Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích patří k nejvýznamnějším kulturním institucím na jihu Čech. První muzejní sbírky byly zpřístupněny veřejnosti na jaře roku 1877 v domě U tří korun vedle městské radnice. Četné dary místních občanů i krajanů v cizině podnítily výstavbu nové účelové muzejní budovy. Monumentální objekt vybudovaný v letech 1899-1901 v historizujícím novorenesančním slohu byl otevřen veřejnosti v roce 1903.

Bližší informace: Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích
Kontaktní osoba: PhDr. Jan Šimánek, simanek(at)muzeumcb.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v jihočeském kraji

Muzeum v současné době rozvíjí svoji činnost celkem v 7 objektech. Kromě již zmíněné hlavní budovy muzea v Dukelské ulici v Českých Budějovicích, v níž je zpřístupněna celoročně muzejní expozice a každoročně téměř dvě desítky krátkodobých tematických výstav, jsou pro veřejnost otevřeny v sezóně další dva objekty: Muzeum koněspřežky ve strážním domku v Mánesově ulici v Českých Budějovicích a tvrz Žumberk u Nových Hradů se stálou expozicí lidového malovaného nábytku z jižních Čech.

Kromě nich se muzeum prezentuje svými sbírkami ve stálé expozici Hamernictví na Buškově hamru u Trhových Svinů, sbírkou buquoyského skla v hradní expozici v Nových Hradech a v expozici muzea v Lišově. Zbylé 4 objekty jsou stálými muzejními pracovišti a pro veřejnost nejsou běžně přístupné. Z nich za zmínku stojí především objekt v ul. Fráni Šrámka v Českých Budějovicích, který prošel náročnou rekonstrukcí a modernizací, dokončenou v roce 2000 a byla zde vybudována nová moderní muzejní pracoviště archeologické, historické a konzervátorské.

Jihočeské muzeum je krajským regionálním muzeem s orientací na přírodní a společenské vědy. Kromě stálých expozic přírody, pravěku a středověku, pořádá muzeum každoročně řadu krátkodobých tematických výstav, uskutečňuje přednášky a další kulturně vzdělávací programy a poskytuje odborné služby.

Zdroj textu a fotografií: web muzea

Aktualizace: 22. 4. 2026

Masarykovo muzeum v Hodoníně je příspěvkovou organizací Jihomoravského kraje. Kromě pracoviště v Hodoníně spravuje také Vlastivědné muzeum v Kyjově, Městské muzeum ve Veselí nad Moravou a Slovanské hradiště v Mikulčicích. Muzeum má historické, etnografické a archeologické zaměření. Specializovaným pracovištěm spojujícím Hodonín, Kyjov a Veselí je Regionální pracoviště pro lidovou kulturu. Kromě odborné a výstavní činnosti nabízejí všechna pracoviště akce a speciální programy pro školy a veřejnost.

Bližší informace: Masarykovo muzeum v Hodoníně
Kontaktní osoba: Mgr. Iva Kopaničová, regionalnicentrum(at)masaryk.info
Péče o tradiční lidovou kulturu v jihomoravském kraji

První pokusy o založení zdejšího muzea spadají do počátků devadesátých let 19. století, doby sílícího proudu rostoucího českého národní ho uvědomování. V jeho důsledku se v Hodoníně v roce 1892 konala Jubilejní národopisná, umělecká a hospodářská výstava, velmi významným podnětem se stala Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895. V roce 1903 vstoupila svou činností do širšího povědomí Společnost Slovenského muzea v Hodoníně, jejíž aktivity však přerušila první světová válka.

K obnovení muzejní činnosti došlo až v nově vzniklé Československé republice. Krajinská výstava uspořádaná v roce 1922 vytvořila základy pro vznik Spolku Masarykova muzea, jeho stanovy byly zveřejněny v roce 1923. V hlavních rysech zůstala zachována dřívější náplň muzea, tj. výzkum a dokumentace života obyvatel moravsko-slovenského pomezí. Zároveň došlo k rozšíření činnosti o propagaci života a díla nejslavnějšího hodonínského rodáka T. G. Masaryka a také o historii československých legií.

Nacistická okupace vedla k paralyzování činnosti spolku. Válka a později únorový převrat v roce 1948 znamenaly konec veřejné prezentace osobnosti T. G. Masaryka a jeho myšlenkového odkazu. Další změny přišly se Zákonem o muzeích a galeriích z roku 1954 a v důsledku nového územního členění v šedesátých letech, kdy vzniklo Okresní muzeum v Hodoníně s pobočkami v Kyjově, Veselí nad Moravou a ve Ždánicích. Kromě povinnosti dokumentovat historii města a okrsku došlo k přeorientování se zejména na dějiny dělnického hnutí a problematiku československé vzájemnosti.

Během sedmdesátých let se opět změnil název instituce, tentokrát na Muzeum Hodonínska. Jeho program byl doplněn o historii těžby místní nafty a lignitu. Vlastivědné muzeum v Kyjově se zaměřilo na národopis, Městské muzeum ve Veselí nad Moravou na archeologii, Vrbasovo muzeum ve Ždánicích mělo statut detašovaného studijního depozitáře. V roce 1986 muzeum delimitací krajského památkového zařízení získalo do své správy NKP Valy u Mikulčic, počátkem devadesátých let naopak přišlo o Vrbasovo muzeum, jehož zřizovatelem se stalo město Ždánice.

Navrácení původního názvu v roce 1990 a zbavení se ideologických tlaků s sebou přinesly návrat původního zaměření muzea na osobnost T. G. Masaryka a dějiny regionu. Kladnou změnu a účinnou satisfakci pro muzeum, které se po celou dobu své existence potýkalo s nedostatkem vhodných prostor pro svou činnost, znamenalo opravení sídla Masarykova muzea v Hodoníně – barokního zámečku (ve správě muzea od roku 1982, ale oprava v devadesátých letech). 18. května 1997 zde byla otevřena nová Stálá expozice věnovaná T. G. Masarykovi a jeho rodišti.

Zdroj textu a fotografií: web muzea

Aktualizace: 9. 3. 2026

Muzeum v Chebu bylo založeno aktem rozhodnutí městského zastupitelstva v lednu roku 1873, zpřístupnění veřejnosti se dočkalo v polovině května roku následujícího, čímž se řadí mezi vůbec nejstarší regionální muzea v Čechách. Své zprvu skromné útočiště nalezlo v části Pachelbelova domu, tedy v objektu, v němž byl v únoru 1634 zavražděn generalissimus císařských vojsk Albrecht z Valdštejna a který také náleží k nejlépe dochovaným středověkým budovám na chebském náměstí.

Bližší informace: Muzeum Cheb
Kontaktní osoba: Mgr. Štěpán Karel Odstrčil, stepan.odstrcil(at)muzeumcheb.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v karlovarském kraji

Již od samého počátku se profilovalo především jako muzeum historické, které bylo neodmyslitelně spojováno právě s tragickým koncem vévody frýdlantského a jeho druhů. V současné době patří Muzeum Cheb se svými přibližně 100 000 sbírkovými předměty, bohatými dokumentačními fondy a s obsáhlou studijní knihovnou regionální literatury k předním muzejním zařízením v České republice. Vedle expoziční budovy a budovy Centrálního depozitáře spravuje muzeum také hrázděný statek v obci Milíkov.

Expoziční budovu Muzea Cheb najdete v bývalém Městském domě, jednom z nejstarších měšťanských domů na chebském náměstí, jmenovaném také Pachelbelův dům. Muzeum, které patří mezi nejstarší regionální muzea v Čechách, zde sídlí od 15. května 1874. Již od svého založení je spojováno se zavražděním Albrechta z Valdštejna 25. února roku 1625 a tak navzdory svému širokému zakladatelskému programu brzy vstoupilo do podvědomí veřejnosti jako Valdštejnovo muzeum. Dnes patří se svými bohatými sbírkovými a dokumentačními fondy k dějinám Chebu i Chebska a obsáhlou studijní knihovnou k nejdůležitějším muzejním institucím v západních Čechách.

