[: U susěda na roli, :]
[:zatočil sě švarny šuhaj na vranem koni. :]

/:Zatočil sě sem a tam,:/
/:komu ja tě, moja mila, komu zaněcham.:/

Zaněcham tě jednemu, zaněcham tě druhemu,
/:zaněcham tě, moja mila, sobě samemu.:/

3/4 volný točivý tanec beskydské části Lašska. Tanec má několik částí.
I. “Procházka” jednotlivých tanečních dvojic po kruhu levým bokem do středu, D vpravo vedle CH, nebo volně v prosto­ru různými druhy chůze ve volném tempu. Dvojice se navzájem drží rovněž několikerým způsobem. Při “procházce” se obvykle zpívají jednotlivé sloky zvolené taneční písně z bohatého fondu písní ke starodávnému. Ke konci “procházky” se dvojice obvykle sobě navzájem pokloní.
II. Víření dvojice na místě kolem společné osy v postavení pravými boky u sebe v rychlejším tempu krokem staro­dávného. Hudba hraje rychlou dohrávku nebo přehrává předzpívaný nápěv v rychlejším tempu.

Popis taneční skladby.
I. CH zpívá první sloku taneční písně za doprovodu hudby. Tanečnice přichází s tanečníkem k sobě nebo ihned zaujmou základní taneční postavení levým bokem do středu, D po pravici CH. CH uchopí pravicí D kolem pasu. D zavěsí levou paži shora přes pravou paži CH (ruka v zápěstí je pevná). V tomto postavení a držení postupuje dvojice vpřed plynulou měkce nadnesenou chůzí bez natřásání vpřed po kruhu. Našlapuje se přes patu na celé chodidlo s mírným vyhoupnutím (“jako by otiskoval šlapku”). V každém taktu tři kroky, vykročí pravá noha. V posledním taktu “procházky” se oba natočí krokem pravou k sobě – a. Přísunem levých nohou dokončí obrat a současně se sobě pokloní hlavou – b. Na c výdrž ve stoji čelem proti sobě, hlava se napřímí.
II. Společné víření dvojice na místě v postavení pravými boky u sebe. Držení jako ke kolovému tanci, ale přizpůsobeno bočnému postoji. Spojené paže jsou pokrčeny v loktech a D po celou dobu víření má natočenu hlavu k CH. Toto držení zaujme dvojice na prvou dobu prvého taktu víření s výkrokem pravých nohou.

Krok CH:
1. takt – a: Malý krok pravou nohou vpřed po obloučku (špice mírně vytočena doprava), sun levé nohy k pravé.
b: Krok pravou vpřed a zvrt (pata se stočí doleva).
c: Krok levou vpřed s zvrtem na přední části chodidla. (Je to vlastně krok – sun – krok + zvrt – krok se zvrtem). Timto krokem se vlastně CH otočí jednou kolem do původního postavení (o 360°).

Krok D:
V každém taktu učiní tři přísunné kroky (vykročí pravá), v každé době taktu krok pravou vpřed a přísun levou. Levá noha se mírně předsouvá před pravou s mírně odlehčenou patou od země. Pravá noha při každém výkroku povolí poněkud v koleně.

Obměna “procházky” při zpěvu druhé sloky.
“Procházka” se zpěvem druhé sloky písně krokem s přenášením váhy těla vpřed a vzad, držení jako u první sloky.
Popis kroku:
1. takt – a: CH i D krok pravou nohou přes patu s mírným vyhoupnutím vpřed – pata se zvedne ze země, pánev se sune poněkud vpřed.
b: Krok levou nohou vzad (vlastně přenesení váhy těla vzad na levou). Noha došlápne z přední části chodidla téměř na patu, která se však ihned odlepí od země. Pohyb doznívá v sunu pánve vzad, trap se poněkud nachýlí vpřed.
c: CH i D krok pravou nohou vpřed jako v a.
2. takt = 1. taktu, ale vykračuje levá noha vpřed.

Takto až do konce “procházky”. Zastavení v posledním taktu “procházky se vzájemnou poklonou jako u první sloky. Víření dvojice po druhé sloce stejné jako po první.

Obměna “procházky” při třetí sloce.
Dvojice v postavení čelem proti sobě, obyčejná hladká chůze s vychýlením pánve stranou, CH levým, D pravým bokem do středu. CH drží v dlaních pokrčených paží lokty D, D položí své paže shora na jeho předloktí.
Za zpěvu písně postupuje dvojice vpřed (D couvá) chůzí s pohybem pánve do stran: v každém taktu postoupí dvojice třemi kroky (CH vykročí levou vpřed, D pravou vzad) směrem vpřed po kruhu. Každý krok je doprovázen znatelným pohybem pánve stranou ve směru nohy výkročné. Chůze je hladká, plynulá, našlapuje se zlehka na celá chodidla. Krok je poněkud delší.
Takto může dvojice postupovat vpřed v taktu 1. – 4.
Tímtéž krokem se tanečníci v taktech 5. – 7. mohou otáčet kolem společné osy na místě, natočeni pravými boky k sobě, aniž by měnili držení, Kroky vpřed i otáčení se může opakovat. Je možno též otáčet se takto kolem společné osy doleva. V závěru tance se dvojice zastaví a připraví se k víření jako na začátku tance, které následuje v dohrávce.

Obměna “procházky” – chůze dvoj natřeseným krokem.
Postavení a držení jako u “procházky” na začátku tance (dvojice levým bokem do středu, D vně).
V každém taktu se provedou tři kroky (vykročí pravá). Krok je proveden s nakročením přes patu s vyhoupnutím na přední část chodidla (“otisknutí šlapky”) a dvěma nátřesy.

Podle Věry Šejvlové popsala Věra Šimková.

Tančí a hrají členové souboru Ostravica z Frýdku-Místku František Pustka (1949) a Věra Šimková (1934), muzika ve složení Josef Pavlán (1936) housle-prim, Jiří Adámek (1964) housle-2. prim, Jiří Pavlán (1970) housle-terc, Pavlína Minaříková (1973) housle-kontry, Michal Novák (1975) viola-kontry, Pavel Goluch (1937) kontrabas a Jiří Slavík (1954) cimbál.

Zdalo se mi, zdalo, po nědělu rano,
[: že muzička pěkně hraje, mladencu je malo. :]

A divek je vice, ze sta na tisice,
/:třemi řady posědaly, same klebetnice.:/

Och, muj mily toči, on ma černe oči,
/:a ta jeho starodavni utira si oči.:/

Vzal ji z ruky šatek a utřel ji lička,
/:komu že sě ty dostaněš, moja galanečka.:/

Točivý tanec z horských úbočí Beskyd a povodí horního toku řeky Ostravice, takt 3/4 někdy bývá označován i názvem “taněc”. Hudebně je podložen velkým množstvím písní 3/4 taktu, polonézového rytmu.

Tanec má několik částí:
I. “Procházka” dvojic po kruhu nebo volně v prostoru různými druhy chůze, vždy za zpěvu jedné sloky taneční písně. Tempo je volné. Na závěr “procházky” v posledním taktu se dvojice zastaví a otočí se k sobě se vzájemnou poklonou hlavy – na a, b. Na c CH tleskne, D výdrž ve stoji.

Popis figur a kroků.
I. “Procházka” se zpěvem.
Volné tempo (viz hudební záznam). Tančí dvojice smíšené levým bokem do středu. CH uvnitř.
Držení:
a) za vnitřní ruce v připažení,
b) v závěsu za lokty (D zavěšena levicí do pravice CH),
c) CH uchopí D pravicí kolem pasu, D se zavěsí levou paží ze­zadu přes pravou paži CH (ruka směřuje volně dolů, prsty poněkud sevřeny). Volné vnější paže podél těla (nikdy v bok!).

Popis kroku:
Pomalá zpívaná část starodávného je provedena chůzí různého charakteru. V každé době taktu jeden krok.

1. Chůze s jednoduchým pérováním:
a₁: Měkké našlápnutí přes patu, bez akcentu a bez pokrčení v kolenou (měkkost dělá chodidlo).
a₂: Měkké plynulé vyhoupnutí na přední část chodid­la. Všechny pohyby jsou velmi vázané, temeno hlavy se pohybuje ze základní roviny ve stoji přímém do malé vlnky nahoru.

2. Chůze se zdvojeným pérováním:
a₁ = a₁ z chůze s jednoduchým pérováním.
a₂: Po vyhoupnutí na přední část chodidla následuje ještě jedno menší zhoupnutí s odlehčenou patou. Vše je opět měkké, vázané, lehké.

3. Houpavá chůze s přenášením váhy těla vpřed a vzad:
a = a₁ a₂ z chůze č. 1 (s jednoduchým pérováním). CH i D udělají krok pravou vpřed, levá nepřisouvá (váha těla na pravém chodidle).
b: Krok levou vzad, váha těla se přenese vzad na levé chodidlo, pravá nepřisouvá (zůstává na místě). Levá noha došlápne vzadu lehce na celé chodidlo, ale pata se hned nadlehčí a vypéruje tím krok vzhůru na přední část chodidla.
c = a atd.
V lichých taktech vykračuje pravá noha vpřed, v sudých taktech levá noha (srov. krok jedné varianty “taňce” z Opavska nebo “cófavé” z Hané). Kroky doprovází mírný pohyb trupu: při kroku vpřed slabý náznak předklonu, při kroku vzad záklonu (spíše odklonu nazad).

4. Chůze v postavení dvojice čelem proti sobě, CH levým, D pravým bokem do středu s pohybem pánve při každém kroku stranou.

Držení:
CH skrčí obě ruce v přepažení dlaněmi vzhůru (lokty směřují k tělu). D totéž, dlaněmi dolů. CH uchopí D za lokty zdola, D uchopí CH zhora. Paže obou se o sebe opírají v záloktí. Chůze je rovná, bez pérování, ale při každém kroku se vysouvá pánev stranou: při kroku levou doleva, při kroku pravou doprava. Pohyb pánve je vodorovný, klidný (pánev nesmí podklesávat). CH vykročí levou nohou, D pravou (v lichých taktech). V sudých taktech naopak. Při kroku s pohybem pánve stranou ramena a spojené paže jsou v klidu, nekomíhají. Kroky jsou čelné bez náznaků úkroků stranou.

Dvojice se pohybuje volně po prostoru vpřed, někdy i couvavě (CH ustupuje nazad). Libovolně mezi chůzí vpřed nebo vzad se dvojice otáčí stejným krokem na místě kolem společné osy vpravo o půl nebo jeden a půl kola ve stejném držení pravými boky k sobě tak, že po otočce postupuje CH pozpátku a D vpřed. Střídání otoček a chůze přímým směrem je záležitostí improvizace tančící dvojice (především CH). Na konci každé volné zpívané sloky a “procházky” kterýmkoliv z uvedených kroků v závěru písně se dvojice pustí a v postavení čelem proti sobě se v posledním taktu vzájemně pokloní malým hrudním předklonem a sklonem hlavy (a, b). Na c CH tleskne výrazně pravou dlaní do levé, D výdrž ve stoji.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
Rychlé tempo (viz hudební záznam – dohrávka).

Postavení a držení:
1. Držení “čardášové”.
Dvojice čelem proti sobě pravými boky u sebe. CH uchopí D oběma rukama kolem těla (“v objetí” – dlaně CH spočinou na lopatkách D). D uchopí CH oběma rukama ze stran za ramena.

2. Držení kolové:
Dvojice ve stejném postavení pravými boky těsně vedle sebe. Uchopí se jako ke kolovému tanci. CH obejme D pravou rukou kolem těla (asi ve výši lopatek), D položí levici přes jeho pravé rameno. Volnými pažemi se uchopí za ruce a napnou je volně stranou.

Popis kroků při víření dvojice:
1. Kroky přísunné.
V “čardášovém” držení tančí většinou oba tanečníci stejným krokem (v každém taktu se otáčejí třemi rychlými přísunnými kroky):
a₁ – a₂ : Oba vykročí vnitřníma (pravýma) nohama vpřed po obloučku, měkkce došlápnou na celé chodidlo a krok vypérují vahou (tj. dolů) s mírným povolením kolena. Levá noha udělá na a nedotažený přísun po přední části chodidla s nepatrným náznakem výponu k noze pravé.
b = a.
Víření je plynulé, s měkkce pérovaným, houpavým pohybem.
2. Kroky kombinované.
a₁: CH i D vykročí vnitřníma nohama (pravýma) o půl stopy šikmo vpravo vpřed (obě chodidla co nejtěsněji u sebe).
a₂: Nedotažený přísun levou nohou ke středu pravého chodidla.
b₁: Krok pravou nohou vpřed jako v a.
b₂ : Zvrt na pravé noze (pata se odlepí od země a trhem doleva pootočí chodidlo).
c₁: Krok levou nohou vpřed asi o jednu stopu po obloučku (noha našlapuje mírně šikmo vlevo).
c₂: Zvrt na levé noze (uvolněná pata se stáčí mírně doleva)

V každém taktu se dvojice otočí jednou dokola. Zvrty jsou výrazné, krok je hladký.

3. Kroky střídavé.
CH se otáčí kombinovanými kroky (viz 2.) – krok – sun + krok + krok. D se otáčí nedotaženými přísunnými kroky, tři v taktu (viz 1.). Při střídavém kroku je držení vždy kolové (pravými boky u sebe). Při “čardášovém” držení a stejném kroku obou partnerů prochází osa otáčení středem mezi oběma tanečníky. Při kolovém držení a střídavém kroku (jiný krok u CH, jiný krok u D) prochází osa otáčení pravou nohou CH a D ho vlastně obíhá. Při víření musí být vnitřní nohy stále těsně u sebe.

III. Individuální taneční projev CH a D.
Po společném víření mohla následovat ještě jedna rychlá sloka (viz hudební předloha), při které se D otáčela sama na místě třemi rychlými přísunnými kroky v taktu, nebo po kruhu kombinovaným krokem (krok – sun + krok + krok). Vykračuje pravou nohou a otáčí se doprava. CH kolem ní nebo za ní “cifroval” – prováděl různé ozdobné poskoky a skoky, např. krok-sun+ poskok. Mnohé z chlapeckých prvků byly odvozeny z mužského tance “skoku”. Nebo D se podtáčela pod spojenými pravicemi (CH ji přidržuje pravicí shora a postupuje za ní rovněž různými poskočnými aj. kroky).
Po starodávném následovala zpravidla 2/4 dohra. V poslední době to mohla být kterákoliv polka a tančila se běžným hladkým způsobem. Původně to však byla polka “přisedavá” nebo zvrtek – viz B. 4.

“Přisedavá” polka:
Místo kroku přeměnného se tančí krok přísunný s akcentem (až skoro s přídupem) na druhou dobu taktu, na “přisednutí”. Tančí se v “čardášovém” držení na a krok pravou nohou, na b “přisednutí” (přičapnutí), v sudých taktech totéž levou nohou.

Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Martin Švébiš (1974) a Ivana Peková (1974), hrají Kotci z Frýdlantu nad Ostravicí ve složení Štěpán Kotek (1931) housle-prim, Vlastislav Skotnica (1942) housle-terc, Jaroslav Menšík (1966) housle-obligát, Miroslav Kotek (1961) housle-kontry, Vojtěch Děcký (1936) viola-kontry, Jiří Kotek (1961) kontrabas a David Kotek (1962) cimbál, zpívají Leona Horová (1979), Anna Ramíková (1979), Veronika Švébišová (1978) a Miroslava Tumová (1978) z Gruniku.

Včera se mi škoda stala, ej,
moju milu voda vzala, ej,
moju milu voda vzala.

/:Dyž ju vzala, ať ju něse,:/
/:ona ju něcha v černym lese.:/

Druh dvoudobého točivého tance rychlého tempa z horního Lašska, bohatého písňového podkladu. Po pohybové stránce tanec rekonstruován podle údajů jednotlivých tanečníků. Spontánně označován názvem “zvrtek” (podle charakteru vířivého kroku dvojice, pro který je charakteristický zvrt na přední části chodidla). V tanci se střídá zpěv jednotlivých slok tanečních písní (zpívají CH) před muzikou se společným vířením dvojice na místě při opakování nápěvu hudbou. Zhusta se objevuje i individuální projev CH i D.

Popis tanečních kroků a figur.
I. Zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby:
Zpívají CH, zpěv je doprovázen výraznou gestikulací, přidu-páváním a přenášením váhy těla z nohy na nohu. D stojí po pravici CH buď bez držení a rovněž se pohupuje v rytmu zpívané písně s přenášením váhy těla z nohy na nohu, nebo se drží s CH za vnitřní ruce. Pak při přenášení váhy těla vykra­čují vnější nohou s mírným natočením zevnitř (liché takty) v sudých taktech se přenese váha zpět na vnitřní nohu a dvojice se natáčí mírně k sobě.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
Postavení a držení dvojice: pravými boky u sebe. Držení za lokty – CH drží dlaněmi lokty D, D má položeny paže na předloktí CH (uchopí se takto již na konci zpěvu).
1. takt – a: Krok pravýma nohama mírně vpřed po obloučku na celé chodidlo se znatelným hlubším poklesem v koleně (“přichramování”) tak, že jsou vnějšími hranami pravých -výkročných chodidel u sebe.
b: Svižný vzpřim s ostrým zvrtem na pravých chodidlech (pata se lehce nadnese nad zem) a současně krok levýma nohama rovněž s lehkým zvrtem a předsunem před pravou nohu (v malém rozkročení). Postavení je opět čelné. Paže se při každém kroku pohybují v ramenou: podřizují se natáčení těla při výkrocích a zvrtech dopředu a vzad.

Obměna víření č. 1 – v “čardášovém” držení čelném:
1. – 9. takt: Kroky stejné jako 1. a – b.
10. – 11. takt: CH zadupe, muzika zrychlí tempo.

Obměna víření č. 2 (viz dohrávka v hudební příloze): Držení zůstává stejné jako u obměny č. 1. Vykračuje stále pravá noha.
1. takt – a : Krok pravými chodidly vnitřní stranou špiček vedle sebe.
b: Zvrt na pravých chodidlech se současným krokem levýma nohama (nejkratší drahou a s předkrokem před pravou). Zvrty jsou prováděny nízko nad zemí.

Víření možno provádět v další části nápěvu doleva v postavení levými boky u sebe:
1. takt – a: Vykračuje levá noha (vnitřní strany špiček obou partnerů opět u sebe).
b: Krok pravou vpřed s došlapem před levou podobně jako u víření doprava.

III. Samostatný taneční projev CH a D.
D se otáčí na místě nízkým poskočným krokem:
Liché takty – a : Krok pravou nohou vpravo.
b : Téměř až poskočně provedený zvrt s pohybem paty dovnitř.
Sudé takty – a : Krok levou nohou.
b: Zvrt na levé s pohybem paty ven.

CH tančí v kruhu kolem D nízkým poskočným krokem prokládaným podupy.

Obměna č. 1:
D se otáčí s postupem po kruhu. V každém taktu se otočí
o 180 °. V lichých taktech provede v každém taktu krok pravou nohou vpravo vpřed s obratem na a, dokrok levé nohy k pravé s přídupem (chodidla paralelně) na b. V sudých taktech vykročí levá s obratem vpravo, přidupne pravá. CH postupuje za D poskočnými kroky prokládanými podupy. Tato figura se vkládá do tance obvykle ve druhé části písně. Výjimkou však není ani zahájení touto figurou po předzpěvu. A může být též vkládána i mezi ostatní taneční figury.

Jde o poměrně bohatou taneční skladbu, ve které se střídají jednotlivé taneční prvky a figury s různými obměnami (např. víření dvojice na místě v “čardášovém” postavení a držení čelném). Na charakter kroků působí nesporně tempo přehrávky tance.

Podle Věry Šejvlové a dalších pramenů zapsala Věra Šimková.

Tančí a hrají členové souboru Ostravica z Frýdku-Místku Ivo Garnol (1961) a Radana Garnolová (1962), muzika jako v B. 1, ale bez cimbálu.

Dyž sem byla mamince na klině, hej,
na klině, hej, na klině, hej,
chodivali chlapci ku mně v zimě,
aji v zimě, aji v zimě, hej.

Dyž sem byla trochu věči pannu,
[:věči pannu, :] hej,
chodivali chlapci za mnu, hej, za mnu,
[:enom za mnu, :] hej.

Přešel sem, přešel, přes štyry dědiny, po tu ves,
ešče sem něnašel takeho děvčaťa, jak mam dněs.

A ona sě toči a ma černe oči, jako ja,
dajže mi ho, Bože, do mojiho lože do rana.

Kulalo sě, kulalo, oj, červene jablučko,
komu sě ty dostaněš, ja, moja galanečko?

Kulaly sě, kulaly, ja, dvě naproti sebě,
komu bych sě dostala, ja, nuž, Janičku, tebě.

Veškeré údaje o zvrtku – viz. B. 3.

Popis tanečních kroků a figur:
I. Zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby.
Postavení a držení taneční dvojice: vedle sebe před muzikou, D po pravici CH, v připažení za vnitřní ruce. Zpěv (zpívá CH) je doprovázen různými rytmickými přešlapy a přenášením váhy těla, pohybování trupem hlavně u CH šikmo vpřed a zpět.
Přenáší-li dvojice při zpěvu váhu těla, pak v každém taktu na a ji přenese na vnější nohu na místě (nevykročí vpřed) a natočí se mírně zevnitř. Spojené vnitřní paže mírný kmih vpřed Ve druhé době dokončuje pohyb z a (hlavně vnitřní noha se pozvedne patou od země a mírným podřepem ukončí přenesení váhy těla).
V sudých taktech podobně zpět na vnitřní nohu, dvojice se natáčí mírně zpět, kmih spojenými pažemi vzad.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
Postavení a držení dvojice: čelem proti sobě. CH uchopí D tak. že položí ruce na spodní úhel jejích lopatek, prsty rukou k sobě. D obejme CH kolem ramen (“čardášové” držení).

Popis tanečního kroku: Při víření se chodidla pravých nohou CH i D dotýkají vnitřními stranami. Charakteristický je mírný pokles v kolenou. Směr víření: vpravo. Noha výkročná (vnitřní-pravá) provede pohyb skoro na místě, vnější nohy je obkračují co nejmenším obloučkem. Otočení při obou krocích (na a i b taktu) je provedeno rázným zvrtem s mírným náznakem pérování na vnitřních nohách (mírný pokles v kole­nou). Čím je tempo víření rychlejší, tím více se chodidla vnitřních nohou blíží špičkou k sobě. Směr víření může se změnit po určité době a dvojice pak víří doleva ve stejném postavení. Víření je dynamické, prudké. Po předzpěvu taneční písně přehrává hudba předzpívaný nápěv v rychlejším tempu. V tanci se může střídat předzpěv jednotlivých slok nebo písní s vířením.

III. Samostatný taneční projev CH a D:
Závěr tance tvoří opět cifra CH kolem D, která se otáčí kolem vlastní osy vpravo buď na místě nebo s postupem z místa. Taneční kroky CH: Kroky poskočné, podupy a různé “cifry”. Taneční kroky D: Charakterově vychází z kroku víření doprava.

Jde o rekonstrukci dvoudobého rychlého točivého tance podobně jako u B. 3. V tanci je možno do určité míry improvizovat. Projevuje se to ve střídání tanečních figur i v provedení některých tanečních prvků (např. při přenášení váhy těla při předzpěvu – některý taneční pár přenáší váhu těla s pohybem vpřed a vzad, zdůrazněným případně podupem atp.). Největší možnost improvizace poskytuje figura č. III (především v “cifrách” CH).
Protože z tohoto kraje odcházeli muži často za prací jinam, tancovávaly za jejich nepřítomnosti tento i jiné tance pouze ženy, pak se jejich tanec obvykle skládal jen ze zpěvu a víření.

Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Leona Horová (1979) a Miroslava Tumová (1978), Vít Konopáč (1972) a Veronika Švébišová (1978), hrají Kotci z Frýdlantu nad Ostravicí jako v B. 2.

(rekonstrukce Věra Šejvlová podle tanečníků ze Serafínova a Oščadnice)

Idzem si ja, idzem sija, ma mila premila,
[: ale mi pomaly chodnička ubyva. :]

Uvjazal konička u pňa duboveho,
išel nahovárať děvča do Rovneho,
děvča do Rovneho.

/:Išel nahovárať:/
/:děvča do Rovneho.:/ 3x
*
/:Cingaj, cingaj, pocingavaj,
cudzim ženkam pokoj davaj,:/
/:cudzi ženky take su,
do haňby ťa doněsu.:/

Forma zvrtku z pomezí slovenského (z Kysuc) je proti zvrtku z moravské strany bohatší figurálně. V průběhu tance se obje­vuje navíc u některých figur zrychlování tempa.
Přehled tanečních figur.
I. Zpěv taneční písně dvojic před muzikou s přenášením váhy těla atp.
II. Víření dvojice kolem společné osy v postavení pravými nebo levými boky u sebe (držení “čardášové”). Provádí se v tempu volném i rychlém.
III. Individuální taneční projev CH a D:D se otáčí na místě, CH “cifruje” kolem ní. Kromě poskočných kroků a dalších “cifer” známých i na moravské straně (souvisejí často s prvky mužského tance Ondráš – skok), se zde objevuje i tzv. “valaský skok”, tj. přeskoky z nohy na nohu pravou, levou, pravou směrem vpravo a naopak směrem vlevo, zkřížením druhé nohy vpředu. Viz slovenské mužské tance.
IV. Společná “cifra” CH i D v postavení čelem proti sobě.

Taneční skladba je pestrá, dynamická, zvýrazněná gestikulací CH, podupy atp. a vzájemnou souhrou obou partnerů. Volbu předzpívané písně i jednotlivých tanečních figur určuje CH.
Významnou složkou tance je hudba, která reaguje na veškeré popudy tanečníka: přehrává jím vybranou píseň a sleduje tanečníkovy pokyny v průběhu tance.

Popis průběhu tance.
Tanečník si předzpívá před muzikou sloku písně, kývne nebo tleskne na tanečnici, která k němu přiběhne (učiní tak během zpěvu). D se postaví po pravici CH. Mohou se držet za vnitřní ruce v připažení. Zpěv doprovázejí rytmickými pohyby: přenášením váhy těla (oba mírně pérují v kolenou a současně pohupují v rytmu písně trupem s mírným natáčením zevnitř a dovnitř). Možný je též malý krok výkročný vnější nohou vpřed (liché takty) a vnitřní nohou vzad (sudé takty). Zpívá jen CH. Tempo zpěvu je volnější. Muzika podchytí nápěv volné sloky a ještě jednou nebo dvakrát ji bez zpěvu opakuje. Dvojice se uchopí k víření (pravým bokem u sebe) a pomalu víří kolem společné osy.

Krok víření v pomalé části: Dvojice v “čardášovém” držení pravými boky u sebe se pohybuje dokola kolem společné osy měkkou chůzí – na každou dobu taktu jeden krok. Začínají oba buď vnějšíma nebo vnitřníma nohama. Při pomalé chůzi nohy našlapují měkce přes patu na celé chodidlo. Chodidla se kla­dou těsně před sebe (pata před špičku nohy stojné), a to po obvodu malého kroužku. Při víření dvojice se nezaklání, nutno dbát, aby bylo držení pažemi spíše zaoblené.

Hraje-li muzika více pomalých slok po sobě, vystřídají tanečníci chůzi pomalým “čardášovým” krokem.
1. takt – a: Výkrok vnitřníma nohama (vnější strany chodidla obou tanečníků jsou těsně u sebe) s nepatrným povolením v kolenou.
b: Na vnitřních nohách malý zvrt (pata se stočí doleva) a současně pokročí vnější nohy šikmo vpřed (délka kroku asi 3/4 stopy) a dokročí na patu, přičemž se oba tanečníci napřímí tahem vzhůru (nadnesou). Chodidla obou nohou jsou stále rovnoběžná.
Oba kroky pomalé části je možno provádět oběma směry. Před změnou směru naskočí tanečník do mírného stoje rozkročného.

