčená od země se při zvrtu vytáčí mírně ven doleva.
3. takt: Krok se zvrtem pravou vpřed, pravá pata se při zvrtu vytáčí doleva atd.
4., 6. a 10. takt = 2. taktu.
5., 7. a 9. takt = 3. taktu.

Někteří tanečníci místo zvrtaného kroku postupovali nízkými krokem poskočným. Druhá noha pokrčena přednožmo, koleno dosti vysoko, chodidlo vodorovně až 20 cm nad zemí.

Dívčí krok:
2. takt – a: D zakročí pravou nohou těsně za patu levé nohy. Pravé koleno vytočeno zevnitř. Pravá noha našlápne na přední část chodidla a D se pravou nohou mírně odrazí od země. Malým nadnesením až odražením z vnější nohy se uvolní vnitřní noha od země.
b: Malý krok vnitřní nohou vzad po obloučku, noha došlápne na celé chodidlo, pata vytočena silně doleva – zevnitř. Všechny další taky jako 2. takt.

Nápěv se hraje podruhé.
1. takt: CH i D na místě (čelem k hudbě) dva podupy, začíná vnější noha.
2. – 10. takt = 2. – 10. taktu první přehrávky (víření vpravo, D couvá, vykračuje vnější noha).

Nápěv se hraje potřetí.
Dvojice mění směr víření dvěma podupy na začátku v 1. taktu 3. opakování nápěvu.
1. takt – CH i D ještě v postavení jako při víření, čelem k hudbě, dva podupy na místě, oba levou a pravou. Pozn. k D: V posledním taktu víření 2. opakování na a) zůstane stát na vnější noze – pravé, s mírným nadnesením, levá – vnitřní noha se pozvedne od země, na b) výdrž v tomto postoji. Tím je levá – vnitřní noha připravena k podupu na začátku 3. opakování nápěvu, kdy oba, CH i D, provedou v prvním taktu a) podup levou a b) podup pravou nohou. Současně se připravuje ke změně držení při víření doleva.
2. takt: Od tohoto taktu se uchopí v objetí, tanečnice před CH s tendencí přiblížit se více k jeho levému boku a současně na a) vykročí oba levou (vnitřní nohou), došlápnou mírným skokem na celé chodidlo, povolí kolena a na b) provedou krok pravou (vnější) nohou vpřed s mírným odpérováním.
3. – 7. takt: Víření doleva v držení jako v 2. taktu. Víření je rychlé a má spíše běhový charakter, s přičapáváním na vnitřní nohu a s odpérováním na vnější.
8. – 10. takt: CH uvolní držení při víření. Sám dále přešlapuje v taktu přehrávané písně, kroky jako při víření na místě, čelem k hudbě, zvedne levici, pod kterou podbíhá D stejnými kroky jako při víření (celkem 6 kroky), obíhá CH zezadu až k jeho pravému boku. CH jí přitom uhýbá mírně doleva.
V závěru 3. přehrávky stojí oba jako na začátku přehrávky, čelem k hudbě, zpívá se další sloka a celý taneční proces se opakuje.
Podobně se může zpívat i 1. sloka další písně atd. Ženy se mohou občas připojit ke zpěvu mužů, a není řídkým jevem, že přitom rovněž gestikulací pravé paže. kolmo vztyčené v lokti vzhůru, se současným pootáčením vztyčeného předloktí a otáče­ním dlaně doleva a doprava asi ve výši hlavy, doprovázejí zpěv. Hudba může po určité sérii tanečních písní (sedlckých -“brezovských”) ve 3. dílu místo třetího opakování předzpívaného nápěvu zahrát dohrávku. Při této dohrávce je všem tančícím párům jasno, že tanec bude končit. Víří se doleva až do konce přehrávky. V posledním taktu tanečník uchopí D oběma rukama v pase, ona se opře o jeho ramena. CH ji mírně vyzvedne do výše.

Staří tanečníci vířili doleva poněkud jiným krokem a v jiném držení.
Držení dvojice při víření doleva ve třetí části tance v podstatě bylo stejné jako na počátku v první až druhé části víření doprava, polootevřené držení a spojené vnější paže téměř vodorovně. Tanečník však tanečnici jakoby posunul více před sebe ke svému levému boku. V tomto postoji víří dvojice doleva a to tak, že CH couvá (jako prvně D opačným směrem) a také taneční krok CH se podobá technikou i stylem kroku D.
1. takt: Dva podupy na místě čelem vpřed, oba začínají vnější nohou (CH levou. D pravou) nohou.
2. – 7. takt: Víření doleva, CH vykračuje vnější vzad, D vnější vpřed.

Krok CH:
2. takt – a: Levá (vnější noha) zakročí za pravou (vnitřní), našlápne přední částí chodidla za patu pravé nohy. levé koleno vytočeno zevnitř, pata odlehčena. Nadnesením nebo odrazem do mírného poskoku z levé nohy se současně uvolní levá (vnitřní) noha CH a patou se nadzvedne mírně nad zem.
b: Malé posunutí pravé (vnitřní) nohy vzad přes přední část chodidla (špice zůstává téměř stále na zemi) a odlehčená pata se otáčí mírně doprava jakoby se přizpůsobovala části kroužku, po kterém se dvojice při víření obchází. Pravá (vnitřní) noha však stále zůstává asi o půl stopy vpřed před nohou vnější. Podle tanečníků “špica bola jak pribitá hrebíkom”. Osou víření dvojice byla vlastně ta pravá noha “pribitá hrebíkom”.

Krok D:
2. takt – a: Nakročení pravou nohou vpřed (vnější) s nadnesením na přední část chodidla, pata odlehčena od země, špička mírně vtočena dovnitř, otáčení po oblouku!
b: Malý krok vnitřní – levou nohou vpřed po kroužku s došlápnutím na celé chodidlo, koleno mírně povolí.
3. – 7. takt = 2. taktu, víření je živé, dynamické.
8. – 10. takt: CH uvolní držení – dvojice se pustí levýma rukama. CH zvedne levici a přešlapuje levou a pravou nohou na místě v charakteru vířivého kroku z předcházejících taktů (stále čelem k hudbě) a pravicí pošle D pod svoji levou paži. D jej šesti kroky (vykračuje stále vnější s mírným nadnesením jako při víření) obíhá až na své místo po jeho pravici. CH ji při obíhání mírně uhne doleva.

Podobně jako sedlcká-brezovská se tančila v Lopeníku tzv. dúpaná.