Ve 26 sálech uměleckohistorické expozice se návštěvníci seznámí s bohatou historií města a regionu. Muzeum dále nabízí prohlídku Valdštejnské obrazárny a v nádvoří pak malého lapidária. Stálá muzejní expozice je každoročně doplňována sbírkovými a výtvarnými výstavami. Vedle výstavní činnosti, správy a odborného zpracování sbírkových fondů plní Muzeum Cheb rovněž důležitou roli dokumentačního, informačního a výzkumného centra regionální historie.

Chebský hrad architekturou a charakterem patřil k síti císařských falcí a je jediným reprezentantem tohoto stavebního typu na území Čech. V dochovaných zbytcích původních staveb se snoubí prvky románské s gotickými a barokními. Prohlídka Chebského hradu nabízí výstavu z archeologických výzkumů Chebska a prohlídku kachlových kamen krásenského keramika a sochaře Williho Russe s národopisnými motivy.

Chcete-li se seznámit s tradiční lidovou architekturou na Chebsku, nabízí se Vám návštěva hrázděného statku čp. 18 v Milíkově. Obec Milíkov (Miltigau) leží na úpatí Slavkovského lesa 3 km vlevo od hlavní silnice Cheb – Mariánské Lázně. Usedlost čp. 18 se nachází na severním okraji obce nedaleko kostela sv. Šimona a Judy. Statek má klasický půdorys chebského hrázděného statku: přibližně čtvercový dvůr uzavřený obytným stavením s chlévem, stodolou, do dvora otevřenou kolnou a výminkem postaveným na místě původních samostatných chlévů v 70. letech minulého století. Nejstarší budovou je stodola datovaná k roku 1781. Rokem 1786 je datovaná do dvora otevřená kolna. Obytný dům má přízemí dochované v chlévové části staré roubené zdi, které je z vnitřní strany překryto cihlovou přizdívkou. Patro je hrázděné, do dvora opatřené dřevěnou pavlačí.
V 70. letech byl statek zakoupen jako rekreační chalupa. V roce 2005 byl statek čp. 18 v Milíkově zapsán do seznamu kulturních památek. V roce 2008 jej zakoupil Karlovarský kraj a jeho provozovatelem je Muzeum Cheb. Návštěvníkům se tak nabízí proměna využívání zemědělské usedlosti jako samostatné obytné a hospodářské jednotky, jak tomu bylo do roku 1945, přes změny dané vysídlením původních obyvatel, využívání tzv. “na dožití”, jako samostatného hospodářského objektu, až po využívání jako rekreační objekt k tak oblíbenému chalupaření.

Zdroj textu a fotografií: web muzea a obec Milíkov

Aktualizace: 22. 4. 2026

Muzeum východních Čech v Hradci Králové je jedním z největších regionálních vlastivědných muzeí ve východních Čechách. Je příspěvkovou organizací v majetku Královehradeckého kraje. Muzeum sídlí na Eliščině nábřeží v monumentální budově postavené podle návrhu architekta Jana Kotěry a prohlášené v roce 1995 národní kulturní památkou. V historické budově sídlí vedení muzea, ekonomické a provozní oddělení a útvar propagace a prezentace. Odborná pracoviště archeologického, historického a přírodovědeckého oddělení jsou umístěna v objektu tzv. Gayerových kasáren na ulici Opletalova.