Krok víření v rychlé části: Po pomalých slokách muzika náhle prudce změní tempo ve velmi rychlé. Tanečníci se otáčejí na místě “čardášovými” kroky velmi prudce dokola. Při dokročení na patu (viz v pomalé části) se otáčení jakoby zarazí. V rychlejším tempu je krok výraznější, závěrečné odpérování je tvrdší a krok končí prudkým doskokem shora na obě paty. Také zde mění tanečníci libovolně směr otáčení. Stejně jako v pomalé části je tu proveden doskok na obě nohy v čelném postavení proti sobě (kolena povolena). Rychlé sloky se vícekrát po sobě opakují, takže tanečníci mají prostor pro různé variace některých tanečních prvků (CH “cifer”), např. trojkročky – valaského skoku.

Trojkročka jednoduchá:
1. takt – a₁: Malý úkrok pravou vpravo stranou.
a₂: Překročení levé přes pravou.
b: Znovu přešlap na pravou, levá uvolněna od země.
2. takt = 1. taktu, ale naopak.
Trojkročka je provedena na přední části chodidla lehce, pružně, mírně skočně. Této trojkročky podobně jako dalších variant (viz. dále) se používá při společné “cifře” CH i D. Touto trojkročkou se může dvojice různě obcházet (nedrží se, každý postupuje volně). Nebo se drží za obě ruce v postavení čelem proti sobě. nebo zůstanou oba na místě čelem proti sobě a CH i D současně vykračují pravýma a levýma nohama tak, že v lichých taktech jdou vpravo stranou (od sebe) a v sudých vlevo stranou (zpět k sobě).

Trojkročka s opačným rytmem:
l. takt – a₁: Špička pravé nohy lehce dokročí před špičku nohy stojné (levé), pata vytočena vně, takže se dotýká země jen přední část chodidla pravé nohy.
a₂: Levá noha přešlápne jen na místě nebo malinko vpřed. b: Chodidlo pravé nohy se prudce vytočí doprava a patou důrazně dokročí asi do poloviny délky chodidla levé nohy (stojné).
2. takt – a₁: Levá noha pokračuje dokročením před špičku chodidla pravé nohy (stojné).
a₂ – b = 1. takt a₂ – b, ale opačnou nohou.
V každém taktu se tanečníci vytáčejí trupem do směru nohy výkročné.

Trojkročka s opačným rytmem nazad:
l. takt – a₁: Špička pravé nohy lehce dokročí za patu levé (stojné) nohy, pata vytočena dovnitř.
a₂: Rychlý přešlap na přední část chodidla levé nohy s malým posunem vzad.
b : Pravá noha se vytočí doleva a důrazně došlápne těsně před špičku levé nohy.
Tuto trojkročku může dvojice tančit velmi různě. Buď se obcházejí, aniž by se drželi, nebo si podají ruce křížem v předpažení a tančí pak buď na místě, nebo postupují jeden nazad, druhý vpřed a přitom se tanečníci vytáčejí trupem (překřížené paže provádějí jakousi “řezanku”), tanečníci jsou jednou pravými a jednou levými boky u sebe.

Po sledu tanečních písní a jejich rychlých slok, ve kterých se střídal předzpěv tanečních písní s doprovodnými pohyby, víření pomalé i rychlé (změna směru provedena dvěma podupy) a společná “cifra” CH i D sestavena z různých variant trojkročky, následuje dohrávka – cifra. Při ní se D otáčí na místě samo a CH okolo ní “cifruje” (poskočné kroky, trojkročky, dřepy, řezanka atp.) – individuální taneční projev CH a D. Tímto tanec obvykle končí.

Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Vít Konopáč (1972) a Veronika Švébišová (1978), hraje hudecká čtverka Cimbálové muziky Technik z Ostravy ve složení Miroslav Hlosta (1946) housle-prim, Jiří Dvořáček (1943) viola, Pavel Rokyta (1973) viola-kontry, Jan Rokyta (1938) kontrabas.

Rombe liška, rombe v leše, čo narombe, to poněše,
narombe še malučičko, poněše še lahučičko.

Pri koščele biely dom, dunaj dom,
je tam pekne děvča v ňom, dunaj dom,
[: hop, těbe, dunajiček, hop, těbe, dunaj dom. :]

Keby mi ho chceli dať, dunaj dom,
veděl by ho šanovať, dunaj dom,
/:hop, těbe… :/

Na polici kohaněc, pod policu pět vajec,
mucha v hryncu gajduje, bača šebe tancuje.

Tančí dvojice smíšené v postavení čelem proti sobě, držení “v objetí” (jako u čardáše). Je to druh “goralské” polky – srov. Kulané z Hrčavy. Tančí se na více písní příbuzného rázu, které si CH mohou před tancem předzpěvovat.
Při tanci jsou mírně pokrčena kolena, pánev je podsunuta. V předtaktí CH odrazem z levé, D z pravé nohy nízký výskok.
1. takt – a: CH i D doskok shora současně do podřepu mírně roznožmo na obě chodidla.
b: CH i D otočení dvěma kroky, CH vykročí v lichých taktech pravou, D levou nohou, v sudých opačně, asi o 90° doprava. Oba kroky jsou provedeny se sníženým těžištěm, druhým krokem se oba odrazí do nízkého výskoku jako na začátku tance. Pohyb je úsečný.
Takto se tančí až do konce nápěvu, mezi tím si mohou CH zazpívat druhou sloku nebo jinou píseň. Totéž je možno tančit i v opačném sledu a rytmu.

Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Vít Konopáč (1972) a Veronika Švébišová (1978), Lukáš Konopáč (1978) a Leona Horová (1979), Daniel Ryšávka (1977) a Miroslava Tumová (1978), hraje hudecká čtverka Cimbálové muziky Technik z Ostravy jako v B. 5.

Čie su to husky na tej vodě,
ej, ony tužja po slobodě,
[: keď sa ony naďobaju,
ve dně v noci ščebotaju. :]

2/4 rychlý točivý tanec z moravsko-slovenského pomezí (z horského Lašska beskydské oblasti). Jeden z druhu čardáše na Moravě. Opírá se o široký písňový repertoár 2/4 taktu, příbuzných rysů se staršími druhy rychlých točivých tanců z horských oblastí slovenských Beskyd (tzv. Kysuce), neovlivněných novouherskou čardášovou písní. Svým charak­terem se blíží písním ke zvrtkům s nimiž jsou příbuzné po stránce figurální, krokové a tempové včetně zrychlování tempa v průběhu tance. V oblasti Konečné právě pro počáteční část čardáše ve volném tempu se užívá názvu “lašunk” (z maďarštiny).

Tanec má 3 části.
I. Zpěv taneční písně (zpívají CH před muzikou).
CH, který si poručil tanec zazpívá, před muzikou první sloku zvolené písně. D přichází při jeho zpěvu k němu (viz. 1. – 4. takt předzpěvu). Postaví se k němu čelem a uchopí se spolu za obě ruce křížem, pravé nahoře ve výši ramen D. V tomto postavení a držení při další části předzpěvu (5. – 9. takt) se dvojice pohybuje volným přeměnným krokem, provedeným osobitým způsobem, za D (D couvá). CH vykračuje v lichých taktech na – a₁ levou nohou vpřed, na – a₂ sun pravou nohou k levé, na – b krok levou s nepatrným trhem chodidlem vzad. D vykračuje v lichých taktech na – a₁ pravou nohou vzad, na – a₂ sun levou nohou k pravé a na – b nepatrný krok pravou vpřed. V sudých taktech totéž opačnýma nohama. Krok CH i D je doprovázen v každé druhé době krátkým ostrým zapérováním vahou. Tanečníci našlapují stále na celá chodidla. Pohyb zkřížených paží je podřízen natáčení trupu, při výkroku na první dobu pravé paže za dívkou (pravá paže D se pokrčuje, CH napíná). Na druhou dobu levé paže za D. Je to vlastně pomocná figura s pohybem v prostoru. Podobně se v dalších taktech (v další nápěvové frázi) dvojice pohybuje zpět. Před změnou směni pohybu se dvojice zastaví rázným krokem na celé chodidlo CH pravou vpřed. D levou vzad. Ve druhé době oba výdrž ve stoji na obou nohou. Při repetici 5. – 9. taktu při zpětném pohybu pak CH vykročí pravou nohou vzad, D levou nohou vpřed. Dále pak postupují oba stejnými přeměnnými kroky za CH. Při repetici 10. taktu zastaví podobně jako prve.

II. Víření dvojice na místě kolem společné osy.
Provádí se zpočátku (při prvním přehrávání nápěvu) v poněkud zrychleném tempu.

Držení “čardášové” čelné.
1. – 4. takt: Zahájení jednokročkou:
1. takt – a: CH úkrok levou, D pravou.
b: Podřep CH i D na noze výkročné.
2. takt – a: CH přikročí pravou k levé, D levou k pravé.
b: CH i D podřep snožmo.
3.  – 4. takt = 1. – 2. takt
/:1. – 4. takt.:/ = 1. – 4. taktu, ale opačně a opačnou nohou (podle CH vpravo stranou).
Jde vlastně o zpomalenou jednokročku provedenou ve dvou taktech jedním směrem v dalších dvou taktech naopak.
5. – 10. takt: Vlastní víření vpravo v postavení pravými boky u sebe.
a: Prvním krokem pravou nohou přejdou CH i D do postavení pravými boky u sebe, oba došlápnou pravou nohou z paty na celé chodidlo (chodidla obou rovnoběžně, vzdálena asi na stopu od sebe), špička vytočena zevnitř, kolena pokrčena.
b: Rázným odpérováním nohou a zvrtem na pravých nohách se oba pootočí doprava. Levé nohy došlápnou současně rázně celým chodidlem mírně před pravá chodidla v malém rozkročení. V každém taktu se dvojice otočí asi o 180° stupňů kolem společné osy vpravo.
Na 10. takt – b zaujmou opět čelné postavení – změna směru víření.
/: 5. – 10. takt:/: Víření doleva levými boky u sebe, vykračují vnitřní – levé nohy.
Víření při opakování nápěvu v rychlejším tempu.
Krok víření jako prve, ale ráznější, zvrt je prudší a končí podobně jako zvrtek z pomezí Kysuc (B. 5) doskokem na obě chodidla, ale poněkud měkčeji. Směr víření se může měnit i častěji.

Víření při dalším opakování nápěvu v ještě rychlejším tempu -“friško”.
Provádí se buď se změnou směru víření jako dříve, nebo dvojice se otáčí velmi prudce po celou dobu vpravo. Víření končí “zacupáním”, což je upozorněním pro hudbu, že CH si chce zazpívat další taneční píseň. Tímto vlastně končí první série tance.

Celý tanec se pak začíná při další písni, zpívané opět v pomalém tempu, rozvíjet od začátku s postupným zrychlo­váním tempa až do “friška” v závěru. Taneční dvojice může podle libosti některé figury měnit.

I. Zpěv taneční písně (CH zpívá píseň č. 2) ve volném tempu. Jak při předzpěvu tak i při následném víření v pomalém tempu při první přehrávce písně stojí dvojice vedle sebe, D po pravici CH a drží se za ruce vzadu křížem. Pravá ruka CH drží pravou ruku D u jejího pravého boku. Levá ruka D podvlečena pod pravou paží CH je spojena s levou rukou CH u jeho levého boku. Po dobu celého předzpěvu postupuje dvojice drobnými přeměnnými krůčky libovolně vpřed s otočením o 180° (D couvá), vzad ap. Krůčky jsou provázeny ostrým krátkým zapérováním vahou na druhou dobu každého taktu: Při třetí osmině povolí kolena, při čtvrté osmině (b₂) se propnou. CH vykročí pravou, D levou nohou.

II. Víření dvojice kolem společné osy ve stejném držení jako v 1. (D po pravici CH). Tempo je rychlejší.
Otáčení dvojice v tomto otevřeném držení kolem společné osy na místě se provádí rovněž “čardášovým” krokem nejprve vpravo (D couvá, CH postupuje vpřed) v 1. – 7. taktu přehrá­vané písně. “Čardášový” krok víření je poněkud přizpůsoben tomuto postavení a držení. V každém taktu CH vykročí na – a pravou vpřed, na – b přísun levou. D vykročí levou vzad (a), pravá přísun (b). U obou v závěru prvé doby výkročná noha odpéruje do nadnesení až do mírného výskoku a ve druhé době dopadne spolu s druhou nohou celým chodidlem na zem. V každé době se dvojice otočí asi o 90°, tedy v každém taktu o půl kola – 180° kolem společné osy vpravo.
V 8. taktu se dvojice na místě přetočí druhými boky k sobě, aniž by se pustila:
8. takt – a: CH vykročí pravou. D levou nohou (nakročí na celé chodidlo, koleno mírně povoleno).
b: CH nízkým poskokem na pravé se přetáčí doleva, D nízkým poskokem na levé se přetáčí vpravo, obrat o 180° -“čelem vzad”. Druhé nohy při tomto poskoku zůstávají pokrčeny v kolenou, chodidlo nízko nad zemí. Po tomto přetočení je D po levém boku CH.
/:5. – 7. takt:/: Víření se opakuje – dvojice víří zase doprava. Nyní vykračuje D pravou nohou vpřed, CH levou nohou vzad (vnitřní nohy).
/:8. takt:/: Přetočení do původního postavení – D po pravém boku CH, aniž by se dvojice pustila.
a: CH krok vzad levou, D krok vpřed pravou.
b: CH poskok s přetočením vpravo na levé o 180°, D poskok vlevo na pravé.

Víření při opakování nápěvu v rychlejším tempu. Krok se zrychlí podobně jako u prvního způsobu. V závěru tohoto víření (v 8. taktu) se dvojice pustí a D se otočí čelem k CH. Víření při dalším opakování nápěvu (nápěvový variant) v ještě rychlejším tempu v “čardášovém” držení pravými a levými boky u sebe. Víření je prokládáno přeměnnými kroky (“trojkročkou”) v postavení dvojice čelem proti sobě, držení za ruce vpředu křížem vpřed (D couvá) i vzad (CH couvá) jako na začátku první verze tance.
1. – 4. takt: Víření v “čardášovém” držení pravými boky u sebe kolem společné osy vpravo. Popis kroků viz nahoře.
5. – 6. takt: Dvojice čelem proti sobě, držení za ruce křížem: dvě “trojkročky” za D.
7. – 8. takt: Dvě “trojkročky” zpět (CH couvá).
Tato “trojkročka” je mírně skočně provedený přeměnný krok (obdoba tzv. “valaského” kroku, známého ze slovenských mužských tanců). V čardáši z Konečné nahrazuje vlastně společnou “cifru” CH a D, jak jsme se již s ní setkali u zvrtků.
/:5. – 8. taktu:/: Víření atd. se ještě opakuje.
Podle záznamu Věty Šimkové.

Tančí a hrají členové souboru Ostravica z Frýdku-Místku jako v B. 3.

Pani muzikanty, zahrajce mi marš!
[: Ať si ja vyvedem svu milu na plac. :]
Pila vino pila pivo a něopila še a něopila še.

Spadla s hory do komory [:a nezabila še.:]

Jde o slovenský čardáš v několika obměnách držení při předzpěvu i při víření a základního tanečního kroku. Kromě víření se objevuje podobně jako u čardáše z Konečné společná figura CH a D v postavení čelem proti sobě provedená trojkrokem nebo figurami skočného rázu (viz popis).
Víření se provádí jednak v postavení bočném (pravými a levými boky u sebe), jednak v postavení čelném (viz “terchovská”).
Charakter tance: Jde o starší typ 2/4 točivého tance s narůstajícím tempem v průběhu tance, z prostředí pomezních hor – Horních Kysuc (osady: Vyšný Kelčov – nejblíže morav­ské hranici, Makov-Kopanice). Rozdíl v charakteru základního tanečního kroku (viz popis) lze připisovat rozdílným lokali­tám, z nichž jednotliví informátoři pocházeli. V tanci se neobjevuje individuální projev tanečníka a tanečnice (III. figura točných tanců), jako např. u zvrtku ze Starých Hamrů (B.3) nebo z moravské strany (B.4) v závěru tance. Za to je bohatě využíváno pohybu dvojice v čelném, postavení, držení za nice křížem, trojkrokem nebo zkřižnými skoky střídavě pravou a levou nohou vpřed na místě s natáčením trupu a s meziskokem na každou sudou osminu taktu (varianta tohoto pohybu se provádí i s pohybem z místa). Další podrobnosti viz dále u popisu.
Taneční písně jsou podobně jako u zvrtků domácího původu.
Popis jednotlivých kroků a figur.
Ve srovnání s čardášem z Konečné (B. 7) byly zjištěny tyto odchylky:
– při předzpěvu se nikdy netancovalo,
– víření se provádělo buď v čardášovém držení bočném jako na Konečné (informátoři z Makova-Kopanic), nebo v čardášovém držení čelném, vnitřní chodidla vnitřními hranami špiček vedle sebe (zůstávají po celou dobu otáčení v této poloze – informá­toři z Vyšného Kelčova),
– při víření vykračovali CH i D na první dobu vnějšíma nohama, vnitřní nohy na druhou dobu přikročili (informátoři z Makova – Kopanic). Nebo vykračovaly vnitřní nohy – cho­didla vnitřními hranami špiček vedle sebe (první doba taktu), levá krok vpřed (druhá doba). Někteří tanečníci však vycházeli i v tomto postavení vnější nohou (Vyšný Kelčov). Směr tance při víření měnili zřídka, většinou vířili vpravo.
– při volnějším tempu tance tančili přísunnými kroky s malým přičapnutím a šlapákem podobným “válanému” z Detvy.

I. Zpěv taneční písně s doprovodnými pohyby.
CH zazpívá před muzikou s bohatou gestikulací a velmi výrazně první sloku taneční písně. D k němu přichází.

II. Víření v postavení pravými a levými boky u sebe v rychlém tempu (na první přehrátí písně).
Taneční krok:
V každém taktu vykročí CH i D na – a vnějšíma (levýma) nohama na celé chodidlo s nadnesením celého těla při výkroku.
Na – b krok vnitřníma (pravýma) nohama vpřed, vnější hrany chodidel jsou vedle sebe (jako u čardáše z Konečné -B. 7). Při víření vlevo vše naopak.
Po skončení přehrávky zazpívá CH první sloku jiné písně. D čeká opodál. Při opakování nápěvu k tanci následuje část, jejímž hlavním motivem je společné víření dvojice. Nezačíná však vířit hned zpočátku, ale v prvních několika taktech násle­duje jakési “rozehrávání” tanečníků k víření. Dvojice v čar­dášovém držení čelném se uchopí za obě ruce ve výši ramen D a tančí:
1. – 2. takt: CH tři kroky vpřed levou, pravou, levou nohou a dokrokem pravé k levé s poklesem v obou kolenou v závěru 2. taktu. D ustupuje třemi kroky vzad pravou, levou, pravou nohou a dokrok levou k pravé noze s poklesem v kolenou v závěru 2. taktu. V 1. taktu na a i b a ve 2. taktu na a při každém kroku dvojice vychýlí pánev stranou ve směru nohy výkročné (viz B. 1 – Starodávný z horního toku Ostravice -třetí obměna “procházky”), na b 2. taktu přikročí druhá noha k noze stojné.
3. – 4. takt: Totéž, ale CH vykročí vpřed pravou nohou, D vzad levou nohou.
5. – 6. takt: Zavíří dvojice na místě v držení čardášovém čelem proti sobě čtyřmi “šlapákovými” kroky na místě s úklony trupu stranou při každém nakročení.
/:1. – 2. takt:/ = 1. – 2. takt, ale naopak (CH couvá, D postupuje vpřed). CH vykračuje levou nohou, D pravou a v každém taktu provede krok s přísunem druhé nohy s poklesem v kolenou.
Ve zbývajících čtyřech taktech této části se dvojice zatočí osmi “šlapákovými” kroky kolem společné osy s úklony stranou (“válaný” jako v Detve).

Obměna kroku víření.
Na další přehrávku předzpívaného nápěvu možno vířit v postavení čelném – držení čardášovém tímto krokem: v každém taktu vykročí CH i D na – a levýma (vnějšíma) nohama z mírného nadskoku, na – b krok pravýma (vnitřníma) nohama – chodidla vnitřními hranami špiček vedle sebe (vlastně zvrtek). Mění-li tanečníci směr víření zastaví otáčení doprava ve druhé době taktu a při víření, doleva vykročí opačnýma nohama. Někteří tanečníci vykračovali při víření na první dobu taktu opačnýma – tj. vnitřníma nohama.

