Národní seznam – Lidová kultura

Hořické pašijové hry

Dominika Baklíková — Wed, 15 Jan 2025 09:48:23 +0000

Hry o utrpení a smrti Ježíše Krista se v Hořicích na Šumavě hrály do roku 1936. V roce 1993 byly obnoveny jejich každoroční produkce v přírodním amfiteátru. Nositeli jsou autoři, realizátoři představení, herci a diváci.

Nominaci zpracovala a předložila Společnost pro zachování Hořických pašijových her, z.s.

Statek byl zapsán 31. prosince 2024.

Nominační dokumenty CZ verze (46MB)

Výroba modrotiskových forem

Dominika Baklíková — Wed, 15 Jan 2025 09:43:45 +0000

Výroba modrotiskových forem náleží k rukodělným řemeslným technikám. Formy jsou pomůckou tiskařů při výrobě modrotisku. Nositeli statku jsou čtyři formíři ve Dvoře Králové nad Labem a okolí. Nominaci zpracovalo a předložilo Muzeum východních Čech v Hradci Králové.

Statek byl zapsán 31. prosince 2024.

Nominační dokument CZ verze (180MB)

Pivní kultura v České republice

Dominika Baklíková — Wed, 15 Jan 2025 09:33:12 +0000

Pivní kultura je po staletí utvářena kolem místního piva a založena na setkávání společensky heterogenních skupin. Je významná pro domácí společenství a pozoruhodná v mezinárodním srovnání. Jde o komplexní a unikátní soubor znalostí, postupů, zvyků a tradic, sociálních praktik, společenských aktivit, artefaktů a sdílených symbolických významů spjatých s výrobou a konzumací piva. Hlavními motivy jsou příprava, servírování, způsob degustace, konzumace, společenské sdílení času a sdílená symbolika, která se s jednotlivými prvky pojí. V tomto procesu hrají klíčovou roli výrobci jako uchovávatelé tradičních postupů, výčepní a samotní konzumenti. Pivní kultura je v České republice živý fenomén založený na odborné i laické pospolitosti, sdílení, sdružování a předávání poznatků, zkušeností, nadšení, zájmů, symbolik a identity. Nominaci zpracoval a předložil Český svaz pivovarů a sladoven, z.s.

Statek zapsán 31. prosince 2024.

Nominační dokument CZ verze

Tradice podomáckého broušení drahých kamenů na Turnovsku

Dominika Baklíková — Thu, 02 Jan 2025 12:56:40 +0000

Kamenářství je nanejvýš specializovaná činnost vyžadující obrovské zručnosti, dlouhého školení a mnoha praktických zkušeností, velké pečlivosti i hlubokých teoretických vědomostí z oblasti mineralogie a gemologie. Kvalitní a precizní výbrus učiní z přírodního kamene jedinečný klenot, přičemž pouze díky zkušenému odbornému posouzení a zhodnocení vstupní suroviny je možné vybrat každému kameni individuálně ten nejvhodnější typ výbrusu, který podtrhne a znásobí jeho optické kvality.

Nejnáročnějším typem zpracování drahých kamenů je facetové broušení, při němž je povrch vybroušen do mnoha pravidelných rovných plošek (facet), které odráží a propouští světlo tak, aby se kámen co nejvíce třpytil. Postup samotného broušení začíná vybroušením tabulky. Nejprve se vybrousí plošky vrchní části kamene, pak se kámen přetmelí a vybrousí se spodní plošky. K dosažení plošek jedné řady výbrusu ve stejném sklonu slouží kamenářská mašinka. Je opatřena mechanismem kovových koleček se zářezy, jejichž otočením dosáhne brusič přesného pootočení tmelky s kamenem, a tím stejného sklonu jednotlivých plošek dané řady i jejich rovnoměrného rozložení. Na každý typ výbrusu je přitom určen jiný strojek, neboť počet zářezů v kolečku určuje počet plošek.

Zejména neprůhledné druhy minerálů existuje rovinné broušení. Surovina je rozřezána na pile, aby posléze podstoupila několik úrovní broušení za užití postupně se zjemňujícího brusiva. Závěrečnou fází je leštění, kdy materiál kotouče i leštidlo je zvoleno podle druhu broušeného kamene. Povrch kovových kotoučů se posekává nožem v různých směrech a leštidlem se natírá. Řada původně amatérských sběratelů minerálů si tuto metodu postupně osvojila, aby mohli v domácích podmínkách zpracovávat vlastní sběry a kultivovat tak svou sbírku.

