Daleko, široko od tých Nových Zámků,
stavjajú tam věžu ze samých šohajků.

Ej, mojého, miłého, na sám vršek dali,
złatú kopulenku z něho udělali.

Vrtěná se tančívala původně jako samostatný tanec. Postupně se stala závěrem tzv. sóla, tj. jako poslední tanec v sérii valčík -polka – třasák – vrtěná. Vrtěná se skládá se ze dvou částí:
I. Předzpěv taneční písně – vždy jedné sloky.
II. Víření dvojice na místě pravými a levými boky u sebe směrem vpřed i vzad, obohacené na začátku, někdy mezi tancem nebo v závěru, střídavým napínáním a krčením spojených paží tanečníků ve stoji čelném proti sobě.

Popis jednotlivých tanečních figur a kroků:
I. Zpěv taneční písně
Zpívá CH. Dvojice stojí vedle sebe, D pro pravici CH (nedrží se). CH má ruce opřeny o boky, D složí ruce vpředu ve výši pasu pod pentlemi uvázanými nahoře u krku. CH zpívá první sloku vybrané taneční písně. D stojí v klidu a čeká až CH dozpívá. CH stojí v mírném stoji rozkročném, obvykle rovněž v klidu. Někdy se CH mírně pohybuje v rytmu zpívané písně přenášením váhy těla z jedné nohy na druhou ve stoji snožmo a s mírným natáčením trupu vpravo a vlevo stranou. Občas zvedne pravici nebo levici v gestu.
Hudba (nyní dechovka) přehrává předzpívaný nápěv k tanci 2x v rychlejším tempu.
1. přehrávka nápěvu:
1. – 5. takt: Dvojice se otočí čelem k sobě. CH napřáhne k D obě ruce dlaněmi vzhůru. D mu do nich vloží své ruce hřbety vzhůru. V tomto držení v každém taktu natáhnou oba na a) pravou ruku k levému rameni svého protějšku a levou ruku skrčí. Na b) výdrž. Spojené paže jsou asi ve výši ramen.
2. takt = 1. takt, ale naopak.
3. – 4. takt = 1. a 2. takt.
5. takt = 1. takt.
6. – 10. takt: Dvojice se postaví pravými boky k sobě, uchopí se k víření (CH obejme D oběma rukama kolem trupu, D mu položí ruce ze stran přes ramena). V tomto postavení a držení víří až do konce 10. taktu. Při víření vykračuje vnitřní (pravá) noha.
1. takt – a: CH i D vykročí pravou nohou po obloučku vpřed (špička vytočena mírně doprava) a nohu v koleně povolí.
b: Zhoupnutím z pravé nohy se nadnesou a dokročí na vnější nohu vpřed před nohu pravou.
V 10. taktu se podřepem otočí na pravé noze o 180° vpravo a v závěru se nadnesou a dokročí současně na levou nohu.
Nyní jsou postaveni levými boky k sobě a v taktech 11. – 15. víří doleva, (vykračuje levá – vnitřní noha s podřepem v 1. době taktu.
Ve 2. době taktu se dvojice nadnese a dokročí vnější – pravou nohou před nohu vnitřní.
16. takt: Dvojice se jedním krokem víření otočí do protisměru o 180° vlevo.
17. takt: Pravými boky k sobě udělají jeden vířivý krok pozpátku couvavě.
18. takt: Jedním krokem jako při víření s podřepem na začátku se přetočí opět levými boky k sobě a asi jedním nebo dvěma kroky dokončí víření v postavení levými boky k sobě směrem vpřed. Vykračuje levá noha.
Pozn. k výkročné noze při víření: Na počátku víření doprava vykračují oba pravou nohou (vnitřní nohou s podřepem). Po přetočení levými boky k sobě (po přetočení ve 2. době taktu) pokračují při víření doleva levou nohou s podřepem, pak se přetáčejí nakročením na levou nohu s podřepem o 180° pravými boky k sobě tak, že na 2. dobu dokročí na pravou nohu – vnitřní. V postavení nyní pravými boky u sebe v jednom taktu víří pozpátku tak, že vykročí oba vnější nohou (levou) vzad s po­dřepem mírně zkřižmo za druhou nohu a přetáčejí se s nadne­sením ve 2. době zpět o 180° doleva. Nyní jsou opět levým bokem u sebe. Víření dokončí v postavení levými boky u sebe směrem vpřed, vykračuje levá noha vpřed s podřepem.
V závěru víření se dvojice pustí, D zůstane na svém místě vpravo jako na začátku, CH se postaví do mírného stoje rozkroč­ného (rozšafného) před muziku a zpívá s podobným projevem jako u 1. sloky druhou sloku písně (hudba při jeho zpěvu mlčí).
Podobně jako při 1. přehrávce tančí i na 2. přehrávku předzpívaného nápěvu. Po skončení tance zvolá CH: “Muziko, úvratí!” Hudba opakuje ještě jednou nápěv k tanci a tanečník tančí podobně jako prve. Starší tanečníci měli zafixovány určité taneční postupy při obratech atd. Při rychlém přetáčení z posta­vení levými boky u sebe v jednom taktu pozpátku doleva o 180° nakročí tanečnice v 1. době taktu levou nohou vzad za pravou nohu s podřepem (je pravým bokem u tanečníka) na b) došlápne ve stejném postoji na vnitřní pravou nohu s nadnesením do polovýponu. V dalším taktu přetočením na pravé noze doprava o 180° nakročí dopředu levou nohou s podřepem, dvojice levými boky u sebe, a na druhou dobu nakročí s mírným nadnesením na vnější – pravou nohu. Tanečník podobně jako tanečnice. V závěru tanečník poděkuje tanečnici plácnutím své pravé ruky do její pravé dlaně.

Tančí a hrají František Kašník (1931) a Ludmila Kobzíková (1943) z Hlohovce u Břeclavi, hraje Zlaťulka z Lanžhota kapelník Petr Straka (1958) 1. křídlovka, František Straka (1956) 2. křídlovka, Peter Okasa (1973) 1. tenor, Franti­šek Zahradník (1963) 2. tenor, Josef Smetana (1976) Es klarinet, Vladimír Štvrtecký (1960) B klarinet, Rostislav Toman (1959) Es trubka, Josef Jágrik (1968) B trubka, Peter Ondriska (1968) trubka obligát, František Sedláček (1957) kontrabas a Rostislav Kroupa (1963) bicí.

Zdaleka poznám Lanžhočanky,
majú vyblýšťané podkověnky, ajása héj,
[: vyblýšťané podkověnky :].

Povyšívaná každá cełá,
barvú, tulipánem, jabúčkama, ajása héj,
tulipánem, jabúčkama.

Ej, keď slunéčko pěkně svítí,
Lanžhočanky sú jak v lúce kvítí, ajása héj,
Lanžhočanky sú jak kvítí.

V podání mladší generace se tančí lanžhotská vrtěná svižněji a rychlejšími kroky s méně hlubokými podřepy než u generace starší.
Tanec má dvě části:
I. Zpěv taneční písně (zpívá se po jednotlivých slokách), zpívají chlapci (někdy se k nim připojí i dívky).
II. Víření. Rychlými běhovými krůčky, někdy s náznakem mírné­ho podřepu na vnitřní noze, nejčastěji v postavení pravými boky u sebe vpřed i vzad. Na začátku tance jsou obvykle vkládány před víření natřásavé pohyby CH i D spojenými pažemi ve stoji čelném proti sobě.

Popis jednotlivých tanečních kroků a figur:
I. Zpěv 1. sloky taneční písně
Dvojice stojí v kruhu kolem máje, D po pravici CH zavěšena levou rukou do jeho pravé pokrčené paže, pravice D připažena. CH volnou levicí občas při zpěvu gestikuluje (při gestu bývá často ruka zalomena v lokti, prsty a dlaně vzhůru). Při zpěvu stojí obvykle tanečníci v klidu, jen někdy je patrný sotva znatelný pohyb (mírné natočení CH při zpěvu, náznak přenesení váhy těla z nohy na nohu ap.)

II. Hudba opakuje nápěv k tanci v rychlém tempu
Dvojice se postaví čelem proti sobě. Na začátku tance D předstoupí před CH nebo on si ji před sebe obloučkem předvede. Ve stoji čelném proti sobě se uchopí za obě ruce vzpažmo, ruce až ve výši hlavy. D má ruce hřbety nahoru. CH ji drží zespod zlehka prsty za její ruce.
1. – 8. takt: Tanečník i tanečnice v každém taktu napínají k svému protějšku s dvěma limity pravou ruku k levé straně hlavy svého protějšku (první takt) a rovněž dvěma lehkými limity levou ruku k pravé straně své hlavy. Přitom se zlehka natáčejí ve směni pohybu paží. Toto natáčení se někdy přenáší i na kyčle a na nohy. D však většinou stojí v klidu. Někdy tímto potřásáním se rozestoupily páry z těsnějšího postavení v kruhu do prostoru, takže tanečník před sebou vedl tanečnici (v každém taktu postoupili jedním krokem vpřed-CH vpřed, D vzad). Jestliže natahuje pravou ruku CH vpřed, vykročí pravou nohou vpřed a D levou nohou vzad.
9. – 16. takt: Víření dvojic v postavení pravými boky u sebe. CH uchopí D pravou rukou kolem pasu, levou ruku pokrčenou mírně v lokti otočí dlaní mírně vzhůru. D mu položí levou ruku přes jeho pravé rameno a pravou ruku hřbetem vzhůru vloží do jeho nastavené levé dlaně. V tomto posta­vení pravými boky u sebe víří libovolný počet taktů (řídí se to obvykle nápěvovými frázemi) vpravo kolem – oba čelem vpřed. Vykračuje nejčastěji vnitřní noha. Krůčky jsou rychlé, krátké, našlapované vnitřní nohou na celé chodid­lo, někdy s náznakem mírného ostřejšího podřepu. Krok vnější nohou se provede poněkud lehčeji než vnitřní nohou, s mírným nadnesením. Někteří tanečníci se otáčejí obyčejnými rovnými kroky vpřed bez náznaku podřepu. Na konci nápěvové fráze ve 2. době taktu dokročením vnější nohy zastaví víření a od dalšího taktu ve stejném držení a postavení (pravými boky u sebe) se otáčejí pozpátku kolem společné osy. Opět vykračuje vnitřní noha (pravá), levá noha mírně zakračuje za nohu pravou. Směr víření se může takto několikrát vystřídat. Pak se dvojice zastaví na místě, kde skončilo zpívání, D se zavěsí do CH a následuje další sloka písně. Po ní se opět tančí jak je nahoře uvedeno.

Zajímavým detailem při držení dívky chlapcem je vložení krajkového nebo vyšívaného šátečku dívkou při nátřesech do pravé ruky chlapcovi, který pak dívku obejme tak. že ji položí za záda ruku, ve které má rozprostřen jí podaný šáteček.
I když některé dvojice jdou úplně rovně bez podřepu rychlými krůčky, přesto celá postava při tanci pulsuje. Toto pulsování asi působí vznosné držení tanečníků, vytažení se poněkud z pasu a určité našlapování střídavě na vnitřní a vnější nohy, kterým se postava mírně rozechvívá. Přispívá k tomu i charakter dechové hudby. Takto se tančí až do konce. Tanečník si může zvoláním “úvratí” vynutit opakování tance. Lze říci, že při vrtěné tančené soudobou lanžhotskou chasou se objevují dva stylové principy:
a) Víření s náznakem podřepu v první době taktu a zpětné mírné nadnesení ve druhé době taktu (určitý druh houpavého pohybu). V tomto druhu víření u některých tanečníků nebo tanečnic někdy vyznívá krok vířivý jako krok s přísunem vnější nohy.
b) Otáčení kroky stejného charakteru, spíše rovnými bez podřepů, krátkými, našlapovanými na celé chodidlo. V tomto případě při každém kroku je patrný mírný kmih hlavy, paží i trupu tanečníků.

Tančí chasa z Lanžhota 1. stárek Jaromír Šulák (1971) a Lucie Baťková (1977), 2. stárek Jiří Sedláček (1972) a Marie Tučková (1976), Jiří Bartoš (1969) a Radka Uhrová (1977), Josef Gajda (1970) a Anna Kosková (1978), Luděk Prajka (1974) a Martina Uhrová (1976), Milan Svačina (1974) a Vlasta Uhrová (1977), Pavel Uher (1970) a Alena Svačinová (1974), muzika jako v J. 1.

[: Jede, jede vývoza, po téj lúce zelenej :],
[: po téj lúce zelenej, po rosence studenéj :].

[: Jede, jede k hájíčku, natrefil tam Aničku, :]
[: natrefil tam Aničku, ona žala travičku. :]

[: Ej, Aničko, Aničko, proč si taká červená, :]
[: proč si taká červená, jak růžička saděná.:]

Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívá duo muž a žena, dvojhlasně). Dvojice stojí při zpěvu klidně, nedrží se, CH doprovází zpěv náznakem rytmického pohybu. Dvojice přednáší zpěv s neoká­zalou gestikulací a s hlubokým vnitřním prožitkem.
II. Víření dvojice. Cimbálová hudba přehrává píseň k tanci v rychlejším tempu. Dvojice zahajuje víření natřásavými pohyby pokrčených paží asi ve výši hlavy podobně jako v Lanžhotě (v každém taktu dva nátřesy). Při natřásání paží se dvojice natáčí mírně horní částí těla ve směru napínané paže.
Víření se provádí v postavení pravými i levými boky u sebe, stále směrem vpřed, svižně, živě a rychle, ale velmi jemným krokem. Při postavení pravými boky u sebe vykračuje vnitřní -pravá noha. Tanečník jakoby vířil s náznakem přísunného kroku, vnitřní noha při 1. době taktu lehce zapéruje v koleně směrem dolů a ve 2. době taktu při přísunu levé nohy k noze vnitřní se celá postava odpéruje mírně nahoru. Tanečník jako by byl osou otáčení, kolem kterého lehce obíhá tanečnice. D obíhá okolo CH jemnými krůčky s mírným akcentem na výkročnou pravou nohu. která došlápne celým chodidlem na zem. Levá noha předkračuje při víření mírně vpřed před pravou nohu, mírně nadlehčena patou od země. Držení při víření: CH obejme D pravou rukou kolem pasu. D mu položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravé rameno. Pravou ruku položí D na jeho levé rameno shora. CH položí svoji levici volně přes její pravou paži.
V 1. taktu další fráze se švihem přetočí o 180° dovnitř k sobě, na druhou dobu výdrž. V dalších taktech pak víří stejnými kroky jako prve v postavení levými boky u sebe. Při víření doleva v první době taktu CH i D našlápnou celým chodidlem na zem bez podřepu a ve druhé době taktu mírně posunou vnější nohu vpřed do polovýponu. (pata zvednuta nad zemí). V závěru tance taneč­ník tanečnici poděkuje plácnutím své pravé dlaně do její nastavené pravé dlaně, kterou přidržuje levou rukou zespod.

Pozn. ke stylu a celkovému provedení tance: Tanec působí stylově neobyčejně uceleně a vyrovnaně s vnitřním klidem a pohybovou ukázněností. Všechny pohyby jsou velmi přesné a přechod z jedné figury do druhé nenásilný. Celkový projev je neobyčejně skromný, o to však působivější.

Tančí Jaroslav Tuček st. (1947) a Milena Hrabělová (1953) z Tvrdonic, hraje Muzika Jožky Severina z Kostic, Jan Blažek (1959) primáš, František Čekal (1947) a Josef Severin ml. (1976) housle-terc, Josef Severin st. (1947) viola-kontr, František Šulák (1943) cimbál a Jaroslav Tuček ml. (1973) kontrabas.

Keby ste to moja mamko věděłi,
jaký su já bez frajárky nesměłý,
[: veru byste cełé noce nespali,
co by ste mně frajárečku hledali :].

Moja milá zadrímała, já sem spał,
volakdo mně za širúčkem pérko vzał,
[: aj, to było z pěknéj modréj fijáłky,
škoda mojéj starodávnej frajárky.:]

Tentýž tanec ze stejné obce v podání mladší generace.
Pohyby při zpěvu i celkový projev vychází z písně, která prozrazuje příbuznost s písní slovenskou.
Vlastní tanec vychází ze stejného pohybového principu jako u první dvojice. Na přehrávku v rychlejším tempu se dvojice postaví čelem proti sobě a zahajují nátřesy (dva v každém taktu) pokrčených spojených paží ve výši hlavy, při kterých se natáčí oba tanečníci celou horní polovinou těla ve směru napínané paže. Víření se tančí oběma směry v postavení pravými i levými boky u sebe krokem přísunného rázu:
1. takt – a: Oba tanečníci vykročí vnitřní nohou v postavení pravými boky u sebe, levou v postavení levými boky u sebe.
b: Provede se přísun vnější nohy k noze vnitřní po přední části chodidla s odpérováním i vnitřní nohy nahoru. Přetočení do opačného směru se provede nakročením na vnitřní nohu s podřepem v 1. době taktu, přetočením a přísunem levé nohy ve 2. době taktu.
Držení při víření jako u první dvojice. Osa otáčení je uprostřed mezi oběma tanečníky. CH občas při víření uvolní D vnější rukou, kterou zvedne do gesta současně se zajucháním.
Při zpěvu se někdy dvojice drží za vnitřní ruce a mírně se pohupuje v rytmu zpívané písně. Jindy stojí volně vedle sebe. Při úvratích, při počátečních houpavých pohybech paží, vkládá do nich pouze jeden zhup.

Tančí Rudolf Tuček (1960) a Renata Zháňalová (1976) z Tvrdonic, muzika jako v J. 3.

Zavrť sa mně, cérečko,
jak to plužné kolečko,
[: ej, zavrť sa mně eště ráz,
jak široký rubáč máš :].

Široký je, široký, šiła sem ho tri roky,
[: ej, široký je velice, šiła sem ho k muzice.:]

Nehleď, šohaj, na krásu, ošidíš sa do rázu,
[: ej, nehleď, šohaj, na líce, ošidíš sa velice. :]

Tentýž tanec ze stejné obce v podání střední generace. Postup tance je stejný jako u předcházejících tanečníků.

Popis jednotlivých tanečních kroků a figur:
I. Zpěv taneční písně
Obvykle zpívají muži. Později se začaly na Podluží připojovat ke zpěvu před vrtěnou i ženy. Někdy na způsob dua dvojhlasně, jindy dokonce se střídá žena s mužem v předzpěvu, zvláště jde-li o text, kterým si dvojice navzájem odpovídá (pěvecký dialog). Tato poslední forma se ujala hlavně v podání scénickém a pře­nesla se i na vystupování v rámci regionálních slavností na Podluží. Zpěv doprovází, tak jako i později tanec, cimbálová muzika.

Postavení dvojice i pohybový projev při zpěvu:
D stojí po pravici CH, drží se za vnitřní ruce v připažení. D vnější ruka v připažení, CH vnější rukou při zpěvu gestikuluje v určitých momentech, jakoby chtěl gestem zdůraznit obsah zpívané písně. D stojí při zpěvu v postoji snožném, CH v postoji mírně rozkročném. V rytmu zpívané písně se zlehka natáčejí v lichých taktech mírně zevnitř (spojené paže téměř v klidu), v sudých taktech se pak k sobě mírně přivracejí obličejem. Nejde tedy o zcela stereotypní pohybový projev, ale o pohyby do určité míry přizpůsobené dramatizujícímu pojetí písně.