III. Společná skočná “cifra” dvojice
Po společném víření stále ve směru hodinových ručiček následuje společná cifra CH i D (skočné obtáčení dvojice proti směru hodinových ručiček na místě kolem společné osy), z postoje čelem proti sobě, paže připaženy. Na celou přehrávku nápěvu, tempo jako při víření:
a) Se vzájemným ocházením kolem sebe:
1. takt – a: CH i D naskočí na pološpičky obou nohou v mírném stoji rozkročném, trup s natočením asi o 90° doleva, pravými rameny k sobě.
b: Přeskok na přední část chodidla pravé nohy o 90° zpět, levé rameno se sune vpřed, levá noha uvolněna.
2. takt – a: CH i D naskočí na pološpičky obou nohou, levá noha vpřed, zády k sobě.
b: CH i D přeskok na levou nohu (pravá se uvolní) s natočením o 90° zpět, čelem k sobě, pravé rameno se sune vpřed.
Současně v každém taktu postoupí CH i D po malém kroužku proti směru hodinových ručiček. Pohyby 1. – 2. taktu se opakují do konce nápěvu, na konci 6. taktu mají CH s D vyměněna místa.
b) Cifra čelem proti sobě v držení za ruce vpředu křížem (pravá nahoře) vpřed za D a vzad za CH s řezankovými pohyby v závěru:
1. takt – a: CH i D naskočí na pološpičky obou nohou, pravá vpředu před levou (řezanka).
b: CH i D poskok na pološpičkách ve stejném postoji (pravá vpřed).
2. takt = 1. takt, ale opačnýma nohama (levá vpřed) na místě.
3. takt – a: CH i D řezankový poskok na pološpičkách (pravá vpřed) za CH.
b = a, ale levá noha vpřed, postup za CH.
4. takt = 2. takt, opět na místě.
5. takt – a: CH i D naskočí na pološpičky, pravá vpřed.
b = a, ale levá vpřed.
6. takt – a: Oba výskokem stoj na pološpičkách roznožmo.
b: Oba výskokem stoj zkřižný na pološpičkách, pravá křížem přes levou.

Celá taneční kompozice má vzestupnou tendenci jak v řazení jednotlivých tanečních figur a kroků, tak i ve zvyšování tempa. Po společné “cifře” CH a D bývá ukončeno obvykle společným vířením dvojice kolem společné osy prudkým zvrtaným krokem.

Tančí a hrají členové souboru Ostravica z Frýdku-Místku jako v B. 3.

Na ohnišču, na ohnišču oheň hori,
moju milu, moju milu hlava boli,
[: jako by ju hlava něbolela,
včera večer, včera večer zahorela. :]

Je to druh “čardáše” z moravsko-slovenského pomezí, který zhusta tančívaly ženy (proto “babsky”) z obojí strany hranice v hospodě “U Janošca” v Kelčovském sedle. “Babsky” se tančí ve vázaném kruhu čelem dovnitř, držení za ruce vzadu křížem, na písně určitého charakteru, jejichž tempo se v průběhu tance stupňuje od volného (se zpěvem taneční písně) přes rychlejší až konečně k nejrychlejšímu. Každému tempu odpovídá jiný druh tanečního kroku žen v kole:
I. tempo – pomalé: pérované úkroky vpravo a vlevo stranou.
II. tempo – rychlejší: roztáčení kola “zkřižným” krokem (viz popis).
III. tempo – nejrychlejší: roztočení kola kříženým krokem do výponu.
I. Ostře rytmizované kroky vpravo (ale i vlevo) stranou při zpěvu taneční písně:
Počet kroků jednotlivými směry není přesně stanoven. Řídí se vždy frázemi zpívané písně. Buďto se tančí na způsob dvojkročky: 2 přísunné kroky vpravo stranou. 2 přísunné kroky vlevo stranou. Mohou se však tančit i 4 přísunné kroky doprava a 4 přísunné kroky doleva.
1. takt – a: Úkrok pravou nohou vpravo stranou, při kterém noha stojná mírně zapéruje dolů.
b: Výdrž.
2. takt: Levá přikročí k pravé, opět s mírným zapérováním v kolenou.
3. – 4. takt = 1. – 2. taktu, ale naopak a opačnou nohou.
Totéž možno provádět i čtyřmi kroky doprava (tj. vlastně v 8 taktech) a čtyřmi kroky doleva.

Varianta přísunného kroku:
Tytéž kroky možno provádět nikoliv ve 2 taktech (v 1. taktu úkrok a ve 2. přísun), ale po jednotlivých dobách v každém taktu:
1. takt – a: Úkrok výkročnou nohou (pravou vpravo stranou, nebo levou vlevo stranou).
b: Příkrok druhou nohou k noze výkročné.
Charakter kroků zůstává však stejný včetně zapérování.

II. Křížený krok:
Tančí se v rychlejším tempu při přehrávce předzpívané taneční písně.
1. takt – a: Pravá noha úkrok doprava s mírným nadnesením vzhůru na přední části chodidla.
b: Levá noha kříží přes pravou a došlápne měkce s vypérováním dolů na přední část chodidla. Krok je ukončen zvrtem až mírným poskokem do stoje snožmo s pooto­čením zpět čelem do středu kruhu.
Jednotlivé kroky se opakují v dalších taktech. Kruh se rozvíří vpravo stranou. Trup včetně pánve musí být stále čelně do kruhu – nevytáčí se stranou. Tento krok možno tančit pomalu, ale i při největším zrychlení tempa v závěru. Tanečnice se musí pevně opřít do spojených paží, aby se působením odstředivé síly neroztrhly.

III. Křížený krok do výponu (“babský krok”) – není na videokazetě předveden, ale patří k charakteristickým krokům léto oblasti.
Tančí se při další přehrávce písně v nejrychlejším tempu.
1. takt – a: Levá noha kříží přes pravou (podřep), přičemž se i pánev silně vytočí vpravo- shodně s křížící se levou nohou,
b: Prudkým nízkým nadskočením do mírného stoje rozkročného na plných chodidlech, pánev se trhnutím otočí zpět čelem do kruhu. Celý pohyb je charakterizován ostrým zvrtáním s natáčením pánve, o čemž svědčí i sukně tanečnic, které se shodně s pohybem pánve házejí stranou.
Někdy ženy vygradují otáčení kříženým krokem (viz II.), který je proveden s hlubším podřepem při křížení nohy a s větším nadnesením na konci každého taktu.

“Babsky” se původně tančil jen za zpěvu žen, dnes se však střídá zpěv s muzikou, a to tak, že pomalé sloky se zpívají (viz krok č. I) a muzika pak doprovází tanec se zrychlujícím se tempem až do dalšího předzpěvu (viz krok II – III).

Tančí členky souboru Grunik z Ostravice Leona Horová (1979), Anna Ramíková (1979), Věra Rožnovská (1973), Veronika Švébišová (1978) a Miroslava Tumová (1978), hrají Kotci z Frýdlantu nad Ostravicí jako v B. 2.

Tančí dvojice smíšené po kruhu levým bokem do středu. D po pravici CH. Drží se za ruce vzadu křížem.
1. – 2. takt: Dvojice postoupí vpřed čtyřmi běhovými krůčky (čtyři kroky v taktu – na každou dobu jeden). CH i D vy­kročí pravou nohou.
3. – 4. takt: CH i D čtyři skoky vpřed (dva v taktu) po pravé noze. Levá noha pokrčena mírně v koleně.
5. – 8. takt = 1. – 4. taktu, ale opačnýma nohama.
9. – 16. takt: Dvojice se otáčí na místě kolem společné osy vpravo (D couvá) asi dvakrát dokola dupavými přeměnnými kroky (CH i D vykročí pravou nohou), ukončenými ve 2. době poskokem na noze výkročné.

Tančí členové souboru Grunik z Ostravice Daniel Ryšávka (1977) a Miroslava Tumová (1978), hrají Kotci z Frýdlantu nad Ostravicí jako v B. 2.