Úvodem

Západočeskými lidovými tanci otvíráme serii audiovizuálních dokumentů o lidové taneční tradici v Čechách. Při této příležitosti je patřičné poznamenat, že hudebně-taneční tradice západních Čech především nezapře společnou kulturní souvislost s obecným vývojem středoevropské kultury a to zejména s jejím bytostným vztahem k tvorbě lidové. Nejen vnitroúzemní bohatá města jako byly Plzeň, Klatovy, Tachov, Domažlice, ale celé pásmo měst ležících v západní části Podkrušnohoří a Českého lesa - Chomutov, Karlovy Vary, Sokolov, Mariánské Lázně a dávný historický "euregion" Chebska - patřily k dávným střediskům vzdělanosti. Proto jsme jim věnovali také rovnoměrnou pozornost. Některé specifické vlastnosti jejich lidové taneční tradice mají také mnoho typově společného s obecným repertoárem českých lidových tanců. Týká se to především vrstvy tzv. figurálních párových tanců převažujících v rozsáhlých evropských oblastech od poslední třetiny 18. století až do poloviny století 19., kdy se také jednotlivé typy a názvy tanců konečně profilovaly, a stejně jako v ostatních českých krajích, se v málo odlišných variantech ustálily. Postupně docházelo spíše k tradicionalizaci určitého výběru z repertoáru tohoto typu tanců, než k přímým regionálním novotvarům. K jejich ozvláštnění docházelo ovšem teprve v souvislosti s kontextem sociálně společenských podmínek života zdejšího obyvatelstva, které byly značně dynamické, a přiznejme, často nepřehledné. Proto také určitým problémem je přesnější rajonizace zdejší lidové tradice do jednotlivých národopisných oblastí. V našem dělení jsme se přidrželi historicky zakódovaných územně-správních celků stanovených v r. 1749, a to v důsledku hospodářskopo-litických změn v tomto období a platných do r. 1849 1, neboť tato dějinná etapa odpovídá také času, kdy se vytvářel základní profil české taneční tradice. Západočeský kraj tedy vznikl jako hospodářsko-administrativní jednotka a nebyl ani tehdy etnograficky jednotným regionem. (Některá území, jako např. na Horažďovicku, Sušicko aj., nyní začleněná do Západočeského kraje, však tehdy příslušela do Jihočeského kraje a proto je zahrneme do tohoto regionu. Tradice tohoto rozčlenění totiž dlouho přetrvávala v povědomí zdejšího obyvatelstva.) Pokud jsme užili určitých názvů dílčích oblastí či lokalit, postupovali jsme podle skutečně vžitého povědomí a představy o osobitých střediscích domácí tradice, které namnoze podpořila i celonárodní akce Národopisné výstavy českoslovanské v r. 1895 a jejíž reminiscence přežívaly nejméně do první třetiny 20. století. Znovuoživení, zejména místních tradic, je v současnosti nutné připsat novodobým venkovským skupinám a souborům lidových písní a tanců, které se i vlastním výzkumem pokusily rekonstruovat podobu vžitého tanečního repertoáru. Protože někdy poukazuje na starší choreografický způsob provedení klasických českých figurálních tanců, je cenným podnětem ke zkoumání vývojové linie tohoto tanečního druhu, a to nejen v rozsahu Západočeského kraje.
Všechny na tomto místě definované části kraje jsou však výsadním "držitelem" speciálního hudebně-tanečního "dialektu", který je v středoevropském měřítku velmi cenný. Je to tradice dudácké hry těsně související se starobylým druhem párových tanců "do kolečka" a "kol". Zachycují výrazný typ tanečně-hudebního projevu, jehož různorodě pojímaným odstíněním je dosahováno mimořádně působivých forem tohoto tanečního druhu. Jeho tradiční rysy se podařilo rozšifrovat takřka ve všech částech Západočeského kraje. Proto západní Čechy spolu s jihočeskou oblastí tvoří široké, jedinečně souvislé pásmo dokladů o všeobecné platnosti starší vývojové fázi tanců, které se v paměti uchovaly až do současnosti, a jejichž existenci lze doložit i v širokém prostoru středo- a jihovýchodních Čech. Hlavním muzickým pojítkem druhu tanců "do kolečka" a "kol" je dudácká hudba. Doklady o její široké platnosti na území Čech a Moravy učinily z našich zemí výraznou středoevropskou folklórní velmoc.2
Řazení a označení tanců, zkratky a pojmy v popisové části
Tance jsou v publikaci řazeny a označeny jako na videokazetě (stejným alfabeticko-číselným znakem) a pod jejich názvy je uveden čas jejich začátku na videokazetě od počátku programu v pořadí hodina : minuta . sekunda.
D = děvče, CH = chlapec
T. = takt, d. = doba
l., pr. n. = levá, pravá noha
O = obkročák, S = sousedská, V = valčík
p. s. r. h. = proti směru hodinových ručiček
ČL = Český lid
NVČ = Národopisný věstník českoslovanský
Párové figurální tance - tance mající více pohybových tanečních motivů různého druhu, nerozlučně spojených do určité formy tance. Týká se to i v případě skupinového a prostorového rozvedení tanců.
Kolové tance - párové tance, které jsou založeny na jednom typizovaném kroku, neustále opakovaném (typ polky, valčíku, sousedské aj.). Tyto tance byly již ve starší době někdy obohacovány dalšími motivy.
Točivé (vířivé) tance - párové tance, jejichž integrální součástí je točení - až víření na jednom místě (typ tanců "do kolečka").
"Kolo" - název je užíván pro tance s uzavřenou kruhovou formou, za účasti více osob i obojího pohlaví - "smíšené".


Poznámky:

1 Na základě inovovaného tereziánského katastru bylo tehdy stanoveno na území Čech, kromě samostatné oblasti Prahy, 16 krajů: 1. Berounský, 2. Bydžovský, 3. Budějovický, 4. Boleslavský, 5. Chrudimský, 6. Čáslavský, 7. Loketský -spolu s historickým euregionem Chebska, 8. Kouřimský, 9. Klatovský, 10. Královéhradecký, 11. Litoměřický, 12. Práchenský, 13. Plzeňský, 14. Rakovnický, 15. Žatecký, 16. Táborský. (Řazeno podle německé abecedy.)
2 Režný, 1992; Markl, 1962; soupis českých dudáků Laudová 1975.

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice