Tradiční lidová kultura tvoří nedílnou součást kulturního dědictví, které je zdrojem kulturní rozmanitosti, vzdělanosti a utváří základ kulturní identity obyvatel České republiky. Kulturní dědictví je důležitou součástí hmotného a duchovního bohatství České republiky, je zdrojem kulturní rozmanitosti, vzdělanosti, utváří základ kulturní identity obyvatel této země. Ukazuje se, že má velký podíl i při využívání volného času a tím přispívá ke kultivovanosti obyvatel a napomáhá v boji proti rozličným sociálně patologickým jevům ve společnosti. Tradiční lidová kultura tvoří nedílnou, avšak osobitou součást kulturního dědictví, jejímž specifikem je, že je živá a na rozdíl od dědictví hmotného se stále vyvíjí a přetváří.

Předmětem našeho zájmu jsou projevy tradiční lidové kultury národů, národností a etnických skupin žijících na území České republiky. V jednotlivých regionech, městských a vesnických společenstvích a společenských vrstvách se vyskytují nerovnoměrně. Dochovaly se jako hmotné artefakty či jako nehmotné duchovní statky nebo sociální jevy, které jsou nepsanou tradicí v rodinách a lokálních nebo širších kulturních společenstvích.

Mechanické třídění jevů tradiční lidové kultury a současných projevů z ní vycházejících, které se obvykle řadí do tří kategorií: materiální – duchovní a sociální, nahrazujeme rozdělením této oblasti kultury na nemateriální (nehmotnou) a materiální (hmotnou).

Nemateriální kultura je souhrnem složek, které uspokojují duchovní (nemateriální) potřeby člověka: vedle folkloru sem řadíme zvyky, obřady, oblast tzv. lidové religiozity, kam spadají vědomosti a představy o člověku, přírodě a vesmíru, o nadpřirozených silách, magie, věštby, pranostiky; léčení a hygienu. V širším pojetí zahrnujeme pod pojem duchovní kultury také kulturu sociální, tzn. problematiku rozličných společenství, rodinných a příbuzenských vztahů, sociálních vazeb v určité komunitě nebo skupině.

Materiální kultura je součást tradiční lidové kultury zahrnující soubor hmotných artefaktů, technologických postupů a mezigenerační transmisí předávaných znalostí a zkušeností, pomocí kterých člověk zajišťoval své základní životní potřeby, tj. obživu a ochranu před nepříznivým přírodním prostředím. V systematice tradiční lidové kultury jde o následující kategorie: 1) forma zaměstnání a obživy (zemědělství, malovýroba, obchod), 2) obydlí, 3) oděv, 4) strava, 5) transport. Do lidové materiální kultury lze zařadit také kategorii  6) výtvarné kultury lidu, která je svým způsobem specifická a prochází napříč uvedenými kategoriemi.  Pro agrární civilizaci byla primárním zdrojem obživy zemědělská výroba spojená s chovem dobytka a rukodělná malovýroba využívající při své mechanizaci přírodních energií (vodní, větrné). K charakteristickým znakům hmotných artefaktů náleželo použití místních přírodních materiálů, samozásobitelství, lokální a regionální specifičnost.

Identifikace jevů tradiční lidové kultury

Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice, schválená vládou pod č. 571/2003, ukládá jako východiskovou úlohu identifikaci jevů tradiční lidové kultury. Na jejím základě bude možné realizovat další úkoly: dokumentaci, uchovávání a ochranu tradiční lidové kultury, její prezentaci a šíření poznatků o ní.

Identifikace ve zmíněné koncepci znamená vytvoření informačního systému, který má poskytnout přehled o výskytu a stavu živých artefaktů tradiční lidové kultury ve všech regionech České republiky. K realizaci tohoto záměru je nutno shromáždit podle jednotné metodiky údaje o vybraných kulturních jevech a na jejich základě postupně vytvářet přehlednou databázi. Ke sběru údajů o tradiční lidové kultuře se připravuje dotazník, který umožní dokumentátorům shromáždit potřebné údaje. Jeho součástí je i heslář tradiční lidové kultury v ČR.

Tradice se obecně vnímá ve dvou rovinách – jako kulturní dědictví a jako nepřetržité přebírání hodnot z generaci na generaci. Na jedné straně se tak označuje stav kultury, jejíž část tvoří zděděné kulturní technologie a návyky, na druhé straně samotný proces, historický tok kultury, v němž se produktivní kulturní jevy neustále předávají, vyvíjejí a neproduktivní zanikají. Tradice tu působí spolu s inovací a oba tyto principy vyjadřují přirozené společenské tendence jak ke stabilitě, tak ke kulturní změně.

Lidovost kultury se obvykle spojuje s tradičností a s nejširšími společenskými vrstvami, lidem. Za tvůrce byli považováni neškolení (neprofesionální) a obvykle neznámí, anonymní jednotlivci, za nositele této kultury pak menší sociální jednotky a lokální společenství.

Cíle databáze
Z rozsáhlého souboru projevů tradiční lidové kultury je třeba vytvořit cílený výběr, který umožní zhodnotit stav a proměny lidových tradic a stane se východiskem k dokumentaci, propagaci a ochraně. Z etnologického hlediska je takové vyčleňování problematické, protože disciplína má stanovený předmět zájmu i systematizaci a kategorizaci jevů, které zkoumá. Na základě etnografických a folkloristických kritérií bychom se mohli přiklonit k obvyklé klasifikaci lidové kultury a vytvořit její podrobný soupis. Projekt však není zástupným nástrojem vědy, neklade si za cíl zmapovat celé pole rozmanitých materiálních, duchovních a sociálních jevů, které vytvářejí komplex lidové kultury. Je nutné zaměřit se pouze na reprezentativní jevy. Cílem je vytvořit databázi hodnotných kulturních jevů ze všech oblastí tradiční lidové kultury.
Heslář
Lidová kultura je v hesláři rozčleněna do jednotlivých skupin jevů stejného typu a stejné primární funkce. Ideální řešení – rozčlenění až po úroveˇjednotlivých jevů, které jsou předmětem zájmu – není možné vzhledem k rozsahu jevů, jejich různorodému pojmenování a hodnotě v jednotlivých regionech. Skupiny jevů tedy představují tu nejnižší úroveň abstrakce, která umožňuje určovat konkrétní reálit a projevy. Skupiny jevů tedy představují tu nejnižší úroveň abstrakce, která umožňuje určovat konkrétní reálie a projevy. Názvy takto vytvořených skupin označujeme jako hesla. Mají funkci otevřené otázky, podle které dokumentátoři zjišťují, jaký jev označeného kulturního typu se v jejich regionu nachází a podle stanovených odborných kritérií rozhodnou, zda jej zaznamenají a zařadí do databáze. Hesla mají vedle názvu i stručnou definici jevů, které označují.

Okruhy výzkumu identifikace a dokumentace tradiční lidové kultury v České republice 2006-2010

2006 – A, Folklor – vyprávění, zpěv, zpěvnost, tance, folklor dětí a lid. divadlo
B, Tradiční způsob obživy – zemědělství, rybolov, myslivost
2007 – A, Lidová religiozita
           B, Sídlo, dům a bydlení
2008 – Obyčejové tradice
2009 – Lidová strava, doprava, obchod, trh a lidový oděv (aktuální dotazník)
2010 – Společenské vztahy, výtvarná kultura
Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice