S tradiční lidovou kulturou také souvisí pojem folklorismus. Tady se jedná o přenášení jevů lidové kultury z původního života do jiného kontextu, často s novými funkcemi. Lexikografický výklad slova folklorismus je užší, než význam, ve kterém se používá, takže se nemusí jednat jen o tzv. druhou existenci folkloru, ale prvků lidové kultury obecně.

Do folklorismu řadíme jak využívání lidové písně, hudby, tance, slovesných projevů či obřadního folkloru, ale také celou škálu projevů, které vycházejí i z jiných oblastí lidové kultury – využívání krojů v práci folklorních souborů, uplatnění lidových výtvarných prvků (krajka, výšivka, lidové umělecké řemeslo) v nepůvodním prostředí, inspirace v architektuře, malířství, sochařství, ale i v účelové výtvarné činnosti pro folklorní festivaly a folklorní soubory.

Mezi nejvýraznější proudy folklorismu lte řadit folklorismus hudební, taneční, výtvarný a také slovesný, kam patří několik oblastí: od populárních edic slovecného folkloru přes tvorbu amatérských autorů až po inspirace v umělecké literatuře. I tady, podobně jako u všech ostatních druhů folklorismu, je důležité zaznamenat kontext a funkci daných jevů a podstatu jejich existence, např. šíření sdělovacími prostředky.

Folklorismus je chápán sám o sobě jako neutrální jev a záleží jen na obsahu, který je do něj vložen. V některých případech se jeho projevy úzce dotýkají jevů folkloru a lidové kultury a mohou se s nimi i překrývat, jindy je mezi původními jevy a jejich nových životem v rámci folklorismu velká vzdálenost. Kromě toho, že folklorismus čerpá z řady oblastí lidové kultury, představuje také výraznou složku sociální komunikace a naplňuje i vnitřní potřeby člověka.

Literatura: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku (M. Pavlicová-L. Uhlíková) Strážnice 1997.

Všechna práva vyhrazena pro NÚLK Strážnice