Tempo di marcia

Con moto

Allegretto

Podobně jako hody i “vostatky” měly své zaužívané zvyky a s nimi spojená práva a pravidla. V čele chasy byli čtyři předem zvolení stárci. Ti se svými stárkami řídili celý průběh “vostatků”. Od ostatních se lišili slavnostnějšími kroji (stárci mají klobouky ozdobené stárkovskými pery, stárky jsou ve “vrčkách”). Důleži­tým symbolem “vostatků” je “vostatkové právo”. Právo se přináší slavnostně v průvodu za doprovodu hudby do místnosti, ve které se koná taneční zábava pod právem. Uspořádání ostatkového průvodu:

• v čele kráčí dechovka,
• s menším odstupem za dechovkou jsou v řadě stárci 1. – 4. První stárek nese v pravé ruce vysoko vyzdvižené právo. Při pochodu jím potřásá, aby se rozezněly všechny mosazné a stříbrné plíšky, kterými je ověšeno.
• Za nimi kráčejí stárky (1. – 4.). První stárka nese v rukou, které mají stárky složeny zvláštním způsobem před sebou, ferulu (plácačku ve tvaru velké vařechy, kterou jsou při ostatkové zábavě trestáni přistižení provinilci).
• Za stárkami pochoduje v párech ostatní krojovaná hodová chasa – po pravici každého CH je D, které se zavěsí do CH levou rukou.
• V závěru průvodu jde jeden nebo více ženatých párů. Jakmile vstoupí do sálu, obejdou několikrát kolem a zastaví se u prostřeného stolu pod jevištěm. Stárek zavěsí právo na zvláštní stojan (dříve se zabodlo hrotem do trámového stropu hospody). Toto právo je symbolem stárkovské organizace a jejích práv a povinností při ostatkové zábavě, která stárkům svěřil sám rychtář.

Stárky drží v rukou vyšívané bílé šátky silně naškrobené a stočené do kornoutů. Za hlasitého výskání postaví stárci na stůl džbán s vínem na přípitek při zavádění (džbánek prvního stárka nese současně s ferulí první stárka). Mísa s koláčky je rovněž připravena na stole.

Nyní začne zábava pod právem. Chasa utvoří kolo – střídavě CH a D. Stárci a stárky začínají tleskat do dlaní – vytleskávání sóla stárků a stárek. Hudba začne hrát valčík a stárci vyzvou k tanci své stárky. Ostatní chasa se může točit ve vázaném kole valčíkovými kroky kolem tančících stárkovských párů za hlasité­ho výskání.

Po sólu stárků následuje stárkův projev. Vybranou mluvou osloví všechny přítomné a oznámí ostatní chase, že nastane zavádění, při kterém se ukládá mužské chase povinnost zachová­vat mlčení. Kdo bude při tomto zavádění přistižen, že mluví, bude předveden k právu a potrestán výplatou ferulí.

Zavádění

Hudba pokračuje ve hře, hraje opět valčík. Stárky se zavěsí do svých stárků. Stárci je zavedou k chase, která v párech stojí kolem. Stárek předá stárku chasníkovi, kterému přišel zavádět a sám si do tance vezme jeho tanečnici. Tančí uprostřed kola valčík. Do tance se připojí i další páry.

Kdo z chlapců byl přistižen, že při tanci mluvil, byl předveden pod právo a potrestán. Potrestaný dostane napít a vrátí se mezi chasu.

Vytleskáním stárků a stárek se pokračuje ve stárkovském sóle.

Na konec zábavy začne hrát hudba pochod, první stárek opět sejme právo ze stojanu a začne pochodovat kolem sálu. Za stárka se seřadí po dvou stárky. Za nimi ostatní stárci a dvojice chasy. Za výskání odcházejí s právem uložit je opět na radnici, odkud je na počátku hodů brali.

