TANEC V OKRAJOVÝCH OBLASTECH HANÉ

HANÁ - rozsáhlá a nejdéle historicky doložená národopisná oblast Moravy, je velmi bohatá na lidové tance a písně nesmírně velké historické i národopisné hodnoty, jak o tom pojednáváme v brožuře ke 2. části VI. dílu tohoto programu. Široké úrodné rovinné hanácké lány ve střední části Moravy jsou protkány sítí toku v povodí středního toku Moravy. Celé toto území je pak lemováno souvislými pásmy pahorkatin, vrchovin a vysočin, které se nářečím, krojem, zvyky, tanci i písněmi a složením lidových hudeb blíží vlastní Hané. i když se sami nazývají někde Horáky, jinde Záhoráky nebo Malohanáky. Samozřejmě nejde o tance totožné s hanáckými, i když se hojně setkáváme s taneč­ními druhy podobně jako na Hané (např. s tanci kráčivý-mi, příbuznými hanácké сófavé) nebo se stejnými druhy tanečními, ale odlišnými v nápěvu, mnohdy v celkovém figurál­ním pojetí a především v tanečním stylu, který je v každé z okrajových oblastí Hané jiný. Navíc se objevují v jednotlivých krajích tance, které se rody, druhy, nápěvy a mnohdy i stylem blíží к tancům sousedních oblastí. Tak v horských částech Malé Hané na Drahanské vrchovině směrem západním v sousedství moravského a českého Horácka je možno pozorovat bližší příbu­zenství s horáckými tanci (např. výskyt několika mateníků-tanců se střídavým taktem, některé taneční hry a zvyklosti, tance kolové atd.). Podobně na východních okrajích Hané na lipenském a hostýnském Záhoří vedle tanců ryze domácích možno pozorovat na jedné straně vlivy hanácké cófavé aj. tanců, na druhé straně tance, upomínající na valašské tance rusavské, fryštácké, z výběžků Valašskomeziříčska a z okrajové a taneč­ně zčásti přechodné oblasti Kelečska. Lze však hovořit i o urči­tém pronikání vlivů lašských starodávných, ruských polek a špicpolek. A konečně směrem od Moravské brány a od severně položeného Vítkovska a Spálovska pronikaly na Záhoří pod poslední výběžky Oderských vrchů prvky tanců z rozmezí Moravy a Slezska, ba dokonce až z Bílovecka a jižního Opav­ska. Týká se to jednak tanců figurálních, jednak starých tanců trojdobého taktu, polonézového rytmu, zvaného běžně po celém Slezsku taněc. Zdá se, že právě křížením valašského a lašského "starodávného", zvaného rovněž někdy "taněc", slez­ského "taňce", který je přímo rodným bratrem velkopolských kráčivých tanců a lužickosrbské "kwasne"-svatební reje, zbytků svatební "hanácké", jak byla zaznamenána sběratelem Oplušti-lem na Olomoucku, a hanáckého kráčivého tance "cófavé" vykrystalizovaly do podoby, ve které byly zaznamenány asi před třiceti až čtyřiceti lety ve Veselíčku aj. na Záhoří nemnohé varianty tzv. záhorského slavnostního tance, tančeného o svatebních muzikách především mladým manželským párem, ale i dalšími svatebčany.
Tento svým způsobem rovněž "Hanaken Ehrentanz" připomíná hudební kompozici téhož názvu i slavnostního významu z roku 1677 Alessandra Pogliettiho, vídeňské­ho dvorního varhaníka poitalštěného jména, patrně původem z Hané, který byl po určitou dobu i významným spolupra­covníkem kroměřížské biskupské liechtenštejnské kapely. Pogliettiho jmenovaná skladba z r. 1677 náleží k tzv. "hanati-kám", umělým skladbám z doby baroka, které vznikaly jak na našem území, tak i ve Vídni, v Prusku, Sasku a na území Polska. Byly inspirovány hanáckou lidovou muzikou a hanác­kým kráčivým tancem typu "cófavé". i když označení "hanácký tanec" mělo patrně v 17.-18. století v hudebním i šlechtickém prostředí poněkud širší význam.