Bližší informace: Muzeum východních Čech v Hradci Králové
Kontaktní osoby: Mgr. Martina Vlčková, m.vlckova(at)muzeumhk.cz
Mgr. L. Hlavatá, l.hlavata(at)muzeumhk.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu královéhradeckého kraje

Muzeum bylo v Hradci Králové založeno v roce 1880. Přímým podnětem k jeho zřízení se stala zdejší výstava starožitností a památností konaná v létě roku 1879. Mnoho předmětů vystavených při této příležitosti město postupně zakoupilo do sbírek nově budovaného muzea. V současné době má muzeum v archeologických, přírodovědeckých a historických sbírkách přibližně 3 000 000 sbírkových předmětů.

Od roku 1993 je součástí muzea též Památník bitvy 1866 na Chlumu. Součástí Památníku bitvy 1866 na Chlumu je i Muzeum války 1866, jehož historická část byla otevřena v roce 1936. Nová část muzea byla vybudována v letech 2008-2010 a následně, v roce 2011 byla rovněž zrekonstruována stará muzejní budova, ve které je nyní projekční a přednáškový sál. Dne 31. 3. 2012 byla v muzeu pro veřejnost otevřena nová expozice prusko-rakouské války doplněná o interaktivní a multimediální prvky a svým pojetím zohledňuje všechny věkové a zájmové kategorie návštěvníků.

Muzeum je také partnerem projektu Archeopark pravěku ve Všestarech. Projekt je realizován s cílem vybudovat komplexní areál archeoparku, který nabídne návštěvníkům jedinečnou expozici pravěku s názornými ukázkami dobových zvyků, řemesel a obyčejů. V rámci Archeoparku bude stávající „pravěká vesnice” rozšířena na komplexní areál s novou budovou hlavní expozice pravěku, budovou venkovní expozice a ukázkami pravěkých staveb, jako je neolitický dům, eneolitický dům a expozice domácího zvířectva.

Zdroj textu a fotografií: web muzea, Archeopark pravěku Všestary

Aktualizace: 9. 3. 2026

Muzeum Českého ráje v Turnově patří k nejstarším muzeím regionálního typu České republice. Počátky sbírkotvorné činnosti byly zaměřeny na archeologii, historii a národopis. Tyto sbírkové fondy vytvořily platformu regionálního vlastivědného pracoviště. Předpoklady pro dnešní specializaci turnovského muzea na dokumentaci a prezentaci nalezišť drahých kamenů a historii kamenářství a šperkařství vytvořily ve 30. letech sbírky geologie, mineralogie a zpracování drahých kamenů a šperkařství. V těchto oborech dnes vlastní muzeum sbírkové fondy evropského rozměru a tomu odpovídající expozice.

Bližší informace: Muzeum Českého ráje v Turnově
Kontaktní osoba: PhDr. Vladimíra Jakouběová, jakoubeova(at)muzeum-turnov.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v libereckém kraji

K rozšiřování specializovaných sbírkových oborů přispívají současné aktivity muzea např. spolupráce s uměleckými školami, pořádání mezinárodních šperkařských sympozií orientovaných na rozvoj styků se soudobou světovou tvorbou, mezinárodní vědecké konference, zahraniční expedice, výstavy v České republice i v zahraničí, burzy drahých kamenů. Pro rozvoj muzea je stejně významné i zajištění archeologické památkové péče v regionu Českého ráje a Pojizeří a zajištění dokumentace a prezentace tradiční lidové kultury v souladu s Koncepcí účinnější péče o tradiční lidovou kulturu. V posledních letech patří turnovské muzeum také mezi hlavní organizátory a pořadatele slavností, přehlídek, koncertů a dalších pořadů ve městě i v regionu.

Muzeum bylo založeno v roce 1886. Základem sbírek se staly historické exponáty, cechovní a umělecké památky, archeologické nálezy a fondy městského archivu. Stálé expozice mineralogie, historie, živé přírody, turnovského kamenářství a národopisu byly zpřístupněny návštěvníkům v roce 1963. Tím se výrazně zvýšil zájem o muzeum a vzrostla jeho návštěvnost. V roce 1966 získalo muzeum statut okresního muzea. V tomto roce také převzalo do správy Dlaskův statek v Dolánkách, kde je umístěna národopisná expozice specializovaná na lidový interiér a podomáckou výrobu v oblasti Pojizeří.

