Českokrumlovsko – Lidová kultura

F. 1 Sedlák z Prahy jede (k tanci dokolečka)

NÚLK, Strážnice — Wed, 08 Aug 2018 12:23:03 +0000

F. 1.-3. PÍSNĚ ZE ZLATOKORUNSKA

Jsou příkladem starší vrstvy jihočeské hudební tradice. Pocházejí z tzv. “Zlatokorunského rukopisu” Ondřeje Hůlky, “hospodního hráče”, který obsahoval cca 160 vzácných notovaných zápisů ze 2. poloviny 18. století. Píseň F. 1 aF. 2 přetiskl s ostatními 20 z rukopisu převzatými písněmi ve své sbírce K. J. Erben. Píseň F. 3 zapsal mezi dalšími, rukopisu podobnými písněmi Č. Holas ve 3. díle sbírky ČNPT pod č. 59. Patří též do skupiny měkké modulace písní, podobných písním moravským.

Zpívají členové Jihočeského souboru Úsvit z Českých Budějovic Marcela Macková (1952) a Jiří Štrunc (1943).

F. 2 Pěkně se zelená (k tanci dokolečka)

NÚLK, Strážnice — Wed, 08 Aug 2018 12:21:00 +0000

F. 1.-3. PÍSNĚ ZE ZLATOKORUNSKA

Zpívají členové Jihočeského souboru Úsvit z Českých Budějovic Marcela Macková (1952) a Jiří Štrunc (1943).

F. 3 Ty krňanský vovce (z Krnína u Zlaté Koruny)

NÚLK, Strážnice — Wed, 08 Aug 2018 12:20:01 +0000

F. 1.-3. PÍSNĚ ZE ZLATOKORUNSKA

Zpívají členové Jihočeského souboru Úsvit z Českých Budějovic Marcela Macková (1952) a Jiří Štrunc (1943).

F. 4 DOUDLEBSKÁ KOLEČKA ZE ZLATOKORUNSKA

NÚLK, Strážnice — Wed, 08 Aug 2018 12:12:11 +0000

Tato souborová suita párových tanců “do kolečka” a smíšených “kol” má charakter doudlebských “koleček”, která svým výskytem zaujala široký prostor v dolní části Budějovického kraje. Užité pořadí tanců a jejich návaznost odpovídá skutečným tradičním zvyklostem a dobře vyjadřují požitek současných tanečníků i dosavadní oblibu tohoto druhu tanců. Důsledně je dodržováno střídání zpěvu a tance. Kromě písně “Když jsem šel z Koruny z kláštera”, se zde střídají písně mladší repertoárové vrstvy, jejichž texty měly v oblibě žertovné náměty.

Písně a tance se střídají v tomto pořadí:

Mezihra

Až mě svět omrzí a já se vdám,
na svýho mužíčka pozor si dám,
laskavou ženuškou budu mu vždy,
aby mě nechodil do hospody.

Ráno dám kafíčko se smetanou,
v poledne pečínku nadívanou,
k večeři homolku a pivíčko
a k ní co nejradši jí všecičko.

Až mi pak umře, mši strojit mu dám,
potom se hnedka zas na novo vdám.

3/8 ženské párové kolečko: v obvyklém kolečkovém držení, třemi vyšlapávanými kroky, před změnou směru 2 kroky a přídup. Mění se na smíšené kolo, v držení rukama spletenýma za zády a tančené dvojhupým krokem.

Když som šel z Koruny, z kláštera,
zlámal se pode mnou most,
co som se navolal, nakříčel,
žádný mi nešel pomoct.

Počkejte, vy všici mládenci,
chci se vám odměniti,
ani vás na svarbu nepozvu,
až se budu ženiti.

3/8 párové kolečko s různými obměnami držení – dvojice vedle sebe se drží zkříženýma rukama za zády, CH drží D pr. rukou na jejím pr. boku; zpestřeno vytočením D před CH a jejím podtočením pod pr. rukou.

Mezihra

Tyhlety panenky z Besednice,
ty zvou hned mládence do sednice,
ale tam žádná z nich není sama,
vždycky tam hlídá ji panímáma.

Hlídá ji v sednici i na dvoře,
hlídá ji na půdě i v komoře,
jak jen krok udělá za vrátkama,
už za ní vyhlídá panímáma.

3/8 střídá se vyšlapávaný a dvojhupý krok ve velkém smíšeném kole i při rozdělení na menší kolečka.

Mezihra

Nestůjte, mládenci, pod našima okny,
nestůjte, mládenci, u našich vrat,
pojte rač do světnice,
já vám dám po kytijce,
červený a bíly karafiát.

Já o tě nestojím, žes tuze ospalá,

já o tě nestojím, že tuze spíš.

Já som k vám včera přišel a zase som odešel,

dal som ti hubjičku, ty nic nevíš.

2/4 dvoukročné smíšené kolo s držením paží zkříženě za zády; rozdělení na 2 kola, v závěru na páry.

V textu písní je zachyceno charakteristické doudlebské nářečí.

Tančí a hrají členové souboru Růže z Českého Krumlova, úvodní sólo Vlasta Maříková (1968) a Blanka Procházková (1975), dále Petr Hlinka (1969) a Vlasta Maříková, Bohumír Kabeš (1972) a Dobromila Procházková (1967), Jiří Kohl (1967) a Ivana Tancerová (1967), Petr Mrkvička (1972) a Blanka Procházková, muzika ve složení Josef Bartoš (1943) housle, František Kmoch (1963) a Vojtěch Koura (1940) klarinety, Jaroslav Němec st. (1937) kapelník a dudy, Jaroslav Němec ml. (1964) kontrabas.

