[: Enom ty mně, má panenko, pověz,
gde ty zejtra na travišku půjdeš, :]
[: a já půjdu, půjdu, půjdu do hajíčka,
zeleňá se tam pěkná travička. :]

  Zavádka je v oblasti Hanáckých Slováku slavnostní hodový tanec, tančený na písně ve 3/4 taktu (proto bývá někdy označována i jako “hanácká”). Zavádkou jsou uváděny do tance nejprve stárky a postupně i další děvčata. Zavádka se tančívala v některých obcích hanácko-slováckých v neděli odpoledne (např. Klobouky u Brna) nebo až v pondělí (Krumvíř). Po slavnostním zavedení jednotlivých stárek a děvčat do tance skládala každá dívka včetně stárek určitý poplatek do stárkovské pokladnice. Z této částky byly hrazeny zčásti hodové výlohy, které měli stárci na svých bedrech (hudba, pohoštění chasy atp.).
Zavádku v Krumvíři tančili tři slavnostně odění stárci a tři stárky s věnci z umělého kvítí na hlavách. Čtvrtým párem byl tzv. sklepník a čtvrtá stárka (sklepnice). Symbolem stárků byla tzv. “fedra”. tj. praporce ozdobené výšivkou nebo ze stužek našitými ornamenty. Tento praporec byl jedním koncem připoután na tyčce, kterou držel stárek vodorovně před sebou levou rukou. Pravý konec fedra měl připjat k vestě nebo k řemeni u kalhot. Levý konec byl ozdoben stuhami a brslenovými hoblinami, které visely ve tvaru koňského ohonu na konci tyčky. Sklepník měl místo fedra pouze sklepnickou zástěru. Stárky byly oděny jako družice nebo nevěsty o svatbě. Z květinových věnců vzadu vyčníval dovedně ztočený cop. K slavnostnímu kroji dívek patřil též vysoko postavený krajkový límec, který překrývá zpředu část obličeje.
Zavádka je zahájena příchodem stárkovských párů a sklep­níka se sklepnicí za mohutného výskání, hudba hraje pochod. D jsou po pravici CH. obyčejnou chůzí k máji, kterou obcházejí kruhem. Za pochodu se pak stárci a sklepník odpoutají od stárek a cifrou tančí kolem máje. Stárky pokračují v chůzi a postaví se na obvod prostoru pod májí do řady čelem proti hudbě, která stojí na opačné straně máje.
Stárci a sklepník se pak cifrou seřadí rovněž do řady na opačné straně máje zády k hudbě a čelem ke stárkám. Stárci jsou seřazeni takto: nejblíže k divákům stojí první stárek, vlevo vedle něho druhý, třetí a sklepník. Stárky jsou seřazeny v opačném pořadí, úhlopříčně proti prvnímu stárkovi je první stárka, vedle ní po levé strané druhá stárka, pak třetí a sklepnice.
Zavádku doprovázeli zpěvem muži (ženáči i svobodná chasa). Muži stojí v hloučku u muziky, která k zavádce hrávala vždycky na housle, basu a cimbál (v minulosti to býval malý cimbál). Muži zazpívají vždy jednu sloku zavádkové písně bez hudebního doprovodu, muzikanti se k nim připojují.

Postup zavádky:
I. Zpěv první sloky taneční písně – “Enom ty mně má panenko pověz”
Po nástupu stárků a stárek pochodem a po cifře stárků následuje vlastní zavádka. Jakmile skončila cifra a stárci a stárky stojí v řadách proti sobě. vše na chvíli zmlkne. Hudba zahraje slavnostní tuš. Stárci a sklepník zvolají “Zavádka! “a toto zvolání zakončí jucháním. Sbor mužů včetně muzikantů – zpěváků zazpí­vá bez hudebního doprovodu první sloku jedné ze zavádkových písní. “Enom ty mně. má panenko, pověz Po dobu předzpěvu první sloky stojí stárci, držící před sebou fedra, a sklepník a proti nim stárky (ruce mají složeny před sebou ve výši pasu a drží v nich malebně složený šátek) v klidu.

II. Opakování nápěvu první sloky hudbou k tanci
Hudba opakuje předzpívaný nápěv jedenkrát. První stárek postupuje zavádkovým krokem úhlopříčně proti první stárce. Vykročí levou nohou.

Popis zavádkového kroku:
1. takt – a: CH vykročí levou nohou šikmo vlevo vpřed (došlápne celým chodidlem na zem).
b: Přísunem pravé nohy k levé výpon spojný.
c: Pokles zpět na paty (stoj spojný, nohy na celých chodid­lech).
2. takt – a: Stoj výkročný pravou nohou šikmo vpravo vpřed asi s púlobratem vpravo.
b: Přísunem levé výpon spojný.
c: Pokles zpět na paty obou chodidel. Pohyby taktů 1. a 2. se opakují po celý tanec.
Při vykročení levou nohou se s výjimkou prvního taktu natáčí stárek vždy asi s půlobratem doleva.
Jakmile stárek postoupí zavádkovými kroky asi do poloviny dráhy k první stárce, zastaví se a pokloní se jí v jednom taktu. Na první dobu poklona, druhá a třetí doba vzpřim. První stárka jej sleduje a v dalším taktu mu stejnou poklonou odpoví. Pak pokračuje stárek zavádkovým krokem dále. Stárka ihned po pokloně v dalším taktu současně s prvním stárkem vykročí zavádkovým krokem úhlopříčně vpřed proti němu. V lichých taktech vykročí vždy pravou nohou (opačnou nežli CH) a v su­dých levou. Jakmile se po několika krocích k sobě přiblíží, uchopí se za pravé ruce ve skrčení předpažmo, stárka, hřbet ruky nahoře, vloží prsty do nastavené pravé dlaně stárka. V tomto držení doprovázejí paže volnými kmihy spodním obloukem až do výše ramen, jednou vpravo a jednou vlevo stranou, zavádkovou ob­chůzku kolem máje. Kmih spojenými pažemi se provádí tím směrem, kterým vedou kroky, tj. v lichých taktech do středu kruhu (stárek vykračuje levou nohou šikmo vlevo vpřed, stárka pravou šikmo vpravo vzad). V sudých taktech při kroku opačnou nohou (stárek pravou šikmo vpravo vpřed, stárka levou šikmo vlevo vzad) ven z kruhu. Pohyby paží jsou vláčné a ukončí vždycky přesně se zavádkovým krokem. Takto obejde první stárkovský pár asi čtvrt kruhu.

III. Zpěv druhé sloky taneční písně – “Zeleněj se travičko zelená”
Muži zpívají druhou sloku taneční písně. První stárek a první stárka obcházejí zavádkovým krokem prostor kolem máje. Ostatní stárky a stárci včetně sklepníka stojí v klidu.

IV. Opakování nápěvu druhé sloky hudbou k tanci
Druhý stárek postupuje úhlopříčně k druhé stárce stejným způsobem jako prve první stárek. Asi uprostřed vzdálenosti ke druhé stárce se zastaví a pokloní se jí. Druhá stárka poklonu opětuje v dalším taktu. Pak přistupují k sobě zavádkovým krokem až se k sobě přiblíží. Uchopí se za pravé ruce a začnou obcházet (stárek čelem vpřed, stárka pozpátku) kruh zavádkovým krokem.
První stárkovský pár mezitím stále obchází zavádkovými kroky prostor kolem máje. Druhý stárkovský pár se zařadí asi o čtvrt kruhu za nimi.

V. Zpěv třetí sloky taneční písně – “První stárka má nový střevíce”
První a druhý stárkovský pár obcházejí stále dokola. Zbýva­jící třetí stárek se sklepníkem a jejich protějšky stojí na svých místech v klidu.

VI. Opakování nápěvu třetí sloky hudbou k tanci
První a druhý stárkovský pár pokračují v obchůzce po obvodu kruhu. Třetí stárek ihned při zahájení hry hudby vykročí zavád­kovým krokem proti třetí stárce atd. Postup je stejný jako u prvního a druhého stárkovského páru.

VII. Muži zpívají čtvrtou sloku písně – “Súdili se ti krumvířští s pánem “
První tři stárkovské páry pokračují v obchůzce zavádkovým krokem s kmihy spojených pravic stranou. Sklepník a sklepnice stojí na svých místech.

