(rekonstrukce Zdenka Jelínková podle prof. A. Václavíka)

Rúbal Hajčár obušenkem javořinu,
běžala k něm Maryšenka přes bořinu,
[: střehla ovce s Hajčárečkem do rána,
ošálaná Marynečka plaka :].

Rači já mám svoju ženu než Marušku,
dám si já ju vymalovat na obušku,
[: na obušku přivázaná šnorečka,
lepší moja Hajčárka než Maruška:].

Tanec zjistil prof. A. Václavík v Pozlovicích v r. 1908 od Františky Kolaříkové. Píseň zapsal Josef Černík v Podhradí (viz Záleské písně, č. 438). Zpívala Anna Gergelová z Podhradí.
Podle sdělení prof. Václavíka ústně i podle záznamů v Lu-hačovském Zálesí, oddíl Tanec (str. 493), prý při tomto tanci “musel býti mladík moc hybký a ražný, to je pružný a rychlý, který uměl s valaškou i ženou zacházet.”
Podle charakteru písně jde patrně o druh točené, kterou tančil muž s valaškou – obuškem v ruce. Tempo je dynamické a podle sdělení A. Václavíka po pohybové stránce tanec vycházel z pozlovické točené. Použití obušku, zvláště ve třetí figuře, kdy tanečník a tanečnice tančí odděleně, způsobilo, že tanec působí poněkud dojmem zbojnického tance. Nápěv písně se ve 2. části podobá slovenské písni “Moja milá zadrímala”.

Tančí dvojice před muzikou. Tanec zahajuje tanečník předzpěvem. Obušek drží v levé ruce. Tanečnice stojí opodál a sleduje zpívajícího tanečníka. Čeká na pokyn, kdy se má k tanečníkovi připojit.

Zpěv první sloky.
Tanečník v rytmu zpívané písně přenáší váhu těla z nohy na nohu a gestikuluje pažemi. Občas přidupne a ke konci předzpěvu k němu na zatleskání přibíhá tanečnice. Na místě u jeho pravého boku se dívka dvakrát otočí doprava krokem skočným (vygrado-vaným zvrtem): odrazem a výskokem v předtaktí z pravé nohy se otočí na a) asi o 180° doprava a dokročí současně celým chodid­lem levé nohy na zem. (Špička levého chodidla je vytočena do­vnitř před pravé chodidlo a levé koleno je vtočeno zevnitř.) Na b) pravá noha D se vysune na místě špičkou zevnitř, koleno vytočeno ven (“zvrt na místě”, který se ke konci b) vygraduje až do mírného poskoku). Na konci b) se odrazem z pravé nohy opět připraví ke kroku v dalším taktu. Píseň se opakuje k tanci.
Dvojice se uchopí k víření v držení polootevřeném, D po pravici CH, spojené vnější paže jako při sedlácké napřaženy šikmo vpřed.
1. – 8. takt: Dvojice víří kolem společné osy skočným krokem (viz dívka při otáčce), D couvá, CH postupuje vpřed. Odrazem z vnitřní nohy z předtaktí na a: D zakročí pravou nohou za levou a CH předkročí téměř v pravém úhlu levou nohou před pravé chodidlo.
Na b: D zakročí levou nohou vzad, pata vytočena zevnitř, CH vysunutím pravé nohy vpřed zevnitř, malý krok pravou nohou vpřed. Na konci druhé doby se oba odrazí z vnitřní nohy a připraví se k následujícímu kroku v dalším taktu. Takto se otáčí dvojice až do konce 8. taktu. Na a) 8. taktu krokem vnější nohou zastaví víření, na b) výdrž.
9. – 10. takt: Dvojice víří opačným směrem doleva (CH couvá, D postupuje vpřed), vykračuje opět vnější noha z odrazu na předtaktí na vnitřní (D klade chodidla jako prve, CH naopak).
11. – 13. takt: D ukončí víření doleva přeskokem (obě nohy skrčí co nejvíce) přes nataženou levici tanečníkovu, ve které drží obušek. CH jí dopomáhá při výskoku mírným nadnesením pravou rukou. Po doskoku na obě nohy obíhá D dvěma krůčky v taktu (na a) vykračuje pravá noha) okolo chlapce až na místo po jeho pravici.
14. – 17. takt: Dvojice pohupuje na místě přenášením váhy těla z vnější nohy na vnitřní, čelem k hudbě. CH drží pravicí D kolem pasu, D má položenu pravici na jeho rameně, levice CH jde vzhůru i s obuškem, pravice D připažena. Přenášení váhy těla se provádí s nátřesem, směrem vpřed na vnitřní nohu, směrem vzad na vnější nohu. Chodidla jsou přitom stále na svých místech, dvojnátřes se provádí s limity v kolenou.
18. – 26. takt = 9. – 17. taktu.

Zpěv druhé sloky.
Dvojice přenáší po celou dobu váhu těla s dvojnátřesy vpřed na vnější nohu, vzad na vnitřní jako v taktech 14. – 17. při přehrávce první sloky.

Hudba přehrává nápěv druhé sloky.
Individuální taneční projev CH a D:
1. – 4. takt: D se otáčí na místě kolem vlastní osy vpravo krokem jako na začátku tance, CH postupuje “holubcovými” skoky kolem D proti směru hodinových ručiček.
Holubcový krok (též tlučení, bití holubů):
1. takt – a: CH došlápne celým chodidlem levé nohy před chodidlo nohy pravé a prudce se odrazí a současně obě nohy vyšvihne únožmo doprava.
b: V této poloze prudce srazí chodidla patama nebo vnitřní stranou chodidel k sobě.
2. takt = 1. takt, ale naopak. Odrazem z pravé nohy sražení pat vlevo stranou.
3. – 4. takt = 1. – 2. takt. Takto může CH pokračovat kolem D až do konce 8. taktu, kdy tato část končí, nebo na začátku další fráze se otočí o 180° a vrací se na své místo zpět.
5. – 8. takt: CH se vrací zpátky a na konci 8. taktu přídupem zastaví.
9. – 17. takt: Společná cifra CH a D v postoji čelem proti sobě. D ruce v bok, CH v gestu i s valaškou v levici.

Dívčí krok:
9. takt – a: Poskok na levé noze, pravá se opře patou přednožmo mírně šikmo vpravo vpřed.
b: Poskok na levé noze, pravá překříží levou a dotkne se zleva špičkou země.
10. takt – a = 9. taktu a.
b: Odrazem z levé a výskokem stoj snožmo.
11. – 12. takt = 9. – 10. taktu, ale opačnýma nohama.
13. takt: Trojdup, levá, pravá, levá noha.
14 – 17. takt: Dívka obíhá okolo chlapce ve směru hodinových ručiček až na své místo drobnými krůčky (dva v taktu), vykročí pravou nohou, při každém kroku potlesk pravou nikou do levé.
18. – 22. takt: Dívka jako prve, ale s malou obměnou v závěru cifry.
22. – 26. takt: Obíhání jako ve 14. – 17. taktu.

Chlapecký krok:
9. takt – a: Uvolněním pravé nohy podřep na levé, pravá mírně pokrčena přednožmo,
b: Napne levé koleno a současně přirazí nohu levým chodidlem k zemi.
Takto až do konce taktu 13.
14. – 17. takt: CH stojí rozpažmo, valaška v levici vzhůru, s mír­ným natočením sleduje obíhající dívku.
18. – 19. takt = 9. – 10. takt.
20. takt: Holubec vpravo stranou, odrazem z levé nohy.
21. takt: Holubec opačným směrem.
22. takt: Přídup levou nohou, paže s obuškem v širokém gestu vzhůru.
23. – 26. takt = 14. – 17. takt.