Dlaskův statek je typickou ukázkou tradiční lidové architektury turnovského typu z konce 18. století. Původními majiteli statku byla rodina sedláků Dlasků, z nichž nejznámějším byl Josef Dlask, narozený v roce 1782. Lidový písmák, dolánecký rychtář a novátorský hospodář byl významnou postavou regionální historie. Roubený Dlaskův statek s typickou pojizerskou skládanou lomenicí a pavlačí je od roku 2010 národní kulturní památkou. Při vchodu do usedlosti se nachází socha Panny Marie z roku 1784 a patrový roubený špýchar, který sem byl v šedesátých letech 20. století přenesen z Malého Rohozce.

“Kamenářský dům” je kopií domu č. p. 19 z počátku 19. století, který do dubna 1973 stál v Turnově na rohu dnešního Havlíčkova náměstí a ulice 28. října. V 60. letech minulého století byl již poslední turnovskou stavbou představující typ roubeného městského domu. Obvodové zdivo bylo kombinováno kamenem s krytou verandou a mansardovou barokní střechou původně krytou došky. V roce 2010 konečně dosáhly vytouženého cíle snahy Muzea Českého ráje prosadit výstavbu repliky zaniklé památky. Realizací tohoto projektu vznikl tzv. „živý” dům, který nabízí ukázku historických řemesel – zlatnictví a šperkařství, které mají v regionu dlouholetou tradici. Náplň expozice tzv. Kamenářského domu osvětluje historii vztahů mezi městy Turnov a Idar-Oberstein vystupující z materiálů fondů muzea, archivů u nás i v Německu a ze soukromé sbírky pana Dietra Jerusalema v Idar-Obersteinu.

Zdroj textu a fotografií: web muzea

Aktualizace: 9. 3. 2026

Muzeum Těšínska v Českém Těšíně je jedním ze čtyř krajských muzeí v Moravskoslezském kraji. Programově se věnuje bohaté historii, přírodovědě a vlastivědě české části Těšínského Slezska. Bylo založeno jako moderní muzeum po druhé světové válce v roce 1948 v Českém Těšíně, ale navazuje na mnohem starší muzejní tradice, které sahají až do roku 1802, kdy bylo v Těšíně, tehdy ještě nerozděleném státní hranicí, otevřeno nejstarší muzeum na Moravě a ve Slezsku.

Bližší informace: Muzeum Těšínska
Mgr. Lucie Kaminská, lucie.kaminska(at)muzeumczt.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v moravskoslezském kraji

V depozitářích Muzea Těšínska najdeme více než 200 tis. sbírkových předmětů, doklady k historii města a širšího okolí, národopisné sbírky i sbírky archeologické, botanické a mineralogické.

Z etnografických fondů je nutné uvést jako nejpočetnější sbírku těšínských lidových krojů, nejcennější je pak sbírka těšínských stříbrných krojových šperků. Mimořádně cenná je také kolekce malovaného nábytku, zvláště truhel, která obsahuje sbírkové předměty datované od roku 1700 až do 20. let 20. století. Dále sbírkový soubor tvoří sbírka řemeslné a podomácké výroby, zemědělství a také lidového umění. Další etnografický materiál skrývají fondy fotografií, negativů a zvukové záznamy.

Muzeum vydává vlastivědný čtvrtletník „Těšínsko” a také vědeckou řadu „Studie o Těšínsku”, kterých vyšlo již 18 dílů. Tato periodika přinášejí zajímavé a vědecky hodnotné články a obrazový materiál z oblasti společenských a přírodních věd těšínského Slezska. Společně s Muzeem Těšínského Slezska (Muzeum Śląska Cieszyńskiego) v polském Těšíně vydalo již čtyři díly česko-polských rozsáhlých studií nazvaných „Cieszyńskie studia muzealne/Těšínský muzejní sborník”. Významnou kulturně-osvětovou roli plní v roce 2010 založený Klub Muzea Těšínska, který pořádá odborné i populárně-vědné přednášky, besedy, exkurze a poskytuje svým registrovaným členům celou řadu výhod. V současnosti čítá na 130 členů.

Kromě výstavních prostor v Českém Těšíně patří mezi pobočky muzea dále Kotulova dřevěnka, Archeopark Chotěbuz-Podobora, Musaion v Havířově, výstavní síň v Jablunkově, Karviné a v Orlové, Technické muzeum v Petřvaldu a Památník životické tragédie.

Zdroj textu a fotografií: web muzea

Aktualizace: 9. 3. 2026

Muzeum Novojičínska je příspěvková organizace Moravskoslezského kraje, která působí v okrese Nový Jičín, kde slučuje jedenáct městských muzeí a památníků.

Bližší informace: Muzeum Novojičínska
Kontaktní osoba: Mgr. Eva Glogarová, eva.glogarov(at)muzeumnj.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu moravskoslezského kraje

Předchůdcem Městského muzea bylo tzv. Kattauerovo muzeum v Novém Jičíně vytvářené od roku 1849 a založené v roce 1861. Kattauerovo muzeum zaniklo v roce 1875, ale některé sbírky přešly do Městského muzea. Městské muzeum v Novém Jičíně vzniklo usnesením městské rady 21. září 1887. V roce 1905 se stalo Muzeem Kravařska. Po roce 1945 vzniklo Muzeum Novojičínska a v roce 1963 Vlastivědný ústav, sdružující muzea okresu Nový Jičín. Vlastivědný ústav byl přejmenován na Okresní vlastivědné muzeum v roce 1979. Od roku 2003 existuje Muzeum Novojičínska jako krajská instituce Moravskoslezského kraje. Sídlem Muzea Novojičínska je od roku 1945 renesanční Žerotínský zámek v Novém Jičíně.

Muzeum uchovává cennou sbírku renesančních, barokních a moderních obrazů, etnografických sbírek, archeologických nálezů, chladných a palných zbraní, cechovních památek, starého cínu, mincí, pohlednic, fotografií, herbářových rostlin a preparátů vzácných zvířat. Specializací je ojedinělá expozice klobouků a pokrývek hlavy s názvem Nechte na hlavě, která dokumentuje jedinečnou tradici kloboučnické výroby v Novém Jičíně. Expozice Malíři dvou staletí zachycuje výtvarné umění 19. a 1. poloviny 20. století ze sbírek muzea, dějinami města Nového Jičína provede návštěvníka expozice Ve znaku zavinuté střely.

Zdroj textu a fotografií: web muzea

Aktualizace: 9. 3. 2026

Dějiny olomouckého muzejnictví se začaly psát v říjnu 1848, kdy byl při nedělní škole pro tovaryše otevřen fyzikálně-mechanický kabinet. V éře bachovského absolutismu však kabinet, vzdáleně připomínající muzeum, zanikl (1853). Na tento pionýrský počin nepřímo navázalo Průmyslové muzeum Františka Josefa, které bylo založeno v roce 1873 (otevřeno 1875), o rok později (1874) pak Městské historické muzeum (otevřeno 1879). V roce 1908 přibylo do pomyslného trojlístku německých muzeí i Přírodovědné muzeum arcivévody Josefa Ferdinanda, které získalo prostory ve zrušeném klášteře klarisek na dnešním náměstí Republiky.