F. 5 VOLNÁ KOMPOZICE FIGUR ŠUMAVSKÝCH KOLOVÝCH TANCŮ Z NĚMECKO-ČESKÝCH ZÁBAV.

NÚLK, Strážnice — Wed, 08 Aug 2018 11:57:44 +0000

Doprovod: lidová muzika s dudami

Lendler

Pásmo tanců je zpracováno na základě motivů lendleru, štajryše, valčíku a polky. Přesto, že tyto tance byly tančeny také jako jednotlivé “kousky”, vcelku jejich návazné pořadí vystihuje náladu lidových tanečních zábav v příhraničním smíšeném česko-německém osídlení dolní části Pošumaví. Ukázky partu k lendleru a polce postihují melodicko-rytmický ráz celého pásma tanců. Oblíbená zde byla hlavně tzv. “Frymburská polka”, kterou však neuvádíme, neboť po hudební i taneční stránce jde o umělé skladby.

Tančí a hrají členové souboru Růže z Českého Krumlova, sólo Jiří Kohl (1967) a Ivana Tancerová (1967), dvoupárové sólo Petr Hlinka (1969) a Vladimíra Maříková (1970), Bohumír Kabeš (1972) a Lenka Korčáková (1972), dále ještě Pavel Anderle (1970) a Radka Kmochová (1970), Petr Mrkvička (1972) a Kateřina Škrabalová (1973), muzika jako v F.4 a Blanka Procházková (1975) housle.

F. 6 BIBERHENNL – SLEPICE (SLEPIČKA) Z POŠUMAVÍ

NÚLK, Strážnice — Wed, 08 Aug 2018 11:53:28 +0000

Doprovod: instrumentální.

Sv. Katherina (Nýrsko) – J. Blau, ZFÖV,
VIII, 1902, s. 170.

Předehra, mezihra, dohra

Typ tance: figurální párový s napodobivými prvky ve 3/4 taktu a v pomalém tempu.

Postavení: CH a D čelem proti sobě, CH zády do kruhu.

Držení: CH drží D pr. rukou na levém boku, D drží CH obrácenou rukou, druhýma rukama se vzájemně drží nad lokty; v průběhu tance se držení mění na párové zavřené.

Taneční pojetí vycházelo z napodobivého pohybu znázorňujícího “hrabání” popsaného

a/ ve sbírce G. Jungbauera, Volkslieder aus dem Böhmerwalde I, 1936, č. 479; převzatého ze zápisu J. Blaua, in: ZFÖV. VIII, 1902, s. 170:

“Po otočení na první část taktu, následuje v druhé části taktu rychlý, ale s taktem souhlasný vytočený a vtočený pohyb nohou, který připomíná slepičí hrabání” (myšleno tu je vytočení a vtočení chodidla – pozn. H. L.).

b/ podle zápisu Z. Soukupové z dolního Pošumaví, lze obměnit pohyb nejdříve vtočením a pak vytočením. Také další var. patrně autorka doplnila o provedení v unožení a zanožení “hrabavého” kroku.

Na základě tohoto základního kroku, jehož přibližnou obdobu zapsal také Zdeněk Bláha v r. 1966 u informátorky německé národnosti, hajné na Černých Kravách u Vrhavče na Stříbrsku, a hudební doprovod k němu u plaského muzikanta Františka Hory v r. 1951, vytvořil pak soubor Úsměv z Horní Břízy i neobyčejně zdařilou choreografickou skladbu “Slepice a kokrháč”.

O tom, že tento žertovný tanec byl v našich pohraničních oblastech oblíben, svědčí i zápis v oddílu německých písní ve sbírce J. Rittersberka z Loketska, kde je uveden jako tanec s proměnlivým taktem. Podobný tanec “Hoppetvogel” uvádí též z Pasova dílo F.M. Böhma, c.d., s. 190.

Popis tance: napodobivé kroky – vysunutí špičky vnější nohy ven a zpětné přivracení k druhé noze se provádí těsným sunem po zemi a propojuje se plynulým “válivým” obkročá-kovým krokem: “slepičí krok” na místě + nakročení na obkročák (stejnou vnější nohou) s výklonem do strany, druhá noha obloukem přinoží k výkročné noze, tj. nedokončí obkročák a výkročná noha pokračuje opět “slepičím” krokem znova.

Obměna: “slepičí krok” se spojuje s polkovým, případně obkročákovým krokem střídavě na obou nohách.

Vzorec kroků: podle J. Němce: v rytmu: qqq qqq qqq

T. 1: 1. doba: půlobkročákový výkrok CH pr. , D 1. nohou, druhá noha přísun k stojné;

2. a 3. d. 2x vtočení a vytočení; nohy se střídají;

T. 2: 1. d. půlkrok obkročáku, 2. d. široké unožení,

3. d. přinožení, na obou nohou se zhoupnutím;

T. 3: 1. d. půl obkročáku, 2. a 3. d. 2x hrábnutí vzad s výrazným vymrštěním nohy vzad;

T. 4: 1. a 2. osmina 2 obkročákové výkroky, 3. a 4. čtvrtka 2x hrábnutí vzad – “otřením” špičkou o zem a hbitým vymrštěním nohy, nohy se zde nestřídají!

T. 5: eeqq 1+ 1/2 obkročákového kroku, 1 hrábnutí vzad na poslední čtvrtinu, nohy se zde opět střídají.

Překlad, řešerše dokladů a popis: H. Laudová, 1993.

Tančí a hrají členové souboru Růže z Českého Krumlova Pavel Anderle (1970) a Vlasta Maříková (1968), Bohumír Kabeš (1972) a Lenka Korčáková (1972), Radek Martan (1973) a Andrea Vokřálová (1976), Josef Matoušek (1973) a Zdena Kováčová (1976), muzika jako v F. 5.