VIII. Opakování nápěvu čtvrté sloky hudbou k tanci
Na opakování nápěvu hudbou (jedenkrát) postupuje zavádko­vým krokem sklepník proti sklepnici. Sklepník založí ruce v bok a sklepnice drží ruce zvláštním způsobem položeny vpředu na pase (šáteček drží malebně v pravé ruce). Takto postupují proti sobě. při setkání se uchopí za pravé ruce a zařadí se do obchůzky po kruhu za třetího stárka a stárku. Všechny čtyři páry pak dokončí zavádku společným obcházením zavádkovými kroky, doprovázenými výkyvy spojených paží stranou, až do konce hry hudby.
Pak zůstanou všichni stát. chasa výská, stárci také a do všeobecného veselí zahraje hudba sólo stárkovským párům. Je to valčík, který tančí pouze čtyři stárkovské páry. Po skončení valčíkového sóla stárkovských párů končí slavnostní část zavádky. Každý stárek pak postupně přivádí stárku ke stolu, kde jedna stárka po druhé platí svůj příspěvek do dvou talířů položených na sobě. Pak následuje již zavádka valčíková. Při ní jednotliví stárci berou do tance jednotlivé dívky, několikrát se s nimi v kole zatočí, přivedou je ke stolům s talířky na peníze, kde každá dívka složí určitý obnos ve prospěch chasy. Pak ji stárek předá některému z okolo stojících chlapců, takto pak tančí všechny ostatní dívky a současně skládají určitý peněžitý obnos chase. V dřívějších dobách bývaly uváděny zavádkovým krokem postupně všechny dívky. Pro přílišnou obšírnost obřadu (ve Velkých Pavlovicích např. se takto zavádí podnes a zavádka trvá od příchodu pod máji až do večerních hodin) nahradil valčík zdlouhavý zavádkový proces.

Tančí a hrají členové souboru Vonica z Krumvíře, stárkovské páry v pořadí Petr Konečný (1972) a Klára Vytrhlíková (1979), Radek Konečný (1972) a Marcela Konečná (1974), Michal Kratochvíl (1973) a Lenka Ondrůjová (1973), sklepnický pár Miloslav Jestřebecký (1971) a Marcela Jestřebecká (1977), muzika ve složení František Koráb (1960) primáš, Antonín Bukovský (1972) a Libor Otýpka (1965) housle-terc, Radek Pekařík (1963) a Jan Zaviačič (1964) viola-kontry, Jaroslav Konečný (1948) klarinet, Jan Kachyňa (1954) cimbál a Jindřich Demela (1970) kontrabas, zpívá sbor Mužáci z Klobók z Klobouk u Brna Josef Báňa (1960), Roman Effenberger (1963), Zdeněk Hlavička (1955), Rostislav Kolek (1955), Slavomír Pilát (1941) vedoucí, Jiří Procházka (1963), Radomír Staněk (1962), Jan Svoboda (1943) a Jaroslav Zelinka (1944)

Tá krumvířská šenkýřka měla novú sukňu,
a tá sukňa vážila půl deváta funtu,
jeden funt, dva funty, tři funty, štyry funty,
pět funtů, šest funtů, sedum funtů, osum funtů,
půl funtu, a tá sukňa vážila půl deváta funtu.

K hodovým tancům u Hanáckých Slováků patřila kromě zavádky i skočná. Je to tanec, který se objevuje v několikeré podobě: jako samostatné vyskakování chlapců s tleskáním pravou nebo levou, někdy i oběma rukama na holínky. Druhým typem je tanec s dopomocí jedné nebo dvou dívek chlapcovi při výskocích. Jedna z nejrozšířenějších forem je trojková forma (v čelném postavení, chlapec uprostřed, po každé straně jedna dívka). Troji­ce se drží za vnitřní ruce a je otočena čelem k hudbě. Tančívá se zpravidla na píseň Ta krumvířská šenkýřka měla novú sukňu.
1. – 8. takt: CH zpívají taneční píseň (mohou jim pomáhat i chlapci, kteří stojí kolem a pozorují jejich tanec). Při zpěvu taneční písně se prostřední CH natáčí v lichých taktech k levé D (spojené paže napřaženy stranou) – levice CH a pravice levé D vzad a pravice CH a levice pravé D vpřed. V sudých taktech se pak natáčí k pravé D a pohyb paží je naopak. Natáčení se provádí přísunným krokem. V lichých taktech se pravá D natáčí k CH zády a levá D čelem, v sudých taktech naopak.
V dalších devíti taktech při počítání jednotlivých funtů CH vyskakuje do výšky odrazem obou nohou (při každém “funtu” jedenkrát), na druhou dobu taktu dopadne na zem do mírného podřepu. D mu pomáhají při výskocích tím, že se k němu otočí čelem a uchopí jej vnější rukou za dlaň a vnitřní rukou za loket (levá D levé ruky chlapcovy, pravá D pravé ruky CH). Takto jej nadzvedají v každém taktu na a) nahoru, na b) spustí paže dolů.
V závěrečných čtyřech taktech .. a ta sukňa vážila… se natáčí CH k pravé a levé D jako na začátku tance. Většinou však v zá­věru těchto čtyř taktů CH roztočí obě tanečnice švihem spojených vnitřních paží vpřed, takže pravá D se otáčí doprava a levá D doleva. D se točí chvíli na místě a pak se odtáčejí do pozadí. CH ve zbývajících taktech začne cifrovat a cifruje až do konce posledního taktu.

