Ustálený tvar starodávného tančeného na jednu píseň (Stojí hruška) s pevnou figurální vazbou na jednotlivé hudební moti­vy. Je rozšířen i ve Slezsku. V Sedlišti jej znají dík sběrateli a propagátoru slezského a lašského folkloru Jožovi Vochalovi.
Tančí dvojice smíšené v držení ke kolovému tanci polootevřeném, CH zády do středu, spojené vnější paže mírně pokrčeny v loktech před tělem.
1. – 4. a /:1. – 4.:/ takt: “Procházka” dvojice vpřed po kruhu s přenášením váhy těla vpřed a vzad jako u starodávného B. 1 – varianta procházkového kroku při zpěvu druhé sloky.
Dvojice postoupí vpřed osmi kroky s jemným natřásáním, oba vykročí vnější nohou.
V každém taktu – a: CH i D krok pravou nohou přes patu s mírným vyhoupnutím vpřed – pata se zvedne od země, pánev se sune poněkud vpřed. Celý pohyb je proveden jemně natřásavě.
b: Krok vnitřní nohou vzad (vlastně přenesení váhy těla vzad na vnitřní nohu). Noha došlápne z přední části chodidla téměř na patu, která se však ihned odlepí od země. Pohyb doznívá v sunu pánve vzad, trup nepatrně nachýlen vpřed. Celý pohyb je proveden jemně natřásavě.
c: = a.
V sudých taktech totéž, ale opačnýma nohama.
5. – 8. takt: D klek na pravé koleno, levá noha opřená cho­didlem o zem. Obě ruce položí na levé koleno. CH obchází dvanácti obyčejnými kroky (v každém taktu tři) jedenkrát vpravo kolem klečící D. Při obcházení je natočen stále pravým bokem k D. Vykročí levou nohou.
9. takt – a: CH opět na svém místě zády do středu podá obě ruce klečící D.
b: D vztyk (oba stoj spatný, držení za obě ruce dolů před tělem).
c: Oba stoj na levé noze, pravá vzadu na špičce, spojené paže mírně rozpaží a dvojice se navzájem skloní hlavami k sobě (dotknou se čelem).
10.  takt – a: CH i D s přísunem pravých nohou do stoje spojného přitáhnou spojené paže k tělu.
b – c: Výdrž ve stoji spojném, CH a D se dívají na sebe.
/:5. – 8.:/ = 5. – 8. taktu s tím rozdílem, že nyní klečí CH na levém koleně, ruce složeny na pravém, D obchází CH dvanácti krůčky jednou dokola, vykročí pravá noha.

Tančí a hrají členové souboru Ostravica z Frýdku-Místku Tomáš Malinovský (1965) a Jana Šimůnková (1968), muzi­ka jako v B. 1.

[: Kole našich oken těče voda skokem,
němožu ju zastaviť, :]
[: měla sem mileho, rozhněvala sem ho,
němožu ho udobřiť. :]

/:A ja za nim pujdu a prosiť ho budu,
by se na mě něhněval,:/
/:že je me srděčko zalúbené všecko,
aby mi ho rozebral.:/