Nominační dokument CZ verze

Fotodokumentace na webových stranách NÚLK

Zavádka na Hanáckém Slovácku

Dominika Baklíková — Thu, 02 Jan 2025 12:26:16 +0000

Zavádka je obřadní párový tanec ve ¾ taktu, který se ve většině obcí v etnografickém subregionu Hanácké Slovácko tančí na tradičních hodech. Tanec probíhá většinou za střídavého doprovodu mužského sboru a dechové hudby. Skládá se ze dvou částí – samotného tance a skládky, přičemž skládkou je myšleno vybírání peněž od dívek jako symbolická platba vstupného na taneční zábavy v průběhu celého roku. Zavádka se ve všech obcích výskytu liší, přesto ji spojují následující znaky: obřadní kráčivý (chodivý) tanec ve volném tempu a ¾ taktu, při kterém se stoupá na špičky, zavádění stárek (dívek) do tance řádně zvolenými stárky (chlapci), tančí se za doprovodu dechové hudby a zpěvu mužského sboru, stárci i stárky mají obřadní oděv (kroj), stárci používají rekvizity (ferula, viržinka, fedro), zavádka je slavnostním vyvrcholením hodů a tančí se na vyhrazeném, slavnostně vyzdobeném prostoru pod májí.

Nominační dokument – CZ verze
Přílohy
Fotodokumentace na webových stranách NÚLK

Masopustní mečové tance na Uherskobrodsku

NÚLK, Strážnice — Tue, 02 May 2023 06:32:16 +0000

Zapsáno do Národního seznamu: 2021

Tradice mužských mečových tanců je dodnes neoddělitelnou součástí každoročních masopustních obchůzek na Uherskobrodsku, které zde patří mezi nejrozšířenější obyčeje výročně zvykoslovného cyklu. Spojení mužských mečových tanců se zvykoslovím je jejich nejpodstatnějším rysem. Tato neoddělitelná jednota s masopustem dává tancům smysluplnou obřadní funkci a základní podstatu. Mečové tance, které řadíme mezi nejstarší taneční útvary na evropské půdě. Prvotní magický zápas a zahánění zlého hlomozením kovových šavlí nebo kroužků na dřevěných šavlích tanečníků či vydávání výrazných zvuků při tanci postupně doplnila funkce oslavná a zábavná. Masopust jako synkretický soubor obyčejů poskytujících lidem zábavu před nastávajícím zemědělským rokem a možnosti toto období magickými praktikami ovlivnit, je dodnes pro existenci mužských mečových tanců zásadní.

Ojedinělý nemateriální statek lidové kultury, kterým masopustní mečové tance jsou, se na našem území zachoval ve své původní podobě především na Uherskobrodsku. Tradice těchto tanců spojených s masopustními obchůzkami se zde udržela pouze ve třech obcích – Strání, Komni a Bystřici pod Lopeníkem. Společným prvkem ve všech lokalitách je kromě návaznosti na masopustní období starobylá řetězová a kruhová forma tance. Samotný tanec má pak svá daná specifika – kroj, rekvizity, taneční schéma a užití masopustního práva. Vnějším znakem práva je rožeň nebo ferula, ozdobená vařecha. Podobu ferule, která opravňuje vybírat peníze, má masopustní právo v Komni, kde ji nosí vážený funkcionář. Na rozdíl od Strání a Bystřice pod Lopeníkem, kde se rožeň plnící funkci masopustního práva v povědomí kolektivu obce za právo již nepovažuje, ale dodnes se užívá, je ferula v Komni uznávaným symbolem masopustní obchůzky a celá veřejnost zná jeho smysl. V jednotlivých obcích se liší také název tance či pojmenování jeho protagonistů. Ve Strání je mečový tanec nazýván Pod šable a tancuje ho vždy pětice mužů s dřevěnými šavlemi doplněná gazdou řídícím obchůzku, nosícím dřevěný rožeň, na který napichuje nebo přivazuje darované naturálie. Specifickou součástí tance je „vytínání“, obřadní bití tanečníka pod záminkou přestupku. V Komni, kde jsou typicky pomalovaní tanečníci s vonicemi na klopách černých kabátů a šátkem kolem pasu nazýváni skakúni, musí být tančícími muži odvedenci. Stejně je tomu i v Bystřici pod Lopeníkem, kde si tanečníci s typickým kosírkem a peřím na klobouku a tureckým šátkem uvázaným kolem pasu i přes ramena, říkají bobkovníci. Tanec s dřevěnými šavlemi zde vede košař s velkým rožněm, který také ukládá získané odměny do koše. Podstatným znakem všech masopustních obchůzek jsou taneční prvky, jako poskočný či běhový krok s opakováním tanečních figur vytvářejících spojený kruh, ale hudba a zpěv. Ve Strání se udrželo poměrně neměnné písňové schéma uplatňované obřadníky po celou dobu tance v domě. Podobně je tomu v Komni, kde doplňují průvod tanečníků i masky. V Bystřici pod Lopeníkem je písňová forma variabilnější.