Tančí a hrají členové souboru Vonica z Krumvíře Petr Konečný (1972), Marcela Konečná (1974) a Klára Vytrhlíková (1979), Michal Kratochvíl (1973), Marcela Jestřebecká (1977) a Lenka Ondrůjová (1973), muzika a sbor Mužáci z Klobók jako v I. 1.

Skázala ně tá sedlovská,
skázala ně tá sedlovská,
co je po ní, není hezká.

[: Skázala ně z Hostěrádek,:]
že má pěknej vinohrádek.

Jde opět o druh tance s dívčím pomáháním chlapcům při výskocích. Tančí se buď na stejnou písničku jako v I. 2 (trojicový variant) nebo na kteroukoliv jinou z velkého počtu písní k tomuto tanci.
Tanec má dvě části:
I. Předzpěv taneční písně (zpívá se vždy po jedné sloce).
II. Vyskakování chlapců oporem levou rukou o dívku a s tleská­ním volnou pravicí na holínku pravé nohy ohnuté zánožmo.

Popis kroků a prvků:
I. Zpěv první sloky taneční písně
Dvojice stojí v půlkruhu nebo v rozptylu čelem k hudbě, D po levici CH. Drží se za vnitřní ruce v připažení. Vnější ruce připaženy, později CH volnou pravicí gestikuluje.
1. takt: a: CH i D vykročí vnější nohou vpřed, natočí se mírně k sobě zády.
b: Přisunou vnitřní nohu k noze vnější a spojené vnitřní paže kmihnou vpřed.
2. takt: a: CH i D vykročí vzad vnitřní nohou, natočí se mírně čelem k sobě.
b: Přisunou vnější nohu k noze vnitřní a spojené vnitřní paže kmihnou vzad.
Pohyby taktů 1. a 2. se opakují až do konce první sloky.

II. Hudba přehrává předzpívaný nápěv 1x
Po dobu celé přehrávky CH vyskakují na:
a: každého taktu odrazem z levé nohy, pravá ohýbá zánožmo, pravá ruka vyšvihne vzhůru. D po jeho levici jej uchopí levou rukou za jeho levou dlaň a pravou rukou jej podpírá v lokti levé ruky. Při výskoku jej nadzvedne.
b: CH při doskoku nejprve na levou nohu tleskne pravicí na pravou holínku pokrčené nohy, někdy i na podpatek. Pravá noha došlápne o něco později na zem (asi v poslední osmině taktu).
D přidržuje CH za jeho levou ruku po celou dobu jeho vyska­kování. Podobně se pak zpívá další sloka písně nebo jiná píseň. V závěru tance při posledním vyskakování, CH několik taktů před koncem písně švihem spojené levice s pravicí dívky roztočí D zevnitř (doleva) a sám několikrát zacifruje.

Tančí a hrají členové souboru Vonica z Krumvíře Miloslav Jestřebecký (1971) a Marcela Jestřebecká (1977), Petr Koneč­ný (1972) a Klára Vytrhlíková (1979), Michal Kratochvíl (1973) a Lenka Ondrůjová (1973), s Marcelou Konečnou (1974) Karel Osička (1970) z Velkých Bílovic, muzika a sbor Mužáci z Klobók jako v I. 1.