Taněc je název točivého tance 3/4 taktu typu starodávného z nejsevernější části moravského Lašska. Zaznamenaná forma podle pamětníků je z přelomu 19. – 20. století. Tančil se však ještě v 50-tých letech na bálech. Nejvýznamnějším tanečníkem regionu byl horník Emil Mácha z Krmelína se ženou.
Taněc má tři základní části:
I. Procházka dvojic po kruhu se zpěvem taneční písně.
II. Víření dvojic na místě kolem společné osy (jiným krokem tančí žena. jiným muž).
III. Závěrečná část zvaná také “zásmažka” – polka nebo později valčík.
I. Procházka dvojic se zpěvem jedné sloky taneční písně.
Po vyzvání tanečníka zvoláním “Muzikanti, zahrajtě mi taňca!” se taneční páry postaví na obvod kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH v držení: a) v závěsu za vnitřní lokty, b) CH obejme pravicí D zezadu kolem pasu, D položí levici ohnutou v lokti na jeho pravé rameno. Volné vnější paže podél těla. CH může volnou levici založit za záda (levá ruka položena hřbetem na kříž).
Taneční krok při procházce:
Hladká chůze, tři kroky v taktu (na každou dobu jeden) Nejčastěji vykračují oba pravou nohou. Při každém kroku se vykročí na patu přes celé chodidlo. Po první přezpívané sloce za procházky jednotlivých dvojic za sebou po kruhu následuje hudební dohrávka, na kterou jednotlivé dvojice víří na místě kolem společné osy v postavení pravými boky u sebe. Před zahájením víření CH na konci předcházející procházky tleskne pravou dlaní do levé.
II. Víření dvojice na místě kolem společné osy:
Základní taneční držení:
Dvojice čelem proti sobě, pravé boky u sebe. Držení jako ke kolovému tanci zavřené.
Krok víření – krok CH:
1. takt – a: Rázný krok levou nohou vpřed na celé chodidlo, špička natočená do směru otáčení (mírně dovnitř).
b₁ : Krok pravou nohou vpřed po kroužku, noha na patě, chodidlo vztyčeno.
b₂: Přísun levé nohy k pravé.
c₁: Vykročení pravou nohou přes patu vpřed, špička vytočena zevnitř.
c₂: Zvrt na přední části chodidla pravé nohy. Levá noha se připraví k dalšímu kroku v následujícím taktu.
Všechny další takty jako takt první.
Krok D:
1. takt – a,b,c: D se otáčí třemi rychlými přísunnými kroky (na každou dobu jeden), přísun je nedotažen. Vykračuje stále pravá noha na celé chodidlo, špička vytočena zevnitř. Levá – přisouvající noha se přisouvá po přední části chodidla.
Všechny další takty jako takt první.
Tempo víření je rychlé.
Někdy si tanečník poručil dohru (pokud ji muzika nezahrála sama) a tančil na ni tuto druhou část tance (společné víření).
III. “Zásmažka”.
Po vlastním taňci, při kterém se po celou dobu taneční písně, zpívané po jednotlivých slokách, střídala procházka s vířením, následoval dovětek – tzv. “zásmažka”. Zpravidla se tančívala polka nebo valčík.

Tančí Miroslav Petrovský (1921) z Krmelína a Eliška Krejčíč-ková (1936) ze souboru Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí, hraje muzika souboru ve složení Kamil Šperlín (1962) housle-prim, Kamil Palička (1973) a Pavel Malucha (1965) housle-terc I a II, Marcel Hýl (1966) viola-kontry, Petr Palička (1965) klarinet, Ivan Šperlín (1967) kontrabas a Jana Paličková (1966) cimbál.

Zdalo se mi, zdalo, že v polu horalo.
A to moji mile, moji roztomile, ličko červeňalo.
Něbylo to ličko, byly to hřebičky,
zapřehaj mi, mila, moja roztomila, ty vrane koničky.

Juž, juž, juž, Janiček je muž,
a Mařenka jeho žena přikryje ho po kolena,
juž, juž, juž, Janiček je muž.

Taněc má tři části:
I. Procházka dvojic po kruhu za zpěvu jednotlivých slok zvolené taneční písně (zpívá CH).
II. Víření – “točeni” na místě kolem společné osy rychlým přísunným kroke (“kole duba”)..
III. “Zásmažka” – polka “přisedavá”.

I. Procházka dvojic po kruhu za sebou.
Postavení a držení: jako v C. 2 – dvojice po kruhu levým bokem do středu, D po pravici CH. CH obejme D pravicí kolem pasu a volnou levici založí za zády tak, že se hřbetem dotýká zad. D položí levici ohnutou v lokti na pravé rameno CH, pravice spuštěna podél těla.
Taneční krok: obyčejné kroky – tři v taktu našlapované na celá chodidla. Vykročí pravá noha. V posledním taktu procházky se dvojice zastaví čelem k sobě.