Dohrávka:
1. – 8. takt: V držení polootevřeném víří dvojice skočným krokem doprava. D couvá, na a) vykračuje vnější noha. V 8. taktu dvojice víření rázně zastaví.
9. – 16. takt: Víření opačným směrem (chlapec couvá), vykračuje opět vnější noha. Dvojice ukončí víření v postavení čelem k sobě, CH uchopí D v podpaždí, D mu položí obě paže ze strany na ramena. D se lehce odrazí, CH ji vyzvedne a postaví zpátky.

Pozn.: Podle prof. A. Václavíka byl to tanec do určité míry improvizovaný, zvláště v části individuálního tanečního projevu chlapce a dívky. Některé společné cifry CH a D se podobaly valašskoklobouckému čardáši. Některé staré ženy prý v tanci místo těchto cifer srážely k sobě podpatky (tzn. na a) na přední části chodidel vzdálily paty od sebe, na b) je prudce srazily k sobě), to opakovaly několikrát a pak obcházely drobnými krůčky tanečníka s čapuškáním do dlaní.

Tančí a hrají členové souboru Kašava z Lukova u Zlína Ivo Rochla (1965) a Markéta Pavlištíková (1964), muzika ve složení Petr Král (1974) prim, Pavla Jurásková (1975) a Petra Kučerová (1978) housle-terc, Eva Kočičková (1974) housle-kontr, Jan Dudr (1976) viola-kontr, Martina Fuksová (1972) cimbál a Jiří Straka (1972) kontrabas.

[: Nemožem, nemožem, ale si pomožem :],
[: moja galánečka probodla sa nožem :].

[: Probodla sa nožem pro jedno slovečko :],
[: že sem jí neřekl, moja galánečko :].

Tančí dvojice volně rozestaveny před hudbou. Při zpěvu taneční písně stojí dívka po pravici chlapce. Držení polootevřené: CH obejme D kolem pasu. D položí levici ohnutou v lokti na jeho rameno. Vnější ruce spojí vpředu před tělem: CH si vloží do své levé ruky otočené dlaní vzhůru pravou ruku D hřbetem nahoru. Ruce obou – dlaň v dlani – jsou do sebe zaklesnuty palci. Prsty jsou volně sevřeny kolem partnerovy ruky.

Tanec má tři části:
I. Zpěv taneční písně s dvojitým pohupováním dvojice v uvedeném postavení na místě v rytmu písně, kterou předzpěvuje CH
V lichých taktech na a) CH i D vykročí vnější nohou vpřed s mírným nátřesem v kolenou. Spojené vnější paže současně provedou malý kmit vzhůru téměř do vodorovné polohy. Na b) druhý limit – váha je plně na vnějších nohou. Vnitřní noha je na místě odlepena patou od země. U některých tanečníků se může mírně přisunout k noze výkročné. V sudých taktech přenese dvojice váhu těla podobně na vnitřní nohy dozadu rovněž s dvojhmitem (první na a) je poněkud hlubší, na b) menší). Spojené vnější paže se sníží stříškovitě dolů. Tyto pohyby se opakují až do konce zpěvu.

II. Víření dvojice kolem na místě kolem společné osy v polootevřeném držení (jaku u zpěvu)
Hudba opakuje nápěv předzpívané písně (někdy i dvakrát), dvojice víří skočným krokem jedním i druhým směrem jako u točené s obuškem (C. 1). Změna směru víření se může provádět po frázích. D i CH vykračují vnější nohou, CH levou vpřed, D pravou vzad – krok začíná v předtaktí nadskokem na vnitřní noze. Na b) D vnitřní nohou malý krůček vzad, CH vpřed. Při změně směru couvá CH a D postupuje vpřed. Na a) vykračuje opět vnější noha. Někdy se střídá víření směru i vícekrát (podle délky a frázování písně). Na konci víření, pokud vířila dvojice doleva (CH couval), může D podběhnout pod levou paží CH a oběhnout ho drobnými krůčky (2 v taktu) až na své místo. U mladých tanečníků mohlo při víření doleva D přeskočit jako u točené s obuškem napjatou levou paži tanečníkovu a oběhnout jej až na své místo.

III. Individuální taneční projev CH a D
Na druhé opakování nápěvu písně k tanci nebo na určitou frázi CH D pustí. D se otáčí před ním na místě krokem jako u víření (viz točená s obuškem – C. 1) a CH podle svých schopností a sil svůj projev na místě nebo podle ní improvizuje: obchází ji s přidřepáváním a přidupávávním, tleská do dlaní, poskakuje krokem poskočným, luská holuby (viz točená s obuškem – C. 1), tleská “čapušká” různě do dlaní i na holínky, luská prsty a výská. Čím šikovnější tanečník, tím dovedněji tyto prvky kombinuje.
Takto se postupně přezpívala a přetančila celá píseň, kterou si tanečník na začátku předplatil a zvolil. Ostatní taneční páry se k němu postupně přidávaly (příště platil sólo další). V závěru tance se obvykle zazpívala některá živější píseň, často satirického rázu. která vlastně plnila funkci tzv. zásmažky (viz valaský).

Poznámka ke skladbě: Ve volbě tanečních figur a v jejich posloupnosti byla naprostá volnost. Všechny dvojice netančily stejně, některé po předzpěvu víří pouze na místě jedním nebo druhým směrem, jiné dvojice začínají hned po zpěvu individuálním tanečním projevem. Někteří tanečníci měli své ustálené figury – cifry, jiní jakoby inspirování písní a hudbou si často přímo při tanci vymýšleli různé skoky (cifry) od drobných podupů a tleskání až k výskokům se srážením podpatků nebo poskokům s tleskáním na koleno, holeň atd. Některé dvojice tančily všechny 3 části tance, jiné si vybíraly jenom tu, která jim nejlépe vyhovovala. Obraz tance byl živý a pestrý, zvláště u starších tanečníků byl projevem líbezné pohody mezi nimi. Prof. Václavík to charakterizoval, že tančí jako dva holubi nebo kohoutek kolem slepičky. Podle prof. Václavíka se objevovalo dříve v tanci ještě více prvků. Důležité je, že každá generace tančila svým vlastním způsobem: mladí živě, dynamicky, skočně prováděným krokem, zatímco starší jen krokem se zvrtem. Rovněž tempo u starších tanečníků bylo volnější, asi jako starosvětská a sedlácká. Prof. Václavík sám předváděl starší typ kroku se zvrtem, který připomínal krok sedlácké z Horňácka.

Tančí a hrají jako v C. 1.

[: Pod biskupskú horú hospoda malovaná :],
[: a vní je šenkérka, dobré vínko dává :].

[: Přijeli ta páni, před vrátečky stáli:],
[: šenkérku volali a vínečko ptali:].

[: Šenkýřko milá, nalej nám máz vína :],
[: jak ho nenaleješ, donese nám jiná :].

[: Šenkýřka vyšla, ej, vínečko donesla :],
[: od zlata, od stříbra ručka sa jí leskla :].

Tančí dvojice smíšené, volně rozestavěné před muzikou. Tanečnice stojí po pravici chlapce. Drží se za vnitřní ruce v při­pažení, někdy drží v těchto rukou šátek (bílý nebo červený kašmírový). Vnější paže volně podél těla.

Tanec má dvě části:
I. Zpěv taneční písně
CH zpívá 1. sloku taneční písně s výraznou gestikulací volné levice. Zpěv doprovází dvojice dvojnatřásavým pohupováním na místě v rytmu taneční písně, v lichých taktech vpřed na vnější nohu, v sudých vzad na vnitřní. Spojené vnitřní paže doprovázejí přenášení váhy těla mírným kmihem v lichých taktech vpřed a v sudých vzad.

II. Víření dvojice kolem společné osy v postavem pravými boky u sebe
Tanečník uchopí tanečnici pravicí kolem těla, ona mu položí levici na jeho pravé rameno. Spojené druhé paže se šátkem jsou volně pokrčeny. V tomto postavení a držení se otáčí dvojice volný­mi kroky (2 v taktu), vykročí vnitřní noha kolem společné osy. Víření je prokládáno podtáčením pod šátkem:
a/ Jen samotné dívky v pravidelných intervalech (např. ve 2 taktech se dvojice otáčí dokola a ve 3 taktech se podtáčí dívka pod šátkem). Při podtáčení drží dívka šátek v pravé ruce a tanečník v levé nebo jej přechytne do pravé ruky. Krok podtáčení D je klidný, hladký, dvěma kroky se podtočí D o 360° vpravo, vykra­čuje pravá noha. CH přitom v postoji čelem k D ve stejném rytmu přešlapuje na místě, na a) na pravou nohu – koleno mírně povolí, na b) na levou nohu, koleno napjato.
b/ Jen chlapce – ve stejném držení – podobně jako u d/.
c/ Obou současně – držení stejné.
d/ CH a D se podtáčejí střídavě (např. první 2 takty víření pravými boky u sebe, vykračuje pravá noha, 3. takt podtočení dívky, 4. takt podtočení CH, 5. takt CH apod.).

Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci vždy ve stejném tempu. (Pokud jde o hudbu cimbálovou nebo hudeckou.) Při dechovce je zpěv volnější (dechovka mlčí). Hudba pak přehrává přezpívaný nápěv rychleji. Tanec tím dostává dynamičtější ráz.
Tanec pro svůj lyrický ráz byl u souborů velmi oblíbený. Při jeho scénickém předvádění se zhusta objevovaly určité úpravy, např. dívka obešla v závěru tance tanečníka apod.

Tančí a hrají jako v C. 1.

Nad tým Častkovem, nad tú dědinú
žalo tam dívča trávu zelenú,
hoja, hojasa, trávu zelenú.

Jak jí nažala, ohlédala sa,
tam kde šohajek koně napásá,
haja, hojasa, koně napásá.

Když ho uhlédla, naňho volala,
poď ně ju zdvihnút, nemožu sama,
hoja, hojasa, nemožu sama.

Nedívaj sa na pacholka,
jak v hospodě tancuje,
podívaj sa do maštale,
jak koníčky pucuje.

Tanec má tři části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívají CH, D jen výjimečně)
Zpěv je doprovázen obvyklými dvojnátřesy v lichých taktech vpřed na vnější nohu, sudých vzad na vnitřní.

II. Víření dvojice kolem společné osy
V postavení pravými boky u sebe. držení jako u podtáčané z Biskupic (C.3), vykračuje vnější noha. Víření může být prokládáno podobně jako u podtáčané z Biskupic podtáčením, hlavně dívky, skočným krokem, tanečník přitom skočným krokem přidupává.

III. Individuální projev
Tanečnice se stejným skočným krokem otáčení kolem vlastní osy vpravo (na a) vykračuje levá noha) a tanečník při ní poskakuje krokem stejného rytmu a tleská do dlaní, v libovolném okamžiku se spolu uchopí opět k víření, dívka při samostatném otáčení často zvedla pravici nad hlavu a mávala jí nebo mávala šátkem nad hlavou.

Skladba tance:
V tanci se pravidelně střídá přezpěv vždy jedné sloky dané písně s přehrávkou, při které dvojice tančí, buď víření s podtáče­ním tanečnice a přidupáváním chlapce nebo otáčením samotné tanečnice a poskakováním a přidupáváním CH s potlesky do dlaní.
Jakmile jsou všechny sloky písně vyzpívány a vytančeny, zazpívá CH krátký dovětek, často satirického rázu a dvojice tančí tytéž figury jako prve, ale v rychlejším tempu. V závěru následuje ještě dohrávka, při které obvykle skončí tanec společným vířením.

Pozn.: Při tanci se u jednotlivých generací objevovaly různé druhy držení dvojice a to jak při předzpěvu tak i při víření.

Tančí Josef Bazala (1960) a Jana Polášková (1952), hraje muzika souboru Dolina ze Starého Města u Uherského Hradiště ve složení Pavel Mitáš (1972) prim, Radim Snopek (1974) housle-terc, Petr Chmelík (1970) housle-obligát, Zbyšek Janeček (1970) a Josef Strejček (1972) viola-kontr, Radek Doležal (1976) cimbál a Mojmír Kunc (1972) kontrabas.

Měla sem milého jako rozmarýnek,
vzala mně ho voda, když kvetl barvínek.

Když kvetl barvínek, evandula zrála,
vzala mně ho voda, nesla do Dunaja.

Půjdu já k Dunaju, budu volat hlasem,
voděnko dunajská, navrať mně ho na zem.

Já ti ho navrátím, ale né živého,
mosíš zaplakati, pohlédňa na něho.

Tančí dvojice smíšené, D po pravici CH, držení polootevřené.

Tanec má dvě části:
I. Zpěv taneční písně
Zpívají CH, při zpěvu přenáší dvojice váhu těla s dvojná-třesem, v lichých taktech vpřed na vnější nohu (vnitřní zůstává na svém místě, odlepena pouze patou od země), v sudých taktech vzad na vnitřní nohu (vnější zůstává na místě, pata přilne k zemi). Spojené vnější paže doprovázejí zpěv v lichých taktech kmihem nahoru, v sudých dolů.

II. Víření dvojice
Víření v polootevřeném držení skočným krokem, prokládané v pravidelných intervalech podtáčením dívky doprava. D se drží s tanečníkem za vnější ruce (svojí pravicí za jeho levici) nebo tanečník přechytne její pravici vlastní pravicí. Podtáčení se střídá s vířením v pravidelných intervalech.

Krok víření a podtáčení:
Při víření v polootevřeném držení se otáčí dvojice pouze doprava (D couvá). Oba vykračují vnější nohou odrazem z vnitřní nohy. CH na a) dopadne levou nohou vpřed, chodidlo kolmo k noze pravé. D pravou nohou za levou nohu, pravé koleno vytočeno zevnitř. Na b) malý krok vnitřní nohou CH vpřed, D vzad. Po došlápnutí vnitřní nohy se odrazí opět dvojice k dalšímu kroku.
Podtáčení dívek se provede stejným krokem. D vykročí z odrazu na levé noze pravou nohou vzad (na a) při otočení o půl kola zakročí pravou nohou za levou nohu, koleno vytočeno zevnitř, na b) krokem levou nohou se dotočí čelem k CH.

Krok CH:
Při podtáčení D poskakuje na místě (na a) poskok na levé, pravá pokrčí a na b) levá pokrčená noha dorazí celou plochou na zem. Při podtáčení drží CH dívku za šáteček, buďto pravicí nebo levicí.

Tančí členové souboru Světlovan z Bojkovic Ladislav Brezinský (1966) a Hana Zemčíková (1971), Petr Knotek (1959) a Jaroslava Humpolová (1952), hraje Cimbálová muzika Jaro­slava Pavlíka z Bojkovic ve složení Jiří Dostal (1971) prim, Pavel Vaňhara (1955) a Petr Vaňhara (1947) housle-terc, Petr Humpola (1979) housle-kontr, Jaroslav Pavlík (1955) viola-kontr, Jan Jevčák (1959) a Soňa Perďochová (1976) klarinet, Barbora Strommerová (1962) cimbál a Jiří Koláček (1952) kontrabas.

[: Zrána jabloňku :], zrána jabloňku sadila,
z večera sa jí ujala.

[: Urost jabloňko :], urost jabloňko veliká,
bys měla do roka jablíčka.

[: A když už bylo :], a když už bylo po roce,
vyšla Anička k jabloňce.

[: Fúkaj větříčku :], fúkaj větříčku z Dunaje,
zhoď ně jablíčko nebo dvě.

Tančí dvojice smíšené před hudbou, D po pravici CH. Držení polootevřené, vnější paže připaženy nebo spojeny jako v Pozlovicích (C. 2), D drží šátek v pravé ruce podél těla nebo jej drží spolu s chlapcem ve spojených vnějších pažích.

Tanec má tři části:
I. Zpěv taneční písně
V uvedeném držení s dvojnátřesem v lichých taktech vpřed na vnější nohu, v sudých vzad na vnitřní.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy
Postavení pravými boky u sebe, držení:
a) CH i D se drží pravou rukou zpředu kolem pasu, levá ruka volně podél těla, při víření buďto krokem poskočným (vykračuje na a) vnější noha vpřed) nebo zvrtaným bez poskoku, pouze jen pouhým zvrtem (vykračuje opět vnější noha), popleskává chlapec levicí po levém stehně na a).
b) Držení v objetí jako při podtáčané (C. 3), ve spojených napjatých pažích drží CH levou, D pravou rukou šátek.

III. Víření prokládané podtáčením (provádí se buďto skočným nebo zvrtaným krokem).
V pravidelných intervalech se podtáčí buďto jen dívka doprava pod šátkem (CH jej drží nahoře v levé ruce nebo jej přechytne do pravé, CH při podtáčení dívky poskakuje jako v jiných případech nebo pouze přešlapuje) nebo se podtáčí CH a D poskakuje nebo přešlapuje na místě. Podtáčky jak CH, tak D se provádí v delších časových intervalech.

IV. Individuální otáčení
D se otáčí poskočným nebo zvrtaným krokem na místě vpravo (vykračuje levá noha přes pravou) a stejným přešlapováním CH na místě s potlesky dlaní (“křísnutím” pravou dlaní o levou).

V závěru tance se zpívají obvykle veselé dovětky, přičemž D při samostatném otáčení mává pravicí se šátkem nad hlavou.

Tančí a hrají jako v C. 5.

Na začátku tance přistoupí tanečník nebo více tanečníků, kteří si tanec zaplatili, před muziku a s bohatou gestikulací předzpěvují první sloku taneční písně, ke konci zpěvu zatleskáním přivolají tanečnice a na opakovaný nápěv začínají tančit (víření – viz dále).
V průběhu tance pak při zpěvu jednotlivých slok stojí dvojice čelem k muzice, D po pravici CH. Zavěsí se za vnitřní lokly, dlaň v dlani (obvykle CH pravice vespod). V tomto postoji přenášejí obvyklým způsobem váhu těla s dvojnátřesem (v lichých taktech vpřed na vnější nohy, v sudých vzad na vnitřní nohy).
Pozn.: v některých případech také tanečník zpívá sám a tanečnice stojí za ním a jenom náznakovně přenáší sama váhu těla jakoby se držela s tanečníkem.

[: Hore dědinú voda běží :],
[: u mojej miléj kdosi leží :].

[: Aj, leží, leží, lebo zaspal:],
[: aj, veru bych i ho tam zastal:].

[: Pověděl bych mu povídačku :],
[: odvázal z volků ohýbačku :].

[: Aj, veru bych ho vyzpovídal:],
[: až bych sa na něm vyohýbal:].

Hradčovice, Biskupice, Fryšták, Podolí
povidajú kde mám ženu a já ju mám v posteli.

Tanec má dvě až tři části:
I. Zpěv – postoj, pohyby a držení viz nohoře. Zpěv je velmi výrazný a text je podtrháván gesty tanečníkových paží.

II. Víření dvojice kolem společné osy
Nejčastěji vpravo, ale též i vlevo. V postavení pravými boky k sobě se uchopí dvojice zespod za lokty mírně pokrčených pravých rukou (CH i D podloží dlaň pod loktem svého protějšku). Držení není těsné, naopak dvojice je od sebe dosti vzdálena. Víření se provádí skočným krokem, vykračuje vnější (levá) noha z odrazu na pravé noze. Výkrok vnější nohou je dosti dlouhý, na druhou dobu pak přikračuje vnitřní noha k noze vnější. Tanečník Alois Slovák (muzikant, tanečník a zpěvák v jedné osobě) tvrdil, že při tanci musí všichni “skákat jak srnci”. Vnější paže jsou připaženy. Mění-li dvojice při víření směr otáčení (levými boky u sebe), zůstává noha výkročná jako prve (opět levá noha, nyní vnitřní z odrazu na pravé noze. která ve druhé době taktu přikročí k noze levé).

III. Někdy se tančí i třetí figura s individuálním projevem obou tanečníku: buďto z víření nebo na začátku se dvojice pustí. D se otáčí na místě sama vpravo stejným krokem jako u víření, vykračuje stále stejná noha. ruce v bok, CH stojí při dívce, levici upaženou šikmo vzhůru nad její hlavu (“žehná jí”). Tímto buď tanec končí nebo se opět uchopí k víření a víří jedním i druhým směrem. Pokud je tanečník už hodně rozkurážen, při žehnání tanečnici se mírně pohupuje v rytmu písně nebo přidupává.

Tančí členové souboru Světlovan z Bojkovic Pavel Humpola (1948) a Marie Špiritová (1953), Bohumír Strommer (1949) a Jaroslava Humpolová (1952), hraje Cimbálová muzika Jaroslava Pavlíka jako v C. 5.

[: U Hradišťa stójí šibeničky, :],
[: a na ně věšajú a na ně věšajú dvě sestřičky.:]

[: Kdyby ty sestřičky byly moje :],
[: třeba o půl noci, o jednéj hodině šel bych pro ně:].

[: Ale to sestřička není žádná:],
[: je to galánečka :] starodávná.

Pekla vdolky z bílé múky, posýpala perníkem,
podávala synečkovi do maštale okýnkem.

Ráno žabu podojila, odpoledňa skokana,
večer sa šla podívati, jak je na tom smetana.

Tančí dvojice smíšené, v hloučku před muzikou čelem k hudbě, D po pravici CH.
Držení ke zpěvu:
a) CH obejme D pravicí kolem pasu. ona mu položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno, vnější paže připaženy.
b) Za vnitřní ruce v připažení.

Tanec má dvě části:
I. Zpěv s doprovodnými pohyby dvojice
Trhavé přenášení váhy těla v mírném stoji rozkročném s dvoj-nátřesem v lichých taktech vpřed na vnější nohu. v sudých vzad na vnitřní.

II. Víření dvojice
Většinou jen vpravo (podle informátorky Filomeny Říhové, nar. 1908), dvojice stojí pravými boky u sebe, CH uchopí D kolem pasu, D mu položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravou paži (prsty směřují k lopatkám), levou rukou pokrčenou v lokti uchopí CH nataženou pravici D, ve které drží šáteček. V tomto postavení a držení víří dvojice od začátku až do konce přehrávaného nápěvu úsečným plochým skočným krokem: na a) z odrazu na vnitřní pravé noze dopad levou nohou na celé chodidlo, mírně vtočeně dovnitř před prsty pravého chodidla, na b) se vysune nebo provede malý krůček vnitřní, pravá noha mírně vpřed (ke konci druhé doby se odrazí ke skočnému kroku levou nohou v dalším taktu).
Víření mohlo být uvedeno nebo zakončeno v prvním jednom nebo dvou taktech podtočením tanečnice skočným krokem jako při víření doprava pod šátkem, který drží CH buďto levou nebo pravou rukou. Filomena Říhová říkala, že když se jim na konci tance už nechtělo skákat, že se podtočili pod šátkem otočením na pravé noze jednou kolem (“zavrtěli sme sa enom na pravéj noze”).

Tančí a hrají členové souboru Rozmarýn z Újezdce u Luhačovic Miroslav Jančář (1966) a Martina Šedová (1971), Radan Mojžíšek (1968) a Alena Jurásková (1970), František Vlč-novský (1958) a Jitka Janíčková (1968), Petr Vozár (1967) a Dana Doležalová (1970), Ladislav Zapletal (1963) a Dagmar Zapletalová (1969), muzika ve složení Roman Daněk (1976) prim, Richard Pančocha (1976) housle-terc, Martin Slabák (1976) viola-kontr, Aleš Řezníček (1975) klarinet a Bohumil Vráblík (1972) kontrabas.