Tančí Jan Janík (1925) a Františka Janíková (1911), Ludvík Janík (1923) a Justina Jurásková (1921), Vladislav Vacula (1926) a Veronika Hlaváčová (1931) z Březové, hrají Brezované z Březové ve složení Josef Vacula (1927) kapelník a kontrabas, Vojtěch Vráblík (1951) a Václav Zámečník (1943) křídlovky, Vladimír Janků (1961) B klarinet, Vladimír Vaculík (1941) Es klarinet, Petr Janků (1963) a František Vacula (1947) trumpety, Zdeněk Jurásek st. (1947) baryton, Tomáš Balada (1940) baskřídlovka a Jan Vacula (1957) bicí.

Kosí Janko, kosí trávu,
ej, kosí Janko, kosí trávu
na zelenéj lúce.

Milá za ním zahrabuje,
ej, milá za ním zahrabuje,
drží hrable v ruce.

Polož, milá, hrable dolů,
ej, polož milá, hrable dolů,
lahněme si spolu.

Keď si my dvá poležíme,
ej, keď si my dvá poležíme,
lúčku dokosíme.

Tančí dvojice smíšené volně rozestaveny v prostoru, čelem k hudbě. D po pravici CH. D ruce v bok, CH buď ruce v bok nebo zaklesnuté palci za opasek nebo pravá ruka za opaskem a levá ruka v gestu atp.

I. Zpěv taneční písně – zpívají CH i D. Při zpěvu přešlapují CH i D na místě, v lichých taktech – a) na vnitřní nohu s natočením k sobě.
b) – přikročí s hmitem v kolenou vnější noha k noze vnitřní a v sudých taktech naopak s natočením od sebe.

II. Opakování předzpívaného nápěvu k tanci poprvé.
1. takt: Dvojice mírně natočeny k sobě ve stoji snožmo s mírným hmitem v kolenou, potlesk pravou dlaní do levé (v první době) – ve druhé době výdrž.
2. – 12. takt: Víření dvojice na místě kolem společné osy v polootevřeném držení (CH drží D pravicí kolem pasu). D položí levici ohnutou v lokti na levé rameno CH. spojené vnější paže ve vodorovné poloze ve výši ramen. Víření v posledním taktu ukončené dvěma podupy.

Krok víření:
Dvojice se otáčí krokem poskočným (v každém taktu jeden).
Chlapecký krok:
2. takt: Nízký podtrhávaný krok poskočný, pravou nohou vpřed, druhá noha pokrčena přednožmo.
3. takt: Nízký podtrhávaný krok poskočný, levou nohou vpřed, pravá pokrčená přednožmo.
Takto až do konce 10. taktu.

Krok D:
2. takt – a: Pravá (vnější) noha zakročí za palu levé (vnitřní) nohy. Vnější noha došlápne na přední část chodidla, špička i koleno vytočeno zevnitř. Mírně se na vnější noze nadnese, b: Malý krok vnitřní nohou vzad. Noha došlápne celým chodidlem na zem. pata vytočena mírně doleva (přizpůsobuje se obloučku) po kterém se krok provádí.
3. – 10. takt = 2. taktu.
Takto víří dvojice za dosti rychlého tempa kolem společné osy, D ustupuje nazad a CH postupuje vpřed. První část víření je ukončena dvěma podupy (pravou, levou) v 11. taktu.

III. Nápěv se opakuje podruhé: dvojice pokračuje ve víření doprava.
1. – 10. takt: Víření doprava.
11. takt: Dvěma podupy (pravou, levou) zastaví víření čelem k hudbě.

IV. Nápěv se opakuje k tanci potřetí.
Dvojice nyní víří doleva se změnou držení při tanci: od prvního kroku víření doleva si posune CH D před sebe jakoby ke svému levému boku, vnějšími pažemi se uchopí navzájem za předloktí ve výši obličeje (některé dvojice se držely tak, že spojené napjaté vnější paže ohnuly v lokti předloktími dovnitř před obličejem).

Krok víření: CH v první době taktu zakročí pravou (vnitřní) nohou, noha pokrčená v koleně došlápne na celé chodidlo, pata vytočena doprava a na b) krok levou nohou na přední část chodidla těsně za patu pravé nohy, pravá noha současně odpéruje v koleně do polovýponu se současným částečným pootočením. Takto až do konce 8. taktu.

Dívčí krok:
V první době taktu na a) vykročí D levou (vnitřní) nohou vpřed, noha pokrčená v koleně došlápne celým chodidlem na zem, špice povytočena doleva ve směru pohybu po kroužku. Na b) předkročí vnější nohou (noha došlápne na přední část chodidla), vnitřní noha odpéruje nahoru. Takto až do konce 8. taktu. Víření je prudké, dynamické.
9. – 11. takt: Dvojice se pustí vnějšíma rukama, CH za stálého přešlapování na místě krokem jako u víření, natočen čelem k hudbě, vzpaží levici, pod kterou podběhne D a ve třech taktech kroky stejného charakteru jako u víření oběhne CH zadem až k jeho pravé straně.
Takto se postupně tančí při všech slokách anebo při jiných písních. Délka jednotlivých částí tance se přizpůsobí frázování příslušných písní a celkovému počtu taktů. Hudba ukončí tanec dohrávkou, která při závěrečné písni se hraje jako třetí část tance (při víření doleva). Tanec končí v závěru vyzvednutím tanečnice.

Poznámka k tanečním krokům:
V brezovské – sedlcké jak u. tak u mladšího typu se objevuje celkem značná volnost při volbě výkročné nohy. Tak lze pozorovat, že některá D vykračuji při víření v první a druhé části v polootevřeném držení, kdy postupují vzad, vnější nohou a naopak zase jiná vnitřní nohou. Na charakteru tance to nic nemění. Rovněž i některý CH vykročí vnitřní nohou a jiný vnější nohou. Podle nohy výkročné při víření se řídí i podupy. V některých případech, zvláště v závěru druhého opakování nápěvu, se snaží tanečnice sjednotit nohu. která přidupává s tanečníkem. Při víření doleva jsou většinou všichni jednotni: u starších párii vykračuje například pouze vnější noha, zatímco u mladších dvojic pouze vnitřní. Ovšem jsou dvojice, kde každý si tančí po svém způsobu.