II. Víření dvojice kolem společné osy (“kole duba”).
Základní taneční držení: Dvojice pravými boky u sebe čelem k sobě. držení jako ke kolovému tanci zavřené.
Krok víření: CH i D víří po celou dobu přehrávky v rychlém tempu třemi rychlými přísunnými kroky v taktu (na každou dobu jeden), vykračuje pravá noha. Srov. dívčí krok v C. 2.
CH při přísunech vnější nohy mírně zvedne patu od země. Dívčí přísunný krok je prováděn “ve vlnkách” – při každém přísunu s mírným nadnesením na výkročné – pravé noze.

III. “Zásmažka” – “přisedavá” polka.
Dvojice tančí v kolovém držení zavřeném rychlou přísunnou polku: místo přeměnného kroku se provede pouze krok s pří­sunem ukončený podřepem a došlapem na obě chodidla shora. Někdy tuto polku také označovali jako polku “s příklepem”. Podobně se tančilo i ve Staré Vsi nad Ondřejnicí (inf. Božena Dlouhá).

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí Roman Šperlín (1962) a Yvona Voráčová (1964), muzika jako v C. 2, zpívá Petr Palička (1965).

[: Zabludila kravarečka v lese, :]
[: a kdo ji tam, a kdo ji tam, a kdo ji tam snidaničko něse. :]

/:Něse ho tam ten švarny syneček,:/
/:enem že on něvi, enem že on něvi přes ten les chodniček.:/

Taněc má tři části:
I. Chůze dvojic se zpěvem jednotlivých slok za sebou po kruhu, ukončená v posledním taktu potleskem tanečníka do dlaní (CH i D stojí čelem proti sobě).
Držení a postavení: Dvojice levým bokem do středu, D po pravici CH zavěšeno levicí do jeho pravé ruky. CH levou ruku v bok nebo založenu za zády, D pravici připaženu.
Taneční krok: Obyčejná chůze (tři kroky v taktu), oba vykročí pravou nohou.
II. Víření dvojice kolem společné osy.
Držení: jako v C 3.
Krok víření – krok CH:
1. takt – a: Rázný delší krok levou nohou vpřed, špička vytočena dovnitř.
b₁: Krok pravou nohou celým chodidlem vpřed, špička vytočena zevnitř.
b₂: Posun levé nohy k pravé.
c₁: Krok pravou nohou vpřed celým chodidlem, špička vytočena zevnitř.
c₂: Zvrt na přední části pravého chodidla (pata se vytočí doleva). Vnější noha se odlepí od země a připraví se ke kroku v dalším taktu.
Všechny další takty jako první takt.
Krok D: D se otáčí podobně jako v C. 2 a C. 3 třemi přísun-nými kroky v taktu, vykračuje pravá noha (špička vytočena mírně zevnitř – vpravo ve směru otáčky). Levá přisouvá po přední části chodidla. Všechny další takty jako první takt.
III. “Zásmažka” – polka “na šest”.
Tančila se na celých chodidlech. Přeměnný krok je silně zadržovaný (jen naznačený), bez vertikálních výkyvů a dokon­čený dokročením na obě chodidla.
Takto tančíval taněc Jan Matýsek ze Staré Bělé (nar. 1888), dědeček sběratelky Elišky Krejčíčkové a další tanečníci.

Tančí a hrají jako v C. 3, zpívá muzika.

Jde o údajně 2/4 verzi točivého tance – “zvrtku”, podobně jako v horském Lašsku.

Mi se vam raz zdalo, z něděle na rano,
že u fojta je muzika a pacholkuv malo.

A děveček vice, sedly na lavice,
mezi nima lecikera, enem klevetnice.

Jedna mlynařova, druha purkmistrova
a tu třeti němenuju, galanečka moja.

Ve Staré vsi na kopečku je tam černa zem,
na ni pala gořalenku šestkrat za tyden.

Žadny ju tam něnaliva, enem ma mila,
dyž ja přijdu, naleje mi a už je moja.

Tanec má tyto části:
I. Předzpěv taneční písně s doprovodnými pohyby taneční dvojice (přenášení váhy těla z nohy na nohu) v postavení dvojice vedle sebe – D po pravici CH. Drží se za vnitřní ruce dole.

II. Víření dvojice na místě na hudební mezihru (opakování základního nápěvu). Tempo je zpočátku volné. Otáčení má charakter pomalého houpavého obkročáku – jeden krok v taktu, CH vykračuje pravou, D levou nohou (při otáčení doprava), druhá noha je mírně pokrčena, chodidlo vodorovně se zemí. Podobně se může dvojice otáčet doleva. CH i D vykračují opačnou nohou. V rychlejším tempu se tančí houpavý obkročák (2 kroky v taktu) s otáčením doprava i doleva. Otočení se provede zvrtem výkročné nohy na místě.
I. – II. se opakuje, ale víření v II. je v rychlejším tempu a zvrty jsou prudší. Následuje předzpěv třetí sloky.
Dvojice může provádět přenášení váhy i s přísunným krokem (na – a vykročí v lichých taktech vnější nohou vpřed, na – b přisunou vnitřní nohu, v sudých taktech podobně zpět opačnou nohou). Po předzpěvu třetí sloky následuje pravděpodobně po vzoru točivých tanců horské oblasti individuální projev CH a D.

III. Individuální projev CH a D.
CH “cifruje” kolem D podtrhávaným poskočným krokem, dřepy, střihy nohou, trojkročkami a podobně jako u “skoku”. D se otáčí na místě doprava “zvrtáním” střídavě na pravém a levém chodidle nebo obkročákem poskočným (jeden krok v taktu).

Dohra: Dvojice předzpívá polkovou píseň, kterou pak převezme hudba. V kolovém držení zavřeném (obyčejném nebo “v objetí”) tančí polku “s příklepem”: v každém taktu na – a se otočí dvojice šlapákem s nadnesením do polovýponu asi o 1/2 kola a na – b zakončí došlapem do stoje snožného, při kterém paty důrazně “přiklepnou” shora na podlahu. V lichých taktech vykračuje CH pravou, D levou nohou, v sudých taktech opačnou nohou (tou, která na – b lichých taktů přikračovala k noze výkročné).

Tančí a hrají členové souboru Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí Pavel Vaněk (1963) a Renáta Blinková (1970), muzika jako v C.2.

V krmelině na dolině su tam cigani, su tam cigani,
prodavaju gořalenku za dva grejcary, za dva grejcary.
Oheň rozdělali, kolem posedali,
gořalenku pili švarni cigani.

Naš tatiček, nebožtiček, [:pambu mu daj něbesa,:]
on vozival stare robky [:na tragaču do lesa.:]
[:Oheň rozdělali… :]

Tančí dvojice smíšené ve dvou řadách čelem proti sobě (4 kroky od sebe), v jedné řadě CH, ve druhé D. D ruce v bok, CH založeny vzadu na kříži.
1. – 2. takt: CH i D v obou řadách postoupí čtyřmi obyčejnými kroky proti sobě, vykročí levá noha a postoupí na protější místa. Při vyhýbání uprostřed natočí všichni trup doleva (pravý loket vpřed).
3. takt: CH i D se otočí na protějším místě dvěma kroky o 180° doleva do stoje spojného čelem proti sobě.
4. takt: CH i D na místě 3 podupy levou, pravou, levou nohou v prvních třech osminách taktu. Na poslední osminu výdrž ve stoji čelem proti sobě.
5. takt: Výdrž ve stoji čelem proti sobě.
6. takt: CH i D ve stoji na místě 3 potlesky pravou dlaní do levé v prvních třech osminách taktu. V poslední osmině výdrž (dlaně v poloze po posledním potlesku).
7. – 12. takt: Jako 1. – 6. takt. Tanečníci se vracejí na svá původní místa.
13. – 14. takt: CH i D čtyři kroky k sobě (vykročí levou vpřed).
15. – 20. takt: Zátočka dvojic za pravé lokty, vykročí levá, o 2.5 kola vpravo kolem. Touto zátočkou si vymění CH i D v jednotlivých dvojicích místa.
21. – 26. takt = 15. – 20. takt, ale zátočka za levé lokty a vykročí pravou nohou, CH i D se vrátí na svá místa.
27. takt: Dva kroky od sebe pravou a levou nohou (zpět do řad).
28. takt: Jeden krok pravou s obratem doprava, provedeným zvrtem na pravém chodidle a přísunem levé, zaujmou opět všichni postavení jako na začátku tance.