Dyž sem já šel na hody, šl sem si pod pérečkem,
má milá se dívala, ej, za mnú okénečkem.

Dyž sem já šel z hodů dom, hlavička porúbaná,
zavaž mně ju, má milá, aby mě nebolela.

Náš tatíček dobrý byl, navařil a vyudil,
[: a dyž žili, dobrý byli, já sem se jich nasmolil. :]

My sme tady dvá, kamarád a já,
[: kdo by nám chcel rozkazovat,
a na nás se vytahovat,
na teho sme dvá, kamarád a já. :]

Já su synek, ty si synek, já sa synka nebójím,
chytnu synka za ramínka, do řeky s ním uderím.

Nejčastěji tančívali chlapci skočnou samostatně. Podobně též mužáci. Při skočné se postavili chlapci původně do kruhu, čelem do středu, nyní otvírají kruh čelem k hudbě. Doprostřed kruhu vstoupí nejprve stárek a pak kterýkoliv z dalších chlapců. Tanec má dvě části.
I. Předzpěv jedné sloky některé z tanečních písní doprovázený gestikulací zpěváka.
II. Při opakování nápěvu předzpívané písně (hudba přehrává nápěv jedenkrát), tanečník uprostřed kruhu vyskakuje několike­rým způsobem.
A) Tanečník vyskakuje uvnitř půlkruhu v 1. době taktu odra­zem oběma nohama do výšky, pravá ruka vyšvihne vzhůru a pravá noha současně pokrčí zánožmo. Při dopadu ve 2. době taktu doskočí tanečník nejprve na levou nohu, současně tleská pravou rukou na holínku nebo podpatek pravé ohnuté nohy zánožmo. V poslední osmině taktu došlápne pravá noha nepatrně za nohu levou. V posledních dvou – třech taktech zakončí CH vyskakování cifrou a ustoupí zpět do půlkruhu mezi chlapce. Chlapci v půl­kruhu doprovázejí vyskakování sólisty tleskáním pravou dlaní do levé v první době každého taktu. Mezitím se ozývá z husta výskání chasy. (Píseň Když jsem já šel na hody.)
B) Tanečník vyskakuje odrazem snožmo, obě nohy ohýbá zánožmo a tleská oběma rukama – pravou na pravý, levou na levý podpatek nebo holínku. Dopad je proveden snožmo (na obě nohy současně) ve 2. době taktu. Ostatní chlapci doprovázejí výskok potlesky. Před koncem přehrávky CH v několika taktech zacifruje. (Druhá sloka předcházející písně Když jsem já šel z hodú dom… a přehrávka k tanci.)
Pozn: Když se všichni chlapci ve skákání vystřídali, zazpívají závěrem všichni ještě jednu píseň, při jejímž opakování vyskakují všichni současně – každý svým způsobem.

Podobně organizují skočnou i ženáči. Vytvoří rovněž půlkruh, v jehož středu skáče buď sólista, dvojice ap. Tančí-li dvojice mužů. zpívají podobně jako na Podluží píseň My sme tady dvá. Při zpěvu jsou natočeni k sobě a občas i gestem doprovázejí obsah písně. Při přehrávce nápěvu vyskakují čelem proti sobě a ostatní muži jim tleskají vždy na začátku taktu do dlaní. Jednotliví tanečníci ve dvojici skáčí každý po svém: např. první vyskakuje odrazem z levé nohy a při výskoku ohýbá pravou nohu zánožmo a tleská pravicí na pravou holínku nebo podpatek (viz způsob skákání A). Druhý vyskakuje pouze odrazem snožmo do výšky a současně vzpažuje obě paže (1. doba taktu). Na 2. dobu taktu doskakuje snožmo do mírného podřepu a paže mírně zapaženy.
Tanec jednotlivce – sólisty. Obratný tanečník si předzpívá píseň Já su synek. Dvojice tanečníků i muži v půlkruhu jej podněcují k tanci gestikulací a potlesky. Prostřední tanečník vyskakuje pak odrazem snožmo, ohýbá obě nohy zánožmo. Švihem paží z předpažení dozadu (paže opisují oblouk) tleská ve 2. době taktu oběma rukama na paty nohou ohnutých zánožmo, levou rukou na levou, pravou rukou na pravou patu. Doskakuje do mírného podřepu a paže se vracejí do původní polohy. V závěrečných několika taktech ukončí vyskakování cifrou.