Tančí členové souboru Dúbrava z Březové Pavel Čáňo (1970) a Věra Janků (1971), Leoš Janík (1972) a Eva Králíková (1972), Petr Janků (1963) a Ludmila Miškaříková (1970), Zdeněk Jurásek ml. (1968) a Monika Křeháčková (1970), Jan Ševčík (1970) a Maric Šimková (1971), Jiří Ševčík (1971) a Marie Votoupalová (1967), hrají Brezované z Březové jako v A. 3 kromě Petra Janků.

Od Moravy vjeter veje,
moja milá žitko seje,
/: ej, veje, veje, prevjévá,
grajérečka moja uprímná :/.

Prešlapovaný čardáš z Kopanic je jedním ze zdomácnělých čardášů, který obsahuje některé prvky příbuzné slovenským čardášům a některé příbuzné točivým tancům. Název prešlapovaný čardáš je odvozen od počáteční figury při zpěvu taneční písně, která může být vkládána i po přetančení jedné taneční skladby jako odpočinková figura, po níž se rozvíjí tanec znovu až do gradovaného závěru. Při této figuře se dvojice pohybují v prostoru “prešlapováním” tj. určitým druhem přísunných kroků s čardášovými podřepy, odvozených od tzv. čardášové dvojkročky. Tyto přísunné kroky se provádějí v polootevřeném držení D po pravici CH, spojené vnější paže podobně jako u hrozenské vpředu dole, vždy dva vpřed s doprovodnými kmihy spojených paží nahoru a dolů (při každém přísunném kroku jeden) a se současným pootočením dvojice v prostoru doleva, a dva přísunné kroky vzad rovněž s kmihy spojených paží při každém kroku dolů a nahoru. Dvojice se otáčí stále doleva a to tak, že při krocích vpřed je míra otočení i pohybu v prostoru větší nežli při krocích zpět, často se stane, že při krocích vpřed se dvojice přemisťuje v prostoru delšími kroky spíše obyčejnými nežli přísunnými.

Toto “prešlapování” za zpěvu jedné sloky taneční písně tvoří vlastně první taneční figuru.

Ústřední pohybovou figurou je víření dvojice na místě v “čardášovém” držení v postavení pravými nebo levými boky u sebe. CH uchopí D oběma rukama kolem pasu a D mu položí ruce na ramena ze stran.
Krok víření v postavení pravými boky u sebe.
1. takt – a: CH i D vykročí pravou nohou vpřed po obloučku – noha došlápne celým chodidlem na zem, koleno povolí do mírného podřepu.
b: Krok vnější nohou vpřed, vnitřní noha odpéruje současně směrem nahoru.
Další takty jako 1. takt. V závěru víření doprava v posledním taktu písně nebo fráze se dvojice přetočí levými boky k sobě (přetočení se provede v první době taktu na obou nohou doprava nadnesením na přední části chodidel a stočením obou pat souběžně doleva). Při víření doleva pak vykračuje levá (nyní vnitřní) noha.

Poznámka ke kroku víření.
Některé dvojice – hlavně tanečníci místo přidřepávaného kroku se otáčejí krokem s mírným zvrtem, viz slovenské čardáše.

Další figurou je společná cifra CH a D na místě. Dvojice v postavení čelem proti sobě se uchopí za pravé ruce, levice D připažena, CH levou rukou volně gestikuluje. V tanci se objevují různé patošpičkové poskočné figury – cifry nebo různé nůžkovité cifry se sunem chodidel po zemi atp.

Nůžkovitá cifra:
Chlapecký krok.
1. takt – a: Ze stoje spojného nízkým výskokem se vysune pravá noha celým chodidlem přímo vpřed a levá vzad.
b: Nízkým výskokem se sunou obě chodidla protisměrně, pravá vzad, levá vpřed a současně se kříží pravá přes levou.
2. takt – a: jako 1. taktu.
b: Nízkým výskokem se sunou obě chodidla do stoje snožného.
3. – 4. takt = 1. – 2. taktu, ale opačnýma nohama.
Toto čtyřtaktí se může několikrát opakovat.

Dívčí krok.
D tančí buď stejně jako CH (nůžkový krok na čtyři). Nebo dříve tančívali i nůžkový krok na tři:
1. takt – a: Ze stoje spojného nízkým výskokem se vysune pravá noha celým chodidlem přímo vpřed a levá vzad (váha stejnoměrně rozložena na obě chodidla),
b: Nízkým výskokem se sunou obě chodidla protisměrně, pravá vzad, levá vpřed a současně se kříží pravá přes levou.
2. takt – a = 1. taktu.
b: Nízkým výskokem se vysune celým chodidlem levá noha vpřed a pravá vzad (výměna nohou do určitého druhu stoje rozkročného, levá noha vpřed, pravá vzad).
3. takt – a: Nízkým výskokem se sune levá noha vzad, pravá vpřed, takže současně se kříží levá přes pravou, b: Nízkým výskokem se sune celým chodidlem levá noha vpřed a pravá vzad (jako v 2. taktu b, ale opačnou nohou) atd. až do konce určité části.

Pato-špičková cifra:
Buď jen CH nebo oba dva v držení za pravé ruce:
1. takt – a: Výskok na levé noze, pravá noha se opře vpředu o patu.
b: Výskok na levé noze, pravá noha se opře špičkou země křížem přes pravou nohu.
2. takt – a = 1. taktu.
b: Výskokem snožmo.
3. – 4. takt =1. – 2. taktu, ale opačnýma nohama.

Obměna patošpičkové cifry:
1. takt – a: CH i D výskok na levé noze. pravá se opře patou vpředu o zem.
b: Výskok na levé noze. pravá se opře špičkou země křížem přes levou.
2. takt – a: Výskok na levé. pravá se opře patou vpředu o zem.
b: Výskokem přeskok na pravou nohu, levá poohne zánožmo.
3. – 4. takt = 1. – 2. taktu, ale opačnýma nohama.

Individuální projev tanečníka a tanečnice:
D se otáčí na místě vpravo, krokem podobným jako při víření:
1. takt – a: Otočení na pravé noze doprava o 45 – 90°, noha došlápne celým chodidlem na zem vytočena špičkou vpravo zevnitř, koleno povolí.
b: Přešlápnutí na levou nohu, pata uvolněna, špička levé nohy vtočena dovnitř před nohu pravou, pokrčené koleno pravé nohy odpéruje. Při tomto kroku se provede otočení o dalších 45 – 90°.