Tančí a hrají členové souboru Vrčka ze Šlapanic u Brna prvý stárkovský pár Petr Brunclík (1969) a Marie Dvořáková (1977), další stárkovské páry Václav Jašek (1976) a Lenka Střelcová (1978). Pavel Kepák (1976) a Marie Drlíková (1980), Ladislav Pojzl (1973) a Hana Hloušková (1976), starostenský pár Zdeněk Vlkojan (1947) a Zdeňka Drlíková (1957) – vedoucí souboru, dále Jiří Dvořák (1978) a Veronika Vlkojanová (1976), Jan Karmazín (1979) a Kateřina Tomanová (1978), Tomáš Kellner (1977) a Sabina Láčíková (1977), Jiří Valeš (1977) a Hana Mazálková (1979), Martin Vlkojan (1978) a Hana Drlíková (1979), muzika ve složení Zdeněk Macháček (1933) prim, Jaroslav Ledvinka (1925) a Iveta Žíchová (1979) 1. housle, Antonín Fišer (1934) 2. housle, Pavel Ciprys (1973) viola-kontr, Česlav Černý (1953) a František Hromádka (1943) klarinety, Pavel Borský (1978) violoncello a Alois Hrabálek (1955) kontrabas.

Allegretto

Ještě mě nemáš, hopaj, šupaj,
ještě mě neznáš, hopaj, šup.
Až ty mě budeš mít, potom se budeš mít.

Tančí dvojice smíšené, v držení ke kolovému tanci zavřeném, CH levým, D pravým bokem do středu. Spojené paže volně napjaty do středu kruhu.

1. – 2. takt: Valčík – CH vykročí pravou nohou vpřed, D levou nohou vzad.

3. – 6. takt: Dvojice se otočí v každém taktu jedním krokem obkročáku poskočného.

7. – 11. takt =1.-6. takt. V posledním taktu dokročí nohou výkročnou na zem a přikročí k ní druhou nohou na a), na b), c) výdrž.

12. – 15. takt: Valčík.

16.- 26. takt = 1. – 11. takt.

Pozn.: Jde o mateník (tanec se střídavým taktem).

Obkročák poskočný se provádí tak, že na první dobu taktu se nakročí na nohu výkročnou, poskočí se na ní a dopadne opět zpět na přední část chodidla ve druhé části taktu.

Tančí a hrají členové souboru Vrčka ze Šlapanic u Brna Václav Jašek (1976) a Lenka Střelcová (1978), Tomáš Kellner (1977) a Sabina Láčíková (1977), Pavel Kepák (1976) a Marie Drlíková (1980), Ladislav Pojzl (1973) a Hana Hloušková (1976), muzika jako v B. 1.

Allegretto

Dýmej, dýmej, kováříčku,
dýmej, dýmej, dýmej, kováříčku, dýmej.
Tralalala….

Tančí dvojice smíšené čelem proti sobě, CH pravým, D levým bokem do středu. CH klek na pravé koleno, levá opřena chodidlem o zem. Levá pěst opřena malíkovou částí o levé koleno. Pravá pěst připravena k úderu. D ve stoji čelem proti CH drží oběma rukama rozložený bílý šátek za horní okraj.

1. – 8. takt: CH “kuje”, D “dmýchá do ohně”. V každém taktu a) CH rozmachem pravé pěsti úder na levou pěst a ihned spodním obloukem příprava k dalšímu úderu. D v každém taktu a) mávne šátkem shora dolů a v b) zvedne ruce se šátkem do původní polohy. Takto oba až do konce 8. taktu.

9. – 16. takt: CH vstane, uchopí se s D ke kolovému tanci a tančí s D po kruhu polku. CH vykročí obvykle levou nohou vpřed, D pravou nohou vzad. Držení ke kolovému tanci zavřené, spoje­né paže i se šátkem směřují do středu kruhu.

Tančí a hrají členové souboru Vrčka ze Šlapanic u Brna Petr Brunclík (1969) a Marie Dvořáková (1977), Pavel Kepák (1976) a Marie Drlíková (1980), Tomáš Kellner (1977) a Sabina Láčíková (1977), Jiří Valeš (1977) a Hana Mazálková (1979), muzika jako v B. 1.