Pozn: Při sólové skočné, kdy chlapci skákali sami. šlo v podstatě o tanec prestižního rázu. Každý “skakoun” se snažil vyskakovat co nejvýše a nejladněji. Jsou zmínky o tom, že se v tomto tanci soutěžívalo o to, kdo skáče co nejvýše a nejkrásněji. Někteří kamarádi takovémuto obratnému tanečníkovi žertovně odměřují dlaněmi výšku skoku od země.

Tančí v pořadí Karel Osička (1970) z Velkých Bílovic, členové souboru Vonica z Krumvíře Petr Konečný (1972), Miloslav Jesťřebecký (1971), Radek Konečný (1972) a Michal Krato­chvíl (1973), dále Antonín Konečný (1947) z Krumvíře a Slavomír Pilát (1941) a Jan Svoboda (1943) ze sboru Mužáci z Klobók, muzika jako v I. 1.

Krumvířská dědina hodně dlúhá,
ide tam cérečka, za ňú druhá,
[: první mně dávajú, nemám síly,
tu druhú mám já rád, Bože milý. :]

Vy moji rodiče, vy myslíte, že mě s mojú milú rozlúčíte,
[: nechcu aj nebudu vám po vůli, rač se všeckýho vzdám, Bože milý. :]

Tančí Antonín Konečný (1947) z Krumvíře, členky souboru vonica z Krumvíře Marcela Jestřebecká (1977), Marcela Konečná (1974), Lenka Ondrůjová (1973 a Klára Vytrhlíková (1979, členové sboru Mužáci z Klobók a muzika jako v I. 1.

Dyž sem já šel od milenky, břínkaly mně ostrověnky,
[: břinkaly mně, břinkaly, černé očka plakaly. :]

Černé očka, proč pláčete, šak vy moje nebudete,
[: nebudete, nesmíte, darmo na mě myslíte. :]

Verbuňk v oblasti Hanáckých Slováků byl čistě záležitostí mužů. Po roce 1950 se však v této oblasti v některých obcích, podobně jako na Podluží, objevil při verbuňku i dívčí taneční projev. Děvčata ve dvojicích, ve čtveřicích nebo i, ve větším kroužku se pohybují v tempu zpívaného a hraného verbuňku. Ve dvojicích se např. otáčejí kolem společné osy v postavení pravými a levými boky u sebe. krokem s přidřepáváním na vnitřní (vý-kročnou) nohu. Otáčejí se buďto doprava nebo doleva. V některých případech střídají otáčku v lichých taktech pravým bokem u sebe (vykročí pravá noha s podřepem), na druhou dobu pravá noha odpéruje nahoru. Ve druhém taktu se otáčejí stejným směrem, ale otočí se obě o 180° doprava, stále se držíce jako původně, na první dobu pak vykročí křížem pravou nohou za levou s mírným podřepem, na druhou dobu odpérují v pravém koleně, přetáčejí se zpět doleva k sobě (jsou opět pravými boky u sebe) a dokročí přitom v polovýponu na levou nohu atd. Podobně dívky v kruhu se otáčejí kříženým krokem vlevo stranou tak, že na a) kříží pravou nohu před levou (nohy v koleně podřepnou) a na druhou dobu ukročí vlevo stranou levou nohou, nohy odpérují v kolenou nahoru. Někdy střídají křížení vpředu s křížením vzadu (v sudých taktech). V rychlém tempu verbuňku pak se otáčejí rychlými kroky stejného charakteru jako v tempu pomalém. Pokud jsou ve dvojicích, víří pak v rychlém tempu obvykle po několik taktů v postavení pravými boky u sebe s přidřepáváním na pravou nohu. Po několika taktech se otočí levými boky k sobě a víří doleva s přidřepáváním na levou nohu.
Při zpěvu taneční písně přenášejí dívky, ať ve dvojici nebo v kroužku, váhu těla z nohy na nohu podobně jako to činí i muži.

Tančí a hrají členové souboru Vonica a Antonín Konečný (1947) z Krumvíře, muzika jako v I. 1, dále Karel Osička (1970) z Velkých Bílovic a Mužáci z Klobók jako v I. 1.