CH čelem k D cifruje na místě nebo s mírným pohybem jedním nebo druhým směrem kolem D.
Jednotlivé druhy chlapeckých cifer:
– pérování v kolenou ve stoji s tleskáním do dlaní (v každé době taktu jeden potlesk),
– nůžkové cifry – viz společná cifra CH a D,
– pato-špičkové cifry – viz společná cifra CH a D,
– podsekávané přeskoky z nohy na nohu: CH ve stoji vzpřímeném, paže pokrčeny vzhůru např.:
1. takt – a: Pravá noha z přednožení dolů podšvihne pod levou stojnou nohu. která se ohne zánožmo, dopad na doskok na přední část pravého chodidla.
b: Poskok na pravé noze, levá švihne vpřed do přednožení dolů.
2. takt = 1. taktu, ale opačnou nohou.

Cifra se střídáním naskočení na špičky a uvolněním kolen:
1. takt – a: Naskočení na špičky obou chodidel, pravé těsně před levým, kolena napjata.
b: Přeskok na pravou nohu (téměř na celé chodidlo), levá noha odmrští zánožmo pohnutě. 2. takt: Totéž naopak.

Poznámka ke skladbě:
V prešlapovaném čardáši se mohou střídat jednotlivé popsané figury v libovolném uspořádání, tak např. po počátečním zpěvu “s prešlapováním” může následovat individuální projev CH a D, D se otáčí na místě, CH cifruje, po něm víření dvojice pravými a levými boky u sebe, společná cifra CH a D na místě, která vyústí opět do individuálního projevu a do následného víření vpravo a vlevo. Pak může znovu následovat zpěv “s prešlapováním” jako odpočinková figura atd. Jednotliví tanečníci při taneční zábavě netančí synchronně (všichni stejnou figuru), ale začínají společným zpěvem “s prešlapováním” a pak mohou tančit každý svoji vlastní kompozici až do závěru první taneční sestavy. Pak se opět sjednotí při společném zpěvu “s prešlapováním” a dále se opět rozvíjí tanec volně.

Tančí a hrají členové souboru Kopaničár ze Starého Hrozenkova jako v A. 1.

Jeden cigáň dom pošíval,
já som sa naň z okna dzíval,
/: trhla sa pod ním lata
a ten cigáň šup do blata, u hája :/.

Dzeci moje, někradnice,
čo vidzíce, uchmacnice,
/: já som starý, někradol som,
čo som vidzel, uchmacil som, u hája :/.

Prechýtaný čardáš vychází figurálně z čardáše prešlapovaného. Název tance je odvozen od figury individuální, kdy jednotlivé dvojice si při této figuře vyměňovaly tanečnice. Jednotlivé figury prechýtaného čardáše byly k sobě řazeny libovolně, ovšem při individuální figuře se snažili všichni sjednotit. Tanečnice se totiž otáčením přemísťovala od svého tanečníka k sousednímu nebo protějšímu tanečníkovi. Tanečníci se pak cifrou snažili tanečnici přiblížit. Nové páry pak zakončily společným vířením, po kterém mohla následovat společná cifra, opět roztočení tanečnice s výměnou tanečníků atd.

Tančí a hrají členové souboru Kopaničár ze Starého Hrozenkova: Oldřich Křižka (1965) a Jana Babrňáková (1969), Jiří Zapletal (1976) a Marcela Vocílková (1972), Josef Zapletal (1973) a Klára Lacinová (1976), Pavel Zapletal (1967) a Ivana Křižková (1968), muzika jako v A. 1.

Sekerenka za pásom,
pozri, milý, jaká som,
/: či som tustá, či cenká
či som ešče panenka :/.

Do hory mňa poslali,
sekeru mi nědali,
/: u nás taký obyčaj,
sekeru si vypoščaj :/.

Čardáš ze Starého Hrozenkova se figurálně podobá nebo shoduje s figurami a ciframi předcházejících dvou čardášů. Rozdíl je pouze v úvodní části při zpěvu. Ve Starém Hrozenkově se při zpěvu dvojice v postavení čelem proti sobě uchopily za pravé ruce. levé připaženy nebo CH levicí volně gestikuloval. V tomto postoji pak se rozcházely dvojkročkou (krok přísun, krok přísun podle CH vpravo šikmo vpřed, totéž vlevo šikmo vpřed, eventuálně ještč celé s repeticí). Spojené paže kmihy prováděnými stejným směrem jako kroky doprovázely tuto dvojkročku. Podobně se mohl pohybovat taneční pár i vzad. Délka dvojkročky vpřed i vzad se řídila stavbou písně. Ke konci se eventuálně mohla změnit dvojkročka v jednokročku, při konci předzpěvu tanečník obvykle zadupal třemi podupy. Pak se opakoval nápěv přezpívané písně k tanci s mírně se stupňujícím tempem. Dvojice pak tančily každá podle vlastního cítění: začaly například společným vířením vpravo i vlevo, pak přešly do společné cifry, držení za pravé ruce, ze společné cifry přešly do individuálního projevu a opět ukončily vířením. Nebo po zpěvu a dvojkročkovém rozcházení přešly ihned do společné cifry, například patošpičkové nebo nůžkové a pak následovalo buď víření nebo individální víření atp.

Tančí a hrají členové souboru Kopaničár ze Starého Hrozenkova jako v A. 1.

Otvíraj, šenkérko, vrata,
vedeme zbojníčka brata.
Hojaja, hojaja, hoja,
vedeme zbojníčka brata.

Horenka, hora, zelená hora,
/: kdosi mňa do téj horenky volá :/.

Volá mňa, volá, frajárka moja,

/: príď k nám, šohajku, sama sem doma :/.

Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje,
ej, horenko nehoruj, ej, děvenko nebanuj.

Pon šable, pod šable, aj pod obušky,
šecko my bereme aj plané hrušky.

Ej, Javorinka šedá, ej, kdo že pod ňú sedá,
ej uherští zbojníci, ej co zabili žida.

Ej, jak ho zabíjali, ej, tak mu povídali,

ej, nepůjdeš, židáčku, ej, z Uher do Moravy.

Dziny, dziny od dzedziny
a já porád dziny, dziny.

Ej, na straňanskéj věži, ej, dva kosírky visá,
ej, já jich dostať mosím, ej, keď mňa hneď oběsá.

Ej, kebych já býl věďél, ej, že mňa budú věšať,
ej, nechodíval by já, ej, šibeničky kresať.