Snad právě Pogliettiho Hanaken Ehrentanz, nejstarší skladba toho druhu u nás, nebo četné z dalších podobných umělých skladeb se možná promítly zpětně do pozdějších forem slavnostních svatebních tanců typu snad právě sběratelem Opluštilem zjištěné "Nevěsty" z Velkého Týnce u Olomouce, instrumentálního původu s uměle ne příliš šťastně dokompo-novaným textem, nebo do čtyř lipenských "záhorských" svateb­ních tanců z okolí Veselíčka, z nichž pouze u jednoho byla příslušná taneční píseň, zatímco ostatní tři se tančí na nápěvy instrumentálního původu, všechny v taktu 3/4, polonézového rytmu.
Dotyk s historií a s hudební kulturou umělou poznamenal zřejmě do určité míry i některé starší formy lidových tanců jak na Hané samotné, tak i v přilehlých oblastech. Cesta od ha­náckých cófavých a malohanáckých štéců (na Malé Hané i v nížinné i horské oblasti byl tanec tohoto druhu nazýván štéc. podobně jako na Hřebečsku a na Kravařsku v jazykové obdobě "Stets" = stále asi dokola), tanců vesměs starobylého původu se širokým písňovým podkladem, procházela hlavně v malo-hanáckém a záhorském prostředí složitějším procesem, do kterého zasáhl v některých lokalitách i zlidovělý menuet se svojí hravosti a poklonami. Srov. druhou obměnu štéce z Velkých Opatovic v nížinné části Malé Hané (zde A. 2), slavnostní svatební tanec "nevěstu" z Velkého Týnce (2. část VI. dílu -tanec A. 9), některé formy "záhorského" (zde B. 2-3) s poloné-zovou částí a se zátočkami za lokty včetně vzájemných poklon. Z Konicka pak též štéc z Bohuslavic a Kladek ze záznamů Josefa Pištěláka aj.
Forma cófavé se základní pohybově-choreografickou předlo­hou tance dvojic nebo trojic v postavení za sebou po knihu nebo v trojstupech, výjimečně i v kadrilovém nebo řadovém postave­ní, se střídavými kroky vpřed a vzad za doprovodu zpěvu tanečních písní, bývá zhusta ukončena zátočkami chlapce s jednou i druhou dívkou nebo pouze s vlastní dívkou, šlo-li o dvojici, nebo podtáčkami dívek pod spojenými pažemi s chlap­cem. Na rozdíl od ostatních cófavých nebo štéců. které se mohly tančit na desítky písní příslušných metrických parametrů se některé tvary fixovaly pouze na jedinou píseň. Tak tomu je u tzv. ocórané (B. 4) známé po celé Malé Hané nebo vá-penické tamtéž v rozestavení čtyř trojic do kříže (oba názvy odvozeny od textu tanečních písní, oba tance končí zátočkami chlapce střídavě s jednou a druhou tanečnicí). Oba poslední jmenované tance mají již ráz tance figurálního. Taneční tempo je proti původním "hanáckým" - "cófavým" značně rychlejší, kroky jsou ráznější.