Tančí, hrají a zpívají členové souboru Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí Roman Šperlín (1962) a Yvona Voráčová (1964), Pavel Vaněk (1963) a Renáta Blinková (1970), muzika jako v C. 2, sólo zpívá Kamil Šperlín (1962).

Ja sem maly drateniček z tej trenčanskej stolice,
umim dobře zadratovať hrnce, misy, rendlice,
[: drateničku draťaty, kudrnaty, střapaty,
drateničku drťaty, ty buděš muj. :]

A dyž přijdu do dědiny všeci na mě čekaju,
panimamy i děvčata vesele mě volaju,
/:drateničku draťaty… :/

Tančí dvě dvojice smíšené, CH čelem k D. CH a D si podají pravé ruce, levé volně podle těla. Tyto dvě dvojice tvoří určitý taneční celek. D z první dvojice stojí vedle CH druhé dvojice a naopak.

1. takt – a: Úkrok dvojic směrem k sobě (D ukročí levou, CH pravou nohou).
b: Druhá noha mírně přednožmo dovnitř a spojené paže současně kmih tímtéž směrem.
2. takt = 1. takt, ale úkrok dvojic od sebe.
3. – 4. takt a 5. – 6. takt = 1. – 2. takt.
7. takt = 1. takt.
8. takt: CH i D se otočí na místě krokem s poskokem o 360° CH doleva, D doprava (D vykročí pravou nohou, CH levou nohou), volné paže CH i D podél těla. V závěru otáčky stoj spojný.
9. – 16. takt = 1. – 8. takt.
17. takt: Na první dobu všichni ve čtveřici tlesknou pravou dlaní do levé, natočí se pravými boky do středu (postavení křížové) a současně provedou rázný přeměnný krok levou nohou vpřed po kroužku.
18. – 24. takt: Na první dobu 18. taktu si podají všichni do kříže pravé ruce (oba CH a obě D) a postupují ráznými přeměnnými kroky po obvodu kroužku.
25. – 32. takt = 18. – 24. takt ale naopak, opačnýma nohama a v držení za levé ruce.

Tančí a hrají jako v C. 6, zpívá Petr Palička (1965).

Tančí dvojice smíšené po kruhu nebo ve volném prostoru čelem proti sobě, CH levým, D pravým bokem do středu.

Pohyby CH:
1. – 4. takt: CH klek na pravé koleno, ruce sevřeny v pěst, levá pěst opřena o levé koleno (palcová část nahoře). Pravou pěstí naznačuje údery na kovadlinu tím, že v každém taktu na první dobu provede jeden úder pravou pěstí na levou. Každý pohyb pravou pěstí začíná širokým rozmachem šikmo stranou a vzhůru v předtaktí. Na poslední dobu 4. taktu výskokem a dopadem na levé koleno změní CH klečí nohu.
5. – 8. takt = 1. – 4. takt, ale na levém koleně opřena pravá pěst a “kuje” levou pěstí. Na poslední dobu 8. taktu výskok do stoje spojného.