[: A v tem Brně, krajním domě, tam se šijú šaty pro mě :],
[: kamizolka, kabátek, na všední deň na svátek :].

[: Poď se, milá, podívati, jak mě budú oblíkati, :]
[: do bílého kabáta, za dragúna vojáka. :]

Tančí a hrají členové souboru Zavádka z Čejkovic Jan Konečný (1968), Radek Konečný (1967), Radek Latík (1968), Jiří Opluštil (1964), Radek Špára (1973), Josef Šťavík (1963) a Marek Trávníček (1974), muzika ve složení Petr Hudeček (1949) primáš, Karel Fialka (1959) housle-kontr, Antonín Patočka (1947) cimbál a Ladislav Kominický (1965) kontrabas.

Starý došky vázal, do stodoly skládal,
můj starý stařečku, dajte otépečku.

I. Doškářská z Hovoran.
Doškářská se tančí přes dvě zkřížené slámky. Tanečník se postaví čelem před hudbu a před sebe položí přes sebe dvě slámky. První leží vodorovně před jeho chodidly. Druhá slámka kříží vodorovně ležící slámku tak, že prochází mezi chodidly tanečníka. Kříž ze slámek rozdělí před tanečníkem taneční plochu do čtyř políček. Pravé chodidlo otočeno špicí k vodorovně ležící slámce (č. 1) je v poli A. Levá noha rovněž otočená špicí k vodorovně ležící slámce (č. 1) je v poli B. Pole před slámkou č. 1 nad polem A označujeme jako D a vedlejší pole za slámkou č. 2 jako C. Tanečník za zpěvu písně překládá střídavě pravou a levou nohu křížem do protilehlého políčka.
1. takt – a: Ve stoji na levé noze v poli B uvolní pravou nohu z pole A a dotkne se špicí křížem země pole C.
b: CH pozvedne nohu z pole C a vrátí ji zpět do pole A do původního postavení.
2. takt – a: CH pozvedne levou nohu z pole B a dotkne se křížem její špicí země v poli D (před pravou nohou).
b: CH zvedne překříženou nohu a vrací ji zpět do původního postavení v poli B.
3., 5. a 7. takt = 1. taktu.
4., 6. a 8. takt = 2. taktu.
Takto přezpívá tanečník první sloku písně a naznačuje současně směr, kterým bude při příštích opakováních nápěvu přeskakovat slámky.

Hudba opakuje nápěv poprvé v poněkud rychlejším tempu.
Tanečník stejným postupem (začíná pravá noha) začíná tancovat:
1. takt – a: Ve stoji na levé noze se dotkne CH špičkou pravé nohy země v poli C (před levou nohou).
b1: Odrazem do výšky přeskočí rychle pravou nohou zpět do pole A.
b2: Překříží levou nohu před pravou a dotkne se špicí pole D (váha těla je na pravé noze v poli A).
2. takt – a1: Levá noha uskočí z pole D zpět do pole B (došlápne na celé chodidlo – váha těla spočívá plně na ní).
a2: pravá noha překříží před levou a dotkne se špicí pole C (váha těla je na levé noze v poli B).
b1: Pravá noha uskočí z pole C zpět do pole A (došlápne na celé chodidlo – váha těla spočívá plně na ní), levá noha se uvolní.
b2: Překříží levou před pravou nohou a dotkne se levou špicí pole D (váha těla je na pravé noze v poli A).
3. takt – a1: Levá noha uskočí zpět z pole D do pole B (došlápne na celé chodidlo – váha těla spočívá plně na ní), pravá noha se uvolní a na a2: překříží před levou nohu a dotkne se špicí pole C (váha těla je na levé noze v poli B).
b1 a b2: b1 a b2 = 1. taktu. Takto se tančí až do konce přehrávky (do konce 8. taktu).

Hudba opakuje nápěv písně v ještě rychlejším tempu.
Tanečník přeskakuje rovněž v rychlejším tempu překřížené slámky tak, že v 1. taktu a) poskočí na levé noze v poli B a pravou nohou se dotkne špicí země obvykle poněkud opožděněji v poli C. V 1. taktu b) pak přeskočí opačnýma nohama: odrazem do výšky pravá noha se vrací do svého původního pole A (je na celém chodidle) – váha těla spočívá na ní. Levá noha překříží o něco opožděněji nohu pravou a dotkne se špicí země v poli D. Takto přeskakuje tanečník až do konce přehrávky.
Při dalších přehrávkách může hudba ještě více zrychlit tempo. Slámečková, nazývaná v místech kde byla zapsána (Hovo-rany) doškářská, je tancem obratnosti a často soupeřili dva i více tanečníků, kdo déle vydrží slámky přeskakovat, aniž poruší kříž ze slámek.