Con moto

Liška v jamě kóká na mě,
ach, běda mě přeběda mě,
skočí na mě. La-la-la….

Tančí dvojice smíšené po kruhu, v držení ke kolovému tanci zavřeném, CH zády do středu. Spojené paže volně napjaty ve směru tance vpřed po kruhu.

1. – 4. takt: 4 kolébavé přísunné kroky vpřed po kruhu, CH vykročí levou, D pravou nohou. Spojené paže při každém kroku kmih zdola nahoru a zpět.

5. – 8. takt: Dvojice postoupí 8 cvalovými krůčky vpřed po kruhu (v taktu 2). CH vykročí levou, D pravou nohou, špička nohou vytočena mírně zevnitř. Posledním cvalovým krůčkem dvojice zastaví.

9. – 16. takt: Polka vpřed po kruhu, CH vykročí levou, D pravou nohou.

Tančí a hrají členové souboru Vrčka ze Šlapanic u Brna Jiří Dvořák (1978) a Veronika Vlkojanová (1976), Jan Karmazín (1979) a Kateřina Tomanová (1978), Jiří Valeš (1977) a Hana Mazálková (1979), muzika jako v B. 1.

Melodie jako v A. 22.

Tančí dvojice smíšené, v držení ke kolovému tanci polo-otevřeném, CH zády do středu.

1. – 3. takt: Dvojice postoupí třemi kroky vyšlapávané mazurky vpřed. Vykročí vnější noha.

4. takt: Dvojice se otočí jedním krokem vyšlapávané mazurky o 360° vlevo kolem. CH zakročí levou nohou za pravou, koleno vytočeno zevnitř, D vykročí pravou nohou vpřed. Pohy­by taktů 1. – 4. se opakují až do konce tance. Krok vyšlapávané mazurky:

1. takt a: CH i D vykročí vnější nohou vpřed, našlápnutí na před­ní část chodidla, pata mírně odlepena od země, koleno pružné,
b: Krok vnitřní nohou vpřed, kratší, podobně našlápnutý jako v a).
c: Krok vnější nohou (nejkratší ze všech tří kroků – téměř na místě).

2. takt = 1. takt, ale vnitřní nohou.

Tančí a hrají členové souboru Vrčka ze Šlapanic u Brna Zdeněk Vlkojan (1947) a Zdeňka Drlíková (1957), muzika jako v B. 1.

Allegretto

Já mám nový pantalóne, tatík mně je kópil,
abech chodil s děvčatama, hezke se v nich krótil.
No, podívé, jak so já pěkňóčké,
no, podívé, jak so já pěkné.

Tančí dvojice smíšené po kruhu čelem do středu, držení ke kolovému tanci polootevřené. Spojené paže volně napjaty do středu kruhu.

1. – 4. takt: Dvojice postupuje v 1. – 3. taktu přímo do středu kroky vyšlapávané mazurky (viz. B. 5), vykročí vnější noha (v kaž­dém taktu 3 kroky). Ve 4. taktu se dvojice otočí třemi kroky vyšlapávané mazurky o 180°, CH couvá.

5. – 8. takt =1.-4. takt. ale zpět na svá místa po obvodu kruhu. Dvojice se v posledním taktu postaví čelem proti sobě, CH levým, D pravým bokem do středu, oba ruce v bok.

9. takt: Vzájemná poklona hlavou i trupem.

10. takt: Vzpřim.

11. – 12. takt: Dvojice se uchopí navzájem za pravé ruce ve skrčení připažmo a zatočí se dvěma kroky vyšlapávané mazurky o 180° doprava, vykročí pravá noha (vymění si místa).

13. – 16. takt = 9.-12. takt, ale zátočka se provede doleva za levé ruce, vykročí levá noha. Dvojice skončí v postavení proti sobě, CH zády do středu, držení za obě ruce, paže volně napjaty ve směru tance do kruhu.

17. – 18. takt: Dvojice postoupí dvěma přísunnými kroky (v kaž­dém taktu jeden), proveden v 1. době taktu, současně kmih spojenými pažemi zdola nahoru (ve 2. a 3. době taktu výdrž ve stoji).

19. – 20. takt: CH a D se otočí šesti kroky o 360° doleva, CH couvá a vykročí levou nohou vzad. D vykročí pravou nohou vpřed.

21. – 24. takt = 17. – 20. takt.

25. – 27. takt: CH v postavení zády do středu, D čelem, držení ke kolovému tanci zavřené, spojené paže volně napjaty ve směru tance vpřed po kruhu. Dvojice postoupí vpřed šesti cvalovými kroky (v každém taktu dva). Při cvalu spojené paže napřažený šikmo vzhůru.

28. takt: Dvojice třikrát zadupe na místě v polkovém rytmu, CH začíná levou, D pravou nohou.

29. – 32. takt = 25. – 28. takt. ale zpět po kruhu a opačnou nohou. Spojené paže napřaženy šikmo dolů.

33. – 48. takt: V kolovém držení zavřeném polka vpřed po kruhu. CH vykročí levou, D pravou nohou.

Tančí a hrají členové souboru Vrčka ze Šlapanic u Brna Tomáš Kellner (1977) a Sabina Láčíková (1977), Pavel Kepák (1976) a Marie Drlíková (1980), Ladislav Pojzl (1973) a Hana Hloušková (1976), Martin Vlkojan (1978) a Hana Drlíková (1979), muzika jako v B. 1.

Allegretto

Měla sem já huláňa, měla sem ho ráda,
dala sem ho do sena, sežrala ho kráva.
Tralalalala….

Tančí dvojice smíšené po kruhu čelem proti sobě, CH zády do středu. Držení ke kolovému tanci zavřené “v objetí”.

1. – 3. takt: Dvojice tančí obkročák houpavý – 2 kroky v taktu, CH vykročí levou, D pravou nohou.

4. takt – a: CH zvedne D do výšky, D se odrazí nohama od země a vzepře se rukama na pažích CH. CH se s ní přetočí nakroče­ním levou nohou doprava a přísunem pravé nohy o 360° doprava.
b: CH dokončí otáčku začatou v a) a postaví D opět před sebe čelem do středu.

Pohyby taktů 1. – 4. se opakují po celý tanec.
Pozn.: Přenesení D o 360° je velmi náročné.

Tančí a hrají členové souboru Brněnští gajdoši z Brna Jiří Kulajta (1947) a Barbora Kozáková (1977), Vojtěch Nečas (1975) a Lea Kratochvílová (1973), Bruno Obst (1967) a Hana Fučí­ková (1965), muzika a zpěvačky jako v A. 17.

Moderato

Vranovské kostelíčku,
vranovské kostelíčku,
stojíš na pěkným kopečku,
stojíš na pěkným kopečku.

Tančí dvojice smíšené po kruhu čelem proti sobě, CH levým, D pravým bokem do středu. Drží se za obě ruce v pokrčení předpažmo, pravá ruka D hřbetem vzhůru. Dvojice postupují vpřed po kruhu (D couvá) přiklekavým krokem přísunným, podobným poněkud zavádkovému kroku z Krumvíře (viz 3. část VII. dílu tohoto programu, tanec I. 1).

1. takt – a: CH vykročí pravou nohou šikmo vpravo vpřed, D levou šikmo vlevo vzad. Noha v koleně mírně povolena.
b: CH přikročí levou, D pravou nohou k noze výkročné a nadnesou se do výponu.
c: CH i D podřep (“přikleknutí”).

2. takt = 1. takt, ale opačnou nohou podle CH šikmo vlevo vpřed. Pohyby taktů 1. – 2. se pohybují až do konce tance. Tanečníci mohou při tanci zpívat nebo zpívá zpěvák při hudbě.

Tančí Komíňáci z Brna-Komína jako v A. 16, hrají Brněnští gajdoši z Brna jako v A. 7, zpívá Bohuslav Polák (1956).

Con moto

Málo nás, málo, málo, maličko,
uděláme si malé kolečko.
Hoja, hoja, hojaja, teče voda kalná,
hoja, hoja, hojaja, teče voda z hor, teče voda z hor.

Až nás bude víc, půjdem do Střelic,
budem tam míti chlapců na tisíc.
Hoja, hoja …

Když sme tam přišli, tak nás vítali,
až jim klobóčky s hlavy padaly.
Hoja, hoja …

Moderato

Aj, hore, aj, dole vod Brna se mračí,
jak se mně líbijó Jeníčkove voči.
Aj, ve voči černý, bévaly ste věrný,
bévaly ste a už néste, vy ste falešný.

Aj hore, aj dole vod Brna se bléská,
jak se Jeníčkovi po Andulce stéská.
Ne tak po Andulce, jak po její lásce,
když sme spolu sedávali v tej naší zahrádce.

Con moto

Sviť měsíčku, do světnice,
kde majó zelený vokenice,
sviť, měsíčku, do světnice,
kde majó zelený vokenice.

U Sedláků, tam je mají,
chodijó tam chlapci načesaní,
u Sedláků, tam je mají,
chodijó tam chlapci načesaní.

Ženská kola z Ostopovic se tančívala o přestávce u muziky. Hudba je doprovázela jen zcela výjimečně. Většinou se tančívala jen za zpěvu.

1. kolo (“Málo nás, málo”)

Kolo na uvedenou píseň bývalo zahajovacím kolem. Začínaly 2 – 3 ženy jako při dětské hře Na konopky. Uchopily se za ruce a chodíce obyčejnými kroky kolem taneční místnosti zpívaly uvedenou taneční píseň. Na refrén …hoja, hoja, hojajá se natočily bokem do směru tance po kruhu a cvalovými kroky (2 v taktu) se otáčely v neuzavřeném kole vpravo stranou. V závěru písně se k nim připojí jedna, dvě, tři (libovolný počet žen). Takto se postupně připojují další a další ženy až jsou všechny zapojeny do tance. Zprvu se chodí v neuzavřeném kole, ale jakmile je tanečnic v kole více, kolo se uzavře a otáčejí se všechny v uzavřeném kru­hu. Při obyčejných krocích v 1. části jsou spojené paže buď v klidu, nebo jimi ženy mírně pohybují na a) vpřed (při kroku pravou nohou), na b) vzad (při kroku levou nohou).

2. kolo (“Aj hore, aj dole, vod Brna se mračí”)

1. takt – a: Při zpěvu první sloky se kolo otáčí volnou chůzí vpravo kolem. Na 1. dobu každého taktu nakročí ženy pravou nohou šikmo vpravo zevnitř kruhu, váha těla se přenese na pravou nohu, pravé boky se vysunou doprava.
b: Podobně krok levou nohou šikmo vlevo vpřed, přenesení váhy těla na levou nohu a vysunutí levého boku vlevo stranou. Spojené paže v mírném odpažení se nepatrně pohupují ve směru kroku.

Při drahé sloce se kolo otevře u ženy, která zahajovala na začátku tanec. Ta pak zatáčí za sebou volně kolo do spirály. Po několika taktech se otočí do protisměru a vykračujíce opět pravou nohou zpětným pohybem rozvíjejí spirálu. Znovu se uchopí za ruce a pokračují v otáčení kola opačným směrem – doleva.

3. kolo (“Sviť měsíčku do světnice”)

Při první sloce další písně se otáčí kolo valčíkovými kroky s vytáčením při drahé a třetí době každého taktu opačným směrem.

1. takt – a: Ženy nakročí pravou nohou šikmo vpravo vpřed (v po­stavení čelem do kruhu), držení v mírném odpažení. Kmih spojenými pažemi dovnitř.
b: Přikročení levé nohy k noze pravé, výpon, natočení na přední části chodidla, k němuž se připojí i noha pravá natoče­na asi o 40° nalevo vpříč.
c: Přešlap na pravou nohu na místě, dokončení kmihu spoje­ných paží vpřed.

2. takt – a: Levá noha zakročí šikmo vpravo vzad za pravou nohu, kmih spojených paží vzad.
b: Přísun pravé nohy k noze levé s nadnesením do výponu a s natočením o 45° doprava.
c: Přešlap na levou nohu s dokončením obratu doprava. Nohy poklesnou téměř na celá chodidla, spojené paže dokončují kmih vzad. Liché takty = 1. takt; sudé takty = 2. takt.

Mezi jednotlivými koly se obvykle výská, stejně jako v závěru.

Pozn.: Někdy navazují ještě kola rychlou chůzí a cvalem s písněmi, vyzývajícími hudbu ke hře do tance. Na to obvykle hudba začne hrát některý z kolových tanců.

Tančí členky souboru Vostopovčáci z Ostopovic Helena Bartáková (1951), Marie Březinová (1948), Hana Cendelínová (1948), Anna Havlíková (1928), Marie Kafoňková (1946), Vlasta Pacalová (1943) – vedoucí souboru, Ludmila Pazourková (1943), Hana Polínková (1954), Marie Sojková (1942) a Marie Šmídková (1948), hraje muzika Hájek z Ostopovic ve složení Kateřina Fukanová (1971) prim, Radka Havlíková (1973) 2. housle, Jana Kuklová (1972) housle-kontr a Barbora Slámová (1973) kontrabas.

Allegretto

V pondělí na jarmark půjdem,
v úterý ještě tam budem,
ve středu z jarmarku,
a ve čtvrtek do hospody, do šenku.

A v pátek hojasa, hoja,
Hanačka musí být moja,
hopsa s ňó pod střešňó,
spadl sem tam i s Hanačkó neščasnó.

Co sem se u vokna nastál,
studenej voděnky naptal,
nedala, nedala,
eště na mě zlýho čokla poslala.

Někdy si vytvořili muži vlastní kolo. Postavili se před hudbu nebo jen sami mezi sebou si zazpívali bez hudebního doprovodu 1. sloku taneční písně. např. “V pondělí na jarmak půjdem”, přená­šením váhy těla z nohy na nohu, s přídupy, potlesky do dlaní a gesty doprovázeli zpěv. Ke konci 1. sloky se již začali formovat do kola.

2. sloka:

Ve stoji čelem do knihu se uchopí navzájem za plece, jeden shora, druhý zdola a v taktech 1.- 6. přenášejí v mírném stoji rozkročném váhu těla v lichých taktech na pravou nohu (a) s dalším hmitem na téže noze (b), v sudých taktech na levou.

7. takt – a: Krok levou nohou křížem přes pravou.
b: Krok pravou nohou vpravo stranou.

8. takt – a: Levá noha přikročí k pravé noze.
b: Výdrž ve stoji.

9. – 10. takt = 7.-8. takt, ale opačným směrem a opačnou nohou.

11. – 13. takt: Kolo se otáčí doprava kříženým krokem levou vpředu před pravou (a) a krokem pravou nohou vpravo stranou (b).

14. takt – a: Přikročením levé nohy k pravé stoj spojný.
b: Výdrž.

15. – 22. takt = 7. – 14. taktu.

3. sloka

Tančí se s malou obměnou stejným směrem a stejnýma nohama.

1. – 6. takt: Muži při přenášení váhy těla ve 2. době taktu přikračují druhou nohou mírně k noze výkročné.

15. – 22. takt: Otáčejí se doprava výskoky odrazem snožmo (v každém taktu dva výskoky). V posledním taktu doskočí na a) do stoje spojného, b) výdrž.
V závěru kola zavýsknou.

Tančí členové souboru Vostopovčáci z Ostopovic František Březina (1942), Petr Drábik (1949), Jaromír Dresler (1952), Vladimír Folta (1954), Jaroslav Havlík (1952), Zdeněk Kolář (1937), František Pacal (1939), Jiří Pazourek (1940) a Ludvík Sláma (1945), hraje Hájek z Ostopovic jako v B. 9.