II. Hudba přehrává nápěv předzpívané písně jedenkrát
Dvojice se na začátku přehrávky natočí čelem k sobě, uchopí se za obě ruce asi ve výši pasu (D má otočeny ruce hřbety vzhůru, CH hřbety dolů), CH drží D za ruce zespodu. Z tohoto postoje a držení v taktech 1. – 5. dvojice spodním obloukem střídavě napíná a pokrčuje levou paži k pravému rameni svého protějšku a naopak, druhou paží obdobně, v každém taktu jeden houpavý pohyb (spodní oblouk při zhoupnutí paží sahá asi do výše pasu). Pohyby pažemi “hačky – pačky” doznívají i v rytmickém jemném pohupování, které se přenáší do trupu, někdy až do mírného náznaku hmitu v kolenou. Současně se dvojice natáčí ve směru napínané paže. V 6. – 11. taktu dvojice víří na místě kolem společné osy krokem s přidřepáváním na vnitřní výkročnou nohu v první době každého taktu, zhoupnutí je plynulé, vláčné. Ve druhé době taktu pak pokrčená noha odpéruje a vnější noha provede krok vpřed s mírným nadnesením (noha došlápne na přední část chodidla mírně vpřed).
V dalších pěti taktech dvojice víří doprava v držení: CH uchopí D pravou rukou kolem pasu, D mu položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravou paži. Pravou ruku mu položí D shora na jeho levé rameno. CH pokrčí svoji levici (loket vysoko zvednut) a současně položí svoji levou ruku shora těsně za její zápěstí. Asi v polovině další části nápěvové fráze se dvojice přetočí levými boky k sobě (přetáčení se provádí několikerým způsobem: a) krokem víření s obratem o 180°, b) třemi přešlapy nebo obratem na obou chodidlech s výdrží po dokončení obratu atp.). V další části pak víří dvojice v postavení levými boky u sebe, nyní vykračuje opět vnitřní (levá) noha. V závěru tance po obvyklé přehrávce si vyžádá tanečník zvoláním “Úvratí!” ještě jedno opakování tance. Na konec tance tanečník tanečnici poděkuje plácnutím pravicí do její pravé ruky.

Tančí Josef Severin st. (1947) a Julie Kučerová, roz. Severinová (1942) z Tvrdonic, muzika jako v J. 3. ale bez J. Severina st.

Za Dunajkem, za tým hájkem,
plakało děvčátko švarné,
co měło očenka černé, za šohajkem.

Za Dunajkem, za tú vodú,
plakało děvčátko švarné,
co měło očenka černé, za svobodú.

Tančí dvě dvojice, jedna ze starší, druhá z mladší generace.

I. Zpěv taneční písně
Obě dvojice zpívají společně (CH i D). Při předzpěvu stojí D po pravici CH, drží se za vnitřní ruce v připažení. Ženy mají pravou niku položenu v předu na pase pod pentlemi. Starší muž má vnější paži připaženu, mladší opřenu o bok. V průběhu zpěvu se dvojice v pevném postoji mírně natáčejí trupem v lichých taktech od sebe zevnitř, v sudých taktech k sobě dovnitř. Občas muž doprovodí zpěv gestem vztyčené levice. Poněvadž tanec doprovází dechovka, předzpěvuje se taneční píseň bez hudebního doprovodu. Tempo předzpěvu je volné. Hudba zahraje v rychlejším tempu teprve k vlastnímu tanci.

II. Opakování předzpívaného nápěvu k tanci v rychlém tempu (celkem dvakrát)
A – Tanec starší dvojice
Na začátku přehrávky se CH a D otočí čelem k sobě a uchopí se za obě ruce (D hřbety nahoře). Ruce jsou asi ve výši prsou. Na počátku první přehrávky nápěvu dvojice stále ve stejné rovině (ve výši prsou) střídavě napíná vpřed pravou a levou ruku střídavě k levé a pravé straně hrudi svého protějšku. Pohyb se provádí přímo v 1. době taktu, ve 2. době taktu je výdrž. Muž i žena doprovázejí točivý pohyb napínající se paže ostrým hmitem v kolenou směrem dolů a nahoru. Tanečnice někdy při tomto limitu i mírně zakrouží kyčlemi ve směru napínající se paže. Na konci nápěvové fráze se postaví dvojice pravými boky k sobě a uchopí se k víření. CH uchopí D pravou rukou kolem těla, D mu položí levici mírně pokrčenou v lokti přes jeho pravé rameno, prsty směřují k lopatce. D položí pravou polonapjatou paži na jeho levé rameno ze strany a on ji uchopí levicí pokrčenou v lokti za horní část její pravé paže. V tomto postavení víří rychle kolem společné osy doprava: žena rychlými kráčivými krůčky (na první dobu taktu pravá – vnitřní noha), našlapuje na celá chodidla, kroky jsou od sebe mírně odsazeny, muž vykračuje při víření doprava rovněž pravou nohou (noha došlápne na celé chodidlo) -někdy jakoby s malým akcentem. Vnější noha mírně předkračuje před nohu vnitřní. Kroky jsou rovněž od sebe mírně odsazeny.
Někdy dvojice na začátku víření (zvláště to lze pozorovat u muže) vykročí v prvním taktu – a) vnější nohou (noha došlápne na celé chodidlo, špička mírně vtočena dovnitř), na b) výdrž. Od 2. taktu pak již víří obvykle. Při změně směru (buďto v rámci tanečního kroku nebo přešlapem) rovněž často vykročí tanečník na první dobu taktu další fráze vnější (v postavení levými boky u sebe pravou) nohou. Na druhou dobu taktu je výdrž. Od dalšího taktu vykračuje již vnitřní noha jako obvykle.

B – Tanec mladší dvojice
Na začátku tance se otočí čelem proti sobě a uchopí se známým způsobem (D hřbety rukou nahoře) za obě ruce v pokrčení vzpažmo ( spojené paže jsou až ve výši hlavy).
“Hačky – pačky” se pak provádějí střídavým pokrčováním a napínáním jedné a druhé ruky ke svému protějšku. Provádí se to nízkým plýtkým obloukem, který začíná v první době taktu a končí ve druhé době taktu. Při víření se drží dvojice stejně jako starší pár.
Krok víření:
1. takt – a: CH i D vykročí pravou nohou, našlápnou na celé chodidlo a povolí v koleně.
b: Vnitřní noha odpéruje nahoru a vnější noha dokročí s mírným nadnesením před vnitřní nohu na celé chodidlo, špice vtočena dovnitř. Tanečnice někdy při našlápnutí na vnější nohu nedošlapuje na zem celým chodidlem.
Víření je svižné a tanečník při něm dosti často mění směr obratem o 180°, takže jednou víří v postavení pravými boky u sebe. jednou v postavení levými boky u sebe. V postoji levými boky u sebe vykračuje nyní levá (vnitřní) noha. Obraty při změně směru se provádějí takto: v předposledním taktu jedné části nápěvu tanečník i tanečnice z postavení pravými boky u sebe krokem jako při víření (vykročí pravá noha) se otočí doprava o 180°. V další taktu však nevykračují ihned do víření, ale jakoby si chtěli ustálit postoj, provedou v první době mírný podřep (ve stylu kroku víření) a ve druhé době taktu kolena mírně napnou, tím jsou připraveni k víření doleva. Od začátku další nápěvové části pak víří doleva (vykračuje vnitřní – levá noha). Podobně jako měnili směr doleva (celkem ve dvou taktech), mění jej i zpět doprava atd. Při víření vykračují většinou vnitřní nohou. Výji­mečně se u nich, podobně jako u starší dvojice, objevilo při změně směru nakročení v první době taktu další fráze vnější nohou vpřed (druhá doba výdrž). Takže vlastní víření začínalo až od dalšího taktu.
Podobně jako u předcházejících dvojic, po přetančení poslední sloky si tanečník poručí ještě “úvratí” – to je ještě jedno opakování hry hudby k tanci. Rovněž poděkování plácnutím do dlaně je shodné se starší dvojicí.

Tančí František Nešpor (1951) a Luďka Helešicová (1937), Josef Zugar (1934) a Hana Helešicová (1953) z Moravské Nové Vsi, muzika jako v J. 1.

Zdaleka já poznám svoju frajárečku,
[: červenú sukňu má, modrú zástěrečku :].

Pobíjaj, pobíjaj, [: bednáříčku bečku: ].

Už sem obešeł delú Břecłavu, Novú Ves,
eště sem neměł takéj frajárky, jak mám dnes.

Vyłetěł pták hore nad oblaky,
zazpívał si nade všecky ptáky,
nade všecko stvoření.

V tem brecłavském zámku,
mám já tam frajárku,
já ju dobře znám, já ju znám,
ked ju z rukú pustím,
hned na druhú myslím,
potěš ňa Bůh sám.

My sme tady dvá, kamarád a já,
kdo by nám chceł rozkazovat, z hospody nás vyhazovat,
na to sme tu dvá, Fazulňák, Blbák.

Je to prestižní tanec chlapců, který v Lanžhotě tančí hodová chasa v čele se dvěma stárky na zahájení hodů po příchodu pod máji. Původně se tančívaly hošije v uzavřeném kruhu, také se jim někdy říkalo “kolečko”. Nyní se kruh pootvírá proti muzikantům. Vyhlásí se hošije. Muzika začne hrát předehru. Do kruhu vstupuje první stárek. Chlapci v kruhu při této předehře, která se hraje pouze stárkům, tleskají v taktu do dlaní (na začátku každého taktu). Tleskání a vstup stárka do středu půlkruhu je doprovázen výskáním chasy. Stárek s “předkem” za kloboukem (kokarda z pestrých stužek, připevněná s krátkými vlajícími stužkami na dřívku) se za slavnostní intrády připravuje ke zpěvu hošijové písně. Jakmile skončí předehra, zazpívá stárek bez hudebního doprovodu 1. sloku hošijové písně (Zdaleka já poznám) ve volnějším tempu, ale jasně rytmizovaným. Po dokončení zpěvu hudba přehrává jedenkrát nápěv předzpívané písně. Stárek ihned po zpěvu v 1. – 2. taktu tleská do dlaní, jednou, 2x i vícekrát, přitom se natočí k muzice, popř. se otočí několika kroky kolem své osy. Na to čelem k hudbě zahájí vlastní hošije několika úskoky stranou. Např. v mírném upažení skočí dvakrát vlevo stranou (v každém taktu jeden úskok na pravé noze doleva), levá současně při každém skoku v 1. době taktu opíše oblouk z přednožení dolů – špice polonapjata – doleva až do unožení dolů zevnitř a do přinožení. Ve 2. době výdrž ve stoji snožmo.
2. takt = 1. takt.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt. ale naopak, zpět opačnou nohou.V závěru 4. taktu – na druhou dobu doskočí do podřepu až dřepu a paže mírně zapaží dolů. Z tohoto postoje pak vyskakuje do výšky.