Hop, děvča, ne moje, prehodím ťa pres oje,
pres ojíčko, pres osy, hop, děvča, moja si.

Hop, děvča, marijáš, z turkynišťa boty máš,
sochorem sa opasuješ a měchem sa podpíráš.

/: Na Novej hore :/
/: orú mládenci :/.

/: Poháňajú jim :/

/: panny pod věnci :/.

/: Zlámala sa jim :/

/: na pluhu klača :/.

/: Dala ju spraviť:/

/: Kačenka, Kača :/.

/: S pánem bohem temu domu :/,
kde sme měli dobrú vúlu.

/: S pánem bohem tej materi :/,
kerá chová hodné céry.

Straňanské pod šable se tančily ve fašankovém úterý při obchůzce fašančárů v každém domě. Taneční obřad měl několik oddílů: požádání gazdy o povolení zatančit, příchod fašančárů vedených gazdou do domu za zpěvu písně Otvíraj šenkérko vrata, seřazení tanečníku do kruhu za zpěvu písně Horenka hora, vlastní tanec pod šable s několika základními figurami (“had”, “podlézání – brána – most”, “překročování – okno”, “hvězda”, “hrkání”), tyto figury se střídají v celkem libovolném pořadí, pouze na začátku se zahajuje vlastní tanec “hadem” a ke konci se obvykle vytvoří “hvězda” spojená s “hrkáním”. Tanec doprovázel zastara gajdoš, později hudecká muzika ve tří až čtyřčlenném obsazení. Poněvadž šlo o obřadní obchůzku spojenou s tancem, bylo i oblečení tanečníku doplněno o určité obřadní součástky (např. růžová hara-sová tkanička poskládaná do růžice a připevněná na klobouku tanečníku).
Starší druh oblečení fašančárů: bílé huněné nohavice, krpce, opasky, klobúčky.
Mladší oblečení: tmavomodré nohavice a vesty, holínky, zdobené širáčky s harasovou růžovou růžicí na temeni.
Gazda měl u staršího typu oblečení přehozenu halenu a v ruce držel ostrou šavli, na kterou se napichovala slanina atp. U mladší skupiny byl gazda oblečen jako ostatní chlapci, na vestu však měl ještě oblečený bílý flanelový lajbl. Ženy u starší skupiny byly oděny do původního straňanského kroje s oranžovým vrapeným konopným fěrtochem s dvoudílnou tmavomodrou zástěrou sešíva­nou uprostřed barevným ozdobným švem, s volnými rukávci a se starobylou šatkou na hlavě. Oblečení žen v mladší skupině se blíží již tvarem i materiálem a výzdobou krojům z dolňáckých dědin.
Důležitou taneční rekvizitou jednotlivých tanečníku “podšablá-rů” byla dřevěná červeně natřená “šabla” s vejčitým otvorem na držadle a asi s pěti mosaznými kroužky (“hrkávkami”), které při tanci chřestily, zvláště při tzv. “hrkání” tj. potřásání šablemi ve vázaném knihu ve vzpažení nad hlavami anebo při překřížení šavlí u “hvězdy”, kdy se jimi tlouklo navzájem o sebe.
Účast: pět podšablárů a gazda.

Popis jednotlivých částí tance:
I. Vstup do domu za zpěvu písně Otvíraj, šenkérko, vrata. Píseň zpívá gazda za bohaté gestikulace a s ním i všech pět podšablárů.
Při této písni přichází gazda a za ním skupina podšablárů volnou chůzí dovnitř a postupně se v taneční místnosti nebo v průjezdu domu řadí do kruhu. Podšabláré se buď opírají o šavli, kterou drží v pravé ruce nebo si ji položí horní částí na pravé rameno.

II. Příprava k tanci – gazda začne zpívat píseň Horenka hora (k němu se vzápětí přidají i podšabláré). Podšabláré za zpěvu první sloky se seřadí do kruhu levým bokem do středu a začínají postupovat v rytmu zpívané písně volnou chůzí s přičapáváním na levé noze a s oporem šavlí, kterou drží v pravé ruce o zem:
1. takt – a: Všichni udělají krok vpřed levou nohou, šavle držená v pravé ruce se špicí opře vpředu o zem.
b: Krok pravou vpřed, noha došlápne na celé chodidlo, podřep se shupem levé nohy přednožmo vpřed (levá noha se tímto připravuje k dalšímu kroku). Ruka se šavlí mírně pokrčena, šavle směřuje dozadu a připravuje se rovněž ke kmihu vpřed při dalším kroku levou nohou.
Tyto kroky se opakují až do konce zpěvu písně.
Gazda od počátku obchází vně kolem knihu fašankárů, ve směni hodinkových ručiček, zpívá s tanečníky, gestikuluje šavlí i volnou levicí atp. Jeho chůze je rovněž podřízena rytmu zpívané písně.
Při druhé sloce fašančáré postupují stejně jako prve vpřed po kruhu, nyní se však již neopírají o šavli, nýbrž šavli drží v mírně pokrčené pravé ruce špicí vzad dolů a místo oporu v první době taktu vždy jenom šavlí kmihnou vzad.

III. Vlastní tanec
Gazda, který vlastně určuje taneční píseň, zazpívá první sloku písně Ej, horenka horuje, která je v rychlejším tempu, kterým se pak tanec tančí až do konce. Tanečníci přejdou do základního skočného podšablového kroku, kterým tančí tanec až do konce a při kterém se střídají jednotlivé figury:
1. takt – a: Podtrh na pravé noze s mírně sníženým těžištěm, levá noha pokrčí přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí asi deset centimetrů od země.
b: Levá noha dokročí na zem celým chodidlem.
2. takt – a: Podtrh na levém chodidle, pravá noha pokrčena přednožmo, chodidlo nízko nad zemí.
b: Došlap pravým chodidlem na zem.
Pohyby taktů 1. – 2. se střídají až do konce zpívané sloky i po dobu celé přehrávky, která po každé sloce následuje. Tanečníci v postoji se sníženým těžištěm doprovázejí tyto kroky hmitem pravé pokrčené paže se šavlí, jejíž špice směřuje šikmo k zemi vzad (na a) a zpět (na b). Při přehrávce každý tanečník založí levici hřbetem za záda.

Poznámka: Tato figura zdomácněla zřejmě ve Strání jako novotvar po vzoru podšablí z publikace B. Kosa a F. Strusky Mužské lidové tance.

Figura “had”:
Gazda, který se pohybuje tanečním krokem kolem tanečníků nebo před muzikou, zazpívá další sloku podšablové písně Pod šable, pod šable, aj pod obušky. Jakmile zanotí gazda tuto sloku, každý tanečník si přehodí šavli přes pravé rameno (špici jeho šavle uchopí další tanečník v pořadí levou rukou), tím vytvoří všech pět podšablárů vázaný kruh, ve kterém pokračují po dobu celé zpívané sloky i celé přehrávky základním pošablovým krokem vpřed po kruhu. Šavle bývají buďto v klidu položeny na ramenou (figura “had”), nebo jimi tanečníci potřípají a tlukou o ramena.

Figura “most – podlézání – brána”:
Gazda začne zpívat sloku “Ej, Javorinko šedá”. Nápěv písně opakuje hudba jedenkrát k tanci. Na tuto sloku i celou přehrávku tanečníci podlézají pod bránou. Ve tvoření brány se střídají počínaje prvním tanečníkem ve směru hodinových ručiček.
Při této figuře se podchází stále krokem poskočným pod zdviženou šavlí:
První tanečník (ve směru hodinových ručiček) se na 1. dobu prvního taktu otočí o 180° vpravo, takže je pravým bokem dovnitř kruhu a vzpaží pravou, v níž drží rukojeť šavle. 2. vzpaží levou s koncem šavle prvního a jeden po druhém podbíhají pod touto branou, začíná druhý. Když podbíhá druhý, zvedne první tanečník levou paži a pátý pravou, takže se utvoří druhá brána ze šavle pátého. Druhý, třetí a čtvrtý tanečník podejdou pod oběma šavlemi, pak pátý a první jen pod šavlí prvního. Když všichni skončí podlézání, jsou zase jako původně levým bokem dovnitř kruhu a každý drží rukověť šavle na svém pravém rameni. Podobně se utvoří brána mezi 2. a 4. tanečníkem a když ji všichni projdou mezi 3. a 4. atd.. až se všichni vystřídají v dělání brány. Při další sloce a přehrávce (Ej. jak ho zabijali) se v tanci vystřídá had s tlučením šavlí o ramena a opět podbíhání pod bránou.

Figura “hvězda” a “tlučení – hrkání” šavlemi o sebe
Gazda začne zpívat píseň “Dziny, dziny, do dzedziny” – ostatní se k němu zpěvem připojí. Na tuto sloku vytvoří hvězdu s tlučením překříženými šavlemi o sebe:
1. takt – a: Při podtrhu na pravé noze všichni CH přehodí šavli pravou rukou přes hlavu dovnitř (opačný konec drží stále další tanečník levou rukou). Šavle zde navzájem překříží a vytvoří “hvězdu”. Tanečníci jsou mírně natočeni trupem do středu kruhu (doleva) a poněkud předkloněni. Překřížené šavle drží ve výši pasu.
b: Všechny další takty za zpěvu písně šavlemi o sebe tlukou v každém taktu dvakrát v souladu s tanečními poskoky.
Při opakování nápěvu na začátku prvního taktu při prvním poskoku pravou nohou vpřed přehodí každý tanečník pravou ruku se šavlí přes hlavu zpět na pravé rameno (opačný konec drží následující tanečník levou rukou – vytvoří se opět “had”). V tomto postoji tančí až do konce přehrávky. Při hadu šavlemi poklepávají každý o své pravé rameno.

Figura “okno – prolézání”
Gazda začne zpívat sloku “Ej, na straňanskej veži”. Na tuto píseň a na následující přehrávku se vystřídají jednotliví tanečníci ve tvoření okna a v jeho proskakování – prolézání.
1. takt – a: První tanečník se otočí o 180° vpravo (při poskoku na pravé noze), skloní se a pravou ruku se šavlí dá dolů a levou zdvihne. Druhý tanečník spustí dolů levou ruku, v níž drží konec šavle prvého, a v poskocích překračuje šavli prvého, která je asi 20 cm nad zemí.
Každý překračuje napřed levou nohou za podtrhu na pravé a teprve za ní se přetáhne pravá, došlápne ihned celým chodidlem na zem a pokračuje dále v poskocích. Po prvním začíná druhý tanečník, za ním 3. a 4.
První tanečník zatím převede šavli pátého nad hlavami 3 překračujících, pak překročí pátý a nakonec první a přetočí si šavli na pravé rameno. Všichni jsou zase jako před začátkem této figury levým bokem dovnitř kruhu s šavlí na pravém rameni. Podobně se překračují postupně šavle ostatních tanečníků.

Figura “had s potřásáním šavlemi”
Gazda zazpívá sloku “Ej, kebych já byl věďél” a hudba ji opakuje. Tanečníci dokončí prolézání oknem a dále až do konce přehrávky pokračují v “hadu” doplněném o tlučení šavlemi o ramena.

Figura “hvězda a hrkání”
Gazda zazpívá “Hop, dívča, nemoje”. Na začátku prvního taktu přehodí tanečníci za pohybu po kruhu pravou ruku přes hlavu a vytvoří znovu hvězdu a až do konce zpívaného nápěvu pak ve hvězdě hrkají šavlemi o sebe.
Při opakování předzpívaného nápěvu s přehozením šavlí přes hlavu zpět na pravé rameno utvoří hada s tlučením šavlemi o ramena. V závěru písně se pustí, šavle zvednou do výšky a zavýsknou. Tím končil vlastní tanec.

Poznámka k tanečnímu kroku: Nynější tanečníci začínají skočný krok v kruhu na a) podtrhem na noze pravé a na b) dokročí na levou nohu (liché takty). V dalším taktu pak podtrhem na levé noze a došlapem na b) na pravou nohu (sudé takty).
Kolem roku 1950 tančívali staří Straňané (např. Pavel Vintr) krokem v opačném členění:
1. takt – a: Krok pravou nohou vpřed.
b: Podtrh na pravé noze se sníženým těžištěm směrem vpřed, druhá noha pokrčená přednožmo, chodidlo vodorovně se zemí asi 10 cm nad zemí. V druhém taktu pak opačnou nohou.
Po podšablích následuje scénka připomínající pravděpodobně násilné verbování chlapců (viz druhá skupina).
Fašanková obchůzka končila v každé domácnosti tancem fašančárů s domácími ženami. Ženy přiběhly k f., kteří začali zpívat straňanskou, a tímto tancem byla ukončena obchůzka. Posledním článkem fašankové obchůzky ve Strání byl odchod tanečníků v čele s gazdou a hudci. S písní “S pánem Bohem tomu domu” odcházejí volným krokem jako na začátku tance z domu a pokračují v obchůzce do dalšího stavení.

Straňanská
Tančí jednotlivé dvojice ve volném rozestupu před hudbou čelem k hudbě. D po pravici CH. CH se uchopí s D za vnitřní ruce. Vnější paže D připažena, CH drží v levé ruce šavli, s kterou volně gestikulují (špice otočena vzhůru).

I. Zpěv taneční písně
Tanečníci zpívají první sloku: “Na Novej hore orú mládenci”. Ke zpěvu CH se připojují někdy i ženy. Dvojice při zpěvu přenáší váhu těla z nohy na nohu a komíhá spojenými pažemi vpřed i vzad:
1. takt – a: CH i D krok vnější nohou vpřed, došlápne na celé chodidlo.
b: Vnitřní noha přikročí k noze výkročné. Kmih spojenými pažemi vpřed.
2. takt – a: Krok vnitřní nohou vzad.
b: Přísun vnější nohy k noze vnitřní. Spojené paže kmih vzad. Dvojice se při přenášení váhy těla mírně natáčejí od sebe a k sobě. Takto podobně až do konce zpívané sloky.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
CH uchopí D pravicí kolem pasu, D položí levici na jeho pravé rameno. Vnějšími pažemi se uchopí navzájem za předloktí ve výši ramen (lokty jsou zaobleny). Do poloviny nápěvu víří dvojice doprava (D couvá, CH postupuje vpřed). Vykračuje vnitřní noha, D levou vzad, CH pravou vpřed. Krok víření je měkký a rychlý (krpcový), má běhový charakter s mírným akcentem na vnitřní nohu. V každém taktu se provedou 2 kroky – na a) vnitřní, na b) vnější nohou. V posledním taktu 1. části nápěvu dvojice zastaví víření dvěma podupy vnitřní a vnější nohou. Ve 2. části nápěvu (v případě, že má píseň méně taktů, přehrává se celý nápěv 2x) se otáčí dvojice opačným směrem (CH couvá, D postupuje vpřed). Vykračuje opět vnitřní noha (CH pravou vzad, D levou vpřed). V závěru víření doleva v posledních 3 taktech se dvojice pustí vnějšíma rukama, CH zvedne levou ruku a D jej obíhá pod levou ruku zadem až na své místo po jeho pravici šesti krůčky.

III. Individuální projev
CH a D se pustí, D se otáčí na místě přešlapováním z nohy na nohu doprava. Paže volně podél těla. CH buďto na místě při ní přešlapuje přisouváním jedné a druhé nohy, potleskává, pohviz­duje atp. nebo poskočí nějakou cifrou, např. vycházející z podšablového podtrhávaného nebo poskočného kroku. Tímto krokem může postupovat kolem točící se tanečnice proti hodinovým ručičkám.

Poznámka ke skladbě: V tanci se střídá pravidelně zpěv s přehrá­váním 1x až 2x předzpívaného nápěvu. Při přehrávce se buď víří jen doprava a doleva (nakonec podběhne D kolem CH na své místo po jeho pravici). Nebo po předzpěvu se D otáčí a CH cifruje až do poloviny písně či na první přehrání nápěvu a v závěru se pak uchopí a víří doleva s podběhnutím pod levicí tanečníka.

Tančí a hrají členové souboru Javorina ze Strání gazdu Stanislav Popelka (1939) s Marií Zetkovou (1957), Josef Mimochodek (1957) a Věra Mimochodková (1961), Martin Popelka (1973) a Lenka Podešvová (1972), Pavel Popelka ml. (1955) a Ivana Hloušková (1969), Petr Popelka (1968) a Eva Bruštíková (1969), Jan Zetka (1972) a Dana Pavlušová (1968), muzika ve složení Antonín Bruštík (1961) primáš, Václav Málek (1978) housle terc, Josef Knotek (1963) viola kontr a Pavel Popelka st. (1949) gajdy.

Nápěv a) = A.8 a)
Otvíraj, šenkérko, vrata, vedeme zbojníčka brata,
hojaja, hojaja, hoja, vedeme zbojníčka brata.

Nápěv b) = A.8 b)
Horenka, hora, zelená hora,
[: kdosi mňa do téj horenky volá
Volá mňa, volá, frajárka moja,
[: príď k nám, šohajku, sama sem doma :]

Nápěv c) = A.8 c)
Ej, horenka horuje, ej, děvenka banuje,
ej horenko nehoruj, ej, děvenko nebanuj.

Nápěv d) = A.8 d)
Pod šable, pod šable, aj pod obušky,
šecko my bereme aj plané hrušky.

Nápěv e) = A.8 c)
Ej, Javorinka šedá, ej, kdo že pod ňú sedá,
ej, uherští zbojníci, ej, co zabili žida.
Ej, jak ho zabíjali, ej, tak mu povídali,
ej, nepůjdeš, židáčku, ej, z Uher do Moravy.

Nápěv f) = A.8 f)
Dziny, dziny od dzeziny
a já porád dziny, dziny.

Nápěv g) = A.8 c)
Ej, na straňanskéj věži, ej, dva kosírky visá,
ej, já jich dostať mosím, ej, keď mňa hneď oběsá.
Ej, kebych já býl věďél, ej, že mňa budú věšať,
ej, nechodíval bych já, ej, šibeničky kresať.

Nápěv h) = A.8 h)
Hop, děvča, ne moje, prehodím ťa pres oje,
pres ojíčko, pres osy, hop, děvča moja si.
Hop, děvča, marijáš, z turkynišťa boty máš,
sochorem sa opasuješ a měchem sa podpíráš.

Na tú svatú katerinskú nedělu,
zverbovali šohajíčka na vojnu,
zverbovali šohajíčka,
zverbovali šohajíčka na vojnu.

Počkajte vy, radní páni na chvílu,
prečo ste ho zverbovali na vojnu,
ze mňa bude mrcha voják,
já vám budem odskakovať za milú.

Keď ty budeš odskakovať za milú,
uděláme pořádeček za chvílu,
dajú sa ti dvě stolice
vyprášá sa ti nohavice pre milú.

Keďsa budú nohavičky prášiti,
tak sa budú radní páni dívati.

Daj si Janoško, daj si zahráť,
daj si, Janoško, daj si zahráť,
už na ťa šijú v Brně kabát.