II. Slámková ze Šardic.
Doškářská z Hovoran a slámková ze Šardic se tančí na stejný nápěv a stejnou píseň. V Šardicích je však poněkud jiné prove­dení.
CH položí slámky křížem přes sebe tak, že vytvoří kříž na koso (šikmo). Položením slámek šikmo před sebe se vytvoří před H čtyři kosá (trojúhelníková) pole. Před CH je pole A (CH v něm stojí oběma chodidly). Vpravo je pole B, vpředu před A pole C, vlevo pole D.

Postup tance.
CH zpívá taneční píseň. Při zpěvu buď stojí nebo překládá nohy postupně z jednoho pole do druhého takto:
1. takt – a: Ve stoji na levé noze v poli A zvedne pravou nohu a dotkne se křížem špičkou země v poli D.
b: CH zvedne pravou nohu z pole D a shora se jí dotkne špičkou země v poli C.
2. takt – a: CH zvedne pravou nohu z pole C a dotkne se špičkou země v poli B.
b: CH zvedne pravou nohu z pole B a došlápne plochou celého pravého chodidla zpět do pole A vedle levé nohy.
3. – 4. takt = 1. – 2. taktu, ale nyní překládá CH ve stoji na pravé noze levou nohu. která se dotýká špičkou země v 1. taktu – a: v poli B.
b: v poli C, ve 2. taktu – a: v poli D, v b: se vrací do původního postavení v poli A vedle pravého chodidla.
Pohyby taktů 1. – 4. se ještě jednou opakují. V závěru 8. taktu tanečník stojí na obou chodidlech v poli A.

Hudba opakuje nápěv k tanci v rychlejším tempu.
Tanečník střídá skoky roznožmo v rovině čelné (pravá noha v poli B. levá noha v poli D) se stojem rozkročmo v rovině bočné, poprvé pravá noha vpředu v poli C, levá vzadu v poli A. Následuje znovu poskok roznožmo v rovině čelné (pravá noha v poli B. levá v poli D) a poskok v rovině bočné, nyní levá noha v poli C vpředu, pravá noha v poli A vzadu. Tyto poskoky se v uvedeném pořadí střídají stále dokola (každý poskok se provede na jednu dobu). b: 1. takt – Roznožmo v rovině čelné. b: roznož­mo v rovině bočné – pravá noha vpředu
2. takt: Roznožmo v rovině čelné jako v 1. taktu a (pravá noha v poli B, levá noha v poli D).
b: Roznožmo v rovině bočné, levá noha vpřed v poli C a pravá vzadu v poli A.
Pozn.: Někteří tanečníci si pořadí skoků pozměňují tak, že začínají skokem do postoje roznožmo v rovině bočné – 1. doba taktu pravá noha vpřed, v 2. době taktu do postoje roznožmo. Tempo může hudba stále zrychlovat, pokud tanečník stačí v ryt­mu skákat přes slámky anebo kříž ze slámek nerozkopne.

III. Doškářská z Hovoran (obměna variantu hovoranského)
Tančí se stejně jako doškářská I. (přeskakování slámek přes kolmý kříž). Rozdíl je pouze v tom, že přes kolmo položený kříž přeskakují současně dva CH proti sobě postaveni čelem k sobě. Mezi nimi leží slámka č. 1 a mezi chodidly jim prochází slámka č. 2. Pohyby při zpěvu a skocích si střídavě uvolňují místo, kam tanečník dosáhne špičkou chodidla. Začínají oba pravou nohou.

Tančí a hrají členové souboru Zavádka z Čejkovic, nejdříve Josef Šťavík (1963) a Radek Latík (1968), pak také Jan Konečný (1968), Radek Konečný (1967), Jiří Opluštil (1964), Radek Špára (1973) a Marek Trávníček (1974), muzika jako v I. 7.