Návrhový a evidenční list – Nominační protokol: verze CZ (v českém jazyce)
Návrhový a evidenční list – Přílohy nominačního protokolu: verze CZ (v českém jazyce)

Fotogalerie na webu Národního ústavu lidové kultury

Aktualizace: 23. 04. 2025

Ruční výroba českého skla

NÚLK, Strážnice — Tue, 02 May 2023 06:21:03 +0000

Zapsáno do Národního seznamu: 2021

Ruční výroba skla zahrnuje řadu řemeslných postupů a specifických technik využívaných v celém výrobním procesu, které jsou závislé na zručnosti výrobce a účelu výrobku. V Čechách sahá její tradice až do 13. století a dosud kontinuálně pokračuje. Ruční výroba skla se v posledních letech již trvale provozuje zejména na severu Čech, jednotlivé výroby a techniky jsou ale stále zastoupeny i v dalších krajích. Ruční technologií se zhotovuje užitkové sklo (stolní, domácenské, dekorativní, luxusní, umělecké), osvětlovadla i skleněná bižuterie. Jedná se jak o práci sklářských mistrů přímo ve sklárně (foukání skla a tzv. hutní techniky, ruční lisování skla), tak v dalších rafinačních provozech (broušení, rytí, malování – tzv. studené techniky). V případě bižuterie jde o ruční tažení skleněných polotovarů a jejich ruční zpracovávání mačkáním (lisováním), foukáním či vinutím.

Návrhový a evidenční list – Nominační protokol: verze CZ (v českém jazyce)
Návrhový a evidenční list – Přílohy nominačního protokolu: verze CZ (v českém jazyce)

Fotogalerie na webu Národního ústavu lidové kultury

Aktualizace: 22. 4. 2025

Zlatá sobota

NÚLK, Strážnice — Tue, 02 May 2023 06:14:50 +0000

Zapsáno do Národního seznamu: 2021

„Zlatá sobota – praxe v průběhu mariánské pouti v Žarošicích“: Zlatá sobota je hlavní pouť v rámci církevního roku v poutním místě Žarošice u Kyjova. Každoročně jednotlivá procesí, převážně s účastníky v krojích, procházejí obcí s nosítky s honosně ozdobenými mariánskými plastikami ke kostelu sv. Anny. Zde následují barokní obřady: „odpros – pokora“ – což je individuální dialog s Pannou Marií a „poklona“ – kdy družičky i chlapci pozdravují Matku Boží a odevzdáváním věnečků naznačují, že jí nesou své srdce. Vrcholem je večerní liturgie a následný průvod s nosítky s osvětlenými mariánskými sochami, kdy se jednotlivá procesí seřadí na začátku obce a za zpěvu mariánských písní jdou průvodem ke kostelu.

Návrhový a evidenční list- Nominační protokol: verze CZ (v českém jazyce)

Fotogalerie na webu Národního ústavu lidové kultury

Aktualizace: 23. 4. 2025

Tradiční hody s právem na Uherskohradišťsku

NÚLK, Strážnice — Tue, 16 Jun 2020 12:40:20 +0000

Zapsáno do Národního seznamu: 2019

Hodová tradice na Slovácku je živou a nejvíce rozšířenou výročně obyčejovou slavností. Původní poslání hodů jako děkovných oslav, kdy se završoval výsledek zemědělské práce, zůstalo značnou měrou zachováno. V životě obcí na Uherskohradišťsku mají hody vysoký společenský status. Jejich rozšíření a intenzita je výjimečná, o čemž svědčí udržování hodové tradice v 50 lokalitách na území 46 obcí a měst Uherskohradišťska.

Ústředním bodem hodů je obchůzka s průvodem, jejíž podstatou je kontakt členů chasy s ostatními účastníky a celou vesnicí. Typický je slavnostní oděv a projevy účastníků- hudba, tanec a zpěv. Průvod se zastavuje v domech stárků, které si vyžádá do svého středu spolu s hodovým právem. O povolení hodů bylo a je do současnosti třeba žádat starostu obce, která se na hodové slavnosti organizačně i finančně podílí. Součástí hodové, zpravidla dvoudenní slavnosti je i večerní taneční zábava a zvyk vodění pod právo i zavádění dívek do tance. Obchůzky po obci pokračovaly i následující dny, kdy chodili stárci po babkách nebo po škárkách, v některých obcích je starým zvykem obchůzka s beranem. Slavnost hodů obvykle končila hodovými dozvuky s taneční zábavou.

Návrhový a evidenční list- Nominační protokol: verze CZ (v českém jazyce)
Návrhový a evidenční list- Přílohy nominačního protokolu: verze CZ (v českém jazyce)

Foto: web NÚLK

Aktualizace: 23. 4. 2025

Tradice krajkářství na Vamberecku

NÚLK, Strážnice — Tue, 16 Jun 2020 12:39:28 +0000

Zapsáno do Národního seznamu: 2019

Technika paličkované krajky se řadí mezi rukodělné textilní řemeslné techniky. Základní pomůckou pro práci krajkářky je poduška (na Vamberecku nazývaná „herdule”) – pilinami či senem naplněný látkový válec opatřený snímatelným látkovým potahem, soustružené paličky z tvrdého dřeva a kovové špendlíky. Vlastní krajka se zhotovuje z příze, jejíž materiálové složení, vzhled a vlastnosti vychází vždy z požadavku na příslušný výrobek – krajku. Paličkování vyžaduje znalost základních krajkářských technik, pomocí kterých jsou vypracovávány textilní vazby. Pracuje se vždy s paličkami v párech. Jednotlivé druhy vazeb vyžadují různý počet párů paliček. Existuje nekonečné množství variant vzorů, určených pro různé způsoby využití.

Návrhový a evidenční list- Nominační protokol: verze CZ (v českém jazyce)