Zajímavý taneční i písňový materiál ke srovnání s tanci z Boskovicka přináší sbírka tanců Josefa Pištěláka z Konicka, podobně jako záznamy Zd. Jelínkové z Bouzovska a z okolí Javoříčka a z okrajů Litovelska. Ze staré taneční vrstvy trojdo-bých tanců kráčivého rázu sem zavítala v několika případech také hanácká cófavá-"konopjová". Mnohem častěji se však objevuje ocóraná (Bouzovsko a Litovelsko např. v písňových záznamech Burianových, v okolí Javoříčka u Jelínkové, na Konicku u Pištěláka). Podobně se tančí i vápenická a mnoho starobylých variant tance Sivá holubičko, malého to lidového menuetky, tančené především o svatbě. V této oblasti byl rov­něž domovem štéc - horský protějšek cófavých z území Drahanské vrchoviny, Bouzovska, Konicka a zčásti i výběžků rovinné Malé Hané. Rovněž tak byly zaznamenány na Konicku a Bouzovsku některé protějšky hanáckých figurálních tanců: cembálek, kadlecká, švihák, židovka, kalamajka aj. Patří sem i celá řada dalších figurálních tanců a tanečních her. které sice buď nápěvem a textem písně nebo provedením připomínají některé hanácké tance, ale stylem provedení se od hanáckých většinou zcela liší. Jsou dynamičtější, ráznější, zvláště v hor­ských oblastech, a nemají oné až filigránské hanácké zjemně-losti v některých tanečních krocích, gestech, způsobu našlapo­vání a vůbec celkového tanečního projevu.
Totéž by bylo možno říci do určité míry i o tancích další velké okrajové oblasti Hané - o lipenském a hostýnském Záho-ří. Tato oblast se rozkládá možno říci od okrajových výběžků Oderských hor к Moravské bráně к údolí řeky Bečvy mezi Lipníkem a Hranicemi směrem východním а к Přerovu směrem jižním. Pod Hostýnskými horami mezi městy Lipníkem nad Bečvou. Holešovem. Kelčí a Bystřicí pod Hostýnem je pak druhá část Záhoří, nazývaná Hostýnské Záhoří.
V záhorských tancích obou částí této oblasti se rovněž objevují vlivy obou oblastí: z východu Valašska - především Rusavy a od západu z Hané. Rozhodující je podobně jako u Drahanské vrchoviny taneční styl, vyplývající z mentality lidu těchto krajů.
Záhorský taneční repertoár je velmi bohatý a žánrově i stylově pestrý. Týká se to jak základních tanečních kroků (polkových, valčíkových, mazurkových. kroků přísunných i cvalových, poskočných) i kroků speciálních (např. při špicpol-kách - C.16-19,29, ruských polkách - C.13-14, mazurkách -C.7-8, 26-27- nebo při starobylém tanci trojdobém, zvaném zá-horský-C.l-4, tančeném zvláště o svatbách jako slavnostní tanec, který se figurální skladbou, kroky a metrorytmickou strukturou blíží více lašským a valašským starodávným nežli hanácké cófavé).
Vedle běžného tanečního repertoáru (např. tance řemesl­nické, židovka, šotyška atd.) je zde celá řada tanců osobitých pojmenování i pohybové osobité skladby: německá (C.9), otava (C.28). obkružník (C.10). Tanec valašská s písní Maměnko, galáni k nám dó z Veselíčka a okolí má ve svém provedení a v jednotlivých tanečních krocích měkkého našlapo­vání a pérování blízko k valašské Rusavě. Ve dvoudobých tancích pro množství odrůd jednotlivých kroků, většinou silně dynamického pohybového pojetí i hbitosti i výrazu tanečníků při tanci nemají záhorské tance obdoby. Týká se to i některých tanečních her a tzv. muzikantských polek, podobně jako v Proti-vanově nebo horáckém Doubravníku. Kalamajkové příklepy při různých druzích záhorských tanců a řezankové kroky s kroky přísunnými a cvalovými, ostře dynamizovanými podupy různé intenzity, dotvářejí svérázný taneční styl této oblasti.
Tance v této publikaci jsou označeny stejným alfabelicko-číselným znakem jako na videokazetě, v závorce pod názvy tanců je uveden čas jejich zařazení na videokazetě v pořadí hodina-minuta-vteřina od začátku programu, letopočty uvedené za jmény interpretů, znamenají rok jejich narození.

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice