Na tem našem nátoni, na tem našem nátoni,
zatočil se šohaj švarný na vraném koni.

[: Zatočil se sem aj tam :],
kemu já tě, moja milá, kemu zanechám.

[: Kady je ten chodníček přes ty vinohrady :],
[: po kerém sem chodíval, po kerém sem chodíval k méj miléj na přezvědy :].

[: Tady máš ten šáteček, cos ně milá dala :],
[: šak já ti ho zaplatím :], ej, abys neplakala :].

Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívají muži) s doprovodnými pohyby (přenášeni váhy těla z nohy na nohu).
II. Víření dvojice na místě kolem společné osy v postavení pravými boky u sebe (vykračuje vnitřní – pravá noha) nebo v postavení levými boky u sebe (vykračuje levá – vnitřní noha).

Popis jednotlivých tanečních kroků a prvků:
I. Předzpěv taneční písně s doprovodnými pohyby
CH se postaví před muziku a začne zpívat první sloku libovolné z tanečních písní ke skočné. Při zpěvu gestikuluje levicí (pokud zpívá sám i pravicí) a přenáší při tom váhu těla z nohy na nohu. Po několika taktech zatleská a na toto znamení k němu přibíhá tanečnice a D se postaví po pravici CH. Pokud píseň ještě neskončila, přenáší shodně s ním váhu těla z nohy na nohu. Přenášení váhy těla se může provádět dvojím způsobem. Dvojice, spojená za vnitřní paže v připažení (vnější volně podél těla nebo CH volnou vnější paží gestikuluje), přenáší váhu těla buď stejnosměrně (v lichých taktech např. v 1. době přenesou váhu těla oba na pravou nohu šikmo vpravo stranou s mírným zakrou­žením, na druhou dobu přitáhnou levou nohu k noze výkročné a celý pohyb ukončí mírným limitem podřepmo). V sudých taktech totéž naopak opačnou nohou. Při nakročení v 1. době taktu je vždy noha v koleně mírně napjata, ve druhé době taktu po přísunu druhé nohy obě nohy povolí v kolenou.

Jiný způsob přenášeni váhy těla:
Liché takty – na a) CH i D vykročí mírně vnější nohou vpřed, koleno mírně napjato, na b) přisunou druhou nohu k noze výkročné po přední části chodidla. Přísun ukončen hmitem podřepmo.
Sudé takty – na a) zakročí CH i D vnitřní nohou vzad (noha v ko­leně mírně napjata), na b) zlehka přisunou vnější nohu k vnitřní a přísun zakončí opět hmitem podřepmo v kolenou.

Varianta druhého způsobu:
1. takt – a: Vykročí CH i D vnější nohou vpřed (noha došlápne celým chodidlem na zem a přenese se na ni plně váha těla).
b: Druhá noha nepřisouvá, ale pozvedne se patou od země, povolí mírně v koleně a v této poloze zůstane odlehčena až do konce druhé doby.
2. takt – a: Odpérováním v kolenou se přenáší váha těla zpět na vnitřní nohu (CH na pravou, D na levou). Vnější noha zůstává na svém místě, někdy se nepatrně posune k noze vnitřní, zůstane-li zcela na svém místě, pouze se mírně odlepí špičkou od země.
Přenášení váhy těla se provádi v mírném stoji rozkročmo. Spojené vnitřní paže se při přenášení váhy těla vpřed na vnější nohy pohybují spodním obloukem mírně vpřed (někdy se dvojice od sebe mírně odvrací). Při přenesení váhy těla zpět na vnitřní nohu se vracejí spojené vnitřní paže spodním obloukem vzad do mírného zapažení. Dvojice se mohou k sobě mírně přivrátit.

II. Společné víření dvojice na místě buď pouze vpravo nebo se střídáním směru
Hudba opakuje předzpívaný nápěv první sloky taneční písně. Dvojice se otočí pravým bokem k sobě a uchopí se k víření: CH uchopí pravou rukou D zepředu kolem pasu. D položí svoji pravici na levé rameno CH zepředu. Vnější paže jsou připaženy. Při postavení levými boky u sebe se drží opačnýma rukama.
V tomto postavení a držení víří buďto jen vpravo nebo (je-li nápěv písně delší) střídají směr víření doprava-doleva-doprava po jednotlivých nápěvových frázích.

Krok víření: Jde o krok staršího typu prováděný zvrtem na vnitřní – výkročné noze.
1. takt – a: CH i D vysunou pravou nohu vpřed po obloučku (špička vytočena mírně zevnitř), noha došlápne celým chodid­lem na zem, koleno povolí.
b: Zvrtem na vnitřní noze se prudce dvojice pootočí doprava asi o půl kola. Při zvrtu. který je proveden dosti prudce odpérováním kolena nahoru, se pata vytočí zevnitř (doleva) a vlastní zvrt dokončí prudkým došlápnutím paty na zem. Současně levá noha se pozvedne od země a prudkým švihem vpřed došlápne celým chodidlem před špici pravé nohy vtočeně dovnitř.
V závěru této části je patrné současně mírné odpérování tanečníků v kolenou nahoru.
Každý další takt = 1. taktu. Jednotlivé vířivé kroky jakoby byly od sebe mírně odsazeny zřetelným zakončením vířivého pohybu na konci každého taktu.
Změna směru víření se provede na konci hudební fráze přetočením při dokončení kroku o 180° dovnitř. Na začátku další fráze v postavení levými boky u sebe vykračuje nyní levá (opět vnitřní) noha.

Poznámka ke skladbě: V tanci se pravidelně střídá předzpěv taneční písně (zpívají muži) s vířením. Tanečníci si předzpěvují libovolné písně, které pak hudba k tanci přehrává, obvykle pouze jednou. V závěru tance může hudba zahrát dohrávku, při které dvojice víří střídavě vpravo i vlevo až do konce.

Poznámka k tanečnímu kroku: Zvrt při víření na vnitřní noze s odpérováním v koleně (viz popis) je vlastně zárodkem poskoku v některých druzích skočných (viz Svatobořice-Mistřín, H. 5).

Tančí František Kouřil (1941-1996) a Marie Šebestová (1941), Václav Polášek (1927) a Marie Rudická (1938), Ivo Šimeček (1933) a Jitka Šimečková (1961) z Kyjova, hraje cimbálová muzika Jury Petrů z Kyjova ve složení Petr Petrů (1955) prim, Libor Mišurec (1966) housle-terc, Josef Munka (1934) housle-kontr, Jindřich Pleva (1966) viola-kontr, Martin Jagoš (1965) klarinet, Jiří Petrů (1953) cimbál a David Běťák (1969) kontrabas.

Ej, vím já o děvčině, ej, vím já o děvčině,
v tem boršovském mlýně, v tem borěovském mlýně.

[: Ej, ona husy pase :] [: pěkně nastrojá se :].

Vyletěla křepelenka z prosa,
chytala ju moja milá bosa,
chatala ju moja milá bosa.

Když tys chtěla křepelenku chytat,
[: mělas ty se na červeno vyspat :].

Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívají muži) s doprovodnými pohyby (přenášení váhy těla z nohy na nohu).
II. Víření dvojice na místě kolem společné osy v postavení pravými boky u sebe (vykračuje vnitřní – pravá noha) nebo v postavení levými boky u sebe (vykračuje levá – vnitřní noha) krokem se osobitým potřásáním, které vyplývá z provedení kroku.

Popis jednotlivých tanečních kroků a prvků:
I. Předzpěv taneční písně s doprovodnými pohyby
Tanec začíná předzpěvem taneční písně. CH se postaví před muziku a začne zpívat první sloku libovolné z tanečních písní ke skočné. Při zpěvu gestikuluje levicí (pokud zpívá sám i pravicí) a přenáší při tom váhu těla z nohy na nohu. Po několika taktech zatleská a na toto znamení k němu přibíhá tanečnice. D se postaví po pravici CH. Pokud píseň ještě neskončila, přenáší shodně s ním váhu těla z nohy na nohu. Přenášeni váhy těla se může provádět dvojím způsobem zcela jako v H. 1.

II. Společné víření dvojice na místě buď pouze vpravo, nebo se střídáním směru.
Hudba opakuje předzpívaný nápěv první sloky taneční písně. Dvojice se otočí pravým bokem k sobě a uchopí se k víření:
CH uchopí D oběma rukama kolem těla (lokty poněkud zvedne). D mu položí obě ruce přes ramena. Někdy drží tanečník levicí D za její pravou paži těsně nad loktem (ruku překrývá poněkud “tacle” dívčina pravého rukávce). Někteří tanečníci při tomto druhu uchopení dívky nad loktem zvednou svoji pokrčenou levou paži hodně vysoko. Při víření doleva se uchopí naopak.

Krok víření:
Víření doprava v postavení pravými boky u sebe:
1. takt – a: CH i D nakročí celým chodidlem na vnitřní nohu (špička mírně vytočena doprava) a odrazem z celého chodidla se pootočí asi o 45° doprava. Druhá noha se současně pozved­ne od země a připraví se k dalšímu kroku.
b1: CH i D doskočí na patu levé (vnější) nohy, špice vztyčena kolmo vzhůru. Při dopadu paty na zem, těsně před špičku pravé nohy je už náznak mírného natřesení.
b2: Celý taneční pohyb uzavře prudké došlápnutí vztyčeného chodidla vnější nohy na zem vtočeně dovnitř před špičku pravé nohy. Tento pohyb je proveden s dalším (nyní ještě zřetelnějším) potřesením celého těla.
Oba dva pohyby levé nohy. popsané v b1 a b2, ovlivňují charakter celého tanečního kroku, silně natřásavého.

Při víření doleva vykračuje vnitřní (nyní levá noha). Charakter kroku i celého víření zůstává stejný jako při víření doprava.

Poznámka k charakteru tance: Tanec je svižný, jednotlivé pohyby na sebe navazují a pro jeho pohybový charakter je typický poskok na vnitřní noze a došlap přes patu a špičku vnější nohy s dvěma výraznými nátřesy. Došlap vnější nohy na patu je proveden současně s doskokem vnitřní nohy celým chodidlem na zem.

Tančí Rudolf Hochman (1937) a Vojtěška Hochmanová (1938), František Kouřil (1941-1996) a Marie Šebestová (1941), Jan Selucký (1932) a Libuše Selucká (1936), hraje Cimbálová muzika Jury Petrů z Kyjova jako v H. 1.

Ej, lítala laštověnka, lítala,
až ona se saméj zemi týkala,
až ona se saméj zemi týkala.

Preletěl k ní krahulíček malý pták,
[: budeš-li se, laštověnko, vydávat :].

Já se budu, krahulíčku, vydávat,
[: až se bude suchá linda zeleňat :].

Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívají muži )s doprovodnými pohyby (přenášení váhy těla z nohy na nohu).
II. Víření dvojice na místě kolem společné osy v postavení pravými (vykračuje vnitřní – pravá noha) nebo levými boky u sebe (vykračuje levá – vnitřní noha) krokem sice poskočným, ale přesto s mírným natřesením.

Popis jednotlivých tanečních kroků a prvků:
I. Předzpěv taneční písně s doprovodnými pohyby
CH se postaví před muziku a začne zpívat první sloku libovolné z tanečních písní ke skočné. Při zpěvu gestikuluje levicí (pokud zpívá sám i pravicí) a přenáší při tom váhu těla z nohy na nohu. Po několika taktech zatleská a na loto znamení k němu přibíhá tanečnice a postaví se po pravici CH. Pokud píseň ještě neskon­čila, přenáší shodně s ním váhu těla z nohy na nohu.
Držení při zpěvu:
a) Buď za vnitřní ruce v připažení, vnější paže D připažena, CH volnou levicí při zpěvu gestikuluje. V tomto postavení a držení přenáší tanečník váhu těla z nohy na nohu krouživým pohybem (začíná napravo nebo nalevo), druhou nohu přisou-vá patou k noze výkročné. (Popis přenášení váhy těla s krouži­vým pohybem viz nahoře.) Tanečnice stojí po celou dobu téměř na místě a přenáší váhu těla pouze v náznaku, stejno­směrně s tanečníkem střídavým napínáním a povolováním jednoho kolena a nepatrným natáčením v kolenou i v bocích. Někdy při tomto pohybu se objeví kmih spojených paží v li­chých taktech spodním obloukem vpřed do předpažení dolů (dvojice se jakoby mírně od sebe odvrátila) a v sudých taktech spodním obloukem vzad do mírného zapažení (dvojice se k sobě mírně přitočí obličejem).
b) D po pravici CH. CH obejme D pravou rukou kolem pasu a D mu položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno, vnější paže připaženy. CH může volnou levicí při zpěvu gesti­kulovat. V tomto postavení a držení přenášejí oba váhu buď stejnosměrně (na pravé nebo na levé nohy) s mírným krouži­vým pohybem nebo mohou vykračovat vpřed vnější nohou (liché takty). V sudých taktech pak přenášejí váhu těla vzad na vnitřní nohu.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy vpravo a vlevo. Při víření vpravo CH i D se postaví pravými boky k sobě. CH uchopí D oběma rukama kolem těla a D mu položí ruce shora přes jeho ramena. Při víření doleva se postaví levými boky k sobě a držení zůstává stejné jako u držení doprava.
Krok víření:
1. takt – a: CH i D vykročí po obloučku vnitřní – pravou nohou, odrazí se z pravého chodidla (odraz je nízký). Druhá noha při tomto odrazu pokrčí přednožmo. chodidlo vodorovně se zemí nebo poohne mírně zánožmo.
b1: Pravá noha dopadne celým chodidlem na zem s pooto­čením asi o 45° vpravo. Při dopadu lze pozorovat náznak potřesení v kotnících, kolenou i celé postavě tanečníků.
b2: Vnější noha dokročí celým chodidlem na zem před pravou nohu vtočeně dovnitř prudce shora s dalším potřesem. Takto víří dvojice až do konce buďto přehrávky nebo první fráze taneční písně. V posledním taktu se přetočí tanečním krokem levými boky k sobě a v další frázi víří doleva, vykračuje levá noha. Krok zůstává stejný.

Pozn.: Takto se tančí i na další předzpívané sloky nebo nápěvy. Na konci tance CH uchopí pravou dlaň D svojí levicí a plácne do ní svojí pravicí. D pak položí svoji levou ruku shora na hřbet jeho pravé ruky.

Pozn. k charakteru tance: Víření je prováděno sice skočně s dopa­dem vnější nohy celou plochou nohy na zem, ale přesto s ná­třesem podobně jako při horšovské. Je tedy jakousi kombinací skočného kroku s nátřesem.

Tančí František Hlaváč (1932) a Anna Kyliánová (1930) z Ježo­va, hraje Cimbálová muzika Jury Petrů z Kyjova jako v H. 1.

Konec u Kyjova u téj boží muky,
stojí tam má milá, zalamuje ruky.

Zalamuje si jich za svoju hlavičku,
kemus mňa zanechal, švarný šohajíčku.

[: Už je ráno, už je ve dně, staň má milá vyprovoď mě :],
[: k městečku Kyjovu až na kraj, eště ně muziko pěkně hraj :].

[: A já bych šla s tebú ráda, ale naša panimáma :],
[: ona ně velice zbraňuje, štyry očka, dvě srdéčka zraňuje :].

Jede šohaj z Vídňa, má koníčka šimla,
na něm sedélečko ze samého stříbra,
na něm sedélečko ze samého stříbra.

Vybírala sem si mezi malenama,
[: zelenú sem utrhla, červenú sem nechala :].

Muži se postaví před vlastním tancem před muziku, uchopí se navzájem vzadu křížem a zpívají nejprve táhlou píseň. Při zpěvu přenášejí váhu těla z nohy na nohu střídavě vpravo a vlevo stranou. Základní postoj: mírný stoj rozkročný.
Z táhlé písně pak přejdou do písně taneční. Zpěv je dopro­vázen rovněž přenášením váhy těla jako prve. Ke konci zpěvu zatleskají a na tento pokyn k nim přibíhají tanečnice. Následuje první figura – zpěv s přenášením váhy těla.

I. D se postaví po pravici CH a uchopí se spolu za vnitřní ruce. Za zpěvu přenášejí váhu těla v lichých taktech vpřed na vnější nohu a v sudých taktech vzad na vnitřní nohu buď způsobem a) – s přisouváním levé nohy nebo způsobem b) – stále v mírném stoji rozkročmo. Spojené vnitřní paže v lichých taktech při pohybu vpřed kmih vpřed do předpažení dolů a v sudých taktech kmih vzad do mírného zapažení. Dvojice se většinou při pohybu paží vpřed od sebe mírně odvrátí a při pohybu paží vzad se k sobě opět mírně natočí.

II. Víření dvojice kolem společné osy v postavení pravými a levými boky u sebe poskočným krokem
Základní postavení při víření vpravo:
1. způsob – CH uchopí D oběma rukama okolo těla. D mu položí paže ohnuté v lokti přes rameno.
2. způsob – závěs za pravé (při víření doprava) a nebo levé lokty (při víření doleva).
Krok víření: poskočný krok –
Víření doprava:
1. takt – a: CH i D vykročí pravou nohou po obloučku (špice vytočena zevnitř doprava) a odrazem z celého chodidla posko­čí na pravé noze. Levá noha se pozvedne od země. mírně se pokrčí v koleně.
b: Švihem vpřed s otočením doprava došlápne shora celým chodidlem na zem vtočeně dovnitř (špička pravého chodidla směruje ke středu chodidla nohy levé). Tímto krokem se otáčí dvojice buďto to konce nápěvu nebo nápěvové fráze. V kaž­dém taktu se otočí asi o půl kola. Krok by měl být bez potřásání.
V posledním taktu nápěvové fráze se přetočí dvojice buďto jedním krokem jako při víření o 180° doprava (tj. levými boky k sobě a uchopí se k víření doleva) nebo místo skočného kroku se otočí třemi přešlapy na místě pravou-levou-pravou nohou.
Při víření doleva vykračuje levá noha. Obrat do postavení pravými boky k sobě se opět provede na konci fráze podobně jako prve (tj. buďto skočným krokem – začíná levá. nebo třemi přešla­py v prvních třech osminách taktu, začíná opět levá).
Pokud se dvojice drží při tanci v závěsu za lokty, opisuje poněkud větší kroužek při společném víření. Takto se střídá zpěv a tanec až do konce.

V závěru tance zahraje hudba dohrávku, při které dvojice víří až do konce střídavě doprava a doleva. Po skončení tance si dvojice poděkují potleskem do dlaní (viz Ježov, tanec H.3).

Tančí Rudolf Hochman (1937) a Vojtěška Hochmanová (1938), František Kouřil (1941-1996) a Marie Šebestová (1941), Václav Polášek (1927) a Marie Rudická (1938), Jan Selucký (1932) a Libuše Selucká (1936), Ivo Šimeček (1933) a Jitka Šimečková (1961) z Kyjova, hraje Cimbálová muzika Jury Petrů z Kyjova jako v H. 1.

Před naším mosteček z drobného kamení na kopečku,
leží tam syneček, porúbaný všecek o děvečku, o děvečku.

Kdože ho porúbal, to mosel byt šohaj vybíraný,
mosel mět šablenku nabrúšenú pěkně [: na dvě strany :].

V pondělí doma nebudu,
v úterý na jarmak půjdu,
ve středu z jarmaku,
ve čtvrtek z palírně do šenku.
A v pátek to bude hoja, ty budeš frajárka moja,
v sobotu pérko dáš,
v nedělu pojedem na sobáš.

Aj, ženy, ženy, poraďte že mi, zlého já muža mám,
a on mňa bije, velice pije, co si s ním počat mám.

Zajdi do pola, natrhaj zelá, zelá králového,
jak ho okusí, hněď umřít mosí, do dňa devátého.

Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívají muži )s doprovodnými pohyby (přenášení váhy těla z nohy na nohu).
II. Víření dvojice na místě kolem společné osy v postavení pravými nebo levými boky u sebe (vykračuje vnitřní noha).

Popis jednotlivých tanečních kroků a prvků:
I. Předzpěv taneční písně s doprovodnými pohyby
Tanečník se postaví před muziku a zpívá první sloku taneční písně. Doprovází ji přenášením váhy těla z nohy na nohu (buď krouživými pohyby střídavě doprava a doleva anebo běžným přenášením váhy těla na levou nohu vpřed a na pravou nohu vzad) v mírném stoji rozkročném. Zpěv doprovází gestikulací jedné nebo obou paží. Ke konci zatleská. V tu chvíli k němu přibíhá tanečnice a pokud ještě zpívá, postaví se po jeho pravé straně a zaujme s ním základní postavení při zpěvu:
D po pravici CH, položí levou ruku ohnutou v lokti na CH levé rameno a CH ji objímá pravou paží kolem pasu. Pravice D připažena, levice CH v gestu. V tomto držení přenášejí váhu těla v lichých taktech vpravo stranou, v sudých vlevo stranou s mír­ným zakroužením. Druhá noha buď se mírně přitahuje k noze výkročné nebo chodidla obou zůstávají na místě a při přenesení váhy těla na pravé nohy se uvolní levá pata. V sudých taktech při přenesení váhy těla na levé chodidlo se pozvedne pravá špice, kterou někdy tanečnice vytočí směrem zevnitř (noha opřena pevně patou o zem). Podobně i tanečník.
Druhý způsob přenášení váhy těla: liché takty směrem vpřed na vnější nohu, vnitřní zůstává na místě a odlepí se patou od země, v sudých taktech pak vzad na vnitřní nohu, vnější zůstává opřena patou o zem na místě, špička D se vytáčí vpravo a CH vlevo (zevnitř). Objevují se tu a tam i další, drobnější obměny.

II. Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci jedenkrát
Dvojice víří na místě kolem společné osy skočným krokem buď jen vpravo v postavení pravými boky u sebe (vykračuje pravá noha) nebo se změnou směru na konci hudební fráze.
Držení k víření:
CH uchopí D oběma rukama kolem těla (lokty poněkud výš), D jej uchopí oběma rukama ze strany za ramena.
Krok víření:
1. takt – a: CH i D vykročí pravou nohou vpřed po obloučku. Noha na celém chodidle, špička vytočena mírně vpravo zevnitř. Pevným odrazem z celého chodidla (koleno však zůstává pružné) vyskočí dvojice s pootočením asi o 45° doprava. Výskok je vyšší, nežli u kyjovské skočné (H. 4). Druhá noha se současně pokrčí v koleně dosti vysoko, chodidlo vodorovně se zemí.
b: Švihem při dalším otočení o 45° vpravo dokročí zprudka shora celým chodidlem na zem, špice vtočena dovnitř (pravá špice je asi u středu chodidla nohy levé). Současně se připravuje vnitřní noha k dalšímu kroku. Každým skočným krokem se otočí dvojice o půl kola. čili ve dvou taktech o 360°.
Změna směru víření:
V posledním taktu nápěvové fráze se přetočí dvojice jedním poskočným krokem o 180° doprava (nyní stojí levými boky u sebe) a přechytne se k víření doleva. Vykračuje vnitřní (nyní levá) noha.
Charakter kroku je dynamický, poskok je vyšší nežli u všech ostatních druhů skočné, otočení pravidelně o půl kola, druhá noha pokrčuje dosti vysoko. Provedení plně odpovídá názvu “skočná”.

Tančí Josef Kyněra (1942-1996) a Hedvika Varmužová (1944) ze Svatobořic Mistřína, hraje Varmužova cimbálová muzika ze Svatobořic-Mistřína ve složení Pavel Varmuža (1966) prim. František Koráb (1960) a Petr Varmuža ml. (1976) housle-terc, Jiří Varmuža (1970) a Josef Varmuža ml. (1963) housle-kontry, Petr Varmuža st. (1939) cimbál a Josef Varmuža str. (1941) kontrabas.

Ti miločtí úřadové tvrdého srdéčka,
dali sobě ponalévat starého vínečka,
kerého by ěohajíčka na vojnu chytili.

a jak ho vypili, hned sa uradili,

[: Když sa oni uradili, tak hned nařídili :],
bohatého škoda, mosí robit doma,
ten chudobný šohajíček mosí jít do boja.

Čí to lúka nesečená, ej, milockého pána, ej, milockého pána.
Půjdem na ňu, zesečem ju, ej, za rosenky zrána, ej, za rosenky zrána.

Čí to lúka nesečená, [: ej, milockéj hraběnky :],
půjdem na ňu, zesečem ju, [: ej, zrána za rosenky :].

Tanec má dvě části:
I. Zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby (přenášením váhy těla z nohy na nohu krouživým pohybem – vlevo a vpravo stranou).
II. Víření dvojice na místě nízkými běhovými krůčky kolem společné osy střídavě vpravo a vlevo kolem. Mezi víření je v urči­té nápěvové části vkládáno vykopávání střídavě pravé a levé nohy (CH i D jsou natočeni čelem k sobě a drží se za obě ruce).

Popis jednotlivých figur a kroků:
I. Zpěv taneční písně
CH se postaví před muziku a v mírném stoji rozkročném začne zpívat první sloku taneční písně, gestikuluje přitom pravou i levou paží a ke konci zatleskáním přivolá tanečnici. D k němu přibíhá a postaví se po jeho pravici. CH ji obejme pravou rukou v pase. D položí levici ohnutou v lokti přes jeho pravou paži (prsty levé ruky směřují ke středu jeho zad). Přenášení váhy těla je doprovázeno mírnými krouživými pohyby. Buď začínají v lichých taktech podle CH na levou nohu, druhá noha zůstává opřena patou o zem a vytáčí se špičkou zevnitř. V sudých taktech pak přenesou váhu na pravou nohu (špička pravé nohy došlápne na zem, levá noha se špičkou odlepí od země a vytočí ji zevnitř).
Nebo začnou opačným směrem a opačnýma nohama. Při zpěvu CH volnou levici gestikuluje a D má pravou ruku založenu v bok.

II. Víření kolem společné osy oběma směry
Hudba opakuje předzpívaný nápěv k tanci v rychlejším tempu jedenkrát, CH a D se postaví pravými boky k sobě a uchopí se za obě ruce (CH i D skrčí levou ruku v lokti a přitáhnou si ji až k svému levému rameni, pravou ruku volně napnou k levé pokrčené ruce protějšku a v této poloze se navzájem uchopí za ruce tak. že D má obě ruce hřbety vzhůru a CH dlaněmi vzhůru). V tomto postoji a držení víří v první části tance (1. – 4. takt) doprava drobnými běhovými krůčky – vykročí pravá – dva kroky v taktu. Krůčky jsou krátké, lehké a prováděné sice po celých chodidlech, ale váha je více na přední části chodidla. V 5. – 8. taktu víří doleva v postavení levými boky u sebe, vykračuje levá – vnitřní noha. Přetočení k levému boku se provede na začátku pátého taktu. V 9. – 12. taktu se přetočí dvojice k sobě, aniž by se pustila a drží se za obě ruce jako prve asi ve výši prsou (D hřbety rukou nahoře vloží ruce do nastavených dlaní CH). V tomto postavení a držení vykopávají, mírně trupem zakloněni, poskoky nohy nízko nad zemí (“vykopávání” – “šúpání”). V první době přeskokem na levou nohu vykopnou nízko nad zem dopředu pravou, ve druhé době přeskočí zpět na pravou a vykopnou vpřed levou atd. 13. – 16. takt – víření vpravo jako v taktu 1. – 4. Nyní následuje zpěv další sloky v poněkud volnějším tempu a opět rychlá přehrávka k tanci.
Ke konci víření hudba zpomalí do původního zpěvákova tempa. V závěru tance si tanečníci tlesknutím do dlaní poděkují (viz Ježov, H. 3).

Poznámka: Při přenášení váhy těla při zpěvu někdy tanečník nebo tanečnice nezvednou špičku odlehčené nohy, ale pootočí celým chodidlem v příslušném směru. Není zde pevného předpisu, kterého druhu kroku při přenášení váhy těla nutno používat.

Tančí Jan Krist (1950) a Jaroslava Kristová (1952) z Milotic, hraje Varmužova cimbálová muzika ze Svatobořic-Mistřína jako v H. 5.

Svatoborský dvorek, svědčí mu dvorkem byt,
mojej galánečce svědčí po něm chodit,
mojej galánečce svědčí po něm chodit.

Za našim huménkem nade dvorem,
zatočil sa šohaj s vraným koněm,
milá naňho volá, vráta mu otvírá, pojeď honem.

Otec doma krávy dójí,
matka zase céru strójí,
ej, běž cérečko, běž k muzice,
je tam chlapců na tisíce.

Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně.
II. Víření “zvŕtaným” krokem v držení za pokrčené pravé paže (CH i D drží svého partnera pravou dlaní zespod za jeho loketní kloub). Paže jsou polonapjaté. Při víření doleva podobně levou rukou. Vnější paže připaženy.

Popis jednotlivých figur a kroků:
I. Zpěv taneční písně
CH se postaví před muziku a zazpívá obvyklým způsobem s přenášením váhy těla stranou střídavě na pravou a levou nohu první sloku taneční písně. D stojí opodál a v závěru zpěvu na tanečníkův pokyn přistoupí k němu. Pokud ještě tanečník zpívá, stojí D šikmo vpravo za ním (bez držení) a souhlasně s ním přenáší sama také váhu těla. Ruch pohybu D je menší nežli u CH. CH i D přenášejí váhu těla na místě s mírným napínáním a pokrčováním kolen a s natáčením v bocích.

II. Víření
Hudba přehrává předzpívaný nápěv jedenkrát. CH a D se uchopí shora popsaným způsobem k víření v postavení pravými boky k sobě navzájem pod pravými lokty, levé paže připaženy. V tomto postavení víří krokem se zvrtem na vnitřní noze.
1. takt – a: CH i D vysunou pravou nohu po obloučku, noha došlápne celým chodidlem na zem, špice mírně vytočena ze­vnitř.
b: Nadnesením na přední části pravého chodidla (pata odle­pena od země asi 5 cm) a zvrtem na přední části chodidla (pata se natočí doleva) se dvojice otočí asi o 45° vpravo. Levá noha předkročí před nohu pravou a došlápne celým chodidlem shora na zem, špice vtočena dovnitř před špici pravé nohy.

Na začátku dalšího taktu se na vnější nohu přenese váha těla, tím se uvolní pravá noha a současně se připraví ke kroku vpřed jako v prvním taktu. Na konci pohybové fráze se jedním zvrtaným krokem přetočí dvojice levým bokem k sobě, chytne se navzájem pod levými lokty a víří doleva. Nyní vykračuje vnitřní (levá) noha. Pokud je píseň delší, je možno změnit ještě jednou směr a vířit znovu doprava. Takto se střídá až do konce tance předzpěv taneční písně s vířením. V každém taktu se dvojice otočí asi o půl kola. Končí-li víření v držení za levé lokty, může tanečník tanečnici uvolnit tak. že jej obejde zleva zadem doprava na své původní místo.

Tančí Oldřich Krejčí (1914) a Věra Krejčí (1927) ze Svatobořic, hraje Varmužova cimbálová muzika ze Svatobořic-Mistřína jako v H. 5.

V ratiškovských dolinách, v ratiškovských dolinách,
rozmarýn rozkvétá, rozmarýn rozkvétá.
Chodívá k nám šohajek, chodívá k nám šohajek,
ode mňa ho pýtá, ode mňa pýtá.

[: Nepýtaj ho ode mňa :], [: ode mňa od saméj :],
[: pýtaj si ho od otca :], [: od mamičky mojéj :].

Je to svatební obřadní slovenská, tančená ženichem s ne­věstou a ostatními mládenci a družkami před domem nevěstiným po příchodu z oddavek. Jednotlivé dvojice stojí ve skupině čelem k domovním dveřím. D po pravici CH. CH obejme pravou rukou D v pase. D položí levici ohnutou v lokti přes chlapcovo pravé rameno (prsty směřují ke středu zad). Ženich i ostatní mládenci drží v levé ruce “svatební rúcho” – velký turecký šátek připevněný na žerdi jako praporec, nahoře s kytkou. CH drží žerď v levé ruce a opírá ji o své levé rameno, špice praporce s kyticí nahoře je šikmo nad jeho hlavou. D uchopí pravou rukou pokrčenou v lokti volný vlající cíp praporce a přitáhne si ho za svojí hlavou ke svému pravému rameni. Takže jednotlivé dvojice jsou zčásti těmito praporci zahaleny. V tomto postavení a držení zpívají taneční píseň.
I. Pohyby při zpěvu taneční písně
CH předzpěvují první sloku taneční písně ve volném tempu (v souborovém předvedení zpívají s CH i D). Dvojice za zpěvu písně přenáší váhu těla v lichých taktech oba na levou nohu. v sudých taktech na pravou nohu. Přenášení váhy těla je provázeno mírným zakroužením dvojice na místě ve směru výkročné nohy. Podobně jako u shora popsaných tanců z Kyjovska.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy v uvedeném postavení a držení vpravo i vlevo stranou
Hudba zrychlí předzpívaný nápěv. Dvojice víří do poloviny nápěvu vpravo stranou (D couvá, CH postupuje vpřed). Od polo­viny nápěvu pak opačným směrem (CH couvá, D postupuje vpřed).
Popis kroků – víření doprava:
1. takt – a: CH i D podřep na vnitřní noze.
b: D krok pravou (vnější) nohou vzad s odpérováním v kolenou nahoru. CH krok vnější (levou) nohou vpřed rovněž s odpérováním v kolenou. Oba došlápnou mírně na přední část chodidla, takže celá dvojice se nadnese.
2. takt – a: Malý krok vnitřní nohou na celé chodidlo, D vzad, CH vpřed, noha v koleně povolí do mírného podřepu.
b: Krok vnější nohou s nadnesením, D vzad, CH vpřed.
Takto víří až do konce první části. V posledním taktu první části přešlápnou ještě jednou tanečním krokem slovenské na místě, podobně jako na začátku, a v další části víří opačným směrem (CH postupuje vzad, D vpřed) až do konce přehrávky.

Následuje zpěv další sloky a opět tanec jako po prvé sloce. Takto se postupně přezpívá a přetančí celá píseň k tanci “pod rúchama”.

Tančí a hrají členové souboru Konopa z Ratíškovic Jiří Gajdík (1966) a Blanka Uhlíková (1975), Josef Koplík (1966) a Jana Koplíková (1966), Jaroslav Macek (1968) a Eva Antošová (1974), Jiří Příkaský (1966) a Ilona Příkaská (1970), Emil Souček (1958) a Věra Součková (1959), muzika ve složení Jan Slaměna (1940) prim, Jaroslav Matula (1943) housle-terc, Václav Horák (1943) viola-kontr a Pavel Skopal (1937) kontrabas.

[: U Svatobořic v širéj rovině :],
[: pase šohaj štyry koně vrané na jetlině :].

Dyž sem došel od muziky, bylo ráno,
můj tatíček mňa přivítal, kdes byl, Jano,
[: ty nesmíš doma spat, ty mosíš jít dělat skoro ráno :].

A já sem sa hned vymlúval na mamičku,
šak ste taky tak chodíval, můj tatíčku,
[: já nemožu dělat, já sa mosím vyspat, můj tatíčku. :]

Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně ve dvojicích před muzikou ve volném tempu.
II. Víření dvojice na místě střídavě za pravé a levé lokty s kro­kem buďto běhového charakteru nebo s mírným přidřepáváním na vnitřní nohu. Tempo tance je rychlejší. Vlastní víření začíná střídavým napínáním pravé a levé paže ve skrčení připažmo (CH drží D jemně za ruce hřbety vzhůru). V každém lichém taktu se provedou dva limity s postupným napnutím pravé ruky k levému ramenu svého partnera a skrčení vlastní levice. V sudém taktu naopak.

Popis tanečních kroku a prvků:
I. Při předzpěvu drží CH D pravicí kolem pasu. D položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Vnější ruce v bok nebo D pravici v bok. CH levicí gestikuluje. Při zpěvu se přenáší váha těla dvojím způsobem:
a) V lichých taktech vykročí anebo se přenese váha těla vpřed, druhá noha se uvolní patou od země nebo se mírně posune k noze vnější s hmitem podřepmo. V sudých taktech se pak přenese váha těla vzad na vnitřní nohu. Přitom se vnější noha odlepí špicí od země nebo se posune mírně s hmitem podřepmo k noze vnitřní.
b) Dvojice v uvedeném postavení a držení přenáší váhu těla s mírně krouživým pohybem v lichých taktech na pravou nohu, v sudých na levou, nebo naopak (viz u ostatních tanců z Kyjovska).

II. Krok víření:
V každém taktu se provedou dva běhové krůčky, vykračuje vnitřní noha (v postavení pravými boky u sebe v závěsu za pravé lokty pravá, v postavení levými boky u sebe v závěsu za levé lokty levá). Krůčky jsou drobné, krátké. Někteří tanečníci provedou při prvním kroku víření na vnitřní noze malý podřep. Víření vpravo a vlevo předchází pokrčování a napínání spojených paží CH a D ve výši ramen (popis viz nahoře).

Poznámka: Tanec se podobá poněkud podlužácké vrtěné, ovšem na Kyjovsku je zakotven už dávno. U točivých tanců zpívávali původně pouze muži. Nyní se hlavně působením souboru připojují i ženy.

Tančí Stanislav Jelen (1967) a Marcela Osičková (1973), Pavel Kasan (1952) a Božena Kasanová (1954), Josef Kulheim (1948) a Jana Kunická (1953), Vladimír Kyněra (1945) a Marie Osičková (1945) ze Svatobořic-Mistřína, hraje Cimbá­lová muzika Jury Petrů z Kyjova jako v H. 1.

S dovolením, chlapci, s dovolením, s dovolením,
budeme sa lískat po holeni, po holeni.

A já su syneček vrchního pána,
vrčíjú na mňa jak na cigána.
Kdo na mňa vrčí, hned na mňa skočí,
já sa mu podívám do jeho očí.

Nedaleko od Kyjova, co je to tam za dědina,
[: sú tam děvčata bohaté, chcú za huběnku tři zlaté :].

Tanec po holénce patří ke starým skočným mužským tancům. V třicátých letech minulého století býval spojen v pevný celek se “slovenskou” (starým točivým tancem na Kyjovsku), který se později přejmenoval zřejmě pod vlivem původního spojení s tancem po holénce na skočnou.
Podle zpráv pamětníků se tanec po holénce tančíval na Kyjovsku hlavně o hodech. Chlapci se postavili do kruhu, v jehož středu byl stárek. Stárek zatleská nad hlavou a zanotí některou z písní k holénkové. Chlapci stojící v kruhu se ke zpěvu přidají. Po předzpívání CH uprostřed vyskakuje až do konce jedné, nejvýše dvou přehrávek předzpívaného nápěvu. Tanec po holénce se tančíval po verbuňku a chlapci se v něm střídali v tomto pořadí: nejprve první stárek, po něm druhý a pak jednotliví chlapci z kruhu. Každý si předzpíval svoji píseň, která se svým charakterem i textem hodí k tomuto tanci. V tanci se objevovaly tyto taneční prvky: přenášení váhy těla s gestikulací paží při zpěvu taneční písně, úvodem a v závěru tance pak běžné cifry přejaté z verbuňku (každý tanečník měl své oblíbené cifry). Pak následovalo vyskakování tanečníků podobně jako při podlu-žáckých hošijích.
Technika výskoků:
Na konci zpěvu odrazem ze stoje na obou nohou skok do dřepu, obě paže se napřáhnou směrem k zemi.
1. takt – a: Výskok do výšky (obě nohy napjaty), tanečník si při tomto výskoku pomáhá pažemi tak, že překřížením a vzpaže-ním opíše velký kruh.
b: Opět dopadne do dřepu, paže k zemi atd.
Takto tančí až do konce určité hudební fráze. Obvyklejší způsob však je, že tanečníci při tomto vyskakování skočí do dřepu v první době každého taktu a v druhé době pak se odrazí do výšky s obloukem oběma pažemi jak shora popsáno. Dalším prvkem, který se objevuje v závěru po případných dalších cifrách po vy­skakování do výšky, je lusknutí tanečníka prsty pravé ruky o ho­línku pokrčené pravé nohy. Některý tanečník si luskne o holínku i na začátku tance, hned po zpěvu. Podle starších tanečníků se při závěrečném lusknutí tanečník otočil na levé noze o 360° vpravo kolem.

Poznámka: Tanec byl do určité míry jednotlivými tanečníky improvizován: týkalo se to jednak výběru figur při cifrování, jednak i detailního provedení krouživých pohybů pažemi. Někteří tanečníci opisovali pouze oblouk pažemi z upažení do vzpažení a zpět a jiní seshora popsaným krouživým pohybem paží nad hlavou.

Tančí Petr Bimka (1937) a Josef Kyněra (1942-1996) ze Svatobořic-Mistřína, hraje Varmužova cimbálová muzika ze Svatobořic-Mistřína jako v H. 5.