Bližší informace: Vlastivědné muzeum v Olomouci
Kontaktní osoba: Mgr. Andrea Mrkusová, mrkusova(at)vmo.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v olomouckém kraji

Češi se dočkali své muzejní instituce v září roku 1883, kdy byl založen Musejní spolek olomoucký (o dva roky později přejmenován na Vlastenecký spolek musejní v Olomouci). Při tomto spolku vzniklo i první české muzeum na Moravě. U zrodu stáli slezský buditel Vincenc Prasek, středoškolský profesor Jan Havelka, archeolog a lékař Jindřich Wankel a kněz Ignác Wurm. Následujícího roku, v lednu 1884 pak vznikl Časopis Vlasteneckého spolku musejního, který se stal jedním ze základních pilířů rozvoje českého vědeckého života na Moravě. V počátku se spolek soustředil především na rozvoj národopisných a archeologických sbírek. Uspořádal řadu výstav a výstavek a prezentoval region Hané i na Národopisné výstavě Českoslovanské v roce 1895.

Po vzniku samostatného Československa se výrazně změnila i organizace muzejnictví v Olomouci. Dosavadní tři německá muzea byla v roce 1924 sloučena v jednu instituci – Muzeum hlavního města Olomouce. V období éry první republiky zažíval také rozkvět Vlastenecký spolek musejní, který především pod vedením lékaře a přírodovědce dr. Mořice Remeše úspěšně pořádal výstavy, přednášky i besedy. Vlastenecký spolek tak kulturně ovlivňoval celou střední Moravu. V éře Protektorátu Čechy a Morava došlo k výraznému utlumení činnosti. Naštěstí se většinu sbírkových předmětů podařilo zachránit a obě muzea mohla navázat v roce 1945 na svoji předválečnou činnost.

Nové poměry po válce znamenaly další centralizaci muzejnictví. V roce 1951 byl Vlastenecký spolek musejní sloučen s městským muzeem a vzniklo tak Krajské muzeum v Olomouci. Do čela muzea, sídlícího ve zrušeném klášteře klarisek, se postavil dr. Jaroslav Kanyza. V této etapě byla sbírka muzea obohacena o sbírkový inventář městských muzeí ve Šternberku, Uničově a Litovli. Do správy instituce přešly i některé historické objekty (hrad Bouzov, hrad Šternberk, zámek Úsov, Javoříčské jeskyně, Mladečské jeskyně, zámek Náměšť na Hané, Arboretum Bílá Lhota aj.). Muzeum několikrát změnilo svůj název: Studijní a lidovýchovný ústav kraje Olomouckého, Krajské vlastivědné muzeum, Krajské vlastivědné středisko, Vlastivědný ústav v Olomouci (1960-1979) a Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci (1979-1990). Po roce 1989 získalo muzeum svůj současný název. Dnes muzeum spravuje zámek s parkem v Čechách pod Kosířem a Arboretum Bílá Lhota.

V současné době má Vlastivědné muzeum v Olomouci, jehož zřizovatelem je Olomoucký kraj, přes 1 000 000 sbírkových předmětů a z hlediska rozsahu své sbírky se řadí mezi největší muzea v České republice. Sbírkový fond za svou velikost vděčí darům a sběratelské práci dobrovolných spolupracovníků a systematickému doplňování. Muzeum věrno svému vlastivědnému poslání, zahrnuje ve své péči sbírky přírodovědné (mineralogické, petrografické, geologické, paleontologické, botanické a zoologické), archeologické, národopisné, historické (numismatické, hudební, kartografické, lékařsko-lékárenské, vojenské, uměleckého průmyslu, exponáty k rozvoji průmyslu, dopravy, obchodu a řemesel a řadu dalších drobnějších sbírek. Významná je sbírka historických hodin, nezanedbatelnou hodnotu má i ikonografická sbírka místopisné grafiky, kresby a malby, bohatý je i fond starých pohlednic a fotografií. Cenné doklady stavebního vývoje regionu od románského období po století 19. uchovává muzejní lapidárium. Bohatá je i knihovna s více než 70 tis. svazky. Unikátní soubor představují rukopisy a staré tisky. Povahou sbírkového fondu v oblasti společenských i přírodních věd pokrývá nejen střední Moravu, ale i širší území s přesahy do zahraničí.