[: Ej, v Brně, v Brně na Špilberku:],
ej, a to všecko pre frajárku.
 
Nápěv 1) =A.8k)
[: S pánem bohem temu domu :], kde sme měli dobrú vúlu.
[: S pánem bohem tej materi :], kerá chová hodné céry.
 

Celý taneční průběh při fašankárské obchůzce ze Strání v podání mladší skupiny (souboru) se v podstatě shoduje s prove­dením první skupiny.

Podšable
Skupina tančí tytéž figury a téměř i ve stejném pořadí jako v A.8. Písně předzpěvuje nejen gazda, ale i dívčí sbor, jak je zvykem u nynějšího souboru. Hudba předzpívaný nápěv opakuje. Některé texty jsou jiné. Tanec podšable končí pokleknutím fašankárů v kole na pravé koleno, šavle navzájem spojeny jako u “hada”.

Vytínání
Gazda začne zpívat píseň “Na tu svatú katerinskú nedělu”. Píseň má celkem 4 sloky a líčí “zverbování” šohajíčka na vojnu. Při první sloce tanečníci, kteří tančili pod šable, kráčejí po kruhu jako v úvodu k podšablím. opírajíce se o šavli. Gazda obchází kolem a při slovech “zverbovali šohajíčka” ukáže levým ukazo­váčkem na některého z fašančárů a postrčí jej do středu kruhu. Zbylá čtveřice chlapců po kruhu pokračuje v obcházení zverbova-ného chlapce až do konce 1. sloky. Tu a tam jej některý rukou uhodí na rameno apod. Druhou sloku zpívá odvedenec a vyhrožuje, že bude z vojny “odskakovať za milú”. Při třetí sloce odpovídá gazda s chlapci zverbovanému “šohajíčkovi”. Vyhrožují mu potrestáním – ranami palicí na lavce. Ke konci písně přitáhnou doprostřed lavici a položí provinilce na ni, aby mu mohli vyprášit nohavice. Ve čtvrté sloce se zbylí 4 chlapci postaví kolem stolice – “dereše” každý na jeden roh a v rytmu zpívané písně “práší” ležícímu chlapci nohavice údery šavlí. První obloukem uhodí šavlí na nohavice ležícího chlapce, druhý stejným způsobem na šavli prvního, 3. na šavli 2., 4. na šavli 3. První pak vytáhne svoji šavli a znovu uhodí na nohavice atd. Do toho vběhne dívka, rozhrne chlapce od sebe a zvolá: “Hola, páni, já sem vinna, já ho vyplatím!” Chlapec vyskočí z lavice, lavice se odstraní ze středu kruhu a všichni včetně gazdy začnou zpívat písničku ke straňanské “Daj si, Janošku, daj si zahrát”.
Jednotlivá děvčata přibíhají k chlapcům i ke gazdovi a celá scéna končí straňanskou. Straňanské mladší skupiny se skládá ze stejných figur, jako u skupiny starších v tanci A.8.
Po straňanské odcházejí fašančáré v čele s gazdou za zpěvu písně “S pánem Bohem temu domu”.

Tančí a hrají členové souboru Javorina ze Strání gazdu František Jankových (1944) s Květoslavou Vintrovou (1977), vypláce­ného Václav Vintr (1977) s Martinou Janovskou (1973), Jan Mikláš (1974) a Marie Vintrová (1977), Jindřich Popelka (1973) a Marie Havlíková (1976), Pavel Popelka nejml. (1978) a Marie Jankových (1979), Martin Zámečník (1976) a Miroslava Holáňová (1978), muzika ve složení Antonín Bruštík (1961) primáš, Václav Málek (1978) housle terc a Josef Knotek (1963) viola kontr, v pozadí Jiří Kolaja (1977) a Antonín Mikláš (1975).

Na zelenéj lúce sedzí zajac,
prebjérá si nožky, čo len aj vjac,
/: a já bych si prebjéral,
kebych také nožky mal, jako ten zajac. :/

Tanečník si poručí před muzikou dvojpalicový. Položí před sebe dvě překřížené palice. První palice leží vodorovně před špičkami obou chodidel CH. Druhá palice je položena křížem přes první tak, že leží mezi chodidly CH. Vytvořila se tak čtyři pole:
A (v tomto poli je pravá noha CH).
B (”       ”       ”       ” levá     ”        “).
Před A je pole C a před B je pole D.

Zahájení tance.
CH zpívá ve volném tempu taneční píseň. Při zpěvu “přebírá” chodidly – klade střídavě pravé a levé chodidlo křížem do dalšího pole a zpět:
1. takt – a: CH zvedne pravou nohu z pole A a dotkne se křížem přední části chodidla pole D.
b: CH vrátí pravou nohu do původního postoje v poli A.
2. takt – a: CH zvedne levou nohu z pole B a dotkne se špicí přední části chodidla křížem přes pravou nohu země v poli C. b: CH vrací levou nohu z pole C do pole B.
3. – 4., 5. – 6., 7. – 8. takt = 1. – 2. taktu.
9. takt – a: CH poskočí na levé noze v poli B a téměř současně se dotkne špičkou pravé nohy křížem před levou země v poli D.
b: Výdrž.
10. takt – a: Přeskok pravou nohou z pole D do pole A (noha došlápne postupně na celé chodidlo), druhá noha o něco opožděněji se dotkne špicí země křížem před pravou nohou v poli C.
b: Výdrž.
11. – 12., 13. – 14., 15. – 16. takt = 9. – 10. taktu.
Při těchto poskocích má CH opřeny ruce v bok.
15. – 16., 17. – 18., 19. – 20. takt = 9. – 10. taktu.

Hudba opakuje předzpívaný nápěv 1x v rychlejším tempu.
CH přeskakuje z nohy na nohu s doteky špicí druhého chodidla země zkřižmo před nohou stojnou na každou dobu taktu.
1. takt – a: Levá noha skočí zpět do pole B a pravá noha se dotkne země zkřižmo před levou v poli D.
b: Totéž naopak opačnou nohou (skokem pravá noha zpět do pole A, levá noha křížem před pravou s dotekem země do pole C).
Všechny další takty (2. – 20.) = 1. taktu.
Ve 20. taktu může CH ukončit dopadem na obě chodidla pravé nohy v poli A. levé v B.

Tančí a hrají členové souboru Kopaničár ze Starého Hrozenkova Pavel Zapletal (1967) a muzika jako v A. 1.