Skákání:
1. takt – a: Odrazem snožmo z podřepu nebo dřepu vyskočí CH co nejvýše, současně se švihem paží. které jdou obloukem ze zapažení vpřed a vzhůru do vzpažení nebo vzpažení zevnitř.
b: Doskok zpět do podřepu nebo dřepu; paže se vracejí zpět do zapažení.
Takto skáče po několik taktů co nejvýše a ještě se při výskocích otáčí kolem své osy doprava. (Některý se otáčí prudčeji, některý volněji.)
V závěru na krátkou muzikantskou cifru provede stárek opět čelem k hudbě jednu drobnější cifru a zakončí ji tlesknutím pravou rukou na pravý podpatek mírně ohnuté pravé nohy zánožmo. Chasa po celou dobu vyskakování tleská stárkovi do taktu na první dobu. Stárek pak odchází ze středu kruhu a vrací se na své původní místo na jednom kraji půlkruhu. V tu chvíli vstupuje z druhého kraje druhý stárek do středu půlkruhu, jemuž muzika rovněž hraje předehru. I při ní chasa v půlkruhu tleská jako u prvního stárka do dlaní, po celou dobu vždy na první dobu taktu. Stárek při vstupu do středu provolá k chase “hošije” nebo směrem k muzice “muziko, hošije”. Chasa obvykle doprovází výskáním nebo zvoláním “hoš stařeček” tento čestný vstup stárka před muziku na začátku hošijí. Po skončení předehry zazpívá druhý stárek hošijovou píseň (Pobíjaj, pobíjaj bednáříčku bečku). Muzika opakuje předzpívaný nápěv k tanci. Stárek čelem k hudbě zatleská, výskne a skáče nejprve úskoky stranou s doprovodnými krouživými pohyby druhé nohy.
1. – 2. takt: 2 úskoky na levé noze doprava.
3. – 4. takt: 2 úskoky na pravé doleva.
5. takt: jeden úskok doprava.
6. takt: jeden úskok doleva.
Od dalšího taktu začínají výskoky z dřepu. Stárek při výskocích opisuje pažemi kruhy z mírného odpažení křížem před obličejem do vzpažení a dále obloukem stranou opět do připažení. Při výskocích se neotáčí, skáče čelem vpřed: a: Výskok vzhůru a švih pažemi nahoru, b: Dopad do dřepu, paže se vracejí obloukem přes upažení do své původní polohy dole.
Vyskakování ukončí krátkou skočnou cifrou, uzavřenou rovněž tlesknutím pravou rukou na patu pravé nohy ohnuté zánožmo. Po skončení odchází na místo a do středu přichází další chlapec. O hodech se předává každému z chlapců, kteří jdou skákat hošije, “předek”, který mu dá osobně sám stárek a jemuž jej opět po odskákání vrací. Předek se dával původně chlapci za “guláč”, nyní se zastrkuje za okraj čižmy.
Při vstupu třetího chlapce z řady chlapecké chasy do středu nehraje hudba předehru, ta se hraje jen stárkům. Prostřední si zazpívá další píseň (Už sem obešel), všichni v půlkruhu při jeho předzpěvu stojí mlčky. Hudba pak opakuje nápěv jedenkrát a chlapec začne skákat. Nejprve zavolá “muziko”, zatleská do dlaní, udělá několik kroků před chasou, otočí se jedenkrát dokola a začne tančit úskoky stranou. Dva doprava s krouživým pohybem levé nohy, dva doleva s krouživým pohybem pravé nohy atp. a pak skáče s otáčením doprava kolem vlastní osy. Začíná z dřepu, paže v mírném upažení dolů, při výskocích mává pažemi postranními švihy z upažení dolů čistým upažením do vzpažení zevnitř. Při doskoku do dřepu se paže vracejí stejnou cestou zpět. Pohyb paží při výskocích s otáčením působí dojmem rozmachu křídel letícího ptáka. Skákání je ukončeno v krátké závěrečné muzikantské dohře několika kroky a odrazem z levé nohy, pravá vyšvihne vodorovně vpřed, pak střihem přeskok zpět na levou nohu a levá vyšvihne vpřed, při tomto pohybu CH tleskne pravou rukou na levou holenku. Tato “střihová cifra” začíná několika kroky vpřed (asi čtyřmi drobnými krůčky) a odrazem z levé nohy, jak je již shora popsáno. Po potlesku pravou rukou na levou holínku doskočí oběma nohama na zem, tleskne do dlaní a odchází. Po celou dobu chlapcova skákání tleskali všichni stojící chlapci do dlaní na první dobu, popř. výskali atp.
Do kruhu vstupuje čtvrtý chlapec zpívá (Vyletěl fták). Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci. Chlapec dělá zpočátku dva úskoky vlevo s krouživým pohybem druhé nohy, dva úskoky vpravo, ještě jeden úskok vlevo a pak skáče z podřepu s otáčením doleva. Pravá ruka přidržuje guláč na hlavě, levá ruka mává upažmo do vzpažení a dolů. Po dokončení odchází na své místo.
Pátý tanečník vchází do středu půlkruhu (píseň V tem breclavském zámku). Po zpěvu zavýskne, zatleská nad hlavou, pak provede několik dvojitých úskoků stranou (ve 4 taktech), pak ještě jeden úskok stranou a začíná skákat podobně jako předcházející CH. Přidržuje si klobouk pravou rukou, ale při vyskakování se točí naopak. Chasa mu do taktu tleská.
Po závěrečné krátké cifře pátého CH, vstupují do středu dva CH s písní My sme tady dvá, kamarád a já. Po zpěvu zatleskají, otočí se čelem k sobě, bokem k hudbě, a skáčí nejprve ve dvou taktech úskoky doleva atd. a pak následují výskoky s otáčením. Jeden CH si přidržuje guláč jako předcházející CH, druhý skáče se švihy obou paží. Ukončí oba zacifrováním a tlesknutím na holénku a potřesením pravice. Chasa doprovází jejich výskoky tleskáním.

Tančí chasa z Lanžhota, 1. stárek Jaromír Šulák (1971), 2. stárek Jiří Sedláček (1972), Jiří Bartoš (1969), Josef Gajda

V tem brecłavském zámku, tam já mám frajárku,
já ju dobre znám,
až ju z rukú pustím, hned na druhú myslím,
pomož mě Bůh sám.

Očička má jako trnka, poskakuje jako srnka,
to je, Bože, potěšení, ani možná lepší není.

Keď sem išeł od méj miłéj zrána, zrána,
viděł sem jít od cigánky drába, drába,
keď sem išeł od méj miłéj zvečera, zvečera,
viděł sem jít od cigánky rychtára, rychtára.

My sme tady dvá, kamarád a já,
kdo by nám chtěł rozkazovat,
z hospody nás vyhazovat,
na to sem tu dvá, kamarád a já.

Hošije mužáků (ženatých mužů). Mužácký stárek poručí “muziko, hošije” a předstupuje před muziku. Muzika začne hrát slavnostní předehru, která bývá ještě rozšířena o zvláštní muzi­kantské mezihry. Stárek se před muzikou v rytmu předehry natáčí, gestikuluje, udělá několik kroků před chasou, zatleská a čeká až předehra skončí. Jeho projev není rozpačitý, ale dokáže vědomě využít této hudební plochy před zahájením vlastního předzpěvu k hošijím. Mužáci v půlkruhu tleskají do dlaní, výskají. Stárek jim zavýsknutím a zatlesknutím odpoví. Po skončení mezihry zazpívá stárek hošijovou píseň V tem brecuavském zámku. Po zpěvu hudba opakuje předzpívaný nápěv a mužácký stárek zahajuje tanec úskoky stranou. Dva jedním směrem, druhým směrem a opět původním směrem a pak začne skákat ze dřepu. V 1. době odrazem snožmo vyskočí do výšky. Paže doprovázejí výskoky švihem z připažení (paže vně kolen, směřují prsty k zemi), vyšvihnou se předpažením a obloukem přes upažení při doskoku zpět do původní polohy. Tanečník se otáčí zvolna při výskocích doprava kolem vlastní osy. Pohyb jeho paží při výskocích se podobá mávání ptačích křídel. V mezihře odchází zpět na své místo a do středu půlkruhu vstupuje další tanečník.
Další tanečník před muzikou, opět než dokončí mezihru, přešlápne několikrát přenesením váhy z jedné nohy na druhou, tleskne do dlaní a připravuje se ke zpěvu. Pak zde zpívá píseň Očička má jako trnka. Na začátku tance zavolá “muziko!” a začiná úskoky stranou. V jednom taktu na levé noze doprava, ve druhém taktu na pravé noze doprava a takto ještě jedenkrát nebo dvakrát (vždy po jednom úskoku stranou). Při posledním doskočí do podřepu a ruce spustí k zemi. Tanečník nedoskakuje do hlubokého dřepu, spíše se předkloní v mírném podřepu. Paže se pohybují z polohy směrem k zemi při předklonu z předpažení do vzpažení a pak upažením se vracejí při doskoku do původní polohy zpět k zemi. Takto vyskakuje až do konce písničky a v mezihře odchází zpět na své místo.
Další tanečník vstoupí do středu a zde po písni Keď sem išeu od méj miuéj z rána začíná za potlesku ostatních mužáků nejprve dvěma úskoky stranou se švihy druhé nohy.
1. – 2. takt: Dva uskoky jedním směrem s krouživým pohybem druhé nohy.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt. ale opačnou nohou a opačným směrem.
V dalších taktech pak vyskakuje z dřepu do výšky se švihy obou paží z polohy směrem k zemi předpažením do vzpažení (1. doba taktu) a zpětně při doskoku ve 2. době taktu. Takto opakuje výskoky až do konce zpěvu.
V mezihře přicházejí další dva tanečníci ze středu kruhu a zpívají My sme tady dvá. Po zpěvu se postaví čelem proti sobě a za hry hudby nejprve udělají dva úskoky doleva – vzdalují se od sebe – pak dva uskoky doprava. Pak vyskakují ze dřepu podobně jako předcházející tanečníci.

Tančí Bohumil Gál (1973), Jaroslav Král (1957), Jan Kučera (1954), Jaroslav Tuček st. (1947) a Pavel Zháňal (1953) z Tvrdonic, muzika jako v J. 3.

[: Od Prešpurka k Dunaju, k Dunaju :],
chłapci sa tam scházajú.

Tančí František Kašník (1931) z Hlohovce a František Nešpor (1951) z Moravské Nové Vsi, muzika jako v J. 1.

Seděła sem v okénečku, šiła sem,
[: pýtali sa oficíré, čí já sem :].

[: Nemyslite, oficíré, že vaša, :]
[: mám na vojně šohajíčka, hojása. :]

Tančí a hrají jako v J. 8.