Zdroj textu a fotografií: web muzea

Aktualizace: 9. 3. 2026

Muzeum v přírodě Vysočina je jediným muzeem v přírodě v Pardubickém kraji. Leží na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů, v kraji, jehož rozmanitá přírodní krása okouzlovala a okouzluje mnohé známé malíře, v kraji bohatém na historické památky včetně dochovaných dokladů lidového stavitelství. Nejvíce těchto památek je soustředěno právě v expozici Souboru lidových staveb Vysočina, který je zároveň největším zařízením tohoto druhu v Čechách. Skládá se z několik expozičních celků jež se nacházejí v osadách obce Vysočina a ve městě Hlinsku.

Bližší informace: Muzeum v přírodě Vysočina
Kontaktní osoba: PhDr. Ilona Vojancová, ilona.vojancova(at)nmvp.cz
Péče o tradiční lidovou kulturu v pardubickém kraji

Jednotlivé expozice nenaleznete na jednom místě, ale shlédnout je můžete na Veselém Kopci, ve Svobodných Hamrech a v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku. První návštěvníci si začínající expozici lidového stavitelství v přírodě mohli prohlédnout v roce 1972 na Veselém Kopci. Soubor lidových staveb Vysočina je spravován Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Pardubicích.

V současné době Soubor lidových staveb Vysočina zahrnuje více než čtyřicet objektů dokládajících způsob života a práce drobných zemědělců i lidových řemeslníků z oblasti Hlinecka, Poličska, Litomyšlska, části Chrudimska a Nasavrcka.

Instituce se nezaměřuje pouze na obnovu a rekonstrukce dokladů lidového stavitelství, ale snaží se všem zájemcům zprostředkovat poznání o životě, hospodaření, řemeslech a obyčejích minulých generací. Svým návštěvníkům nabízí množství tematických výstav a programů, které si u nich našly velkou oblibu.

Pozn. V roce 2018 jako Soubor lidových staveb Vysočina přešli pod Národní muzeum v přírodě a přejmenovali se na Muzeum v přírodě Vysočina

Zdroj textu a fotografií: web muzea

Aktualizace: 9. 3. 2026

V první polovině 19. století byly Klatovy administrativním centrem kraje, což umožnilo jejich velký hospodářský rozvoj. Přestože byly krajské úřady roku 1849 přesunuty do Plzně a Klatovy zůstaly pouze městem okresním, nastoupené trendy hospodářského rozvoje se nezastavily a umožnily tak růst kulturního a společenského života ve druhé polovině 19. století. Výrazným projevem sílícího kulturního cítění v tomto období bylo založení muzea v Klatovech.

Bližší informace: Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech
Kontaktní osoba: PhDr. Ilona Vojancová, ilona.vojancova(at)nmvp.cz
Tradiční lidová kultura v Plzeňském kraji

V počátcích muzea se jeho činnost zaměřovala především na činnost sbírkotvornou, posléze též vědeckou i dokumentační, postupně se pomalu začalo rozvíjet oslovování veřejnosti pomocí výstav a přednášek. Současné muzeum však již nemůže být pouze víceméně pasivním sběratelem a předkladatelem hmotných dokladů historie nebo pro veřejnost vzdáleným vědeckým ústavem. Muzeum dnešních dnů musí být, aby jeho existence byla vůbec opodstatněná, živým, aktivním organizmem s co největším důrazem na otevřenost směrem k veřejnosti. Od znovuotevření v roce 1994 tedy klatovské muzeum nabízí návštěvníkům kromě stálé expozice také výstavy tematické z muzejních sbírek nebo výtvarné umělců, jejichž život nebo dílo má vztah ke Klatovům nebo regionu.

V muzeu pracuje kromě knihovnicko-informačního oddělení ještě několik odborných úseků, jejichž úkolem je péče o sbírkový fond muzea a jeho prezentaci veřejnosti při tematických výstavách. Je to pracoviště historie, etnografie, archeologie a konzervátorské pracoviště.

Zdroj textu a fotografií: web muzea

Aktualizace: 9. 3. 2026