Pohyby D (stojí proti CH a zástěrou naznačuje rozdmýchávání ohně):
1. takt: Jeden přísunný krok na místě pravou s natočením doprava a s mírným podřepem. Současně dvakrát nadzved­ne zástěru proti klečícímu CH (v každé době taktu jeden pohyb).
2. takt = 1. takt, ale doleva, vykročí levá noha.
3. takt – a, b, 4. takt – a: D se otočí 2x doprava třemi rychlými přísunnými kroky, vykročí pravá, levá přisouvá se současným máváním zástěrou jedenkrát při každém kroku.
4. takt – b: D zastaví čelem k Ch krokem pravé a přikročením levé nohy.
5. – 8. takt = 1.-4. takt. ale začíná levou nohou doleva.
9. – 16. takt: Zátočka za pravé lokty o 3,5 kola na místě drobnými poklusovými krůčky, vykračuje pravá noha. Při prvním poklusovém krůčku na začátku 9. takt, CH i D tlesknou pravou dlaní do levé.
17. – 24. takt = 9. – 16. taktu, ale za levé lokty, vykračuje levá noha. Dvojice se vrací na místo.

Tančí a hrají členové souboru Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí jako v C. 3.

A ty, mily kovařičku, kovaj, kovaj, kovaj, kovaj, kuj,
a ty moja galanečko, dymaj, dymaj, dymaj, dymaj, duj.

Tančí dvojice smíšené čelem proti sobě, viz dymak ze Staré Bělé (C. 8).

Pohyby CH:
1. – 6. takt: Totéž jako u dymaku ze Staré Bělé (C. 8) v taktu 1. – 4., jen s tou změnou, že v 6. taktu krmelínské varianty se provede současně s výskokem obrat o celé kolo vlevo.
7. – 12. takt = 1. – 6. taktu, ale CH “ková” opět pravou rukou a ve 12. takto na druhou dobu výskok do stoje spatného.
Pohyby D (rozdmýchávání ohně jako u dymaku ze Staré Bělé C. 8 v taktech 1. – 4.):
1. takt: Přísunný krok vpravo + dvakrát máchnutí zástěry směrem k CH.
2. takt: Přísunný krok vlevo + dvakrát máchnutí zástěry směrem k CH.
3. takt = 1. takt.
4. takt = 2. takt.
5. – 6. takt: Otáčka 1 – 2krát dokola jako ve 3. – 4. taktu dymaku C. 8 s pohyby zástěry.
7. – 12. takt totéž, ale začíná vlevo a levou nohou.
13. – 28. takt: Polková dohrávka v kolovém držení zavřeném obvyklém nebo v tzv. úzce zavřeném (levice CH hřbetem na kříži, D vloží pravici do levé ruky CH za jeho zády, druhýma rukama se drží obvykle).

Tančí a hrají členové souboru Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí jako v C. 3, sólo zpívá Kamil Šperlín (1962).

Tančí dvojice smíšené po knihu čelem proti sobě, CH zády do středu. Drží se za ruce v rozpažení s mírným pokrčením v loktech.

1. takt: Dva dlouhé cvalové skoky podle CH vlevo stranou, CH vykročí levou, D pravou nohou.
2. takt – a: Ještě jeden cvalový skok podle CH doleva.
b: CH došlápne levou nohou celým chodidlem na zem. D pravou nohou a obrat dvojice o 180° vpravo.
3. – 4. takt – a: Tři cvalové skoky stranou (nyní podle D vlevo) D vykročí levou, CH pravou nohou. Směr tance zůstává stejný (proti hodinovým ručičkám).
b: Dvojice se otočí o 180° doprava (do původního postavení), CH při obratu nakročí na pravou, D na levou nohu.
5. – 6. takt = 1. – 2. takt.
7. – 8. takt = 3. – 4. takt.
9. – 16. takt: Rozhánivá polka poskočným přeměnným krokem vpřed po kruhu v držení ke kolovému tanci zavřeném (obvyklém nebo “v objetí”). Kroky jsou co nejdelší, poskoky co nejvyšší a výkroky rázné.

Tančí a hrají členové souboru Ostravica z Frýdku-Místku jako v C. 1.